Leona333 komentáře u knih

Od kdy máme tuhle knížku doma si nepamatuji... ; ) Jen si vybavuji, že z ní dost často má babička citovala, nebo se na ní odkazovala, když nakupovala v obchodě, ve kterém nebyla s obsluhou - se zbožím spokojena.
"Je to takový milý vhled do dob Oldřicha Nového, jeho černobílých filmů... a úsměvů, díky nimž - jeho chování, i tehdejší mluvě je vše vlastně velice zářivé, pestré, rafinované, dokonalé..."
Víc není co dodat. Nakonec každý, kdo žije v dnešní době, dnešní dobou, tak dobře ví, jak moc silně se díky obchodním řetězcům změnila mluva, styl obsluhy, nákupy... Tam vás mnozí přejedou pojízdným nákupním vozíkem dřív, než vůbec stihnete cokoliv říct... ; )

34 22.06.2023

,,Nehledejme v souboru Sluneční vůz učebnici mytologie. Naopak, autor si přál, aby se dětští čtenáři jeho knížkou dali strhnout k obraznosti, vypravěčské nespoutanosti a i k lidskému a lyrickému náboji postav. A tak čtenář, který pozorně a vnímavě přečte jeho knížku, bude se zcela nepochybně jinak dívat na květ narcisu, na pavouka spřádajícího svou síť někde v koutě, na slunce putující po obloze a jinak bude jistě i naslouchat hukotu řeky a šumění stromů."

Mohu pouze k těmto větám doplnit, že patřím ještě do té generace dětí, která si při čtení, dokázala opravdu leccos představit... ; ) Takže jsem onehdy otáčela stánku za stránkou a nechala se při tom unést: Králem Midasem, Narcisem a vílou Ozvěnou, Héraklem a jeho hrdinstvím, i Cestou do podsvětí.
Moc hezká knížka, která asi dnešním dětem moc zajímavá - akční, nepřijde...

Již viděno...! A opravdu mám po dočtení téhle knížky silný pocit, že jsem tento styl, zápletku viděla - prožívala nesčetněkrát u severských krimi... Samozřejmě v trochu "drsnějším a ledovějším hávu." Takže se pro tentokrát za mě nic závratně omračujícího, neotřelého v knize nedělo.
Z příběhu jsem tak nějak na vážkách. Možná to bude i tím, že jsem od pana Urbana, četla již "nápaditější - komplikovanější detektivky..."

31 21.06.2023

"Hlubiny nitra člověka", i tak bych nazvala tuhle knihu, nebo z velké části to, co se v ní odehrává... a město je její kulisou, královnou. Bez ní nic není - nelze nic...
Povídky, knihu za sebe beru, jako velké překvapení roku. Ohromila, nadchla a i pobavila.

37 16.06.2023

Píseň o Tróji se vážně povedla. Je to mnohem více reálný a uvěřitelný příběh, než ten, který nám nabízí film s Bradem Pittem...
Chvílemi jsem měla při čtení pocit, že se procházím po zemi s opravdovými Titány... a chvílemi zas jen s obyčejnými lidmi, kteří především bojují sami se sebou. Se svou pýchou, ješitností, záští, uzurpátorstvím, hamižností, či lehkovážností...
Nejvíce mne dostal samotný epilog o osudu těch, co přežili a doslov autorky. Je vidět, že se o toto téma skutečně zajímá - zajímala.
Kniha je dobře čitelná i srozumitelná. Napěchovaná hromadou zajímavých poznatků, které se dají číst znovu a znovu...

33 16.06.2023

Koloběh ročních období dlouho plynul mimo mě a nezanechal na mně jedinou stopu. Po uplynulém dni následoval další a na mém těle po něm nezbyla žádná známka. Tehdy jsem se ještě nejmenovala Sára, ale Sáraj. Říkalo se o mně, že jsem nejkrásnější...


Historické romány nám ráda už od dětství. Vnímám je jako takovou sondu a průvodce časem, do dob již dávno minulých... Ani u Sáry tomu není jinak.
Věštba ze zvířecích jater, která se odehrála krátce před Sářinou chystanou svatbou, změní její osud jednou provždy.
Je to velice pěkný a poutavý příběh ženy, proslulé tvrdošíjnou vzdorovitostí a oslnivou krásou. Ženy, jež se stala Abrahámovou manželkou, milenkou, oporou - doprovázející bok po boku otce monoteismu po cestách do Mezopotámie, Kenaanu a Egypta...

33 13.06.2023

Egypt před 3000 lety. Za dlouhé vlády Ramesse ll. zažívá říše na Nilu ohromný politický a kulturní rozpuk. Faraonova moc je bezbřehá, je to Bůh..., syn Slunce. Jemu a jeho rodině se ostatní lidé nemohou rovnat. Tento řád se odváží porušit půvabná faraonova dcera, princezna Merit a oblíbený faraonův stavitel Piaj. Jejich vášnivá, zakázaná láska darovala Egyptu jeden z nejkrásnějších chrámů, Hathořin chrám, který sice nechal faraon postavit pro svou milovanou manželku Nefertari..., ale pro stavitele se stal monumentem velké a nenaplněné lásky k princezně.
Zní to jako pohádka, velkolepý pohádkový příběh, který jsem si již několikrát přečetla. Prostě jsem se neudržela a četla jej znovu a znovu... ; ) A to nejenom kvůli samotnému příběhu, ale i kvůli dobře zpracovanému epilogu a dovětkům - poznatkům na posledních stránkách.
Slovníček některých jmen a pojmů, stejně jako rozepsání - popis hlavních postav, mi pomohl se v knize dobře orientovat a i mnohé z oné doby chápat...

38 12.06.2023

Úryvek z knihy ze stran 30 a 31.

Na athénských zdech se objevovaly chvalořeči i hanopisy. Byla ta skolia napsaná na zdech - různá, jak různí byli lidé a jejich názory:

Svět se točí kolem Hellady,
Hellas se točí kolem Athén,
Athény se točí kolem Akropole,
Athéňané se točí kolem Perikla,
Periklés se točí kolem Aspasie-
tedy: svět se točí kolem Aspasie!

Demokraté obstarali nápis chvály, který přednáší Kyrébos:

,,Už se nemusíme bídy bát,
za Perikla nikdo nemá hlad!"

,,Výborně! A tobě to sedí, pekaři!"
,,Jsou taky jiné nápisy, ha, ha," směje se pekař. ,,Poslechněte si to:

Lze se na to, Athéňané,
ještě dívat déle,
jak Periklés tý žebrotě
leze do prdele?"

Nu, historie nám o starořeckém Sokratovi, této knize - době, nás lidech říká leccos...
Každopádně ji pan Josef Toman, pro nás čtenáře přepsal a uchoval parádně.
Zase jedna z těch knih, kterou si v mé rodině, opatrujeme v knihovně ,,jako oko v hlavě..."

34 12.06.2023

Tuhle knížku jsem si před sedmi týdny, vzala sebou na cestu po Toskánsku, abych si z ní každý večer při skleničce dobrého vína, potvrdila ono známé, že: ,,Cizinec není našinec..." a že: ,,Trpělivost přináší růže..."
Phil Doran, mě svou knížkou pobavil velmi. Humornou formou poukázal na naše, někdy až "neskromné sny a přání," které se v reálu dost často mění a otřásají v samotném základu... ; )
Jako odpočinkovou četbu k vodě, nebo na chalupu, mohu Vzdorující Toskánsko doporučit.

32 11.06.2023

Tak trochu tajemná, temná, svá, hrdá je Bologna. Pro svou barvu z červených cihel, taktéž přezdívaná Červená Bologna... Rozprostírá se na krásném a strategickém místě, již po mnohá staletí.
Nejznámější památky jsou Fontana del Nettuno, Le Due Torri, Finestrella, Basilica di San Petronio, nebo nad městem se majestátně pyšnící Santuario della Madona di San Luca, ku které je vybudováno podloubí s pozoruhodným množstvím oblouků. Přesně jich je 666. To číslo není samozřejmě náhodné...
Kdo chce zjistit, proč tomu tak je, nebo proč se svého času tomuto městu přezdívalo ,,malé Benátky...," či podebatovat s místním obyvatelstvem, kde se vlastně nachází nejšikmější věž v celé Itálii...?! Tak tomu tohle krásné město, i s tímto knižním cestopisem - průvodcem, mohu pouze doporučit.

31 11.06.2023

Číst historické detektivky ze staré Číny, kde je stěžejní postavou soudce Ti a jeho druhové..., je pokaždé slast asi tak velká, jako popíjet šálek Žlutého čaje - huang cha a přitom se dívat na Tiananmen...
Jednoduše sehnat svého času, za dob minulé éry tyto knihy..., byla pro mnohé našince - zanícené čtenáře detektivek, stejná - nedostupná rarita...
Příběhy soudce Ti jsou opravdu mistrovská díla z pera Roberta van Gulika. A ač je v příbězích zachycena doba již dávno minulá..., je fascinující sledovat, jak se lidstvo ve svém chovaní, "téměř nemění." Je jedno v které žijete zemi, nebo na které polokouli... Závist, zloba, zášť, vražda, staroba, chudoba..., jsou nesmrtelným atributem, kterékoliv společnosti...
Knížky - kriminální případy se soudcem Ti, mohu jednoznačně doporučit.

41 07.06.2023

Na knihu mě nenalákal přebal, ale zvědavost na novou, začínající autorku, která si troufne, v naší ČESKÉ KOTLINĚ, psát sci-fi. Zvlášť, když je celosvětově v této beletrii, taková silná konkurence...
No, rozhodně se mi pro tentokrát, má zvědavost vyplatila. I když příběh pár much měl a autorka párkrát v ději klopýtla, stejně jako v reálném světě matador v aréně klopýtne před opravdovým - rozzuřeným býkem, aby na poslední chvíli vybral balanc... a vše tím pádem obrátil ku prospěchu svému... Tak i já po dočtení, ku prospěchu autorky, bez rozpaků a kreditů..., dám čtyři hvězdy.
Pokud bude mít toto dílo pokračování..., u kterého si "sladké sny" odpustím a budu ho číst nonstop..., tak pak se nebudu obávat dát plný počet.

37 06.06.2023

Pozor! Pozor! "Nedoporučuji číst slabším náturám s puritánským myšlením a i nezletilé mládeži..."
Přebal knihy evokuje pohádku - pohádkový příběh o zajíčkovi..., avšak realita je zcela jinde. Zajda Munro..., zde šustí první ligu a nejenom tu... Sex, drogy a rock n roll, vlastně alkohol, je všudypřítomný... Chvílemi jsem se u knihy pohádkově bavila a chvílemi, jenom nevěřícně kroutila hlavou...
Zajda se svými "přemety - přírazy...," v samém závěru příběhu, dohopsá ku svému konci, který stejně jako v pohádkách, má pro možné posluchače a čtenáře, jistou pointu... Ovšem tentokrát ta pointa, není pro vyznavače šťastných konců...
Tak tedy vlastně jo. Líbilo, neurazilo, i k zamyšlení občas donutilo...

33 06.06.2023

Kniha, samotné vyprávění, jak - kdy a co vzniklo..., je vlastně samo o sobě, jakousi stavebnicí...
Základ všeho, je vždy silná a pevná součástka - rodina..., pak se na ní mohou navrstvit další a další díly + komponenty... Některé jsou více silné, některé méně... Některé jsou tak, či onak barevné, některé vůbec... Někdy se určitá rovnováha - stabilita zbortí a je záhodno začít znova... Stejně jako u této rodiny, díky které má spousta dětí, již po X generací..., možnost si něco velkolepého vytvořit, nebo si jen tak prostě hrát... ; )

37 06.06.2023

Přebal knihy moc barevně, pestrobarevně nepůsobí... Každopádně co není "zdůrazněno" navenek, bývá většinou odhaleno uvnitř... ; )
Takže ano! Pozoruhodné chvíle, okultní - černá magie, akční, lechtivé, morbidní situace jsou zde popsány dokonale... Nicméně nepůsobí toliko "hrubě, či vulgárně..." Neb jsou svým způsobem zastřešeny komickým rázem, který mne místy okouzlil a i místy dost pobavil...

31 06.06.2023

,,Chceš-li člověka ovládnout, vyvolej v něm strach..."
Paulo Coelho

A tento citát je alfou - omegou tohoto příběhu. Muž v černém, jako nekontrolovatelný virus, rychlostí běsnícího požáru, zaútočí na naše nejcitlivější místa... a pohrává si s nimi, až do samého závěru.
Už dlouho jsem nečetla nic tak emočně frustrujícího, zároveň skrze lidské myšlení a spekulace..., strhujícího.
Mohu pouze doporučit k přečtení.

31 06.06.2023

Marcel Pagnol s touto knihou, jejím příběhem, na mě zapůsobil jako živá voda a to doslova. Nestárnoucí, nadčasová klasika, která s naprostou neochvějností, i skrze vylíčenou krásu Provence, poukazuje na její vadu - strup na půvabu a to na její obyvatele. Místní, starousedlíci, kteří skrze své potřeby, hamižnosti a falše, dokáží zadupat, otrávit, rozcupovat sny - ideály jiných lidí...
Každopádně ne nadarmo se říká, že "karma je zdarma..." O tom se v samém závěru, tohoto strhujícího příběhu přesvědčí nejeden z nich.
Knihu k přečtení mohu jen doporučit.

43 20.05.2023

,,Tak trochu jiný historický cestopis, který nás sebou vezme na známá, nebo i méně známá, bájná místa Egypta."
V lecčem mi knížka pootevřela nová okna skrze vzdělání, v lecčem pobavila... Na sto procent mě utvrdila v tom, že egyptská kultura, má nám lidem již od pradávna, co nabídnout.

30 19.05.2023

Kniha by se klidně mohla jmenovat KNIHA NÁŘKŮ NÁHRADNÍKA. Jsem velice ráda, že se ke mě dostala jako putovní, za kterou jsem nemusela zaplatit ani jednu korunu. To se vážně chvílemi nedalo číst. Zřejmě tomuto mladíkovi nikdo pořádně nevysvětlil jedno známé úsloví: ,,Co se doma uvaří, to se taky doma sní." Zde naopak NÁHRADNÍK nabere plně do talířů a rozdává všem ostatním... Rozdává o pocitech ke své ženě, ženě svého života..., rozdává o pocitech a nesvárech se svým starším bratrem..., odsuzuje bulvár..., aby nakonec právě jemu a nejenom jemu, předhodil tento svůj příběh...
No, knihu jsem se nakonec rozhodla nehodnotit hvězdičkami, asi by jich bylo žalostně málo. Prostě jsem v ní neobjevila nic uvědomělého, lidsky zajímavého - hodnotného... Bohužel ne každému, kdo se "narodil se stříbrnou lžičkou v puse, nebo i bez ní...," je dáno, aby napsal dobrý životní příběh - knihu.

Vyrůstala jsem na časopisech Mateřídouška, Ohníček a občas i nahlédla do časáku Sedmička pionýrů..., takže k této knížce přistupuji tak trochu s nostalgií, ale i s nadhledem...
Jeden se musí při čtení oprostit od všech těch ,,ideí...," které sebou tato doba nesla. Podívat se na to z jiného úhlu a s určitou dávkou ironie a pak se tomu všemu, co je v knížce napsáno..., můžete nevěřícně smát.
Takže ano, kniha mě pobavila a na chvilku i vrátila do dětských let... ; )

29 19.05.2023