Majdule komentáře u knih

Zpočátku mě tento díl úplně nebavil. Vražda, která se stala, má ke Qwillovi a jeho známým velmi slabé nitky a vlastně je hlavně námětem místních řečí bez skutečného dopadu. Ovšem o slovo se přihlásí, a tentokrát velmi hlasitě, Koko. A to mě baví! Takže jsem se čím dál více usmívala. Qwill je navíc na stopě své minulosti a to je velmi vzrušující.
Byl to nakonec velmi smutný zločin, ale příjemné čtení na oddych.

03.07.2017

Na počátku tohoto nádherného příběhu stojí tragédie, za níž cítíme další, smutek, v jehož středu je zlo svévolně zasahující do lidských životů. Ocitáme se v tvrdé době bez naděje, uprostřed přerušených životů. A přeci je tu krása a čte se to lehounce, slova odsýpají jako písek, ale stopu nechávají hlubokou, spíš jako neúprosná voda. Povahy obou vypravěček jsou rozdílné i podobné současně, jejich příběhy se doplňují.
Líbí se mi, jak věcně Mira vypráví svůj příběh, bez patosu, bez ufňukanosti, na kterou by právě ona měla nárok. Soucítím s Hanou a její velkou vnitřní vinou, kterou nic nemůže umenšit, protože se stala hybnou silou jejího života. Vím, že já bych tak daleko nedošla. Jsem ráda, že nám ji Hana odhaluje cudně a v náznacích. Spolu s tou spíš bezděce popsanou malostí okolo nás to bylo stejně skoro moc.
A je mi líto, že o hrdinkách nevím víc. Budu na ně často myslet.

33 18.06.2017

Esej věnovaná dějinám pro mě byla nesmírně zajímavá a cenná. Rozbila některé moje představy, nebo je hodně doplnila.
Esej o fonologii je mimo moje vědomosti o oboru, s morfologií je to lepší, ale stejně jsem si připadala jako žáček základní školy na vysoké.

2 13.06.2017

Komplikovaný, sofistikovaný příběh, který nepostrádá rafinovanost, ale za to mu zcela chybí lehkost. Jako prvotina je to jistě velmi ambiciózní počin, který autorka, mnoha zaškobrtnutím navzdory, udržela v rukou. Otázkou je, zda se ten zápas chce sledovat čtenáři.
Mě nejprve zaujal formou, chvílemi mě znepokojil, párkrát hodně zaujal, chvílemi jsem kroutila hlavou, pár uměleckých záměrů mě zůstalo skryto, ale nakonec jsem se bavila. Jenže je tu další pochybnost. Bylo by to tak, kdybych nebyla poměrně soustředěným čtenářem, ba dokonce kdybych si (uznávám, že trochu úchylně) neděla u všech knih poznámky k ději a nevypisovala si postavy? Obávám se, že hodnocení, která jsem četla, říkají nikoliv.
Prvním, co mě zaujalo, byl styl. V ich pasážích mi připomíná obraz malovaný zprostředka, bez kontextu a pozadí, které se pomalu vynořují. Samo o sobě je to matoucí, zejména ve srovnání se zaostřeným vyprávěním vzpomínek. Současný děj se tak rýsuje velmi pomalu, až natolik, že vlastně téměř do konce nemáme moc ponětí, oč jde. O vraždu? O tajemnou knihu? O tajemství za ní? Je to o to komplikovanější, že jednotlivé díly mozaiky dlouho stojí vedle sebe a nezapadají. Dost to zkouší čtenářovu trpělivost.
Naštěstí přijde zlom, pozdě, ale přeci, sice se zdá, že je to úkrok mimo hlavní linii, ale svým účinkem popírá odtažitost prvních kapitol. Čím hlouběji se necháme vtáhnout, tím víc je příběh strhující. S blížím se finále, které slibuje, že bude grandiózní (až dostanete strach, že to nedopadne), je příběh chvílemi dokonce úchvatný.
Překážkou je také odtažitost hlavní hrdinky. Její tajnůstkářství, pocity i některé činy jsou prostě nesympatické.
Finále nezklame, nebo ne úplně. Uzavře detektivní linku, ale ty hlavní otázky, za nimiž se pachtila Anna a my s ní, nakonec snad ani nebyly položeny. Zůstává víc tajemství, než je vůči čtenáři slušné, ale naštěstí bez pachuti zklamání.
Celkově jsem ráda, že jsem tu cestu podnikla, ale nebylo to taková jízda, jakou jsem očekávala a na níž jsem se těšila.
70 %

4 30.05.2017

Milá a velmi svěží knížka, spíš pro dětské než dospívající čtenáře. Nabízí podobné dějové východisko/schéma jako Harry Potter, ale bez jeho ambicí. Mladá dívka se octne ve světě, který existuje paralelně s tím jejím, jen o něm většina lidí nemá tušení. V penzionu, kde se učí špionáži a zločinu Sofronie bez jakékoliv průpravy nad jiné vyniká.
Příběhu se dá vytknout mírná nevyváženost dějů i postav. Rozjezdu věnuje autorka hodně pozornosti, ale vyvrcholení je trochu uspěchaném, až odbyté. Nechává otazníky nejen pro další díly, ale i v rámci tohoto.

2 28.05.2017

Čtivé, idealistické, s natolik pohlcující atmosférou, že vlastně vytvořila kánon Divokého Západu a marného boje Indiánů o svobodu.
Pro mě je zajímavé, že narozdíl od jiných dětských návratů vnímám hrdiny obdobně jako před lety. Vinnetou je pro mě stále ušlechtilý, vážný, mimořádný zjevem i intelektem. Old Shatterhand čestný idealista, silný, schopný a vzdělaný. Sam Hawkins mazaný, vtipný a nešikovný atd. Dnešníma očima snad jen víc vnímám ta mimořádně silná, výhradně mužská přátelství.
Spletitý a napínavý děj, lehký a čtivý jazyk stvořili svět, který je natolik přitažlivý, že čtenáře dodnes realita vlastně nezajímá.

24 28.05.2017

Útlá detektivka slibovala uvolnění a potěšení a v principu nezklamala. Mě ale některé Agathini rysy a projevy natolik lezly na nervy, že jsem dokonce zvažovala ji odložit. Navíc nejsem (nikoliv bez výjimek) příznivcem intuitivních pátrání a řešení. Oceňuji buď práci intelektu nebo poctivé vyšetřování.
Přesto nacházím řadu půvabů. Kniha je velmi čtivá a dobře odsýpá. Postavy jsou barvitě a trefně vylíčené, dokážu si je živě představit, a to ne každý autor umí.

5 20.05.2017

Výborně napsaný, civilní a přitom napínavý příběh. Tentokrát dokonce se dvěmi vraždami, což není v sérii běžné. Zápletka je rafinovaná, má kouřovou clonu a zbyde po ní tajemství. Dobrá detektivka prostě.

2 20.05.2017

Tato kniha se prezentuje jako detektivní příběh. Podle mě je to spíše románová freska s jednou detektivní linkou. Tou druhou jsou dějiny, které procházely těmito zeměmi okolo roku 1092. A tato doba je asi největší devizou románu. Dokonce ve mě vzbudila chuť zjistit a nastudovat víc. Jasné plus.
Příběh se čte lehce, plyne příjemně, ale taky plátce. Chybí jí břit a šťáva. Navíc je zde možné vysledovat určitou nedůslednost v prostředcích vyprávění. To když příběh začneme s postavou šaška Janka, aby se jeho význam bez varování vytratil.

20.05.2017

Kdokoliv tuto knihu hodnotí, musí se nejspíš vyrovnat s dvojím pohledem. Jak obstál autor jako tvůrce samostatného příběhu a jak v roli pokračovatele fenoménu Milénium? Takže na úvod snad pozitivní informace. Jsme ve stejném příběhu, vypráví ho někdo jiný, ale je to stejný příběh. Lagercrantz k tomu mimo jiné využívá stejný půdorys příběhu jako Larsson. A to je nakonec jedna z největších slabostí knihy, dodává totiž příběhu pachuť pouhé kopie. Mnohem lépe kontinuita příběhu funguje, když autor s jemným nadhledem ctí (či využívá) Larssonova klišé v redefinici Mikaela nebo vztahu mezi ním a Lisbeth. Pro mě tyto sentimentální odkazy vzdávají původní sérii hold a přitom si udržují i potřebný odstup. Samotný děj je trošku rutinní. Po rozvleklé první části, kde se úvodní expozice připravovala snad až příliš dlouho, přichází rychlá akce, napětí a strhující vyvrcholení, ovšem přesně ve stylu Larssona poměrně dlouho před samotným koncem. Třetí část je věnována vysvětlení a náznakům pokračování. Pro mě jsou rozporuplné i některé motivy. Linka autistického chlapce jistě příběhu dodává potřebné dojetí, ale podle mě je laciná. Umělá inteligence je zde v roli tajemného prvku, který zasvítí v dáli jako grál, jehož nikdo nedosáhne. Tady cítím inspiraci americké vlny spuštěné Danem Brownem. A konečně i klíčové zobrazení ústředního nepřátelského vztahu, který je snad až křečovitý (omlouvám se za tajemnost, ale bližší určení by už byl spoiler). Přesto to bylo příjemné čtení, které mě nezklamalo. A za tu odvahu dám 10 % navíc.

3 15.05.2017

Mám tento soubor ráda mimo jiné, protože jej sestavovala sama autorka a její úvodní slovo tomu prostě dodává ještě jiný šmrnc.
Královský rubín - oslava Vánoc, které Christie milovala, a z povídky to dýchá. Radost ze života a zdraví rodiny, pochopení pro potřeby druhých a životní moudrost v postavě paní Laceyové i dětský žert, který Poirot skvěle "využil", dělají z tohoto diskrétního příběhu vtipné a milé počtení, které možná není v pravém slova smyslu detektivkou, ale hlavně Poirotovým diplomatických posláním.
Záhada španělské truhly - důmyslný příběh s nenápadných vrahem a vskutku nečestným způsobem vraždy. Ve svém úvodu autorka napsala, že se zde Poirot cítil na vrcholu sil a já musím souhlasit.
Outsider - jasný vrah a Poirotovo pátrání jako rozmar bohaté dámy bez šance na výhru. Poirot ovšem s trpělivostí pavouka uplete síť na skutečného pachatele. Zábavné, zamotané a přeci jednoduché. Geniální jako Poirot sám.
Čtyřiadvacet černých kosů - jsem měla vždy velmi ráda. Poirot zde na základě detailu, určitého nesouladu, odhalí nejenom vraha, ale i to, že se jedná o zločin, který by jinak zůstal nepovšimnut. Působivé.
Další důkaz Poirotovy neobyčejné důmyslnosti a citu pro detail přináší i povídka Sen. Pokus jak Poirota zneužít sice maličko postrádá napětí, ale projít nemohl!
Poslední povídka Greenshawova kratochvíle přivádí na scénu slečnu Marplovou. Jak jsme u této důvtipné stařenky zvyklí, jedná se o brilantní ukázku toho, že je možné vyřešit vraždu, aniž by se detektiv osobně setkal s kýmkoliv zainteresovaným. Kupodivu povídka neztrácí na živosti a rozuzlení nepostrádá napětí.

5 14.05.2017

Velmi se mi tato kniha líbila obsahem, méně již stylem psaní. Velmi osvěžujícím prvkem je baculka v hlavní roli romantické hrdinky, tím spíš, že ji za neodolatelnou považuje "dokonalý muž". Líbí se mi vnitřní soudržnost hrdinky, její síla, která dlí v tom, že si uvědomuje, přes všechny pochybnosti, svoji hodnotu. Protože právě to, že si uvědomuje, že si jako jedinečná bytost zasluhuje to nejlepší, změní její osud.
A líbí se mi i vývoj, jimiž prochází Princ. To všechno zachraňuje i fakt, že kromě Prince a Raven příběhu chybí děj. Těším se na pokračování.

1 14.05.2017

Zajímavé, napínavé, atraktivní. Přesto se mi zdá, že v africké lince až "megalomanské". Navíc natolik odtržené od linky švédské, že působící až jako manýra, tím spíš, že se mnoho linek ani nepropojí.
Ovšem základní devizou zde zůstává Wallander, jeho psychologická kresba a uvěřitelnost. Jeho křehkost a síla. A samozřejmě také autorovo velké téma: neopodstatněné a zbytečné násilí.
Mám pro tohodle švédskýho frajera velkou slabost.

6 07.05.2017

I třetí Dabert je důkazem, že František Niedl je rozeným vypravěčem s mimořádným citem pro tempo a koneckonců i logiku příběhu. Navíc umí stvořit skutečně sympatické hrdiny a Michal Dabert mezi nimi zaujímá čestné místo. Přesto se mi zdál rozjezd trošku křečovitý, umělý, stejně jako prostředí Hollywoodu, které autor vybral. Čím déle ovšem příběh trval, tím více dával na rozpaky zapomenout a strhával akcí. Líbí se mi i to, že se autor nebál změnit kurz hrdinova života. Je to osvěžující.

7 30.04.2017

Na tomhle detektivním debutu je sympatické, že jde cestou tradiční britské školy. Má pomalejší rozjezd, spisovatelskou bravuru a zajímavou ústřední dvojici detektivů ala Perry Mason a Della Streetová (což jsou samozřejmě Američani).
Cormoran si mě získal už tím, že to přes všechny maléry není ztroskotanec, ale chlápek, který se za všech okolností snaží žít na svůj účet.
Oceňuji i to, že nás autorka neobtěžuje (zatím) milostnou zápletkou. Mě osobně se líbily i myšlenkové pochody postav, jsou mi potom blíž.
Vytknout se určitě dá malá originalita, ale popravdě ono někdy fakt dobré řemeslo pro potěšení stačí.

14 30.04.2017

Velkolepé zakončení série. Líbil se mi Nořin boj o zachování míru, Scottova role, neústupná láska Nory i v situacích, které jí rvaly na kusy. A to, že je Patch k Noře připoután pevněji než moře k měsíci, je snad samozřejmostí. A úplné finále, snad ani nemám slov. Nadšení.

2 29.04.2017

Nořina ztráta paměti a Patchova dojemná a samozřejmě marná snaha o to Noru ochránit. Ta se však už dávno stala figurkou ve větší hře, bez možnosti úniku. Tento díl přináší na scénu velmi dojemný moment sebeobětování. Dává tomu rozměr navíc.

3 29.04.2017

Zpočátku mě trochu štvala Nořina žárlivost a Patchova vyhýbavost. Oproti tomu mě zaujala rozvíjející se zápletka andělů. A jak se upravuje vztah mezi hlavními hrdiny, roste i moje spokojenost.

2 29.04.2017

Amanda mě mile překvapila i v této současné a civilní poloze. Příběh je hodně detektivní a byť milostná linka není jen mimochodem vloženou ozdobou jako v některých "čistokrevných" detektivkách, neční, neruší, není přeslazená. Moderní romance podle mého gusta.

4 28.04.2017

Milionový časy - jak přijít o holku a ještě si to docela užít.
Démon ticha - o zvláštním setkání jiného druhu, které pobaví, ale také udrží v napětí.
Vzácná paní, to se ví ... v téhle bláznivé a zábavné povídce se projevuje už dříve tušená neokázalá civilnost Haklova psaní, která dělá uvěřitelnou i tuhle služební romanci.
Ztracené odpoledne ve mě vzbudilo několik reflexí: jak dobře je mi v mém životě; jak je těžké a svazující žít ve světě úplné svobody; že nerozumím mužům; jak přirozeně autor pracuje s jazykem; jak mu rozumím a poprvé chápu spojení generační výpověď nejen jako klišé, ale jako povědomý kód zpřístupňující mi autorovo uvažování i mimo moji přímou zkušenost.
Deštník z Londýna - tak tady cítím afekt a pózu.
Hovězí kostky - čím blíž k současnosti, tím méně je mi autor blízký. Hodně prázdných slov, ale kdo ví, možná je tu prázdnota úmyslem.
Monolog - zaujme, vzbudí úsměv, setrvává póza, slovní ekvilibristika bez obsahu.
Návštěva - trochu o ničem, ale dojme rychle a trefně načrtnutými rysy 4 stárnoucích kamarádů, což chytne za srdce.
Čajovna - sice tak úplně nevím, co tím chtěl autor říct, ale pobavilo mě to. Milé, vkusné a já tuším, že i trefné, jen nevím s čím vlastně srovnávám.

3 27.04.2017