Pole je tento svět
Dola De Jong (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/28_/283858/bmid_pole-je-tento-svet-v8w-283858.jpg
4
29
5
Severoafrický přístav Tanger, 1940–1941. Mezinárodní demilitarizovaná zóna je přestupní stanicí na útěku před nacismem zuřícím v Evropě. Spolu s uprchlíky z nejrůznějších zemí se zde ocitá také mladý nizozemský pár vedený jinými motivy: Aart a Lies vyrazili vlastnoručně upraveným obytným vozem do světa ještě před okupací, aby unikli „z civilizace“. Cestou na jih už však nemohli přehlížet dopady šířící se války, a tak postupně nabrali šest dětí různého věku a národnosti, které se ocitly ve Francii samy, ať už následkem pronásledování židů, či proto, že se jejich rodiče postavili nacismu na odpor. „Rodina“, rozšířená mezitím i o vlastního synka Dolfíka, se v Tangeru snaží uchytit obděláváním najatého políčka se zeleninou. Protože však nemá zkušenost místních rolníků, nepřináší ani nelidská dřina potřebný výsledek. Situace malého společenství začíná být kritická. A právě v těchto zoufalých dnech se naplno ukáže, že děti, zdánlivě bezbranné oběti války, nezdolnou vitalitou předčí dospělé. Ale život na útěku je plný nástrah. Ve městě prošpikovaném dobrodruhy a německými špiony, kde vládne korupce a lhostejný cynismus spojeneckých diplomatů, není nikdo z uprchlíků v bezpečí...... celý text
Literatura světová , Historie
Vydáno: 2016 , Pistorius & Olšanská
Originální název:
En de akker is de wereld , 1940
více info...
Přidat komentář
Válečné roky znovu a úplně jinak, než jsem kdy četla. Dětské vnímání světa, dospívání v těžkých podmínkách, selhávání a přetvářka dospělých, a to vše popsané bez patosu, bez zbytečných slov, poutavě a tak velmi živě a uvěřitelně. Knížka je také o síle vzdělání, o lidské soudržnosti a přátelství. Na některé postavy nezapomenu, na Hanse a Marii určitě ne. Přes to vážné téma a smutné věci v ní, musím napsat, že je to krásná kniha, napsaná s velkým citem a umem .(Na konci knížky jsou fakta o autorce a její fotografie z mládí - obojí potěší a doplní celkový dojem).
Tak se pozná kvalitní kniha, napsaná před víc než půlstoletím a nic na ní ten zub času nepokazil. Nebyla to láska na první pohled, nejprve se mi vyprávění zdálo obyčejné, byla jsem zvědavá na osudy dětí i "rodičů", než se setkali, a pořád se nemohla dočkat. I jejich plahočení a přežívání v Tangeru postrádalo nějaký jasný cíl. Pak ale začalo přibývat scén, které mě zasáhly svou jednoduchostí a zároveň velkým poselstvím. Co vidí na obrázku dítě, které vyrostlo v bezpečí, a co vidí to, které má za sebou útěk přes půl kontinentu? Jak vzácný dárek je jedno jablko? Co je lepší, dostat nové šaty a prádlo, ale bez zájmu o mé sny a přání nebo dokázat se postarat o hejno dětí a cítit vzájemnou lásku?
Střídání perspektiv a vyprávění z pohledu dětí (a jen někdy dospělích) je působivé. Atmosféra je skličující, jak se dá u podobného příběhu čekat, ale té emocionální naléhavosti je dosaženo bez patosu a nějakých dramatických efektů - k dramatickým situacím dochází většinou mimo děj a dovídáme se o nich až z reflexí jednotlivých postav.
Při čtení jsem byl příběhem zaujat, ale neměl jsem pocit, že čtu nějaké veledílo ... ale po odložení knihy (píšu tento komentář cca 3-4 dny po dočtení) ze sebe pořád ten tísnivý pocit z příběhu sirotků nemůžu setřást.
Trochu přemýšlím, kolik podobných osudů se odehrává ve světě právě teď a proč jsme my všichni vždy tak ochotni dívat se raději jinam ( a nejčastěji sami na sebe)
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) děti nizozemská literatura uprchlíci severní Afrika Magnesia Litera
Pole je tento světKniha Pole je tento svět je v
| Přečtených | 41x |
| Čtenářské výzvě | 5x |
| Knihotéce | 42x |
| Chystám se číst | 53x |
| Chci si koupit | 2x |
| dalších seznamech | 2x |
Netradičně pojatý román z války, kde střílení a genocida zůstávají kdesi v povzdálí a jen probleskují v popisu každodenního boje o přežití. Přesto je asi pro mě působivější než díla, která se soustředí na drastické detaily. Tady prostě skupina uprchlíků "jen" uvízla uprostřed dějin bez možnosti se příliš někam hnout. Dospělí pak působí často bezradněji než děti, které pořád hledají možnost, jak dál žít a tak nějak automaticky volí to, co je skutečně důležité, zatímco dospělí se schovávají za nefunkční stereotyp. Nakonec je to jeden z nejsilnějších protiválečných románů, které jsem četla.