marieke marieke komentáře u knih

☰ menu

Únava materiálu Únava materiálu Marek Šindelka

Hodně lidí knize "vyčítá" strohost, mně naopak tato strohost sedla. Ráda čtu 500stránkové romány, ale toto nebyla špatná změna. Naopak, nemluvnost, odcizení, anonymní postavy, opuštěná místa, neustálá krutá zima, to všechno dokreslovalo atmosféru, místy až hororovou (hlavně cesta vlakem do továrny). Podle mě hodně silný a působivý příběh.

19.08.2018 4 z 5


Národní satanista Národní satanista Erlend Erichsen

Váhala jsem, jestli dát 2 nebo 3*. Plusem této knihy je samozřejmě téma a to ve formě beletrie (na pozadí skutečných událostí, které se děly v 90. letech v Norsku), tedy ne literatura faktu, jak to v knihách věnovaných specifickým subkulturám většinou bývá. Pak už ale převažovaly spíše mínusy. Ačkoli autor, který sám byl bubeníkem v black metalové kapele, vystudoval psaní na univerzitě, styl je hodně jednoduchý....jako by to psal náctiletý kluk...což je ale vlastně možná i účel, protože náctiletý kluk je vypravěčem příběhu. Dalším mínusem jsou, kromě kamarádky Hilde, nesympatické postavy. Hlavní antihrdina je zbabělý pozér a jeho nejlepší přítel je agresivní a šílený pozér a jeho "filozofická moudra" raději nekomentuji vůbec. Na jednu stranu si myslím, že je to vcelku reálný vhled do tehdejší BM scény v Norsku i s tou depresivní, temnou a hutnou atmosférou, na druhou by si to měl přečíst asi spíš někdo, kdo zná alespoň nejznámější norské a švédské BM kapely a jejich představitele, např. Euronymous z Mayhem a Varg Vikernes z Burzum (ten druhý toho prvního ubodal) byli i volnou předlohou knižních postav. Pro ty, co o metalu natož BM moc neví, to asi nebude úplně to pravé ořechové a svým způsobem může tato kniha udělat i medvědí službu u těch, co již na metal mají svůj názor s obvyklými předsudky, protože tím si ho akorát utvrdí...ne všichni muzikanti a jejich fanoušci jsou pochopitelně satanisti, kteří se mezi sebou vraždí nebo společně vypalují kostely...to je stejný problém jako u knihy Taky jsem byla punk od Veroniky Hladíkové, která navzdory tomu, že ji napsala bývalá punkerka, vyznívá pro tuto subkulturu spíše nelichotivě. Každopádně na závěr plus i pro nakladatelství Host, které spolu se Světovou knihovnou Odeon patří mezi mé nejoblíbenější právě proto, že zdaleka nevydává jen bestsellery pro masy.

21.03.2018 2 z 5


Prorok Prorok Chalíl Džibrán

Za mě zatím 4*, protože jsem ji teď četla poprvé, určitě je to kniha ke které se třeba vracet častěji.
A co se týče toho proklamovaného náboženství, o kterém tu někteří mluví, nevím, jaké máte na mysli, ale Gibran byl křesťan.

25.11.2017 4 z 5


Strážkyně pramene Strážkyně pramene Emmi Itäranta

Jedna z nejkrásnějších knih, které jsem letos přečetla.

21.09.2017 5 z 5


Útěk Útěk Peter May

Nebylo to špatné, hlavně kvůli mým oblíbeným 60. létům, ale trošku to působilo spíš jako cestopis Británie, zas nějak strhující to nebylo. Každopádně naléhavé poučení, že nejhorší v životě je litovat věcí, které člověk mohl nebo měl udělat a neudělal...nějak se s těmi knížkami o seniorech v poslední době roztrhl pytel, ale je to zas něco jiného a ráda si je přečtu.

08.06.2017 3 z 5


Dům spánku Dům spánku Jonathan Coe

Perfektní čtenářský zážitek, bavilo moc.

20.05.2017 5 z 5


Ve službách zla Ve službách zla Robert Galbraith (p)

Přesně typ knížky, kterou musíte číst jedním dechem, ale pak je vám líto, že skončila. Sympatičtí vyšetřovatelé, dobrá zápletka, zajímavé postavy, prostředí Londýna...Je úplně jedno, co J.K.Rowling píše, jestli fantasy, sociální román nebo klasické krimi, své řemeslo ovládá na 100% ve všech žánrech.

15.05.2017 5 z 5


Vypravěčka Vypravěčka Jodi Picoult

Slabší kniha jinak mé oblíbené autorky. Současná dějová linka mě moc nezaujala, kromě prostředí pekárny, to bylo hezké. Upíří příběh zrovna tak, spíš mě "rušil", i když pro vyprávění byl důležitý, jak poté pochopíme. Jedním dechem jsem přečetla vlastně jen vzpomínky Josefa a Minky, ale takových příběhů jsem už četla hodně a i skutečných, což je samozřejmě silnější prožitek.

08.05.2017 3 z 5


Dívka, již jsi tu zanechal Dívka, již jsi tu zanechal Jojo Moyes

Rozhodla jsem se dát autorce poslední šanci, protože první dvě knížky, které jsem od ní četla (Poslední dopis od tvé lásky a Stříbrná zátoka) mě moc nenadchly, zejména druhá jmenovaná byla teda hodně přehnaná a přeslazená červená knihovna. Dívka... je rozhodně o pár tříd lepší, především linie odehrávající se za 1. světové války ve Francii je krásný smutný příběh, ale i "soudní drama" ze současného Londýna se četlo velmi dobře. Šanci tedy Moyes ještě dám :-)

17.04.2017 5 z 5