MartyMcFly komentáře u knih

Hezké, jak minimalistický začátek (jsem kluk z města), tak vojenská střední-končící část. Knihu mi ale zkazil konec. Nejsem příznivce happy endů za každou cenu, navíc hrdinův psychický stav se zhoršoval po celou tuto dobu (nebo byl vždy tak trochu nakřáplý, či parafráze na hrůzy války?), ale ke konci to na mě bylo už moc.

Nicméně Pelc píše pěkně a tak se to samozřejmě hezky četlo. Neuspokojivý konec to ale nevyváží. Pro šílenství raději ...a bude hůř.

17.10.2012

Takhle by mohl vypadat Pratchett, kdyby se rozhodl psát trochu drsněji, použít dospělejší témata a místo Zěměplochy (fantasy verze naší planety) by příběhy zasadil přímo do nějakého města tady na Zemi. Samotný Londýn, kde se příběh odehrává nad, pod i v něm, mám velice rád, lepší prostředí si Gaiman vybrat nemohl (snad jen Prahu bych viděl raději, ale tu zas tak dobře nezná on) - město kde se dokonale snoubí starověkost s modernou, kde žijí miliony lidí (a miliony potencionálních příběhů), ale které je stále dostatečně evropské, aby to našinec lépe pochopil.

No a příběh je jako dělaný mě na míru. Jako čtenář jsem už odkojen na mnoha desítkách Pratchettovek (které chovám hluboko v srdci). A kdo mě zná ještě lépe, ví jak moc mám rád fantasy svět Xanthu (counterpart of Florida) kde je vše bráno doslova - coloured people tam nejsou černoši, ale lidi s pokožkou všech barev duhy, něco jako když v Ankh-Morporku není rasismus, ale tvarismus - slovní hříčka, pun, dokonalost. A to samé je Neverwhere - ne tak do extrému hnané, ale snad i o to krásnější. Čtvrť v centru Londýna Islington jako nadpřirozená osoba ? Víno z Atlantidy ? Druhý padlý anděl co ještě k tomu pohrdá Luciferem ? Agresivní obyvatelé Shepherd's Bush ? Není divu že se Richard tak dlouho divil. To je jako by tady v historickém podzemí Plzně žili pod Zbrojnickou ulicí byla zbrojnice plná stráží, nebo na Anglickém nábřeží měla tábor pravidelná armáda UK, svět úplně naruby.

Vůbec se mu tedy nedivím že pochopil až na konci a nakonec do toho skočil zas (a rád), ale přes kolik překážek se k tomu musel dostat ? No ale jinak bysme neměli o čem číst. Ale jsem za knihu moc rád, protože prolomila mé tříměsíční nečtení (velká pauza od knih, jelikož do té doby jsem četl tak 1 knihu týdně. Český popisek mě ale moc nezaujal, Pratchett má Kantůrka, Nikdykde je one shot, nemá návaznost a je to tím pádem těžší překládat (nejen autor, ale i překladatelé mají learning curve než se naučí psát/překládat tu kterou sérii/autora dokonale).

Hned po přečtení jsem se s přítelkyní (která mi knihu dodala v první řadě) podíval na seriál, jehož adaptací kniha je. Nízkorozpočtové, minimalistické a naprosto identicky věrně stejně jako kniha (většina hlášek zůstala zachována, vše kromě vnitřního hlasu Richarda a popisu prostředí je stejné). Nikdy jsem takovou adaptaci nezažil, ale je to zvláštně zajímavé. Nejsem proti však. Sice je vidět že liber moc nedostali, ale to ani první série Doctor Who ze začátku 60. let - tu mi to připomíná obrovsky. Také museli improvizovat a triky dělat ... manuálně.

Nejen že tato kniha (anglický popisek, nadšená přítelka, jméno autora) mě vyvedla z mého čtenářského exilu, ale i je toto můj první komentář po dlouhých měsících. I díky za to, Mr. Gaimane.

All in all, kniha je kouzelná. Tedy pro někoho kdo fantasy (a magično a světy kde je nejdůležitější představivost) nemusí, pro takovou osobu to bude zřejmě blbost. Ale pro někoho kdo má mysl otevřenou, srdce na správném místě a chuť vyzkoušet takovouto knihu snů, ten bude nadšen.

Ou, to je trochu klišé konec. Raději zakončím slovy, že Croup a Vandemar jsou borci.

9 30.08.2012

Stmívání není dobrá kniha. Proč jsem jí teda zkoušel číst ? Jednoduché, v knihovně je zadarmo a tak jsem si řekl proč ne a také jsem chtěl zjistit o čem bylo tolik povyku (a stále možná je).

Twilight ale je opakem všeho, co mám rád a uznávám. Fantasy je to jenom pseudo, nic z klasického f. tam není a slouží jen jako kulisa (chatrně stojící), přičemž kniha samotná je vlastně romantika. Takové knihy nemám rád už od základu, ale i mezi nimi se najdou lepší (a horší, nebo dokonce i nejhorší, jako tato). Je fajn, že se kniha snaží být něčím víc (první kniha z takto těžce upírské romantické fantasy kterou jsem zaregistroval - ano, myslím že se z toho stal samotný žánr) a také později sloužila jako předloha mnoha knihám které v žánru pokračují. To ale moc plus body nepřidává.

Když to řeknu sprostě, tak první hovno je pořád jen hovno, i když je první (liší se od druhého možná tak tvarem).

Další problém mám s předvídatelností. Je jasné co se stane a jak děj dopadne, co se mezitím stane (až na drobnosti). Jedna věc je když čtu knihu z druhé světové války a vím jak to skončí (porážkou Hitlera, pokud to tedy není alternativní historie), nebo životopis Kurta Cobaina - to pak čtu pro zajímavosti, příběhy mezitím. Tadyto je ale jeden velký, avšak prázdný příběh. To je jako kdyby vědci zjistili, že ta obrovská masa helia a vodíku které se říká slunce je uvnitř dutá. Vypadá velká navenek, hodně lidí se na něj rádo kouká, ale je to vlastně velká prázdnota (duševně).

Uff, samé problémy - slova, věty, čtivost. Nedokázal jsem knihu skoro ani číst, jak byla napsaná hrozně. A není to jen překladem, naštěstí jsem angličtinář a tak jsem si četl anglickou verzi, ale stejný děs/běs.

Chápu, že pro někoho Stmívání může fungovat jako útěkový svět. To se stává, každý něco takového máme. Ale já si raději vyberu nějaký propracovaný příběh, nebo dokonce svět zpracovávaný několika knihami z vesmíru budoucnosti, než přízemní (a to nejen tím že se odehrává na Zemi) drama pro náctileté. Ne, nebudu najednou nesnášet čtenářky této knihy, všichni jsme lidi a máme zájmy různé. Ale nikdy nebudu respektovat autorky jako je tahle ženská a její kurvení (ano, doslova kurvení) knižního světa. Když vyšel Harry Potter a byl v té době srovnávám s Pánem prstenů, neměl jsem HP rád (i když knihy jsou to vlastně fajn). Ano, nedají se srovnávat, ale lidé je srovnávali (nevím jak dnes) ... dnes jsem ale, po mých zkušenostech se STM za Pottera rád a proti tomuto je to propracované veledílo co je ještě k tomu čtivé a zajímavé.

Howg, peace.

Skvělá studie (ach ano, více než cokoliv jiného připomíná studii) proměny člověka ve stroj, jeho postupné odcizení se od společnosti a dokonce i zhnusení sebe samotného, toho co se z něj stalo. Do toho postupně se horšící situace ve světě i jeho vztahu a vztazích s okolím, podivná cesta vesmírem a tak.

Nevýhodami pak je tendence autora trochu se zakecávat a také kniha docela zestárla za těch 45 let (ale ne moc).

1 10.01.2012

Košice/Dánsko/Německo, Kulhánkovský styl střídání lokací, rozvláčný styl popisu děje a vývoje dál, několik originálních nápadů (odpočítávání a s tím spojené číselné symboliky), uvěřitelná znalost okultismu a ucházející postavy, to vše nabízí zatím nejlepší kniha od p. Fabiana.

Abych pravdu řekl, když jsem zjistil že autor je Slovák, myslel jsem, že jen píše česky (něco jako Vlado Ríša), ale ta kniha má překladatele. To mě uzemnilo.

1 02.01.2012

Druhý díl v sérii, ale první, který se mi dostal (omylem) do rukou. Ze začátku jsem byl (tak 5-10 stran) sice ztracen, ale rychle jsem se chytil. Naštěstí jde lehce odhadnout co bylo v prvním a tak si přečtu třetí a poté první, budu ho brát jako prequel - před-díl (jaký je překlad slova prequel?).

Nemoc už dávno zničila většinu. Města jsou rozkrádána a mocnosti spolu válčí, místo aby si navzájem pomáhali. Ale protože tu ta pandemie je právě proto, že spolu válčili, není se čemu divit. Ale místo politiky je děj zaměřen na lidské osudy skupinky tří lidí + pár dalších, co se na chvíli objeví. To pomáhá.

Válka tak není jen oddálený pohled pětihvězdičkových generálů co posunují figurky po mapě a vydávají rozkazy kde shodit jaké bomby. Posunume se pěkně do předních linií do vnímání člověka. A že ho Jeff C. dokáže popsat skvěle. Jedna z věcí na které se při čtení dost zaměřuji, o kterých tuze moc přemýšlím, je logika rozhodnutí. Stručně řečeno, jestli volby protagonistů dávají smysl, popřípadně jak moc se to blíží tomu, co bych já v té samé situaci mohl udělat. A v tomto ohledu jsem spokojen.

Prostředí je samozřejmě zajímavé, ale to může být zapříčiněno mým fanatickým zájmem o post-apokalyptická témata, o Zemi zničenou nejrůznějšími prostředky. Autor je asi také turista, protože cestopisných poznatků jsem si z knihy odnesl dost. Nezbývá jim (těm univerzálním) věřit, nikdy jsem v USA nebyl. Ale Leadville muselo být hezké město.

21.12.2011

Dvě roviny vyprávění, tři roviny, takové postupy jsou dnes oblíbené. Dobře bylo toto téma zpracované ve filmu Fontána (The Fountain - středověk, současnost a ... něco podivného dalšího). Brasyl mě ale velice zklamal. Téma Brazílie jde zvládnout tak hezky (a zas film - Město bohů), ale buď to nesedí kvůli knižní formě, nebo autor nepíše zajímavě. Či nepiše o zajímavých věcech, faktem ale je, že prostřední rovina roku 2006 mě zajímala pramálo. Druhé dvě zní zajímavěji, ale jen zní, přišli mi spíše podprůměrné. Knihu jsem ani nedokázal dočíst a tak se zařadila mezi ty 2-3% knih, které jsem rozečetl a nikdy nedočetl z důvodu nezájmu.

A to byla nominovaná na 4 různé sci-fi ceny a když jsem jí viděl v knihovně v poličce, kvůli tomu jsem se po ní vlastně vrhnul. Jedno z největších zklamání za tento rok. Asi i proto, že to sci-fi tam je spíš jen aby se neřeklo.

2 09.12.2011

Kniha, kterou mi mnozí doporučovali, pro mě osobně však její čtení bylo utrpením. Nedočetl jsem. Tuto formu mučení sebe sama totiž nemám zapotřebí.

Normálně, když narazím na složitou knihu, beru jí jako výzvu. Jako vrchol, který bych měl zdolat, hádanku, kterou mám vyřešit, sdělení od autora, které chci pochopit. Ne však Citadela. Snažil jsem se dlouho, ale vychází mi z toho jen nečitelná, bolest hlavy působící změť myšlenek, se kterými navíc nesouhlasím. Ano, jsem ostře proti Exupéryho názorům zde, ale je to problém Citadely, protože Malý princ je pro mě opačný případ - filosofie v únosné míře, ale přesto ne dětská a nekvalitní tvorba.

Vidím knihu, středně dlouhou, normálního formátu, písmena ve správném fontu pro čtení, slova co tvoří na řádkách věty. Věty co tvoří myšlenky. Které chápu a nechápu zároveň. Vím, co tím Ex. myslel, co chtěl říct, ale nechápu, jak by se mi to mohlo líbit. Názory, které mě rozhněvávají, pobuřují. Je to jako snaha pochopit arabský svět - cizí kultura, nekompatibilní s mým vlastním životním názorem.

A tak beru na vědomí, že pro některé (většinu) bude Cit. veledílo, snad v něm i uvidí nějaký smysl (nebo si to jen namlouvají ? není způsob jak to zjistit). Já ne, pro mě je tato práce nízká. Já vidím hodnoty jinde a jinak.

Není to první případ, kdy jsem neuspěl s knihou, ale zatím se mi u těch pár set přečtených knih stalo jen pětkrát. Dvě blbosti a tři knihy, u nich tohoto neúspěchu lituji - Quo Vadis, Tak pravil Z. a Citadela. Všem třem hodlám v budoucnosti dát znovu šanci.

===- Zřejmě až budu \"starší a moudřejší\". Třeba to vyjde. Ale i tak je kniha neustále se mnou. Nosím si jí v batohu jako podložku k myši k notebooku. To kdyby mě někdy přepadla závislost na čtení a neměl jsem žádnou knihu po ruce.

6 30.08.2011

-velice známá dětská kniha, provázela skoro každé dětství, i mé
-krásné ilustrace od Heleny Zmatlíkové
-ovšem jedna z mála, na které pořád rád vzpomínám, i teď v dospělosti

Dětské hry v pokoji za bouřlivého večera, tajná schovka (vždy jsem si přál mít něco podobného) v seně, ukrytý ostrůvek - tajná základna, snaha o ztechnizování celého kopce a tak dál. Nestejnoměrně rozdělené děti - 3 sourozenci, 2 sourozenci, jedináček pomáhají ztotožnit se aspoň s jedněmi z nich skoro každému a vůbec - dodává to zajímavosti. Mít to 2-2-2 by překvapivě bylo mnohem horší.

Mnoho dětských příběhů ztratí náboj, hloubku, emoce vyprchají, vzpomínky vyblednou (popřípadně zešednou), nebo se za ně člověk v dospělosti stydí. Nic takového se ale nestalo v mém případě, i když jako dítěti mi kniha přišla dlouhá několik SET stránek, ne jen nějakých 200.

Klasika, která odolala testu času. Viva Bullerbyn

8 23.08.2011

Výborná sci-fi od svérázných ruských bratří, mistru žánru. Jsou ve světovém měřítku opomíjení, ale to mnoho tehdejších, východních.

Takže kdo autory zná, pozná zde jejich specifický rukopis. Zajímavá premisa, popularitě též přispěla Černobylská havárie, kdo by neviděl podobu se zónou, čehož se později chytly i PC hry ze série Stalker, též od východních bratrů. No ale ještě dřív měl příběh štěstí v podobě Andreje Tartovského. Těžko říct, co je lepší, film nebo kniha. To je jako srovnávat Kmotra knihu-film. Jedno umělecká vizuální pastva pro oči, druhé kniha z "té doby".

Stalkera jsem nečetl (pokud to dobře chápu, je to to samé, jen se známějším názvem), ale Piknik na obočině mi učaroval. Je to velice dávno a jistě, je úžasná, ale není to best-off žánru. Myšlenka je skvělá, ale kniha příliš krátká na to, aby jí naplno využila. A stejně se to zčásti stočí na existenční drama a pár neduhů, které tam být nemusely (ale autoři tak jsou zvyklí psát).

Fajn, rozhodně doporučuji (základ východní sci-fi), ale ne nejlepší.

1 23.08.2011

Totální masakr. V ČR se utvořil mně velmi blízký podžánr - SCI-FA založená na krci. Z hlavy bych si asi na nějakou cizí nevzpoměl, možná tak Warhammer 40k, ale to je o něčem jiném - fakt je, že u nás jsou zastoupeni hlavně Kulhánkem a jeho pokračovateli - pár knih od Žambocha, Konec křížů, nebo Kopřiva. To je teprve úspěšný geek. Zabíjení jsem nečetl, ale zhruba vím o co jde a slyšel jsem o něm jen dobré (od na tuto vlnu naladěných kamarádů).

Asfalt mě ale dostal v rámci této brutální scény na nový "level". Krutostí a depresivností si popis asfaltového pekla nezadá s 1984 - gulagy, auto z kostí, útěky přes "džungle" (víme jak to je, mi modří, ne moudří), hrdinové, které je lehké mít rád (neboli - prodávějí rozhodnutí ne obdivuhodná, ale pochopitelná, logická), barvitě popsaný boj, několik vyšších myšlenek k zamyšlení (to aby mozek nezahálel).

Do knihy se ochotný čtenář ponoří hlavou dolů a vyplave v poslední chvíli (neúspěšní vyvrhne moře na břeh o pár dní později). S hrdiny jsem prožíval dění se zatajeným dechem a přál si ne, aby se jim to povedlo, ale aby se napětí udrželo až do konce. To se podařilo. Správná dávka podařených/smůlou zkažených akcí - i to je těžké si ohlídat.

Rád na Asfalt vzpomínám. I rok a půl po přečtení jsem rád, že se mi těchto 640 stránek brutali a humoru dostalo do rukou. Zajímavé je, že jsem si nepřipadal jako při čtení Kulhánka. Je to stejný podžánr, ale Kopřiva má svůj vlastní styl.

Budoucnost bude rudá (krvavá) a černá (humorem), oboje vítám.

1 23.08.2011

Jak krásné jméno, že ? Stejné iniciály jako já. V republice je Moudrých 782, tak by to ani nemusel být pseudonym. Nevím proč, ale myslel jsem si, že KK je kniha v modré barvě. Tady však je v černo-oranžové.

Splést se může každý, co však vím docela jistě je to, že MM se nechal inspirovat u Kulhánka. Skoro jako jeho klon. Zní to docela drsně a urážlivě, ale není na tom nic špatného, Kulhánek u nás víceméně založil tradici takovéhoto brutálního fantasy/sci-fi žánru (oba prvky SCI-FA dohromady), takže tohle je takzvaná sklizeň z myšlenek, které JK zasel.

Je tu však velký rozdíl - hrdina Konce křížů je víceméně Superman v 1/5 knihy, bůh v 3/5 a jen kousíček na začátku je v normálním duchu. To působí trochu "nereálně" (ano, tohle je opak snahy o realističnost, ale i v tomto žánru panují jistá pravidla) a co víc - začne to být nuda. Ne moc, ale už hlodají pochyby. Také ke konci už tempo začalo docházet a přeci jen, bohovi už moc překážek vadit nemůže.

Dobrá kniha, stojí za přečtení pokud máte rádi Kulhánka. Je horší, ale ne tak moc, aby se nevyplatila číst.

3 23.08.2011

Od dokonalé obálky, přes větší vtipnost než má pan Pratchett, napříč hromadami brutálně a krvavě zmasakrovaných mrtvol dorazíme k přesvědčení, že toto je opravdu Kulhánek. Anotace je dobrá, ale na knihu samozřejmě nemá.

Patejl je jeden z nejcharismatičtějších hrdinů, které znám (a ač krátký, tak sci-fa čtu už půlku života). S tím bych určitě šel na pivo, i když Elvíra by mě asi zneklidňovala. Nemluvě o psu, tedy Hnusákovi. Jeho intro bylo ze všech tří nejdivnější, ale v hindsight, zpětném pohledu je pochopitelné, že on takový zkrátka je. Elvířino je nejnormálnější, ale báječně naturalistický (a ukázkově klidný, bez zbytečného napětí - to se utvoří samo) popis deště mrtvol (co cákají dál, než kapky normálního deště) je fajn začátek. A PíeS si získalo srdce mnoha čtenářů, zaslouženě.

Proč je série tak dokonalá ? (až na poslední díl, ten je jen docela dobrý - moc přehnané, moc supermanské) Na tuto otázku není lehké odpovědět, autor píše velice čtivě, dost syrově a brutálně popisuje scény, smrti, srandu jakou z toho má hlavní hrdina. Vtipné přirovnání, metafory (velice vhodně použité - ač sám jich znám dost, tak dobré bych určitě nevymyslel - ale tak nejsem mistr K.) pro různé smrti, úrazy, bolesti a tak dál.

Je to kruté, ale vtipné.

5 23.08.2011

Oh, jedna z mých prvních exkurzí do světa SCI-FA. Osm let ? Devět ? Nápad barbara z fantasy změnivšího se ve sci-fi prostředí k horšímu, aby pak nalezl sám sebe mi přišel hezký, i když zas tak dobré to asi nebylo. Budu fér, za tři.

Série JFK je vyjímečná tím, že dává rodokapsu sílu myšlenky a tvůrčí prostor mnoha autorům. Každý má svůj vlastní styl psaní, výběr slov. No a na JFK je vyjímečná "temnost" mnoha dílů (mutanti Ledové hry, bakterie Hořících oblak). Zde však vyvrcholila (později bude překonaná Odplatou 1-2 (shodou okolností také od Hlávky) a Apokalypsou, ale i tak je dost dobrá.

Těžko říct, jestli nejlepší, to se tvrdit neodvážím. Ale páč jsem Plzeňák, jsem za Zatmění rád. Ach, trochu nešťastně zvolený název, ale moudří pochopí. John si zde sáhne až na dno svých sil. Ne fyzických, ale těch duševních. Má co dělat, aby se nezbláznil, ovšem zešílet může i nepozorný čtenář - strachem o Kováře.

Psychické mučení je skoro hmatatelné a autor umí velice dobře pracovat s popisy - skoro jakoby se v tom vyžíval. Třeba to dělá, na škodu věci to určitě není, spíš naopak.

21.08.2011

Kratičká knížečka s dokonalým nápadem, ale horším provedením té myšlenky. Jde to, nelituji čteného času, ale vrchol žánru to také není.

Jako malý jsem se přikláněl na stranu Letadélka Káněte v pomyslném boji těchto dvou knih a na Honzíkově cestě jsem nenáviděl skoro vše. Tato nenávist mi vydržela dodnes.

Sakra podivná kniha. Jak se říká v tom vtipu: "Nemusíte být blázen, abyste tu mohli pracovat, ale hodí se to.", tak u Dicka nemusíte fetovat, být schizofrenik a paranoik, pochopit takovou (autorovu) mysl jde i bez toho. Tady ne.

Když jsem četl Valis, už jsem za sebou měl cca 10 jeho knih. Autora jsem znal, měl velice rád. Valis ale zklamal. Tak divná a nepochopitelná, ale ne dobře podivná (protože takové mám rád), ale špatně. Přesně tak, celou dobu jsem měl pocit, že na další stránce to už pochopím, že zjistím o co v té zatracené knize sakra jde, ale ne. Nelogické, nepříjemné a k ničemu. Až po dočtení knihy a přečtení si anotace jsem si uvědomil, že to má mít nějaký příběh.

PKD ano, Valis ne.

A je to o mém nepochopení knihy, nebo o tom, že není co pochopit ? Třeba v tom ti šťastní (co to chápou) vidí (a chtějí vidět) více, než v tom je. Kdo ví, já tedy určitě ne.

3 21.08.2011

Rok napsání povídek 1938–40 a je to poznat. Takové malé, naivní, ale zároveň krásné a báječně čtivé příběhy. Člověk se dostává k prapůvodu žánru a tato exkurze do dávné historie (zhruba doba Tolkiena, ale opak – nevážné, plné srandovních situací). Jakoby nekvalitní, ale psané tak dobře, že to nevadí. Normálně nemám rád brak, ale souboru o Elakovi se tak nedá říkat. Těžko definovatelné, ale určitě kniha stojí za to. Koneckonců, moc času nezabere.

2 21.08.2011

Jako s každou povídkovou sbírkou, i tady se sešly horší a lepší kusy. Jenže Pratchett je znám jako autor jedné jediné fantasy série více než jakýkoliv jiný povídkář. Když Pratchett, tak Zeměplocha. Takže ty "ostatní" povídky jsou už od začátku posunovány níže, protože nejsou "tam odtud". Koneckonců, nejsou tak dobré, pravda - a to je také hlavní důvod proč takové hodnocení. Nejlepší z nich je asi Trolí most - melancholické uvažování stárnoucí postavy/autora ve světě, který se mění čím dál tím více k nepochopení.

20.08.2011