Marbo komentáře u knih
Kronika epochy, již u nás ztělesňuje jediný člověk - císař František Josef I. Je zajímavé sledovat všechny ty větší či menší Trotty, jak se snaží udržet ne zrovna ideální, ale přesto fungující společnost i za cenu vakua, jehož tíhu mnozí nejsou sto unést, netuše, že je čeká břímě nepředstavitelně těžší. Jak to dopadlo víme, stačilo pár výstřelů a nastal konec starých časů...
Habsburkové jsou moji oblíbení feudálové, takže do čtení jsem se pustril pln nadšení. První kapitoly mi přišly co do obsahu vyvážené, byť poněkud krátké ( téma by se dalo rozvíjet do nekonečna, ale to je můj problém ). Horší je to později, zde se až příliš projevuje normalizační dogmatický pohled ( nejen ) na českou historii, ono dělat z Oty Habsburského reakcionáře toho nejhrubšího zrna je kumšt...
Nerad píšu kometář ke knize kterou nemám v živé paměti. Učiním výjimku. Byl jsem ještě kluk, večery u pratetety a na dobrou noc Kytice. Nezmohl jsem se než na slůvka ještě, ještě...Těch nočních můr, těch probdělých nocí...a přece, zas a znovu, ještě, ještě !
Další z knižních restů, první seznámení s autorem. Mnoho krásných úvah, ovšem mne zaujalo především podobenství v podobě samotné ústřední postavy, kdy Alexej je sice zasněný a ideály překypující, přesto však floutek, jež sice dovede pojmenovat problémy okolního světa, chybí mu však odhodlání a trpělivost s nimi cokoli dělat. Pár veršíků, milostné avantýry...To je obraz celé generace mladých Rusů, jak to dopadlo, víme. Co bude s mou generací, toť otázka
Těkavé, řekl bych až nesourodé. Místy jsem se opravdu bavil, místy hluboce zamyslel, chvílema těžce nudil. Na první seznámení s LV to nebylo špatné, k autorovi ( a knize samotné ) se ještě vrátím
zatím jediná kniha kterou jsem přelouskal jak v originále, tak následně česky. Postaší pán a jeho pudl projíždí USA, chvíli kroutí hlavou, chvíli to dělají lidé kolem. Kniha je pomalejší, lenivá, tak jako karavan v půli kopce
Ačkoli detektivky nečtu, Holmes předsudkům odolává a dokonce je boří ( nabourává ). Příběhy jsou relativně krátké, ovšem čtivé, rozmanité a i na relativně malém prostoru se autorovi daří vybudovat silnou atmosféru ( ocenit musím hlavně "westernovou" pasáž v povídce Studie v šarlatové, kdy mi zpočátku nedošlo že se jedná o jeden a týž příběh ), která pomáhá včíst se do děje a je asi největší devizou příběhů slavného detektiva.Avšak metody a postupy páně Sherlocka jsou mírně repetitivní ,zejména při delším souvislém čtení.
Omračující zpověď o boji a životě jedné ztracené generace
Asi to nejlepší z tuzemské produkce co se dá o Fab four sehnat, vhodné pro fanoušky i lidi kteří o Beatles zhola nic nevědí. Snad jedinou výtku bych mám k tomu, že události po roce 1965 jsou ve srovnání s předchozími léty popsány až příliš stručně.
Povídky pana Čapka patří k tomu nejlepšímu v rámci jeho díla a české literatury vůbec, což dokládá i fakt, že je to zatím jediná kniha co znám, kterou vezme do ruky i moje drahá polovička...
Dočetl jsem nedávno a můžu doporučit, vynikající historický román. Sex, války, intriky = starý Řím jak ho známe a milujeme
A pak že svině jsou jenom u nás...příběh herce, pro kterého se hraní stalo životní rolí ( :D ) a kterému jsou přátelé a zásady na obtíž. Stejně kvalitní je i variace na stejné téma od O. Neffa - Trampoty pana Humbla
Nejsem zrovna cestovatel, ale Albion jsem navštívil. A kdybych před cestou četl Čapka, nemohlo by mne snad nic překvapit. Poutavý popis staré dobré Anglie, která pomalu mizí...
Klasika z nejklasičtějších, osudy velkých i malých lidí na pozadí Vlastenecké války. Knížeti Bolkonskému se nedá nefandit
Na čtení nesmírně náročný kus, člověk neznalý klasických ruských románů se bude cítit ztracen ( a těžko říci zda se najde ), to je ovšem společně s vyloženě nesympatickým konáním všech postav ( snad s vyjímkou Kolji ) jediný zápor knihy, vyzdvihnout musím psychologii postav
Můj první Bondy. A i když mám raději jiná díla, na IS nedám dopustit
Mám jedinou výtku a sice, že je velká škoda, že kniha není obsáhlejší. Z toho vychází určitá zkratkovitost.
Opět jsem po čase zavítal do šera dějin a nelituji. Prokopios je i dnes čtivý. Veselé čtení to ovšem není, nová, středověká Evropa se rodila ve velkých bolestech.
Produkt své doby. Kniha místy nechtěně pobaví, avšak místy se ji daří být pravdivým svědectvím o snech celé jedné generace, která s nadšením a sebezapřením budovala socialismus.