Maanna komentáře u knih

Děj je výborně vystavěný a provázaný, nejsou v něm jasní kladní a záporní hrdinové, jen lidé, kteří se snaží vypořádat s tím, co jim život nadělil. Střídání úhlů pohledu hodně napomáhá k plastičnosti děje a kontext šesti dnů nepokojů, kdy je vše dovoleno, zase vede situace do extrémů. Jen málokomu se podaří uniknout z prostředí, kde jsou čtyřicátníci vnímáni jako starci a kde někoho zabít je běžná forma řešení problému. Není to zrovna optimistické čtení, ale celkem chytne a nepustí. Jen možná mohl autor lépe zvážit šíři svého záběru. Pohledů na situace se nabízí téměř nekonečně, ale pro knihu je zkrátka potřeba vybrat jen něco - pro mě třeba zařazení Korejců nebo poslední vyprávění byly možná trochu navíc.

6 20.08.2018

Vím, že je to podmíněné dobovým stylem psaní, ale ta exaltovanost a patos je na mě trochu moc. Navíc po cimrmanovsku by tomu vůbec neuškodilo, kdyby se snížil počet zemřelých. Námět je zajímavý a třeba vztah s Tomanem má pochopitelný vývoj. Na druhou stranu Oto Karal a celá jeho linka je opravdu jak ze sentimentální červené knihovny.

6 14.06.2018

Kontrast mezi snahou bulvárních NOVIN vytáhnout ze všeho co největší senzaci a úzkostným na faktech založeným reportážním podáním Kateřinina příběhu mi přišel zajímavý. Opravdu se dalo až hmatatelně vnímat, jak bezmocný vlastně člověk vůči údajné svobodě tisku může být. Jen mi trochu nesedlo, že by tolik mužů mohlo být do chladně působící Kateřiny zamilováno.

6 11.04.2018

Povídky nejsou úplně můj žánr a tahle kniha trochu povídková je - sice se nakonec příběhy prolínají, ale přece jen žádnou z postav nesledujeme kontinuálně, je to jen kousek života kolem jednoho dne. Nicméně obraz New Yorku a lidí, kteří v něm žijí, je velmi plastický. Střídání vyprávěcích stylů a slohů bylo na jedné straně fajn, ale místy mi přišlo lehce na sílu, zvlášť pokud se v textu naráz objevila řada jednočlenných vět - to mi pak zavání autorovou exhibicí. Nesedly mi příběhy o kalifornských hackerech a o fotografovi tagů, možná by pro mě s méně linkami vyzněl celý příběh kompaktněji. Naopak se mi moc líbily příběhy Tillie (ten asi úplně nejvíc), Glorie a Claire a samozřejmě také Philippa Petita.

6 22.01.2018

Básně plné nádherného jazyka a barvitých, překvapivých obrazů, ale i ironie a humoru - v tomto smyslu mě překvapila především Modelka. Jen si úplně nepotrpím na verše o úloze poezie nebo roli básníka... Ale jinak je to nádherný výlet do krásné říše slov.

6 24.09.2017

Oceňuji především fakt, že se autorům v knize opravdu daří přiblížit lidem potíže, na které lidé s autismem při komunikaci narážejí. Razí cestu, která se nesnaží donutit osoby s handicapem, aby byly jako my (což v případě autismu mnohdy ani nejde), ale která hledá možnosti jak nastavit komunikaci tak, aby byla přístupná oběma stranám.

6 11.08.2017

Téma duševní nemoci a sebevraždy by se otevírat mělo, protože tabuizování komplikuje postiženým život. Na druhou stranu se tato kniha tak strašně snaží "cosi" sdělit a tolik tlačí na city, až mi byla místy protivná. Tahle páčidla slz nemám moc ráda. Některé části zejména z pohledu Theodora se mi líbily, ale jindy byl příběh dost neuvěřitelný a klišovitý.

6 19.06.2017

Obdivuji vypravěčské schopnosti Toni Morrison, kdy dokáže příběh poskládat z různorodých úhlů pohledů, kdy je každá postava jiná, uvěřitelná a jedinečná. Obdivuji práci překladatelky, protože autorčin jazyk je sice nádherný, ale velmi těžký a v angličtině ji vždy čtu s vypětím všech sil. Oceňuji možnost nahlédnout do části dějin, o kterém mám pouze mlhavé představy (v podstatě mezi Kolumbem a válkou za nezávislost mám jen nejasné historky o válkách s indiány a osídlování Divokého západu). Příběh o boji s těžkými životními podmínkami, hledání lásky i sebe samého, svobody vnější i té vnitřní a boji s předsudky si mě získal. Snad jen škoda relativně často vypadlých písmen ve slovech.

6 12.05.2017

Líbily se mi různé politické manipulace a intriky a také část s vesničany - proměna jejich postojů, nejednoznačnost jejich vztahu k Roranovi - a to i přesto, že si myslím, že by pro Království neměl být takový problém vesnici vystopovat...
Na druhou stranu mě moc neberou elfové se svou chladnou dokonalostí. Nějak na tuto "rasu" nejsem. I jejich způsob života mi i v knihách jiných autorů přijde poněkud podivný, když většina z nich nic moc nedělá a jen tak pozpěvuje přírodě... Navíc tedy "vývoj" Eragonova vztahu s Aryou byl místy na zabití hlavního hrdiny. Další věc, které by možná mohlo být méně, jsou všechny ty čárymáry s energii, kde mi to občas přišlo i trochu nelogické...
Ale sérii čtu jako příjemnou dobrodružnou nepříliš náročnou pohádku a v tomhle smyslu se mi stále líbí.

6 20.02.2017

Vím, že mnohé motivy z knihy už jsem potkala jinde a že je někdy děj šablonovitě předvídatelný, ale sáhla jsem po knize v době, kdy jsem potřebovala něco na odreagování, a kniha zafungovala báječně. Dobře se mi četla a mohla jsem zapomenout na pár okolních nepříjemností, takže i když to není dílo na Nobelovu cenu, svůj účel pro mě splnilo na 100%.

6 04.02.2017

"Jakou roli teď hraješ?" je otázka, kterou položí matka hlavnímu hrdinovi, když se s ní před smrtí naposledy setká. Díky knize má člověk jednak možnost pochopit něco málo z reality jihoamerických diktatur a jednak dostane příležitost zamyslet se nad tím, nakolik máme svůj život, jeho směřování a své možnosti ve vlastních rukou a nakolik se staneme jen stážisty ve vleku okolností a někdy i našich vlastních tužeb a přání, které nám brání vidět a naplno prožívat realitu. Prostředí diktatury není nijak povzbudivé, ale i tak jsem si knihu užila.

6 24.01.2017

Příběh Niamh mě opravdu vtáhl, byl čtivý a člověk si k ní opravdu mohl vytvořit vztah. S příběhem Molly už to bylo o dost horší. Přišlo mi, že se autorka až příliš snažila vytvořit mezi životem obou hrdinek paralely, ale už si tolik neporadila se změněnými reáliemi. Postava Mollyny pěstounky byla až příliš schématická a Molly jako rebelka posedlá Janou Eyrovou obtížně uvěřitelná. Navíc vždy hůř snáším nelogický děj - dostat trest veřejně prospěšných prací za nezdařený pokus odcizit v knihovně starší knihu? To se ani v Americe opravdu neděje. Chápu, že autorka potřebovala, aby se Molly a Niamh setkaly, ale tohle bylo poněkud příliš přitažené za vlasy. A pak je tu ten trochu příliš sladký konec... Tady by možná trocha nedořečeného byla lepší... Jako celek je to zvláštní kniha, protože ani na konci jsem nedokázala říci, jestli se mi líbila nebo ne. Podle mě asi měl editor autorku trochu usměrnit.

6 19.08.2016

Opět trochu děsuplná obálka a volný "překlad" názvu, ale dobrodružství Anny mě nezklamala, i když někdy už začíná být na mě těch šťastných náhod a konců příliš a navíc je opět překlad poněkud klopotný.

6 30.06.2016

Je to kniha od milovnice koček, která neumí psát. Kocour Casper musel být úžasný, ale tahle kniha měla zůstat někde na Facebooku.

5 03.01.2019

Don Tillman se chystá na roli otce, což v jeho případě vyžaduje náležitou teoretickou průpravu, řadu grafů a pravidel. Není to špatné čtení, ale první díl byl lepší. Mně tady asi nejvíc vadila snaha dostat Dona do pozice toho, který nakonec nejefektivněji pomůže ve vztazích všem okolo, to mi k němu příliš nesedělo. Humor se tak často vytrácel a situace, které by byly snesitelné právě proto, že by byly vtipné, zůstaly jen poněkud těžko uvěřitelné. Tam, kde se Don prostě jen snažil být co nejlepší otec, manžel nebo vědec, jsem se ale stále dobře bavila.

5 03.12.2018

Momenty z každodenního života. Někdy byly osvěžující, někdy mi to trochu přišlo tlačené do originality za každou cenu. Jako literární jednohubka je to docela příjemné počtení, i když na tyhle krátké útvary moc nejsem.

5 03.04.2018

Je to takové nekomplikované, sladké, místy humorné, místy trochu natahované. Nemohu říci, že bych bez přečtení této knihy nemohla žít, ale svou atmosféru to mělo, takže jako odpočinková literatura, proč ne?

5 18.08.2017

Z této knihy jsem měla poněkud rozporuplné pocity. Opět mě bavily popisy atmosféry i některých situací, ale nějak mi nesedly nové postavy. Jednak mi dost vadilo, že o údajných nejlepších přátelích nepadlo dosud ani slovo - nějak jsem si nedovedla představit, jak to vše Fin stihl - na střední škole trávil víkendy s Artairem nebo s Piskořem? Proč se tihle dva nejspíš neznali? A pokud jezdil jako bedňák se skupinou během vysoké školy, tak o tom zase moc nevěděla Marsaili? Navíc mi mnohé zápletky a právě i ty nové postavy přišly trochu moc na efekt a o to méně uvěřitelné... Mnohem víc mě bavil, byť jen okrajově zmíněný, děj kolem hlavních postav... Asi je dobře, že tato série tímto dílem skončila.

5 02.05.2017

Přehledně napsaná příručka, která poskytuje praktické rady k práci s lidmi trpícími demencí. Zdůrazňuje individuální přístup, snahu o zachování návaznosti na předchozí zvyky a zkušenosti a co největší autonomii pro osoby vyžadující péči. Pokud bych někdy skončila s demencí v nějakém ústavu, byla bych ráda, kdyby personál tuto knihu četl.

5 27.04.2017

Hru už jsem mimo jiné třikrát viděla v divadle ve výborném obsazení s Vandou Hybnerovou, Ivou Janžurovou, Taťánou Medveckou, Antonií Talackovou a dalšími a vždy mě znovu dostane. Je to příběh o tom, jak je snadné být slepý k neštěstí druhých a schovávat hlavu do písku a jak je snadné uvěřit lži, jen abychom si uchovali známý a pohodlný svět, a co se stane, když se někdo tomuto postoji vzepře, což jsou, myslím, neustále aktuální témata.

5 20.03.2017