Litocha komentáře u knih

Tak předně, kniha má s Harrym Potterem pramálo společného a reklamní upoutávka na obálce mi připadá jako pořádná drzost. Kniha není fantasy, nemá nic z půvabu světa Harryho Pottera, není zdaleka tak promyšlená, nemá pečlivě vykreslené prostředí ani postavy... Jediné, co je aspoň vzdáleně podobné, je prostředí internátní školy.
Škola je to ovšem až odpudivá. Netuším, čím by měla být prestižní a žádaná, nedokážu si představit, že by se tam alespoň jediné žačce líbilo. Celkové vyznění knížky je ponuré a vůbec mi nedělalo radost ji číst. Navíc je tam leccos přitažené za vlasy (když pominu naprosto nepravděpodobnou zápletku, nechápu třeba, proč si hlavní zlosynka dává práci s cenzurováním pošty, když pak holky stejně odjedou na celé léto domů - to tam o školních podmínkách drží celou dobu jazyk za zuby?). Kulhá i konečné vyústění (vzhledem k cílovému čtenáři je ovšem celkem pochopitelné).
Postavy jsou dost ploché, vyhraněné a bez jakéhokoliv vývoje (s jedinou výjimkou, kdy u jedné z postav dojde k zajímavému posunu). Scarlet je mi navíc dost nesympatická. Odhalování stop je atraktivní, jen trošku zkušenějšímu čtenáři je ale dobrá polovina stop okamžitě jasná.
Na knížku jsem se opravdu těšila, nalákala mě anotací i hezkou obálkou a je mi líto, že nevyužila potenciál. Atmosféru (přestože ponurou) totiž umí autorka zachytit dobře. Věřím ovšem, že malé čtenářky ke knize nebudou tolik kritické (a sama dám Scarlet a Ivy ještě jednu šanci).

8 30.04.2023

Něžně humorný příběh o starší a mladší sestře s půvabnými obrázky navrch. Bylo by úžasné, kdyby tak krásný vztah mezi sourozenci byl v každé rodině.

7 30.04.2023

Knihu si sedmiletý syn vybral v rámci Rande naslepo, které v naší knihovně čas od času pořádáme. Byla by ale podle mě vhodnější pro lehce starší děti, i když nakladatel uvádí věk od sedmi. Syn totiž dost prožíval Ivošovu rodinnou situaci a já bych docela ráda ještě nemusela prvňáčkovi vysvětlovat, že jsou rodiče, kteří své potomky nemají rádi a ubližují jim nebo svému partnerovi.
Samotný příběh malého posluchače zaujal, především to, že se odehrával ve školním prostředí a že se Ivoš napravil. Mně připadá, že je toto nelehké téma uchopeno citlivě a vzhledem k záměru mi nevadí ani výrazný formující aspekt (přílišná didaktičnost mi totiž u knížek pro malé děti vadívá), jsem ale přece jen skeptická vůči otevřenosti třídy poté, co se stane terčem Ivošovy agrese. Souhlasím taky s tím, že konec je dost náhlý.
Nezbývá ovšem než si přát, aby každé dítě v úzkých mělo v blízkosti někoho takového, jako je Lenka.

11 29.04.2023

Ono je to těžké. Pokud autorka napsala přes 200 knih, logicky už nemůže ničím překvapit. Ano, píše zručně a čtivě, dokáže svůj svět zalidnit sympatickými postavami, ale knížky jsou podle jednoho z několika mustrů (tady "silná hrdinka čelící zloduchovi za podpory svého psa, rodiny a přátel, to vše v komunitně žijícím maloměstě"). Kolikrát to tady už bylo, jen s jinými rekvizitami?
Tentokrát mě navíc ty rekvizity moc neupoutaly, fitness svět je mi vzdálený a docela jsem pochybovala o tom zázračném úspěchu, osobně neznám nikoho, kdo si (navíc opakovaně) kupuje DVD o cvičení (nebo to může fungovat jen v Americe?). (Když už jsme u těch pochybností, nějak se mi nezdá, že by díky restauraci na malém městě byli Adrianini prarodiče milionáři. A něco mi haprovalo i na jednání vraha, je ale fakt, že do zločinecké mysli nevidím. A geniální čtyřletý nebo pětiletý vědec byl taky celkem úlet.)
Poslední dobou mám problém i s hrdinkami (ale i dalšími postavami), připadají mi všechny volně zaměnitelné, odlišující se vlastně jenom svou profesí. Adrian mě navíc lehce dráždila (podobně jako zahradní architektka v jiné knize, i když tam to bylo přece jen výraznější) svým přesvědčením, že sama ví nejlíp, co je pro ostatní nejlepší. Tím, jak jsou si postavy podobné, mi navíc dost splývaly a docela špatně se mi rozlišovalo, kdo je kdo.
Ke všemu se mi hlavní hrdina mnohem víc zamlouval se svou první láskou, s Adrian mě o vzájemném hlubokém citu nepřesvědčili.
Ve výsledku to tedy není špatná volba na odreagování, zároveň to ale není nic, co bych nečetla už mnohokrát.

6 29.04.2023

Dalo mi to trochu práce, ale podařilo se mi oprostit od antipatie vůči autorovi jakožto osobě (s čímž mám většinou trochu problém), takže jsem si knížku nakonec vychutnala.
Příběh je svěží, poněkud zkratkovitý a mírně nelogický (zvláště ke konci) - to jsem ale ochotna tolerovat vzhledem k věku cílového čtenáře. Komářiny ilustrace mě baví vždy a všude, tady mě ale bavila i autorova čeština. Kratší věty jistě přijdou vhod ne úplně rozečteným čtenářům (zaujalo mě, jak se autor během let posunul - dřívější Bílá paní na hlídání je určena stejně starým dětem, ale vyjadřování je v ní mnohem košatější).
U mého prvňáčka nicméně kniha nepadla tak docela na úrodnou půdu. Je totiž docela strašpytlík a po pasáži o tom, jak nejlépe zlikvidovat upíra, už nechtěl číst dál, takže jsem ji dorazila sama. U syna vyhrává právě Bílá paní, u mě ovšem upíři. Třeba ale za rok, za dva zkusíme další díl.

6 19.04.2023

I u nás dozrál čas na Kosa, před námi totiž byla prvním čtením několika dětí v rodině. A jakožto rodič prvňáčka ji musím ocenit ještě víc než poprvé.
Titul první samostatně přečtené knihy jí u nás na cílové pásce sice vyfoukla jedna pidiknížečka o pár větách, ale to nic nemění na tom, že je to knížka promyšlená (třeba i tím, jak se těžší písmenka jako F, Ň nebo CH objevují až později v textu; jak opakuje slova/fráze a variuje je; jak jsou slova a věty krátké; jak většinu stránky zabírají obrázky, takže neodradí délkou textu; jak jsou některé promluvy rýmované, takže se opravdu dobře čtou...). Dětem je blízká i zachycenými příhodami - stavba hradu z písku nebo krmítka, vyrábění loďky z kůry, bouřka - zároveň je ale i lehce fantaskní a hlavně laskavá a mile vtipná. Je to určitě nejlepší knížka prvního čtení, která se mi dostala do ruky.

5 19.04.2023

Knížka vypadala slibně a těšila jsem se, že to bude něco jako Strašidelnická. Bohužel jsem se spletla a s knihou jsme se úplně minuly. Mám ji v rozečtených asi rok a nemám nejmenší chuť ji dočíst. Vyprávění je dost zmatené, ničím mě blíže neupoutalo a dost mě rozčiluje, jak se autor obrací přímo ke čtenářům, působí to na mě povýšeně. Je mi líto, ale raději se přesunu k něčemu lepšímu.

Pro mě velice příjemné překvapení a - v tom budu jistě v menšině - nejzajímavější německá autorka z těch, co se v tomhle žánru za poslední roky vyrojily.

Hurá, konečně hrdinka, která není bezradná a nemyslí jenom na sebe, nespoléhá se na pomoc druhých a nečeká, až ji zachrání princ na bílém koni, ale nezávislá holka, která ctí sliby a ví, že úspěch si musí odpracovat a že ani tak není zaručený.

I Julian se mi líbil, kluk, kterého život naučil být obezřetný a nepustit si jen tak někoho k tělu. Měl sice své slabé chvilky, ale po tom, co prožil...

Líbily se mi i záblesky reality - hudební branže je mnohdy nelítostné a vysoce konkurenční prostředí. Takže je jen dobře, že si z neznámé holky najednou všichni nesednou na zadek (jak to v podobných příbězích většinou bývá), že si dost možná taky mohla ukousnout větší sousto, než na jaké stačí. A že se tu ukazuje, že i celkem populární hvězdy musí docela tvrdě bojovat, aby neupadly v zapomnění. Nebo že si musíte dávat sakra pozor, aby vaše slova nebo projevy někdo nevyužil a nepřekroutil v zájmu vyšší sledovanosti a vlastního úspěchu. Jasně, je tam i několik přehnaně sluníčkových a naivních věcí, ale v porovnání s jinými podobnými knížkami jich zase tak moc není.

Líbil se mi pozvolný vývoj vztahu, líbilo se mi, že Riley neodvrhla Juliana při prvních drbech, aniž by mu dala možnost vše vysvětlit a říct svůj pohled na celou záležitost. Skutečně osvěžující projev dospělosti. Ocenila jsem i pohled obou hlavních postav a atraktivní prostředí, jehož znázornění jde o kousek dál než jenom k pozlátku.

Co se moc nepovedlo, je podle mě obálka. Za mě měli zůstat u původní, která knížku vystihuje mnohem lépe než tahle tuctová s podivným vousáčem (který navíc neodpovídá textu).

Takže už vyhlížím další díl - doufám, že vyjde a že autorka ani napodruhé nezklame.

11 15.04.2023

Podle mého by měl Jonáš zůstat u ilustrování. Obrázky jsou veselé a líbivé. Ale příběh? Po přečtení jsme si s kolegyněmi řekly jen: "a co jako?" (a snad mě napadla ještě synova oblíbená průpovídka ze školky: tuleni se tulejí).

7 15.04.2023

U mě leporelo zabodovalo. Nic naplat, Jiří Suchý to se slovy vždycky uměl, takže mě jeho hravé veršíky potěšily. A ilustrace jsou svébytné, nejsou podbízivé, ale ani natolik "originální", že by byly až ošklivé (jak na mě občas působí ilustrace některých současných tvůrců). Sice se mi od Lukeše více líbí jeho obrázky zvířat, ale ani proti ovoci nemám námitky :)
(Překlepů je škoda, ale tentokrát mě kupodivu neotrávily tolik jako u jiných knih.)

3 15.04.2023

Na tuhle knížku jsem se těšila, protože Stančíkovo H2O se mi líbilo moc a některé příběhy Chrujdy taky. Ale tady jsem bohužel dost zklamaná. Nebýt poslední pohádky, hodnotila bych ještě hůř. Ta jediná byla aspoň trochu zajímavá a přinesla i nějaký ten podnět k zamyšlení.
Zbytek na mě bohužel působil negativně - křečovitostí, nedostatkem invence a až zoufalou snahou pobavit. Snaha o aktualizaci bohužel vyšla naprázdno - alespoň mně víceméně otrocké převedení Dlouhého, Širokého a Bystrozrakého do světa strojů nepřineslo vůbec nic. Když vám text připadá nekonečný a pořád odpočítáváte, kolik stránek vám ještě zbývá přečíst, je něco opravdu špatně.
Ani mého syna, kterého nadchne opravdu leccos, tahle knížka nezaujala a těch 64 stránek jsme četli opravdu dlouho a dočetli jsme až těsně předtím, než jsme knížku museli vrátit do knihovny.

5 15.04.2023

Nápad a záměr docela dobrý, zpracování poněkud suchopárné a velice stručné a výtvarné pojetí mi taky moc nesedlo.

5 15.04.2023

Mně se druhý díl líbil ještě míň než první. Rozečetli jsme ho na Noci s Andersenem a nevím, jestli to bylo únavou nebo knihou, ale v prvních několika kapitolách jsem se docela ztrácela. Pak se sice příběh rozběhl, ale byl tak naivní a nelogický (a s tak nepovedeným koncem), až jsem chvílemi skřípala zuby. Asi zkrátka tuhle nadsázku neumím ocenit, s autorem jsem si opravdu nepadla do noty.
Zůstalo to, že mi Tondy bylo líto a ostatní postavy mi lezly na nervy. A zkratkovitost. Pointa byla tentokrát o dost slabší než poprvé.
Spoustu dětských knížek si dokážu užít, ale tuhle ocenilo moje dítě dítě mnohem víc než já, takže jsem ráda, že mi další díly nehrozí (a kdyby přece jen ještě nějaký vyšel, nechám už čtení na potomkovi).

4 15.04.2023

Jsem možná moc upjatá, ale tohle mě nebavilo. Všechny postavy - až na Tondu - mi byly těžce nesympatické, jsou to jen takové karikatury, slibovaný humor se prakticky nedostavil, příběh má potenciál i své světlé chvilky, ale je podivně úsečný a jazykově se mi nelíbil. A nejvíce mě štvalo neustálé opakování některých situací a výrazů (třeba maminka Mája nebo obhroublé "drž klapačku, Čmucháčku").
Sedmiletému synovi se ale knížka líbila docela dost, takže jsme spolu zvládli i druhý díl...

4 15.04.2023

Na knížku jsem se těšila - knihy, toulání se v příbězích, dobrodružství, to znělo více než slibně. Ve výsledku jsem ale docela zklamaná.
Že nemám ráda Alenku, je můj problém, ale touhle knihou se to jen potvrdilo, byla mi neskutečně protivná.
Větší problém je, že mi absolutně nesedla hlavní postava. Tily mi připadala nepříjemně umanutá, do sebe zahleděná a vlastně nevychovaná. Její přístup "účel světí prostředky" mě dost vytáčel. A to nemluvím o tom, jak byla zabedněná při prvním setkání s Annou. Pokud je to jeden z jejích nejmilejších příběhů, jak se tam všude tvrdí, jak ji mohla nepoznat?
Taky z toho slibovaného dobrodružství jsem dost zklamaná. Většinu doby se vlastně nic moc neděje, Tily se učí cestovat po knížkách (a ta knižní dobrodružství jsou zoufale nevyužitá) a pak se zápletka s maminkou vyřeší lusknutím prstu. Zato je ale kniha prošpikovaná množstvím mouder a pseudomouder...
Nejzajímavější mi tak přišel samotný koncept knižního tuláctví, i když mi připadá, že trochu plave na vodě. Nějak jsem nepobrala všechny ty záležitosti s knihami Pramene a s Křídou. Některé "vychytávky" jsou ovšem kouzelné.
Ve výsledku se u mě knížka jen tak tak vyšplhala aspoň na průměrné tři hvězdičky. Opravdu škoda.

5 14.04.2023

Největším kladem knížky jsou neskutečně roztomilé obrázky. Co se týče příběhu, je mi jasné, co chtěla autorka sdělit, ale je jaksi mdlý, nedotažený. A Rézinka je teda většinu doby na proplesknutí. Vdovec jezevec starající se o své ratolesti (i když nějaká výchova šla zcela mimo něj) si získal mé sympatie, ale nejlepší byla malá sestřička Šiška :) Jezevčí bratři mi popravdě trošku splývali.
Čtení to bylo vlastně docela milé, ale nějak nemám potřebu vyhledat další díl.

5 14.04.2023

Váhám nad tím, jestli je ta kniha tak blbá, až je skoro dobrá, nebo je jen blbá. Celé ty cca tři minuty, co jsem ji četla, jsem nevěřila svým očím. Beran chodí na lov bažantů, dětičky nechává ovce prostřednictvím andělů strážných vyválet v hnoji, zápletka s medvědem-beránkem je naprosto šílená... Jestli si mám vybrat, jestli nad knížkou ječet, nebo se smát, vybírám si smích - ale nejsem si jista, jestli to autor takhle zamýšlel :)

3 14.04.2023

Dlouho to vypadalo, že třetí díl bude mým nejoblíbenějším. Knížka se dobře četla a byla i přiměřeně vtipná. Elara byla celkem sympatická, i když poněkud naivní, Noah byl sympatický hodně. Jejich postavy byly ale vylíčeny dost povrchně, takže jsem si k nim žádný zvláštní vztah nevybudovala. Moc tomu nepomohlo, že se většinu knihy chovali dost pasivně.
Trochu mě vytáčely některé nesrovnalosti a těžko uvěřitelné chování postav. Třeba že Elaře hrozí, že jí matka nezaplatí školu, ale stejně v jednom kuse vyráží na nákupy (když je to ve slevě, je to asi v pořádku). A začíná mi vadit přílišná selankovitost - všichni (i naprosto cizí lidé) jsou tak chápaví a nápomocní, pro naši lepou hrdinku by se klidně obětovali.
Když se děj přesunul k táboření, lezly mi na nervy dvě věci: americké pojetí táboření/skautingu a Elara, která se v přírodě projevila jako neskutečná bábovka. Až jsem si říkala, co na ní Noah vidí. (Ta jejich milostná linka mi celkově moc neseděla. Elaře bych ještě její okouzlení věřila, ale Noahovi ani za mák.) Navíc přibývalo nesrovnalostí a nepravděpodobností. Třeba Noahovo chování po návratu je neskutečně postavené na hlavu. Ale je toho mnohem víc. Když nepočítám celou situaci s Annie, nejnevěrohodněji na mě působila Elařina matka.
Na jedné straně musím ocenit, že mezi hlavní dvojici nevstoupil umělý a natahovaný konflikt a taky že občas dokázala Elara svým chováním překvapit, na druhé straně se jejich vztah motal v kruhu, v knížce byla spousta nedořešeného a jen těžko uvěřitelného.
Ve výsledku je tedy můj dojem spíše rozpačitý a ani tenhle díl se přes tři hvězdičky nevyšplhá.

16 06.01.2023

(Pro mě) nejpovedenější z Magorových básní dcerám dostala krásný kabátek. Rodinné propojení je k tomu třešnička na dortu.
Na básničce se mi líbí groteskno provázané se strašidelností, živost a zachycení dětského světa (a ani mi nevadí hovorový jazyk, ke kterému mívám občas výhrady). Ilustrace báječně dokreslují text. Ještě musím vyzkoušet, jak to bude působit na našeho strašpytlíka.
Tohle se Meandru povedlo (což zdaleka nemůžu říct o všech jeho leporelech.)

13 01.12.2022

Zpočátku mi byla Elle moc sympatická svým přátelstvím s Leem i tím, že se nebrala moc vážně. Jak ale knížka pokračovala, byla jsem víc a víc mrzutá. U Elle se projevila sobeckost, nerozhodnost a zbabělost a sklon k hysterii. Navíc je z mně neznámého důvodu utvrzována v přesvědčení, že si zaslouží něco víc než Noaha. Ten je paradoxně představován jako největší idol, vzápětí jako zavrženíhodný vyvrhel a násilník a za chvíli jako tokající tetřev, takže jeho postava působí až schizofrenně.
Přestože Noah mi nebyl dvakrát sympatický a za jeho machistické chování bych ho poslala do háje, vadilo mi, že ho snad Elle ani nemá ráda. A vůbec jsem nepochopila, proč na něj proboha Elle a Lee házeli vinu a proč se musel tolik plazit? Dohromady mi k sobě Noah a Elle neseděli.
Opakovaly se tu nejen situace, dialogy a fráze, ale i stejná (hloupá) rozhodnutí. Nelíbil se mi ani vyobrazený životní styl šestnáctiletých.
Celkově mi to prostě přijde špatně napsané, a přestože na YA už dávno nemám věk, dokážu si povedené příběhy užít a vychutnat. Tenhle k nim ale opravdu nepatří. (A ještě poznámka: když se přímo v textu něco označí jako klišé, neznamená to, že to klišé být přestane.)

9 23.10.2022