Maanna komentáře u knih

Náročná kniha s velmi silnou atmosférou zachycující stereotyp života obyvatel tábora, který rychle otupuje individualitu. Colette se brání vzpomínkami a hlavně nalezeným vztahem, v němž může zůstat Colette a ne jen vězenkyní s číslem... Celé by to na mne působilo ještě víc, kdybych před časem neviděla film a bohužel se mi nějak nepodařilo odpárat si od Viliho Mádlův obličej, který se k němu podle mne vůbec nehodil, a tím pádem byl pro mne vztah Colette a Viliho hůř uvěřitelný - myslím ale, že v tomto případě není chyba na straně autora. Jinak ale pokládám tyhle méně dějové knihy za mnohem silnější svědectví o holocaustu než srdcervoucí dramata.

19 19.07.2022

Téma vypadá zajímavě a na obálce se dokonce skví odvážné tvrzení o největším německém románu o 2WW od dob Güntera Grasse, což vyvolávalo velké očekávání, ale výsledek zase tak skvělý nebyl - dokonce si myslím, že označení "román" je trochu na hraně. Každopádně to pro mě moc povedený román není. Vnímám to spíš jako povídky propojené do nepříliš soudržného celku. Silné momenty kniha rozhodně má - ať už jde o příběh s popravou nebo válkou urychlené milostné vztahy, ale mezitím je příliš mnoho hluchých míst, kde mě kniha naprosto míjela. Autor je celkem silný v zachycení psychologie, ale válečnou situaci se mu moc popsat nepovedlo a nepřišlo mi to celé reálné. Během posledních dnů války a ústupu, kdy docházejí pohonné hmoty, si hrdina vyjede proti směru ústupu na výlet na motocyklu, který mi téměř evokoval Postřižiny? To, co by v jednotném čísle bylo silnou scénou, působí v množném, jak popisuje autor, až absurdně (ženy házejí své hořící děti přes hradby a samy za nimi skáčou - navíc si úplně nejsem jistá, že by Rusové bombardovali civilní město v Rakousku fosforem, ale zase bych se nehádala, úplný odborník nejsem...; po řece plave tolik mrtvol, že ohrožují statiku mostu...) Přečtení nelituji, ale ten "největší německý román..." je třeba opravdu brát s rezervou.

19 20.08.2021

Je to na mě moc krátké, abych se dokázala s postavami opravdu sžít, ale atmosféra knihy je skvělá. I když obsah a forma konverzace snílka a Nastěnky by dnes již byly jiné, ty pocity čerstvé zamilovanosti, která prozařuje všední realitu, očekávání dalšího setkání i obav z něj asi známe všichni. I když ty mé noci nebyly úplně bílé, celkem jasně jsem si je při čtení připomněla.

19 07.03.2021

Bylo to takové nenáročné čtení, autorka se hodně zabývá vztahy, které jsou někdy trochu schematické, ale aspoň člověk nemusí tolik přemýšlet. Velkým pozitivem je pro mě tým vyšetřovatelů, kde nejsou ani psychopati, ani alkoholici, ani autisti, jen normální lidé s mnoha chybami a běžnými problémy. Ve srovnání se současným trendem je to velmi osvěžující. Postava Eriky mi přišla tentokrát trochu přebytečná, ale třeba se příště zase víc zapojí... Perla žánru to není, ale na odlehčení do horkých dnů to špatné není.

19 30.06.2020

Opět to nebude úplně nezaujatý komentář, protože v případě Pratchetta se považuji za fanynku, ale nemohu si pomoci...
Hlavní zápletka s upíry, kteří se zodolnili proti všem tradičním protiupířím prostředkům, a jejich bojem s čarodějkami je velmi dobře vymyšlená. Zejména hrabě a Lacrimosa byli velmi zdařilí a samozřejmě také Igor a Přešívka. Pratchett opět srší nápady, z nichž některé, pravda, úplně nedotáhne do konce (třeba Nac Mac Fíglové nebo Verence), ale protože jsem se po celou dobu velmi dobře bavila, tak mi to ani nijak nevadilo...

19 24.02.2020

Kniha není špatná, ale podobně jako Chlapec v pruhovaném pyžamu na mne působí trochu vykonstruovaně. Možná by prostě jen stačilo, kdyby byla kniha zasazena do méně významného prostředí - opět děj ve Francii je podán zajímavě, ale po přesunu k tetě to začne působit trochu překombinovaně. Prostě tam, kde máme poměrně jasně dochované zprávy o tom, jak se věci odehrály, není snadné přidávat postavy, motivy a děje. Pokud ale pominu tuto skutečnost, jedná se o poměrně silný příběh se silným poselstvím, kterému velmi svědčí i to, že hrdina může i dospět.

18 25.03.2024

Mám obdobné pocity jako komentující přede mnou - v prvních povídkách byl určitě velmi zajímavý jazyk, který tak nějak lehce plynul, i některé obrazy mě dost vtáhly, ale celek mi naprosto unikl - bylo to skutečně až příliš experimentální pro mou přízemnost... Zbytek už ale opravdu stál zato. Užívala jsem si autorovu hravost i humor a pokud se u nás od něj ještě něco objeví, rozhodně mne to bude zajímat.

18 10.10.2023

Kniha je dobrá pro ujasnění toho, jak krizová intervence funguje, jak do ni zapracovat různé techniky a jaká je její struktura. Na druhou stranu - protože jsem měla knihu půjčenou jen na krátkou dobu a musela jsem přečíst jednotlivé kazuistiky celkem rychle za sebou - mne po určitě době štvala její jistá idyličnost - klienti i přes počáteční rozpaky na vše reagovali vstřícně, měli hned fungující nápady atd. Interventi zase nedělali chyby. Asi by mi přišlo lepší, kdyby vše nešlo tak hladce - aby bylo potřeba s klientem víc pátrat, případně by se mohlo občas interventovi něco nepovést a pak by se dalo ukázat, jak z toho vybruslit. Jinak je ale znát velká zkušenost a erudice autorů. Jen to prostě při větší koncentraci kazuistik nevyznívalo úplně reálně (což ale autoři přiznávají).

18 04.12.2022

Autorka chtěla napsat příběh z války jako paralelu pohádky O perníkové chaloupce, ale podle mě napsala pohádku, do které si vypůjčila nějaké ty válečné kulisy, což mě ve výsledku neskutečně štvalo. Myslím, že pokud už je příběh situován do nějaké doby, bylo by fajn její reálie více respektovat - opravdu existovalo tak málo pracovních táborů, že bylo třeba vymýšlet další? A navíc plno věcí naprosto postrádá logiku.
Začalo to už zmínkou, jak čtyřčlenná rodina žije v ghettu "v malém pětipokojovém bytě," pak je tu "hlava popraveného rozstřílená mnoha kulkami" (pokud vím, byly popravy buď 1 kulkou do hlavy zblízka, nebo více, ale pak se mířilo na tělo). Dobře, dalo by se říci, že jsem hnidopich. Nicméně pak partyzánská skupina doprovází pár dětí několik měsíců (věřím, že partyzáni při záchraně dětí pomáhali, ale viděla bych to na krátká převádění z místa na místo) do bezpečí v Sovětském svazu (kde zrovna zuří Velká vlastenecká válka a Židé se tam ve velkém střílí a upalují), přičemž se ani na tento podnik nevybaví trvanlivými potravinami (o konzervách asi neslyšeli), takže si v lese vyrábějí saláty. Když jsou v lese chycené židovské děti, neodvedou je na nejbližší gestapo, aby je poslali dál - ne, ti, kdo je chytili, s nimi jdou pěšky až do pracovního tábora. V táboře to pak najednou vypadá, že další židovské děti nejsou k dispozici, takže pokud vypukne epidemie tyfu, přijede významný lékař, aby vězně léčil, vězni dostávají dočasně dobrou stravu a velká část dělníků je z výroby zbraní přesunuta na ošetřování nemocných... A když jedna postava zešílí a vydává nesmyslné příkazy, všichni si vystačí se slovy, že jde o "příkaz z Berlína", aniž by chtěli nějaké pověření nebo si to telefonicky ověřili.... A to už vůbec nemluvím o absurdní závěrečné scéně.
Básně jsou pěkné, ale nějak mi nesedne, že je údajně napsal dvanáctiletý kluk - za války děti dospívaly rychleji, ale nevím, jestli to mělo i takový vliv na bohatost jazyka a obraznosti... Ale budiž. Jak jsem se dočetla v autorčině životopise, napsala přes tři sta knih - trochu se obávám, že v tomto množství se člověk zkrátka reáliemi moc zabývat nestihne... Tento přístup jsem schopná tolerovat u detektivek a podobných žánrů, ale ne při pokusu zachytit jednu z velkých dějinných tragédií.

18 05.09.2021

Ze začátku vypadalo téma zajímavě a hutná atmosféra vyprávění mě celkem vtáhla. Bohužel, pak se to celé nějak rozplizlo. Myslím, že by tomu prospělo zjednodušení zápletky a hlavně snížení počtu vypravěčů, včetně změny trochu podivného dělení vyprávěcí formy. Opravdu nevím, proč některé postavy byly psané v první a jiné ve třetí osobě, když i v té třetí osobě čtenář dostává vhled do myšlenek a pocitů postavy. Mě to docela rušilo. Navíc to velké množství postav, z jejichž úhlu se na události nazírá, vede ke zpomalení tempa: o jedné události slyšíme od několika z nich a nových informací zase tolik nebývá. Krom toho ani tak nebyly některé klíčové události vysvětleny - třeba jak se Nelin náramek dostal tam, kde ho našli. Některé události byly zase poněkud nelogické, třeba u znásilnění netuším, proč by se pachatel vrhal za dané situace zrovna na onu ženu... Tady to měl opět editor trochu seškrtat, protože na začátku to opravdu vypadalo víc než slibně.

18 12.04.2021

Tahle kniha zoufale chtěla spoluautora nebo aspoň razantního editora. Autor přišel se silným a aktuálním tématem, obdivuhodná je jeho odvaha sdílet své emoce s veřejností, ale spisovatel je bohužel celkem špatný a chybí mu nutný odstup, aby vybral úvahy a události, které skutečně čtenáře osloví, a naopak vypustil to, co nemá potenciál dotknout se někoho dalšího. Navíc se některé myšlenky a situace dost opakují, takže i když čtenář vnímá, že jde o silné osobní prožitky, je to vlastně otravné. Třeba i samotná Dess mi kvůli neustálému omílání některých povahových rysů, které v rámci vztahu mohly být roztomilé, byla vlastně nesympatická... Básně také mohly zůstat v soukromí, protože nemají úplně kvalitu na publikování, a moc mi neseděly ani pokusy psát jménem dvouletého syna, kde do něj autor projektuje trochu moc svých vlastních pocitů a myšlenek. Dovedu si představit, že to mohla být velmi silná kniha. Bohužel, tady jsem už v polovině tak trochu počítala stránky, kdy to celé skončí, a to nikdy není dobře.

18 29.01.2021

Autorka má ve zvyku vybírat si obtížná témata a tak trochu barvotiskové je dotáhnout do happy endu, nicméně tady (možná pod vlivem doznívající sváteční nostalgie) jsem jí to odpustila, i proto, že ty happy endy nejsou tak křečovité jako třeba v Knize vzpomínek. Za určitých okolností by se to tak mohlo stát, i když asi ne v tak vysoké koncentraci... Co ale odpustit nemohu, jsou velmi špatné dialogy, jak mimo jiné už uvedla Anna 13: všechny postavy mluví stejně, promluvy jsou příliš dlouhé a vysvětlující. Nejspíš je měly oživit vulgarismy, ale v těch vznosných spisovných filozofujících promluvách působí jako pěst na oko, vůbec se tam nehodí (možná k tomu přispěl i překlad, ale myslím, že problém je již u originálu, i když překlad mohl kontrast trochu otupit). Naopak se autorce povedly fiktivní dopisy umírajících - v těch se jí paradoxně povedlo lidi odlišit víc než odlišuje v promluvách své hrdiny.... V polovině jsem se trochu obávala, aby to nesklouzlo do nevkusného kýče, ale nakonec to je kýč poměrně vkusný, který se mi docela líbil.

18 08.01.2021

Dojem z této knihy je takový nejednoznačný - v zásadě mě bavila, v mnoha aspektech je neotřelá, nicméně má svá mnohá ale... Z postav mě nejvíc bavil Vallon díky své nejednoznačnosti, kdy si mě dokázal naprosto získat i mi lézt na nervy, ale motivy pro mě byly pochopitelné. Hero měl jasnější roli než minule a Wayland fungoval proti Vallonovi jako dobrá živelná protiváha. Na druhou stranu velmi nevyvážený byl Lukas - dějová linka, kterou přináší, patří k nejlepším, ale neumím si představit, že by ho kvůli jeho chování z armády rychle nevyhodili... Ženské postavy jsou takové podivné, pro mě obtížně pochopitelné.
Co se putování týče, bavily mě různé intriky, diplomatická vyjednávání a taktické manévry, v podstatě i bitvy byly dobré, i když někdy možná až moc stručně popsané. Na druhou stranu mi moc nesedla linka s Vikingy a Waylandovo samostatné dobrodružství, tam jsem příběhu nedokázala věřit... Ale jako celek to Lyndonovi celkem baštím. Ovšem doufám, že bude ještě nějaké dokončení, protože situace, kdy výprava odplouvá a ani nevím, jestli na východ nebo na západ, mi nějak nestačí...

18 30.12.2020

Netradičně pojatý román z války, kde střílení a genocida zůstávají kdesi v povzdálí a jen probleskují v popisu každodenního boje o přežití. Přesto je asi pro mě působivější než díla, která se soustředí na drastické detaily. Tady prostě skupina uprchlíků "jen" uvízla uprostřed dějin bez možnosti se příliš někam hnout. Dospělí pak působí často bezradněji než děti, které pořád hledají možnost, jak dál žít a tak nějak automaticky volí to, co je skutečně důležité, zatímco dospělí se schovávají za nefunkční stereotyp. Nakonec je to jeden z nejsilnějších protiválečných románů, které jsem četla.

18 21.09.2020

Padouch nebo hrdina, to je to, oč tu běží... Většina postav vlastně není ani nijak nesympatická ani nijak nepochopitelná, a přesto se podílejí na zabijácké mašinérii. Dalo by se říci, že jde především o dvě narozeninové oslavy celkem příjemných žen, ale co se děje v pozadí i autorovy závěrečné úvahy, zanechává silné mrazení v zádech. Pavel Kohout opět zvládl dát zdánlivě jednoduchému příběhu velký přesah, takže ani na tuhle jeho knihu hned tak nezapomenu.

18 14.09.2020

Dobrodružství dvou děvčátek z Valašska jsou takovou příjemnou zastávkou v čase. Plno zážitků člověku zarezonuje s vlastními vzpomínkami na dětství, určitá idyličnost celého vyprávění není na škodu. Jen ve druhém díle mi občas některé reakce děvčat přišly až moc dětské na to, že už byly v primě na gymnáziu - spíš by odpovídaly pětiletým dětem...

18 22.05.2020

Znala jsem film, ale i tak jsem si knihu užila a dokonce se i strachovala o život oběti a agentky Starling... Přitom má kniha příjemný rozsah a excelentní dialogy. Navíc si tu člověk může užít i úvahy postav a některé věci mi vyšly v knize jasněji. Myslím, že klasika žánru ani nemohla být špatnou volbou.

18 26.08.2019

Je to trochu starosvětské, ale ten svět drsných nemluvných mužů, obětavých žen a hlubokých lesů má něco do sebe a vlastně mě celkem baví, i když se tu nekoná moc nepředvídaných zvratů a postavy jsou někdy trochu typologicky šablonovité.

18 31.10.2018

Tenhle díl Zeměplochy asi bude patřit k mým oblíbeným, nebyla v něm hluchá místa ani nelogické skoky a opět jsem se výborně bavila. Přesto je v knize i dost důvodů pro zamyšlení, protože ona ta Zeměplocha od té naší Zeměkoule zase tak odlišná není... Roli favorita tentokrát obsadil lord Vetinari, i když Noby a Elánius mu zdatně šlapali na paty...

18 01.10.2018

Ruta Sepetys mě vždy dokáže zcela vtáhnout do příběhu. Střídání úhlů pohledu a subjektivní pohled jen posilují pocit, že je člověk přímo svědkem tragických událostí. Všechny postavy mají za sebou prožité hrůzy a další se na ně valí. Nemají čas příliš se hroutit, protože bojují o své životy i životy těch, na kterých jim záleží. Líbí se mi, že u Ruty Sepetys není prostor na sentiment. Z postav mě nejvíc oslovila Emilia a její osud. Alfred je prostě opravdu slizký a u Floriana a Joany je možná romantická linka trochu na škodu životnosti postav, protože překrývá ostatní aspekty jejich chování. To ale nic nemění na tom, že se mi kniha opravdu hodně líbila.

18 30.08.2018