MagdaFish komentáře u knih

Krásně a přehledně uspořádané dějiny Druhého věku Středozemně, se zvláštním přihlédnutím k Númenoru. :) Pro fanoušky páně Tolkienova díla nezbytnost, nicméně pokud jste se neprokousali Silmarillionem, nezkoušejte to. :)
A Argo by si už mělo sehnat nějakého pořádného korektora, protože ty překlepy působí skoro jako schválnost!

3 04.05.2024

Nemohu než souhlasit se superlativy, které tuhle knížku doprovází. Srozumitelně a věcně podané informace, zajímavé recepty, (mám zálusk na skyrové nočky :) ) perfektní styling. Bravo!

3 17.09.2023

"Pohodová fantasy", říká autor v rozhovoru na konci knížky. A přesně to taky Legendy a lattéčka jsou.
Kdyby se tu nevyskytovali orkové, sukuby, elfové, půlčíci a další fantasy žoužel, klidně by se tenhle příběh o založení jedné kavárny mohl odehrávat v Brooklynu, Chelsea, nebo pro mě za mě třeba v Žatci. Milá letní oddechovka na válení se na pláži. Čtyři skořicové rolky z pěti. :)

3 27.06.2023

Ne, prostě ne. Bylo to nudné, předvídatelné, klišoidní. Musela jsem zatnout zuby, abych se dovlekla do konce. Na Ďáblovu lest, dle mého názoru nejlepší počin p. Vašíčka, to prostě nemá.

3 16.04.2023

Miluju Železného druida a tak bylo jasné, že sáhnu i po rozšíření jeho světa.
Pečeník Aloysius je trochu důstojnější (a prokletějsi) Attikova verze. Styl vyprávění i postavy kolem Ala jsou podobné, jako v Železném druidovi. Děj rychle odsejpá, není třeba nad knížkou moc přemýšlet. Ideální odpočinková literatura.

3 02.04.2023

Nedočteno. Ta strašlivá popisnost mě ubíjela. Vezme krabici A, dá ji na střechu auta B, sáhne do kapsy C, vytáhne klíčky D ... uáááá! Proč?
To není román, ale technický scénář! Jinak zápletka zajímavá, i když cca od půlky bylo taknějak jasné, jak to skončí. Pobavilo, jak rozdílně je Jack Reacher vylíčen v knížce oproti Tomu Cruiseovi ve filmu. :D
Nehodnotím, detektivní thrillery nejsou můj šálek čaje, nebyla bych objektivní.

Při pátém dílu se změnil kreslíř a Mechanika nám krapítek omládla. :D
Líbila se mi ta Aztécká vsuvka, krvesajové mi přijdou trošku klišé.
A zase se dozvíme jen střípeček o Mechaniččině minulosti.
Jsem napnutá jak kšandy. :D

3 27.03.2023

Bylo to takové ... řídké. Jasně, u tohoto typu čtiva člověk nečeká zázraky, ale stejně. Konec ve stylu červené knihovny tomu taky moc nepomohl, stejně jako překlad a odfláknuté korektury.

3 26.07.2022

(SPOILER) Výborně jsem se bavila. Gideon Devátá je úžasně nahláškovaná knížka, psaná neuvěřitelně svěžím a lehkým stylem.
Celý nápad s nekromantským vesmírem je zábavný, jednotlivé Dvory by si ale zasloužily trochu líp představit. O takovém Druhém dvoru není řečeno skoro vůbec nic a až skoro na konci knížky zjistíte, že Devátý je vlastně jen takový šutr na okraji sluneční soustavy.
Likvidace adeptů liktorství navíc v určité chvíly začne připomínat Deset malých černoušků.
Přesto ale děj odsejpá v podstatě bez hluchých míst a konec je správně hořkosladkej s tou správnou vábničkou na druhý díl. Spokojenost.

3 18.04.2022

Hezky se to četlo. Děj odsejpá, každé z hrdinek je věnována přiměřená část příběhu a celé je to takové mile uvěřitelné. Jen si nejsem úplně jistá, jestli tuhle knížku ocení i současné teenagerky. Přece jen se příběh odehrává před cca 20. lety, kdy vrcholem techniky byl e-maily posílané z PEVNÝCH počítačů a hrdinky si vystačí s obyčejnými ručně psanými DOPISY. :D Pokud se ale dokážete přenést přes technický pravěk, čeká vás oddechová literatura v nejlepším slova smyslu.

3 05.10.2021

Celá série: Být epileptikem určitě není žádný med, ale trpět tak těžkou formou epilepsie ve Francii 70. let, muselo být peklo. Nedivím se rodičům, že zoufale hledali cokoli, co by jejich synovi pomohlo. Stejně tak je smutné, že to nakonec Jean-Christophe vzdal a v podstatě rezignoval na život.
David B. popisuje úchvatnou kresbou neuvěřitelně silný příběh svého bratra a jak jeho nemoc ovlivnila celou jejich rodinu.

3 02.10.2021

Skoro se mi chce zařvat: "Jů, moje stará skripta na dějiny Mezopotámie." :) Nicméně tahle knížečka se krásně čte i jen tak. Tedy pokud si rádi "jen tak" čtete o ekonomice starověkého Babylonu. :D

3 26.05.2021

Co napsat. Stále stejný nesmrtelný Attikus, hláškující Oberon a "Zuřivá druidka Granuaille." Líbí se mi, že se Kevin Hearne neomezuje jen na severský, potažmo irský pantheon, ale příběhy ozvlášťuje i jinými božstvy. Zde potkáme Lovce Herna, který je daleko větší badass, než si pamatujeme my, co jsme v osmdesátkách hltali seriálového Robina Hooda. ;)

3 16.05.2021

To že Erikson zabíjí mé oblíbené postavy, a ty nejmilejší už znovu nevrací, jsem si už zvykla, ale tohle bylo fakt krutý! :-/
Jinak jako obvykle: strašně moc postav, nemít u ruky malazský slovník, tak u dobré půlky netuším, co jsou zač a co tu xakru dělaj. :-)
Nejbáječnější postavy: Tehol Beddikt a Bugg, jejich slovní přestřelky jsou dokonalý. A pak samo Hellian! Permanentně v lihu naložená mariňačka, která netuší kde je, co se to děje a proč její kaprál mění hlas a přesto se jí vždycky povede dostat svoje muže, kde je potřeba a ještě u toho zrekvírovat všechen dostupný chlast. Prostě královna Kartoolu! :D

3 02.04.2021

Bóže, ta knížka je ale blbě přeložená! To už se mi dlouho nestalo skončit na dvaapadesátý stránce jen kvůli mizernýmu překladu. Tohle prznění češtiny by mělo být trestný! :-(

Úúúf, tak to byla fuška! Přečíst a neutopit se v tom. Tolik zvratů, odboček, snů, snů ve snech, Kozlopsavec, druhá světová, jakuza (možná) ... Snové vyprávění, které se možná stalo a možná ne a možná úplně jinak, kdo ví... Na rozdíl od jiných Mitchelových knížek, tahle nepůsobí tak sevřeným dojmem. Je to spíš psychedelický trip, kde asociace volně plynou, prolínají se a celé to tak nějak nechává čtenáře, ať si s tím poradí sám.

3 09.11.2019

Uctivý životopis královny Alžběty a prince Philipa. Tak bych to popsala. Autorka jasně stojí na straně monarchie a jejích hodnot a novoty v projevu a vystupování členů královské rodiny akceptuje jen pokud neurážejí tradici. Čte se velmi rychle a pěkně

3 29.12.2018

Nádhera! Díl od dílu lepší a lepší. Dobývání Korálu ... co Vám budu povídal, slzela jsem jak želva. Whiskeyjack ... to musí každého chytnout za srdce. Líbí se mi, že kromě velkých událostí Erikson dává prosto i těm malým lidským, tiste andijským, rhivským, barghastským atd. emocím, strachům, radostem, láskám, pomstám a vykoupením. Vracím do knihovny a jdu si pro další díl.

3 29.12.2018

Zoufale nudná knížka. Jak se mi film líbil, tak prokousat se tímhle děsem bylo utrpení. Ten, kdo přišel na to, že tahle knížka má potenciál na zfilmování, musel být jasnozřivý génius. Já s tím několikrát praštila, než jsem se dopotácela do konce.

3 18.10.2018

Po přečtení Lykke mám chuť prohlásit se za čestnou Dánku. Hlavně pro svoji totální neschopnost plkavé společenské konverzace. :-) Meika Wikinga zbožňuju pro jeho sebeiroinický smysl pro humor, pro jeho nadšeni, které tryská z každé stránky jeho knížek a pro jeho zjevnou lásku k Dánsku. Ano, některé věci, které navrhuje jsou nepřenosné, komunitní akce u nás nemají tradici (doufejme, že jen zatím), ale úsměv, laskavost a pomoc druhému rozhodně přenosné jsou.

3 17.07.2018