Makrela Liška
komentáře u knih
Jsou světla, která nevidíme
Anthony Doerr
Měla jsem chuť ponořit se zas jednou do nějakého románu a oči mi padly na Doerra. Četl se jedním dechem a bavil mě, a ačkoliv nejde nijak těžké čtení, není to rozhodně ani knížka nijak plytká. Nicméně po přečtení se přece jen cítím trochu podvedená a zmanipulovaná autorem, z jehož díla cítím jistý kalkul. Námět je atraktivní, dvě jiné, citlivé duše jako ústřední postavy příběhu na pozadí tak černého údobí, jakým 2. světová válka byla. Kdo by se nedojal a nesympatizoval s nimi? Snad leda cynik. Americká škola vhodně dávkovaného napětí a emocí, která nemá problém najít si svého čtenáře. I skeptiky přesvědčí nálepka s Pulitzerovou cenou. V tomto ohledu jde o dobře odvedenou práci. Ovšem něco tomu chybí a kapitoly na konci, odehrávající se po válce snad vše jen zbytečně rozmělňují.
Češi 1918: Jak Masaryk vymyslel Československo
Pavel Kosatík
Dějově nemám výtky, nicméně po výtvarné stránce mi přišel komix špatný. Podivná stylizace a ta podivná mysterióznost mi vyloženě vadily. Ostatně i druhá dějová linka mi přišla zbytečná a prvoplánová.
Král & král & rodina
Linda de Haan
Po lehkosti a vtipu předchozího dílu mi Král a král přišli trochu nudní a účeloví. Škoda.
Češi 1942: Jak v Londýně vymysleli atentát na Heydricha
Pavel Kosatík
Po výtvarné stránce pro mne jeden z nejzajímavějších dílů.
Češi 1938: Jak Beneš ustoupil Hitlerovi
Pavel Kosatík
Právě skrze tento díl jsem se dostala k celé sérii- zajímala mě totiž nová postava českého komiksu- Jislová. Musím říci, že mé očekávání bylo větší, postavy mi přišli trochu toporně nakreslené a obrazové metafory působily naivně. Nicméně jde o autorku se současným rukopisem, která je plodná, pracovitá a tak věřím, že další práce bude zas o kus lepší. Její skici na konci knihy jsou velmi šťavnaté a příjemné, kdyby se Štěpánka dala touto cestou a vybodla se na kolorování v PC, byl by výsledek hned o třídu jinde. Jinak děkuji, že mi tímto otevřela cestu k vydařenému komiksovému cyklu.
Češi 1948: Jak se KSČ chopila moci
Pavel Kosatík
Musím říci, že mě tento díl překvapil a vtáhl. Bavilo mne, jak byl příběh vyprávěn a ani k výtvarnu nemůžu mít větší výtky. Dohromady vytvořily padnoucí atmosféru k tak temnému tématu.
Boxer: Pravdivý příběh Hercka Hafta
Reinhard Kleist
Komiks, který rozhodně neurazí, ale musím říct, že pro mě se odehrával příliš rychle a nenašla jsem prostor, kde bych se dokázala s Herckovou postavou ztotožnit a soucítit s ní. Rozhodně mě daleko více zasáhl slovenský film na podobné téma Boxer a smrť. Možná právě proto, že s psychikou hlavní postavy pracoval daleko citlivěji. Kleistovu Boxerovi by prospěla i menší popisnost, vždyť právě v tom tkví často síla komixu a jiných médií, že formou metafor či nepřímého popisu daleko silněji zasáhnou svého diváka.
Josephine Bakerová
Catel Muller
Catel a Bocquet si společně ukousli po Kiki další řádný krajíc, nicméně musím říct, že výsledek není zdaleka tak podmanivý a jakoby klouzal po povrchu, jen uháněl napříč všemi daty značícími mezníky v Josephinině životě- ať už šlo o milence či další štace,a že takových dat bylo.. Proto se, ani navzdory velkorysému pojetí celého komixu, čtenář s postavami zdaleka tolik nesžije, a je to velká škoda.
Lavondyss
Robert Holdstock
Oproti Lesu Mytág, který mi přišel poměrně naivní a romantický, mne Lavondyss hned pohltil. Jaké bylo mé zklamání, když jsem se napětím sotva dýchající prokousala až ke konci, kterými ukázal, že celý příběh je jako takový Uroboros, který žere vlastní ocas. Čímž se nakonec vlastně nic nevyřešilo a ve mne zůstal pocit frustrace, že po těch čtyřech stech stránkách tohle snad Holdstock nemůže myslet vážně...
Ovoce poznání
Liv Strömquist
Kniha poučná a zároveň neskutečně zábavná. Donutila mě přemýšlet, co všechno za stud jsem jako žena dostala do vínku, jen proto, že žiji v patriarchální společnosti nerozlučně spojené s křesťanskou tradicí a jeho názory. Jsem sice zdravá, mladá žena obvyklé fyziognomie,ale přesto se před ostatním stydím za své tělo- jeho pochody, jeho tvary, jeho potřeby, a nenapadlo mě to vnímat jako něco, co není přirozené. Zvlášť když všichni ví, jak je vlastně dnešní společnost "hrozně otevřená a tolerantní".Kéž tohle v budoucnu netrápí mou dceru.
Češi 1952: Jak Gottwald zavraždil Slánského
Pavel Kosatík
Mašek znovu ukázal, jak zajímavý je autor, a vytvořil ke Kosatíkovu scénáři komiks s působivou atmosférou. Jeho přecházení od expresivní popisnější malby k obrazovým metaforám rozšířilo děj o další rovinu. Musím sice říct, že díky práci s textovou částí v obraze jsem se místy ztrácela v dialozích, ale jinak jde o povedené dílo. Doufám jen tiše, že při stávající situaci nám jako varování nebude znovu aktuální.
Neboj, neboj!: Velká kniha o strachu nejen pro malé strašpytle
Milada Rezková
Prostě skvělé. Výtvarně, obsahově. I ten nápad udělat naučnou knihu právě o strachu. Malé dítě je neustále vystaveno různým formám strachu a tohle je nejen zábavná ale i velmi poučná forma, jak mu s vyrovnáním s tímto abstraktním strašidlem pomoci. I pro dospělé se tu najde hromada zajímavých informací, a přitom je kniha napsaná srozumitelně i poutavě pro obě skupiny. Oceňuju ponoření autorů do tématu a jeho uchopení v takové šíři. Rozhodně si tato knížka zaslouží místo ve vaší knihovně.
Řez kočkou
Robin Král
Tak si říkám "proč?". Záměr knihy mě minul. Encyklopedie, která vám podá z každého rožku trošku nějakých informací, bez ladu a skladu. Chybí mi kontext, který vedl k výběru jednotlivých témat a taky mi vadí, že jazyk nepracuje tak docela s adresátem- malým dítětem, některé pojmy by zasloužily dovysvětlit. Forma knihy mi přijde atraktivní, ale to nestačí.
Švédské holínky
Henning Mankell
Holínky nasadily daleko upovídanější tón než Italské boty. Taky se víc bilancovalo a míň se toho dělo. Víc se toho otevřelo a nedořeklo než se dořešilo, ale čtení to i tak nebylo špatné.
Ferda Páv a všelijaká zvířata
Christian Morgenstern
Inu co říct? Prostě Morgenstern pro nejmenší. První část knihy ještě šla, druhá mě minula. Výtvarný doprovod mě nebavil, přišel mi zbytečně tvrdý a popisný..
Modrý lotos
Hergé (p)
Ach, jak jsem tak dlouho mohla míjet tuto zásadní klasiku v žánru komixu! Po předchozích dílech se Hergého styl vytříbil, zmizela zbytečná grotesknost (ovšem s vyjímkou výtečníku Kadlece a Tkadlece), a zápletka nabyla na daleko větší rafinovanosti. Hrdinové na obou stranách už vládnou daleko zajímavějšími a nejednoznačnými charaktery, díky čemuž už komix není zdaleka tak předvídatelný. Zajímavým momentem pro mne bylo, když se najednou z Tintina stal hrdina, jenž je zranitelný a zároveň jej nesmírně polidštilo i přátelství s chlapcem Čangem. Obrovské plus vidím ve skvělém úvodním slovu, které jednak zasazuje dílo do dějinného kontextu, který pro Hergého hraje velkou roli, jednak nás uvádí do geneze celé série čímž nás zároveň nechá i nahlédnout do autorova přemýšlení. Od Modrého lotosu jsem se jednoduše nemohla odtrhnout, jak byl napínavý a skvěle vystavěný i nakreslený, a ještě dlouho ve mě zůstal.
Tintin v zemi Sovětů
Hergé (p)
Silně nadsazené dobrodružství v duchu klasické grotesky, včetně obrazových gagů a jasného rozdělení postav na ty dobré a špatné. Tintin je zbrklý a silácký reportér, oplývající světovou slávou zatím bez podložených zásluh, Filuta je jeho vtipný komentátor a věčný zachránce, nicméně i tak má komix své kouzlo, a pokud se čtenář oprostí od toho, jak zná Tintina obvykle, jde o výtečný zážitek.
Nebeský bibendum
Nicolas de Crécy
První půlka knihy byla zábavná a výtvarně šťavnatá, pak už sem jen tápala a tápala.
Salvatore
Nicolas de Crécy
Salvatore je prostě super! jen doufám, že se dočkáme pokračování.