Leona333 komentáře u knih

Tak konečně dočteno. A ne, nemohu sdílet úplné nadšení z knihy. Místy mi přišla dosti zdlouhavá, intelektuálně naladěná..., zmatečná a trochu ideologicky přibarvená. Možná to dělá i ta poloha místa, kde je Halič situována... Od pradávna zprava, i zleva válcována...
Každopádně příběh mě neuchvátil, na toto téma jsem četla už jiná díla, kde určitý magický realismus, tak snová idea, byla z mého pohledu více rozpracována...

19 24.03.2024

O tangu jakožto tanci, by se dalo hovořit - tančit celé hodiny... O Posledním tangu v Paříži jakožto knize, bohužel nikoli.
Celkově to bylo takové ploché, až neuvěřitelné. Hlavní postavy se tak zvláštně plácají sami v sobě, se svými pocity a nezlepšují to, nepomáhají tomu ani erotické momenty...
Souhlasím s názory, že film mnohonásobně předčil, tohle knižní dílko.

23 24.03.2024

,,Který míč má růžky a netrká? Který míč má ouška a neslyší, co se kolem povídá? Může si takový míč udělat bouli na čele? Otylka ani Drobínek ten balón ještě nikdy neviděli. Jenom Vavřinec ví, jak se jmenuje a jak se dělá.
Do velké punčochy dejte hodně malých punčošek a starých hadříků, potom ji sešijte, nebo zavažte. Nevadí, že HADRÁK nebude docela hladký. Na cíl poletí stejně dobře jako ten nejdražší míč z obchodu. Jen to zkuste."

Tak já to před léty jako malá holka zkusila a s bratrem jsem si takový HADRÁK vyrobila. A skutečně to fungovalo... ; ) Další z mnoha dobrých nápadů, o který se v knížce s dětmi Vavřinec podělil. I když dnešní děcka, asi vše od kocoura Vavřince nedocení... ; )
Každopádně já tuhle knížku a nejen tuhle knížku - knihy s Vavřincem a jeho kamarády..., považuji za neotřelý skvost české literatury pro děti.

19 22.03.2024

,,Ve dvou se jde i do pekla veseleji." To tvrdí jedno japonské přísloví. No, já si osobně myslím, že až se mi jednoho dne sečtou všechny mé hříchy..., tak si skrze ně, cestou tam dolů, bohatě vystačím sama, jen s tímhle "božsky" - zábavným komiksem. ; )
Toliko rýpanců, kopanců, dvojsmyslů a vtipných hlášek jsem dlouho na jedné hromadě - v jedné rodině nezažila.
Belzebubové jsou pro mě nečekanou, velice milou a optimisticky černou branou, do mého letošního, knižního jara... ; )

21 21.03.2024

Hlavní postava příběhu - zřejmě autorův pokus o jakéhosi "Jamese Bonda..." Ovšem tam, kde tehdy bez mrknutí oka působil Sean Connery, opravdu jako drsoň a zachránce planety..., tak Evans mi zde, v rámci své akčnosti..., vyloudil několikrát nefalšovaný úsměv na tváři. Jemu jsem fakt moc nevěřila ani jeho urputnost, ani tu jeho akčnost...
Co se hlavního tématu - globálního oteplování týče... Tak zde mě tato kniha nechala zcela chladnou. Nakonec díky klimatologii + dnešním, moderním archeologickým studiím, průzkumům je prokázáno, že bylo na Zemi párkrát líp, ale i hůř...
Kniha mě v ničem neurazila, ale ani v ničem zvlášť nenadchla.

19 21.03.2024

,,Být či nebýt, to je oč tu běží."

Je bezesporu dáno, že tato památná věta Hamleta - Shakespeara, se v jistém smyslu... hodí na spoustu jiných děl, třeba i od Kinga.
Být na místě hlavního "hrdiny" Johna Smitha, tak bych si taky přišla díky jistým okolnostem - schopnostem..., dost nepatřičně, přímo na "Chocholouška." Jednoduše, ne každý DAR, přijímáme s povděkem...
Zase jedna z těch starších záležitostí od mistra, která se ani po X letech neomrzí a na svém kouzlu a čtivosti nikterak netratí.
Navíc i oceňuji velice pěknou obálku knihy. Nemohu si pomoci, ale ty dřívější přebaly ke knihám od Kinga, se mi z větší části líbí víc... ; )

27 15.03.2024

U Malého prince, tak i u knihy Jak jsem plul ke královně Severu, udělal předešlý režim dle mého chybu a zařadil mylně tuhle literaturu do sekce četby pro děti...
Drsné - chladné báje, pověsti, příběhy jsou protknuty celou knihou. Smutné, nešťastné, trudomyslné, zamilované, třpytivé, oplakávané... Vlastně to jsou takové antické báje v severském hávu, u kterých je pointa většinou ledově mrazivá. Jako třeba u "pohádky" Trubač, která je velmi krátká a úderná...

Trubka sladce strážce zmámí,
smutkem skončí všechny klamy...

25 11.03.2024

Napříč Itálií od Hermanna Hesse, je mi stejně tak blízké, jako Italské listy - cestopisné fejetony Karla Čapka, sepsané roku 1923.
Poetická, zasněná, poučná a inspirativní je tahle literatura, která nás svým obsahem naláká na místa, která jsou již zubem času ohlodána, nebo zcela zapomenuta...

26 10.03.2024

,,Milý pane Bukowski,
tvrdíte, že jste začal psát v 35. Copak jste dělal předtím?
E.R."

,,Milý E.R.,
nepsal jsem."

No, tak to byla fakt klika, že tenhle pán začal psát... ; ) Jeho neomalený - hrubý styl psaní se mi líbí a jeho životní postřehy a názory..., jakbysmet.
Zápisky starého prasáka - jsou toho přímým důkazem.
Kdo má rád Bukowského stejně tak jako já..., tak tomu jeho knihy doporučuji.

Když se Láska stane příkazem, Nenávist se může stát potěšením.

Krásný myšlenky a krásný ženy netrvají věčně.

Strčte tygra do klece, ale nikdy nebudete mít jistotu, že jste ho zkrotili. S lidma je to snažší.

27 10.03.2024

On je to vlastně takový deník... Deník, který získal velice krásnou knižní podobu a později se dočkal i velice pěkného filmového zpracování...
Lidožraví lvi ze Tsava, rozhodně ke čtení doporučuji. Nádherně vylíčená, ne všude ještě probádaná krajina - příroda. Různorodá, nepoddajná, svá... A do toho vstupuje "moderní člověk," který chce měnit, zlehčit a uzpůsobit si zde život podle svého... Ale ne všude je tím neohroženým pánem všeho..., právě on...
I když se děj odehrává v Africe, tak i přesto přese všechno, mě párkrát pořádně zamrazilo...

27 10.03.2024

Nebudu se tajit tím, že mi tenhle příběh v něčem připomínal sovětskou pohádku Mrazík, z roku 1964, kterou jsem jako malá holka vídala rok co rok na Vánoce v televizi... Taktéž mi knížka Přání, v lecčem evokuje jiný fantasy příběh - knižní sérii, kterou zde prozrazovat nechci.
Takže jsem nakonec z Přání..., až tak úplně paf nebyla. Vlastně mi autorka nenabídla nic tak extra nového, ve čtení tohoto příběhu výjimečného..., co by se už nedalo přečíst jinde...
Co mi však výjimečné přijde, je tahle obálka. Ta se na první dobrou, vážně moc povedla...

27 10.03.2024

"Tajemné, mystické, temné, šílené, zvrácené..." V samém základu jednoznačně skvělé počtení, které se za celé ty roky, co tyhle povídky - Mistra Blechu, opatrujeme doma ve staré knihovně, nikterak v ničem radikálně neomrzí.
Mou nejoblíbenější je, Dobrodružství v silvestrovské noci.

27 01.03.2024

Ohledně těchto povídek, není co dodat. I jako povinná četba, byla kdysi tato kniha dost zábavná, záhadná... Dokonale panem Čapkem sepsána. Doplněna krásnou ilustrací od Cyrila Boudy, která ten mimořádný čtenářský zážitek, ještě více umocnila...
Za své letité favority stéle považuji: ČINTAMANI A PTÁCI, MODRÁ CHRYZANTÉMA, REKORD A GRÓFINKA.

34 29.02.2024

,,I přes vodopády řeky plynou dál, svět se točí, točí, točí. A voda padá, padá, dolů z mejch očí."

Tak těchto pár slov... jsem si vypůjčila z textu písničky Vodopády, od skupiny Chaozz, která v devadesátých letech ve svých textech poukazovala na věci, které nejsou a nikdy nebudou v pořádku...
No a o tom je přesně i tahle kniha. O lidské shrbenosti, pošetilosti, sebeklamu, úpadku morálky a svědomí...
Prostě: "řeky plynou dál a svět se točí, točí... A lidstvo se z toho nikdy neponaučí..."

30 29.02.2024

Změna osvětlení, nebyla pouhou změnou osvětlení, ale velkolepým, oslnivě zářícím ohňostrojem...
Co povídka, to literární skvost... A v nich byla ukryta jakási marnost - absurdnost...
Rozcestí času, Kirké, Nocí naznak, Všechny ohně oheň a Mučivé sny, se mi vážně moc líbily.

28 29.02.2024

Londýn dal knize Russka - laťku hodně vysoko... Každopádně po jejím dočtení, musím pouze zkonstatovat, že Russka vedle Londýna obstála se ctí. Dokonce se mi v čtivosti a i v dobových reáliích, líbila o něco víc, než právě mnou zmiňovaný Londýn.
Nádherná, mrazivá, krutá, bohatá, chudá, bázlivá, hrdá, snová... Tak to je Russka. To vše je nám nabídnuto v jejím obsahu, ale i mnohem, mnohem více...
Ke knize se v budoucnu, jistě ráda vrátím.

29 29.02.2024

Tak tohle bylo takové neslané - nemastné. Aspoň já jsem v tom nic nového, extra zajímavého - strhujícího, co se skrze tento literární žánr týče..., nenašla.
Vlastně jsem ani nepochopila, proč zde autor místy tolik tlačil na pilu, ohledně jisté "akčnosti... a dramatičnosti...?"
Ke knize se v budoucnu, vracet nebudu.

27 13.02.2024

U této knihy někdo hledá, více se zajímá, o určité duchovno... a někoho zase více zajímají dobové - historické reálie...
Tak či onak se jedná, o velice kvalitní knihu, nebo vlastně cestu...?! Cestu, kdy se na jejím konci, hlavní postavě dostane úplně jiné satisfakce - odměny, než s jakým původním očekáváním a záměrem na ni vstupovala...
Ben Hur, je dozajista součástí mnoha knihoven - domácností...

31 11.02.2024

Via Mala, je jedna z těch knih, ke které se vracím opakovaně a má své čestné místo u mě doma v knihovně... Možná že dnes, po letech, nastal ten správný okamžik si ji okomentovat. Podobně tak, jak je tomu u "brusiče diamantů, který čekal dlouhou dobu na tu nejpříhodnější chvilku, aby u vzácného nerostu, skrz jeho štěpení, vytvořil nakonec něco nevšedního..., opravdové umění."
Ok, ne, nejsem brusička diamantů..., ; ) ale bezpečně poznám, že v tomto případě se jedná o knižní klenot. John Knittel zde, mistrovsky popisuje dramatický příběh lidí, jedné rodiny, která jak se nakonec ukázalo, neměla jiné volby...
Příběh je krutý, tvrdý, mrazivý, záludný jako samotné hory a jejich podnebí. Zároveň v sobě mohou - může skrývat "tajemství..." Tajemství v podobě cesty, která nám dokáže zachránit naše trýzněné duše a i životy...
Knihu k přečtení doporučuji.

31 11.02.2024

Při čtení a prohlížení si této knihy, tohoto komiksu, mi v hlavně podprahově zněla melodie skladby Knockin' on Heaven's Door, neboli Klepání na Nebeskou Bránu v podání Slashe - jeho kytary...
Co dodat víc? Snad jen to, že hudba, právě že TA hudba, je někdy tím nejúčinnějším lékem a zázrakem, který nás může vynést až k těm samotným, pomyslným výšinám...
Doomboy je smutný, kouzelný příběh. Plný bolu, nadějí, překvapení, ale i zklamaní...
Rozhodně si přečtu i jiné komiksové knihy od tohoto autora...

29 11.02.2024