Levandulle komentáře u knih

Kniha mně připadala spíš jako dokument než jako beletrie, kde bych mohla obdivovat spisovatelův um. Taková kniha by se měla číst jedním dechem. Místo toho jsem četla opravdu střízlivá a podle mého předvídatelná fakta, jakoby poněkud rozepsanou osnovu. Bohužel musím konstatovat, že po dlouhé době jsem se při čtení nudila. Je samozřejmě nanejvýš pravděpodobné, že to byl jen můj subjektivní dojem. Na Ikoně byl pro mě zajímavý popis činnosti výzvědných služeb, který zřejmě velmi odpovídá realitě. Také líčení praktik politiků a zákulisního předvolebního boje v Rusku Forsythovi věřím. Za to dávám 2 hvězdičky.

7 26.12.2016

Kdysi jsem četla Vančurovy Tři řeky, jejichž děj se, podobně jako román Rodina Horvatova, odehrával zčásti na venkově. Kniha mě tenkrát hodně "chytla", takže jsem se těšila na čtení dalšího Vančury. Musím dát ale za pravdu komentáři Hrefny, že v knize vystupuje příliš velké množství postav. které ani přímo nesouvisí s hlavní dějovou linií a zbytečně ji rozmělňují. Vančurovy postavy se vyjadřují často tak, že je někdy skoro nemožné poznat, kdo vlastně mluví a jaký je smysl jeho řeči. Vančura má složité a rozkošatělé myšlenkové pochody, pravděpodobně taky počítá s větší znalostí reálií té doby, ale v současnosti je to bohužel na úkor srozumitelnosti a plynulosti děje. Přesto můžu říct, že kniha je zajímavá. Živě přede mnou vystupovala společnost před 1. světovou válkou s jejími klady, zápory, konvencemi i předsudky, český venkov obydlený postavičkami od členů rozvětvené statkářské rodiny po nejchudší vrstvy. Ačkoli kulisy dějin jsou jiné, lidi se zas tak moc nemění. Prožívají lásky, zklamání, vášně, emoce. Narážejí na mantinely své doby... jako v každé době.

1 02.12.2016

Souhlasím s víceméně kritickými komentáři, kniha mě nedokázala vtáhnout do děje, takže jsem ji ani nedočetla.

1 17.07.2016

Výborná kniha Karla Poláčka začíná nenápadně o poklidném životě úředníka, který žije s manželkou v bytě rodičů. Na popud ženy se rozhodnou pořídit si vlastní bydlení a nájemní byt i vztah s domácím pánem v domě na předměstí vypadá zpočátku až neskutečně idylicky. Ovšem když ptáčka lapají, hezky mu zpívají... Domácí pán postupně stále víc utlačuje své nájemníky, kteří se mu neprozřetelně vydali na milost či nemilost nájmy zaplacenými na roky dopředu. Děj postupně graduje až do opravdového psychothrilleru, kdy si uvědomíte, že malý a bezcharakterní člověk, kterému je dána moc, je schopen téměř čehokoliv. Autor píše dialogy nejen velice vtipné a trefné, ale má i skvělý smysl pro psychologii a je výborným pozorovatelem nejrůznějších typů osobností.

2 21.06.2016

Autor velice autenticky popisuje období komunismu a poměry v tehdejším východní Německu neboli Německé demokratické republice, potažmo i v Sovětském svazu. Vzhledem k tomu, že se sám narodil na Uralu, stejně jako hrdina románu Saša, je zřejmé, že jde alespoň částečně o autobiografii.
Líčí vztahy v rodině mezi třemi generacemi, které jsou ovlivněny do značné míry zatuchlou atmosférou komunistické země a traumatickými prožitky rodičů Saši v komunistickém Rusku. Zvláštní, i když svým způsobem pochopitelné je, že otec hlavního hrdiny, ač sám po 2. světové válce málem nepřežil v gulagu, je natolik ovlivněný životem v komunismu, že se po pádu železné opony jen těžko smiřuje s novými poměry.
Zajímavé bylo, jak tři generace rodiny, která se přistěhovala po válce z Ruska do Německa (otec Saši byl Němec a po několika letech se mu podařilo dostat svou ruskou rodinu do Německa), se různým způsobem sžívala s jazykem a změnou prostředím. Nejstarší - babička Saši - se naučila jen "Guten Tag" a "Auf wiedersehen" a ještě se jí pletlo, kdy má které použít, stále vzpomínala na život v Rusku a velmi si ho idealizovala. Maminka mluvila se silným přízvukem, ale v komunistickém Německu, kde byl život o mnoho snazší než v Rusku, byla jak ryba ve vodě a naopak na změnu poměrů po pádu komunismu si již nikdy úplně nezvykla. Syn Saša brzy mluvil plynně a nechápal své rodiče, kteří prožili za komunismu tolik zlého, ale přesto si jen těžko zvykali na svobodné poměry.
Do hry vstupuje ještě rodina otce Saši, která patřila k privilegovaným komunistům. Velký rozdíl byl mezi babičkou, která byla v podstatě jen idealistkou, a podivným dědečkem, který vlastně ani dědečkem opravdovým nebyl a patřil k bezcharakterní komunistické smetánce.
Všechny tyto rodinné konstelace mají vliv na Sašu a posléze na jeho syna. To už je zase úplně jiná generace...

2 17.06.2016

Knihu jsem objevila v "přetékající" rodinné knihovně při třídění a rozhodování, která z knih půjde do světa a kterou si necháme. Původně jsem chtěla jenom nakouknout, ale postupně mě vtáhla. Zajímalo mě, jak si Čech-emigrant, který je autorem knihy, vede v Americe a byla jsem zvědavá, co zažil v kanadské divočině. Jinak jsem neměla velké očekávání – o autorovi jsem předtím nikdy neslyšela. I když nejde o žádný akční román, při putování dvou milovníků po zvěřích stezkách jsem s nimi prožívala napětí, jestli potkají divoké aljašské ovce nebo obřího medvěda grizzlyho, spolucítila jsem při nájezdech krvežíznivých komárů a záviděla krásné chvíle při objevování divočiny. Také jsem kdysi putovala přírodou, i když to byly jen slovenské hory. Výsledný dojem: krása a při vzpomínce mě doteď hřeje u srdce.

1 09.04.2016

Autor poutavě popisuje osudy několika postav z nejrůznějších vrstev indické společnosti od negramotného chlapce po zhýčkaného synka z rodiny ministra. Děj má detektivní zápletku, ale to není na ní to nejdůležitější. Souhlasím, jak píše Rup i Trudoš, že se jedná o satirickou sondu do poměrů v Indii, která ukazuje na veliké sociální rozdíly a vše prostupující zkorumpovanost. Je ale především výborně napsaná, vtipná a dobře se čte. A protože mě zajímá, jak se žije v jiných zemích, je to přesně kniha pro mě.

2 25.03.2016

Pokud se chcete dozvědět, jak vznikl stát Izrael a jak se na jeho vzniku podílelo Československo, určitě si přečtěte Mosty do Tel Avivu! Nejde ale o dokument, i když je kniha založená na velmi pečlivě prostudovaných faktech z historie. Poutavé vyprávění o fascinujících osudech řady postav, např. židovské dívky, pilotů RAF, bývalých policistů z 1. republiky, také Jana Masaryka a budoucího prezidenta Izraele, vám zprostředkuje atmosféru v poválečné Evropě, okolnosti únorového komunistického puče u nás a především nelehkou situaci židů, kteří po strašných zkušenostech z války a pokračujících perzekucích po válce se pevně rozhodli vybudovat svůj vlastní stát.

4 25.03.2016

Z mého pohledu takřka geniálně napsané dílo, velmi exotické, přináší poznání "jiného světa" a jiného způsobu myšlení. Příběh a postavy působí temně, ponuře, beznadějně, marně hledám trochu světla a něčeho pozitivního. Proto dávám jen 4 hvězdičky, je to z důvodu čistě osobní preference knih, které přinášejí cokoli povzbuzujícího.

1 15.01.2016

Na Feuchtwangerovi oceňuji jeho schopnost spojit fiktivní příběh se zcela pravdivými historickými reáliemi. Román Oppermannové mě přenesl do doby mezi dvěma světovými válkami, kdy v Německu, zpočátku nenápadně, začal klíčit zárodek pozdějších strašných událostí. Nejen největší války v lidských dějinách! Již dlouho před ní se plíživě zhoršovala situace židů, zprvu nenápadné ponižování vygradovalo do rozměrů, kterým by v civilizovaném světě nikdo předtím neuvěřil. Ani členové vzdělané rodiny Oppermannů, kteří ač židé se považují především za Němce a milují svoji vlast, netuší, kam vše může zajít, když se pustí primitivní zlo za řetězu. Kniha je varováním, že jakékoli zlo se nesmí nikdy podcenit a je třeba proti němu bojovat, dokud je v zárodku.

2 12.01.2016

Pokud je kniha, popisující rasismus a xenofobii v poválečné historii USA, byť jen zčásti založená na skutečných poměrech amerických měst, silně mě zbavila iluzí o svobodné zemi neomezených možností. Nejen rasismus vůči černým spoluobčanům, bez ohledu na jejich vzdělání a způsob života, ale také opovrhování "původních amerických přistěhovalců" dalšími skupinami obyvatel, jako jsou Židé, Němci, Poláci... je na denním pořádku. Neuvěřitelné předsudky považující černochy za křížence mezi opicemi a lidmi a připisující jim místy až bizarní vlastnosti jsou dědictvím otrokářství a zdá se, že přežívají z generace na generaci. I lidé inteligentní, vzdělaní a citliví podléhají alespoň některým z všeobecně rozšířených představ o "negrech", protože v tomto prostředí vyrůstali a tak byli od malička vychováváni. Také hrdina knihy, hezký, milý, pracovitý a oblíbený člověk, který má krásnou ženu, dcerku, pěkný domek v nové čtvrti, mnoho přátel a perspektivní práci v bance, se na černochy dívá poněkud svrchu, považuje je za "jiné", přece jen trochu méněcenné lidi. Jednoho dne, při pátrání po původu svého příjmení Kingsblood, však zjistí něco šokujícího - místo očekávaného královského předka najde praprapradědečka černocha. A od té doby se mu obrazně a posléze i fakticky hroutí celý jeho svět...

2 26.11.2015

Od Feuchtwangera jsem zatím četla a velmi se mi líbily knihy Židovka z Toleda, Jefta a jeho dcera, Oppermannové, Šimona. Nesmírně oceňuju, že autor má perfektně nastudovanou historii a do ní zasazené velmi uvěřitelné a silné životní příběhy. Ovšem kniha Nepravý Nero mě bohužel nezaujala, snad příliš vykonstruovaný děj, snažící se o atraktivnost; podle mě román postrádá hloubku a lidské poselství jiných autorových děl. Přiznávám, že knihu jsem nedočetla, možná se, na základě zdejších kladných hodnocení ještě pokusím a změním názor.

1 10.11.2015

Nádherně napsaná, bohatý jazyk, psychologické prokreslení postav, na podkladě skutečných událostí 2. světové války, zajímavá fakta i např. o předválečné rozvíjející se firmě Baťa.

5 25.04.2013

Psychologie postav - jednání muži/ženy je do určité míry pravdivá, ale v knize sklouzává do jakési "šablony", návodu, jak by se především ženy měly v manželství/ dlouhodobém vztahu chovat. Konkrétně ideální podle knihy je, aby si žena našla milence, tím získá sebevědomí a úctu a lásku manžela (v knize prakticky všechny ženy). Což je silně zjednodušující, zoufalý a smutný pohled na partnerské vztahy. Samozřejmě chování hrdinky na začátku knihy, kdy se neustále "věší" na manžela a vyžaduje od něho důkazy lásky, je druhý extrém, který spolehlivě druhého otráví. Ale že by nic nebylo mezi tím?
Pravda je, že konstrukce příběhu mě vtáhla do děje - byla jsem zvědavá, jak se vztahy budou dál vyvíjet (asi jako v seriálu, kde každý divák řeší kdo s kým a co bude dál) - a ne úplně předvídatelná, což přináší určité napětí. Podle mého názoru je ale napsaná neskutečně toporným a neživým stylem, šablonovitost a prvoplánovitost dialogů často vyloženě tahá za uši. Dočetla jsem jen proto, že jsem už byla chycená drápkem a chtěla vědět, jak tento "ženský román" dopadne. Číst další knihy autorky považuju za ztrátu času, na to je na světě příliš mnoho spisovatelů, kteří mají co říct a vládnou výborně jazykem.

4 19.04.2013