lucie3944
komentáře u knih
Než udeří stín
J. D. Robb (p)
Mám ráda, když se oba, Eva i Roarke, vrací do minulosti, i když to snad nikdy nejsou příjemné vzpomínky. Vždycky se dozvím něco nového a když se zapojí parta detektivů nebo i přátel, pak je to jízda. Klidně může být další díl.
Závan smrti
J. D. Robb (p)
Vím, že v případě těchto knih jsem nekritická, ale J.D.Robb ode mně vždycky dostane plný počet. V každé knize si najdu něco, k čemu se můžu vrátit, pasáž, která mě bavila víc nebo byla zajímavější.... Prostě jedu dál a těším se na nový díl.
Bezchybní
J. D. Hawkins
Nic nového pod sluncem. Vím, že se v těchto knihách nová zápletka jen tak vymyslet nedá, a tak vím, co dostanu. Za mě nenadchne, neurazí. Na pláži přečtené za necelý den.
Ďábel v přestrojení
Lisa Kleypas
I kdybych nebyla spokojená, stejně dám 5*. Protože Lisa Kleypas! U ní si vždycky vzpomenu na své začátky s historickou romancí a taky je fakt, že k ní se, jako k jedné z mála, vracím. A tohle se mi líbilo, takže proč ne.
Když jsme se poznali
Sarina Bowen
Bylo by to na 4*, ta poslední je za to, že Sarina dokázala napsat knihu o postiženém děvčeti, do které se zamiloval fajn kluk. V dnešní době je o těchto věcech potřeba psát, aby si mladí lidé uvědomili, že se svým ať už domnělým nebo skutečným nedostatkem život nekončí. Klobouk dolů.
Srdcem proti zdi
Mariana Zapata
(SPOILER) Pěkná kniha, jen jsem neodhadla, kdy se Aiden zamiloval, kdy se rozhodl, že bude s Van. Ale ve finále proč ne, každý si ten okamžik může určit sám. Pro mně kniha na dva dny na pláži.
Struny srdce
Melanie Moreland
Milá kniha bez velkých zvratů, s příjemně popsaným dějem, spádem a samozřejmě s dobrým koncem. Na letní den na pláži to pravé.
Nedotýkej se mě
Laura Kneidl
Není to na plný počet. Už jsem přečetla spoustu knih podobného ražení, a tak porovnávám. Popis chování, jednání a pocitů u Sage je na můj vkus až dost. Zároveň mě mrzí, že tam jsou velmi povrchově popsána sezení u psycholožky. Všechny pokroky v traumatu jsou vysvětleny jen domněnkami Sage. Konec knihy mi přešel trochu na sílu, Luca si spoustu věcí dokáže uvědomit, ale že ho Sage na konci úmyslně zraní, to mu nedojde? Pro mě je to klouzání po povrchu tam, kde bych chtěla vědět mnohem víc, ale není to špatné. A tak jdu na další díl...
365 dní
Blanka Lipińska
Absolutní průměr. Rychle se to čte, člověk nad tím nesmí moc přemýšlet a musí to brát jen jako výplach mozku. Už jsem pár knih z tohoto ranku přečetla a není to nic extra. Je to celé směřované k dalšímu dílu, nevím, co je to poslední roky za módu vše psát na několik dílů. Jako pokračovat budu, nemám ráda nedočtené série, ale na zadek si z toho nesednu.
Láska z Éroplánu
Kateřina Křikavová
Za mě bohužel ne. Příběh jako takový byl celkem dobrý, ale jinak to bylo utrpení. Přeskakovala jsem sáhodlouhá vysvětlování, nad spisovnou češtinou kroutila hlavou, jednání většiny pro mně bylo nepochopitelné. Ta jedna hvězdička je za to, že ať si myslím, co chci, muselo dát práci něco vymyslet, uspořádat a hodit na papír. A to je asi tak všechno, co k tomu řeknu.
Racer
Katy Evans
Na mě trochu sladké. Jako by ten příběh byl vynucený, aby se něco napsalo. Vlastně tam není žádný konflikt, je to kniha o tom, jak se dva zamilovali, dali dohromady a žili šťastně až do smrti. Což ničemu nevadí, samozřejmě. Ale čekala jsem trochu víc. Na druhou stranu, proč popisovat život s bipolární poruchou znovu, když už to bylo popsáno v prvních třech knihách... Pro mě to bylo docela dobré zakončení celé série. Ale znovu ji číst nebudu, kdežto k Remymu a Brooke se občas ráda vracím.
Novinářem v Číně: Co jsem to proboha udělal
Tomáš Etzler
Bohužel, mně to moc nebavilo. Tak do 3/4 to šlo, a pak už jsem jen čekala, kdy bude konec. A dočetla jsem to jen kvůli Čtenářské výzvě. Některé informace byly zajímavé, ten rozdíl mezi městy a vesnicemi byl neuvěřitelný. Že je v komunistické Číně vše složité, že jsou všichni cizinci pod kontrolou, že není klid na práci... To snad není tak překvapivé. Tak to fungovalo u určitých lidí před ´89 rokem i u nás. Že byl v té době pan Etzler pryč, je věc druhá. Jak říkám, informace o tom, jak to tam vypadá ano, stížnosti na čínskou policii stačí jednou, maximálně dvakrát.
Halton
Melanie Moreland
Tak tohle byla jízda. Ani nevím jak, ale byl konec. Zatím nejlepší díl. Víc není třeba psát, aspoň za mně.
Vytočenej na Maxx
Melanie Moreland
To může být. Odsýpalo to, bylo to vtipné, smutné, a hlavně čtivé. Moc se mi to líbilo. Normální lidé, uvěřitelný děj, rychle to běží. Klidně si to dám někdy znovu.
9. listopad
Colleen Hoover
Klasická Colleen Hoover - nic není, jak se zdá. Protože už od ní mám něco načteno, tak mě to zase tak moc nepřekvapilo. Musím říct, že jsem se vždy těšila, co se po roce u obou protagonistů změnilo, jak se postavy vyvíjely, a toho tam moc nebylo. Byl tam prakticky popisovaný jen vztah jich dvou, ale o tom, jak žili v době mezitím ne. Přesto mi stránky mizely pod rukama a já se přesvědčila, že Colleen umí vytvořit čtivé příběhy. S radostí se někdy vrhnu na další knihu.
První muž
Lenka Křížová
Moc se mi to líbilo. Česká kniha, české reálie, český jazyk. Příběh měl hlavu a patu, myslím, že je tu i dobře popsané, jak různě můžou lidé reagovat na coming out. Moc se těším na další knihy.
Cítit znovu
Mona Kasten
Člověk si občas musí říct, co všechno může ovlivnit děti a jakou škodu na psychice způsobí nešťastné dětství. Musím říct, že taková hloubka sebepodceňování - to musí být práce se s tím nějak vypořádat. Není to úplně lehké čtení. Ale vždycky mně zaráží, kolik problémů je vytvořených kvůli špatné komunikaci. Jenže - o čem by pak byli celé stránky knih, že? Za mně lepší průměr.
Muž na špinavou práci
Petr Eidler
Nebylo to špatné, ale já mám ráda věci dokončené a vysvětlené. Tady bylo několik linek, které ukončené nebyly. Ale protože jsem četla už novější knihy, je zajímavé si číst o osobním životě hlavního hrdiny, když člověk ví, jak to dopadne....
Oliver a já
Karla Michalíková
Nějak nevím. Sladké to bylo na zkažení zubů. Číst ještě chvíli miláčku, pusinko, srdíčko a já nevím co ještě, tak mě klepne. To jsem už na konci přeskakovala. Myslím, že žádný normální chlap takhle nemluví 24 hodin denně. Předobraz tu vidím v Přemkovi Forejtovi, ale samozřejmě se můžu mýlit. Čekala jsem, co se pokazí a autorka vytáhla ten nejtěžší kalibr. Na druhou stranu, bylo to popsáno celkem věrohodně, až na pobyt na JIP. Nemyslím, že by tam návštěvu nechali přespat... Ale.. Něco člověka nutí číst pořád dál, takže kniha byla přelouskaná za pár dní. V podstatě limonáda pro dámy. Jo, a ten věk tam prakticky nebyl vůbec řešený, anotace trochu zavádí.