Macope komentáře u knih
Milé a poučné vyprávění, i já jsem se dozvěděla něco nového. Děti se smály hlavně u vylomenin tří sourozenců.
Milé hravé básničky doprovázené roztomilými ilustracemi.
Moc se mi líbil kontrast téměř básnického jazyka a tragických událostí popisovaných v knize. Obdivuji slovní zásobu autorky, některé pasáže jsem si četla víckrát. Začátek knihy se mi každopádně líbil nejvíc, pak už nadšení trochu sláblo. I tak hodnotím velmi vysoko.
Naše děti zatím knížku nedokázaly úplně ocenit, protože neznají seriál. Ale je to jednoduché oddychové prohlížení/čtení. U kapitoly se stěhováním klavíru jsem tedy trpěla. :-)
Některé básničky jsou poněkud kostrbaté, ale hezky cvičí jazýček a synovi se moc líbí.
Povedené spojení milých veršů a krásných ilustrací. Leporelo hezky propojuje hmyzí svět s děním na pouti.
Milé a poučné příběhy známé včelky, dětem se líbil závěr knížky a bály se u kapitol s pavoučicí Teklou nebo sršni. Animovaný seriál tolik neznám, takže nemůžu úplně srovnávat. Ale překvapilo mě, že v knížce chybí Vilík.
Velmi dobře zpracovaná kniha na velmi těžké téma. V některých pasážích jsem měla co dělat, abych pokračovala ve čtení, protože jsem tušila, k čemu se schyluje... Obdivuji autorku za práci na knize, především za rešeršní část, která musela být hodně náročná. Každopádně před těmito kapitolami našich dějin nesmíme zavírat oči, takže jsem ráda, že jsem si knihu přečetla.
Výborná klasika, která se i přes archaický jazyk líbila i mým malým dětem. Největší úspěch měly vtipně okomentované fotografie.
Úžasná interaktivní knížka s krásnými ilustracemi. Dětem se moc líbila, při čtení se ptaly, kdy zase bude další otázka či úkol. Hodně se u toho nasmály.
Pěkné příběhy s krásnými ilustracemi, jako malá jsem tuto knížku měla moc ráda a teď se líbí mojí dcerce. Hvězdičku dolů musím dát za chyby v českém vydání.
Zajímavé téma žena-matka-vědkyně, myslím, že některé předsudky a stereotypy rezonují společností ještě dnes, šedesát let po ději knihy. Některé momenty a hlášky mě rozesmály. Přesto mě příběh nezasáhl tak, jak jsem čekala.
Moc hezký příběh, Liduška s Pepíčkem jsou roztomilí a převod jejich řeči do češtiny legrační.
Četla jsem v dětství a nyní podruhé s dětmi. Příběhy se nám moc líbily, dceru úplně nezaujala jenom kapitola o vaření plná receptů (přestože mi docela ráda pomáhá v kuchyni). Krásné ilustrace ihned vtáhnou do děje.
Knížku jsem milovala v dětství, měli jsme ji u babičky. Dodnes si vybavuji krásné ilustrace Heleny Zmatlíkové, hlavně kočičí koncert na střeše. Nyní jsem četla svým dětem a byly nadšené. Největší úspěch měly kapitoly Stonal jsem a závěrečná Veliká událost. Pro mě jedna z nejlepších knížek pro děti!
Projekt Humans of Prague jsem poprvé zaznamenala při předávání cen Magnesia Litera a nyní jsem si přečetla knižní vydání. Příběhy jsou skvěle vybrány a seřazeny, obdivuji pestrost lidských osudů, které autor dokázal s citem a empatií zdokumentovat. Několikrát mě překvapila hloubka myšlenek lidí, do kterých bych to podle fotografie úplně neřekla. :-)
Přečteno jedním dechem, posledních asi sto stránek s husí kůží po celém těle a sevřeným žaludkem. Zhruba uprostřed knihy jsem si říkala, že už by se děj mohl posunout, ale ten závěr byl strhující. Moc se mi líbí, jak do sebe nakonec všechno zapadlo (obrazy lesa, truhlárny, psa, kamarádky Moniky, nic tam nebylo navíc). Ta lhostejnost vůči dítěti bude ve mně (jako matce malých dětí) rezonovat ještě velmi dlouho. Čím víc nad tím přemýšlím, tím víc si myslím, že kniha ani nemohla skončit jinak.
Knihu jako celek jsem poprvé četla asi před patnácti lety, nyní podruhé svým dětem. Skvělé jsou hlavně popisy přírody a sounáležitosti mezi broučky, pamatuji si, jak jsem v dětství opatrně našlapovala po louce a v lese, abych nějakému broučkovi nezničila domeček. :-) A při pohledu na chudobku jsem si vždy vzpomněla... Hodně se mi líbí opakování pasáží, které dětem usnadňuje pochopení textu. Samozřejmě pohled na výchovu a celkově bytí na tomto světě jde ruku v ruce s tím, že knihu napsal hluboce věřící člověk před téměř 150 lety.
Krásné spojení veršů a ilustrací. V dětství mě tato kniha minula, srdcovou záležitostí je pro mě pozměněná verze Perníkové chaloupky od Františka Hrubína, ale Renčovy verše jsou také skvělé, mým dětem se moc líbily.
Přestože jsem čekala, že to nebude lehké čtení z hlediska obsahu, autorův styl mě nutil číst stále dál a dál a vyhledávat světlé chvilky uprostřed všeho temna. Popisy zapálených komunistů a vztahů ve straně mě neskutečně iritovaly. První díl se mi líbil o něco víc především díky vztahu Františka a Pauly, těším se na závěrečné rozuzlení.