Leona333
komentáře u knih

Čas od času je potřeba vrátit se k něčemu, co je vám důvěrně známé a je to tím pádem, i vaší celoživotní součástí..., i když jsou to třebas, jen obyčejně se kroutící vlasy. ; )
Ano, knížka se povedla. Je příjemně čtivá, obohacená o hezké fotografie...
Je v ní i několik důležitých rad a nápadů, co s ní?! S tou neposlušnou, bujnou kšticí... ; ) Někomu pomůže, poradí, potěší...
Já ze své zkušenosti vím, že kudranaté vlasy, snesou i neprofesionálně upravené zuby - účesy... V těch neposlušných loknách, se křivé střihy, vždy ztratí... ; )
Autorkám za tuhle knížku děkuji. ; )


Pitná kúra mi za ta léta nikterak nezhořkla, tudíž jsem si ji nedávno dala znova, až do samého dna.
Je prostě jiná, než z velké části Irvingova tvorba... Bláznivá, absurdní, nekonvenční, groteskní a ano, místy i nudně iracionální...
Proto se k této knize občas vracím, neb všechny tyto atributy naší lidské "malosti" k nám, do našeho soudku bytí, či nebytí, patří... ; )


Papírové domky jsou vystavěny na pevných, silných základech. Tomu odpovídá i samotný příběh. Příběh o lidské zaslepenosti, krátkozrakosti, identitě, naději, víře...
Jiří Klečka zde, na papíře rozehrává jedno "rodinné - nerodinné představení," plné nečekaných zvratů a vnitřních konfrontací se sebou samým...
Knihu doporučuji k přečtení.


A pak, že ,,nepadá jablko daleko od stromu." Padá! Aspoň tady tedy padlo. Owen King, jednoznačně paběrkuje po jiných... a i profituje ze svého jména...
"Habeš" všeho možného a nemožného, je tahle Kurátorka. Dost jsem se v textu, v autorově myšlence ztrácela. Nijak zvlášť mě ve čtení nepodněcovala. Jen ta pěkná obálka knihy mě ze začátku, na tenhle příběh nalákala...

Jefta a jeho dcera, patří za mě díky danému tématu, k náročnějším knihám od Liona Feuchtwangera. Myšlenka díla je z pohledu dnešní doby, moderního člověka, silně za hranou, neuvěřitelná... Jedno známé: ,,To je mezi mnou a NEJVYŠŠÍM," už dneska moc neplatí...
Nejednou mi při čtení úplně zatrnulo, když mi došlo, kým - čím se lidé v dávných časech řídili, čím si své skutky ospravedlňovali a jak se z nich vykupovali...
Jefta a jeho dcera, je krásná, hluboce bolavá kniha, o množství lidských snů a ideálů..., ale i o tragickém - nevyhnutelném konci, zmaru...
Co mi taktéž přijde tragické..., je hned v úvodu celková, vyčerpávající anotace ke knize zde. Po tomhle si mnohý čtenář knihu už ani nepřečte...


Jant Šira, 9/9/15
Krahujec Jinobran 10/9/15
Komu: Kometovi, ve věci žádosti na Císaře
Od: krále Poštolky Ostnovoda
Od: Zelenačky Letnodenské
Zelenačka, guvernérka Letnodne a Dolního Sedla.
Tornádo, podepsaný svým znakem: T
Hacilit 1812
Tak ano, při vymýšlení názvů a oslovování..., se autorka dosti vyřádila. Dokonce jsem měla při čtení pocit, že si i ona sama něco šlehla... ; )
Každopádně ve výsledku musím uznat, že se zde nejedná o špatný příběh - spekulativní fikci, která byla hlavně v devadesátkách hodně na knižních pultech žádaná..., ale právě naopak.
Rok naší války, má od všeho něco. Tak trochu od sci-fi, hororu, fantasy... Hlavní postavy mě po celou dobu baví, díky jejich "lidskosti, marnosti, houževnatosti, samolibosti, krutosti a i jisté nesmrtelnosti..."
Jak to bude s touhle trilogií dál...? Mi nastíní, Čas jako dar.


Tak trochu jednotvárně a ospale kráá-krááká karlštejnský havran to své... Pan David Boryně na Roztokách a i Dcera pana purkrabího, mi moc zajímavého, či nevšedního do této četby - knížky nepřinášejí...
Celkově to bylo takové zdlouhavé, místy kostrbaté čtení, od autora V. B. Třebízského vyprávění. Velká škoda, neb tento pán ze svých - jiných, historických knih a příběhů..., mou pozornost až do samého závěru, udržet umí.


Německý architekt Ludwig Mies van der Rohe, kdysi prohlásil, že: ,,Méně je více."
Těší mě, že začínající autorka se podle téhle rady řídila a nikterak Cizince se zapalovačem nepřekombinovala...
Proto za mě jde o povedený, duchařský příběh s faktory..., které ke klasickému hororovému žánru, bezesporu patří. Takže ano, i chlupatá Tečka zde, rozhodně své místo mít musí...
Ohledně mluvy - hovorové řeči, hovorové češtiny...?! Neřeším, nemám problém. Ať si každý mluví po svém... Nakonec, hlavní postavy mluví, se vyjadřují pod tlakem emocí, strachu..., takže fakt neočekávám, že budou mluvit jako ,,z partesu..."
Zkrátka se jedná o útlou, povedenou, palčivou, hororovou knihu, autorčinu prvotinu, kterou nadšencům duchařských příběhů doporučuju.


Jak zbavit muže či ženu tělesného zápachu: uvař pštrosí vejce, želví krunýř a duběnku z tamaryšku a vetři směs do těla.
Jak vyléčit nemocný jazyk: vypláchni nemocnému ústa otrubami, mlékem a husím sádlem.
Ebersův lékařský papyrus
Jak se zbavit vrásek na obličeji: pomel na jemno klovatinu, vosk, čerstvý olej bahún a rákosový plod, a denně si tím potírej obličej. Vyzkoušej to,a uvidíš ty zázraky!
Když chceš, aby někomu vypadaly vlasy: namoč ožehlý lotosový list v oleji a polož ho k hlavě nenáviděné ženy.
Ebersův lékařský papyrus
Jak docílit toho, aby plešatému narostly vlasy: smíchej sádlo z lva, hrocha, krokodýla, kočky, hada a kozorožce a pomaž tou směsí jeho hlavu.
Ebersův lékařský papyrus
Mé srdce je naplněno láskou k tobě, i když ještě nejsem úplně učesaná. Přiběhla jsem za tebou a nedbala na svůj zevnějšek. Počkej prosím chvilku, než si zapletu vlasy, a pak už budu jen tvá.
Milostná píseň z Nové říše
Jako originálních receptur - perel, v sobě ukrývá tato knížka vážně velké množství... ; ) Už jen zbývá vybrat si pro sebe tu pravou, dle potřeby a libosti. Navíc je kniha doplněna bohatým obrázkovým a fotografickým materiálem, který Dcerám bohyně Isis rozhodnou měrou přidává na přitažlivosti.

Královna, nebo, jak si raději dávala říkat, král Hatšepsut byla pozoruhodná žena. Narodila se jako nejstarší dcera krále Thutmose I., provdala se za svého nevlastního bratra Thutmose II. a pečovala jako pěstounka o svého nevlastního syna a zároveň synovce Thutmose III. Hatšepsut, žena - žena faraon, geniálním způsobem popřela tradici a etablovala se na božském trůnu faraonů...
Tak o tomhle všem, velice poutavě píše ve své knize Joyce Tyldesley.
Kniha je navíc hezky doplněna, obohacena o starobylé fotografie, mapy, kartuše a černobílé obrázky...


Rodinka je jako sopka, sopka, která ze sebe chrlí tuny směsi roztavených hornin, žhavé lávy... Aspoň tak na mě působí charaktery a emoce všech zúčastněných postav v téhle knize.
K. P. Burke si psaní této neskutečně šílené jízdy určitě užil, neb do ní vložil mišmaš všeho možného, i nemožného. Od hanebného, bolavého, krvavého, fanatického, brutálního, zoufalého, ale i omamně opojného... Díky tomu všemu, mě tohle číst, neskutečně bavilo.
Budu se těšit na další knižní díla, od tohoto..., autora.


Kdybych z této antologie měla za sebe vypíchnout tři - čtyři nejlepší povídky, tak bych je uvedla takhle: ,,v ROKLINĚ KOSTÍ, byla PAŘBA S MESIÁŠEM, která mi posléze vehnala OCELOVÉ SLZY do očí, neboť mi u toho došlo, že ŠROT JSI A V ŠROT SE OBRÁTÍŠ."
Všechny povídky se mi vesměs líbí. Některé jsou více k zamyšlení..., některé více k pobavení... Závěrem si troufnu podotknout, že i obal této knížky, je jednoznačně originální...


Oba knižní díly Stodůlek, mám doma již mnoho let... Tuhle "dětskou partu" jsem si jako malá hodně oblíbila a opakovaně si o nich četla.
Ano, Eva Bernardinová dokázala napsat velice čtivý příběh pro děti, který mnohokráte chytil za srdce...
Já v něm i velice kladně hodnotím a vnímám chování tehdejších rodičů k dětem, jejich výchově. To jak jim nesekundovali věčně u zadku, nekontrolovali zda stojí dostatečně daleko od vody, aby náhodou nebylo žbluňk..., nelezly dětičky na stromy a pak náhodou nebylo bác... A tak dál a dál...
Ta dětská svoboda - tím pádem možnost poučit se z vlastních chyb, se mi z pohledu, porovnání dnešní doby + výchovy, za pomoci i mobilní kontroly..., zdá mnohem více nesvobodná, než byla za mého dětství ta má... ; )


Třináct povídek! Tedy třináctka není pro Paranoiu, rozhodně nějakým "hororem," nikterak v ničem nešťastným číslem... ; )
Povídky se mi velice líbí. Sice je tu a tam pár drobností..., díky nímž jim dle mého, do úplné dokonalosti - celku maličko chybí, ale i tak!
Ludmila Svozilová mi touto knihou ukázala, že je nadmíru čtivá, nevyzpytatelná, potměšilá, každým coulem i rafinovaně nápaditá spisovatelka.


Magnet, za dob již dávno minulých..., uměl vydávat pro své čtenáře, zpravidla velice kvalitní věci - knížky. Tahle detektivka je toho příkladem. Ničím unylým, ničím nudným rozhodně není, tahle Večere s vrahem...


Jedna z těch útlejších knížek, která v sobě skrývá silný příběh. Nakonec těžká voda (D2O, oxid deuteria) a jeho získání + možné využívání..., by bylo pro Němce za války něčím, jako je pro zlatokopy - zlatá žíla...
Díky Františkovi Kafkovi jsem si tento výjimečný a v dějinách zásadní příběh..., znovu připomněla.


Tak jasně, že jsem šla do Osady, i tak trochu s nostalgií, neb mnohé knížky od tohoto autora do mého dětství a dospívání, bezesporu patří...
Kniha nezklamala. Její děj byl vážně dobrý - chytlavý. Prostředí a hlavní postavy jakbysmet. Úplně jsem se nechala vtáhnout, vcucnout námi neznámou planetou a jejími obyvateli do jejich každodenní "rutiny," která sebou nesla mnohá překvapení...
I já souhlasím s tím, že by kniha mohla mít možné pokračování, které si bohužel..., musí každý příznivec této Osady, vytvořit ve své hlavě, fantasii sám... ; )


Aljaška! Severní a severozápadní ohraničení tohoto státu tvoří Severní ledový oceán, zbytek poloostrova a území státu - Tichý oceán.
Oceán! Jak příznačné k této knize, jejím hlavním hrdinům, hrdince... Temný, hluboký, ledový, krutý, nevyzpytatelný, nedozírný svého konce... Stejně tak na mě působily emoce všech zúčastněných, hlavně otce...
Nakonec, přeci jen někteří našli "světlo svého záchranného majáku...," díky němuž se dostali do bezpečí. Do bezpečí lidského porozumění a lásky.
Ano, ten konec potom všem..., na mě působil až moc šťastně, sladce...


Ne, nezabývám se numerologií, ani ezoterikou..., každopádně některá jména mi u některých lidí padnou, jako "poklice na hrnce." Třeba sv. Jiří - Drakobijce... A stejně tak, pak Jiří Markovič - "lovec a bojovník s draky - démony, lidskými démony, které nelze pokaždé překonat, zničit, vyléčit, napravit..."
Kniha je to opravdu tvrdá, přímo bestiální..., četla jsem ji s vědomím, že mnohým v této knize, nikterak pomoci není...
Lovce přízraků, doporučuji k přečtení.


Město Florencie se svojí italskou, nefalšovanou prostopášností, nevázaností... a na druhé straně stojí - anglická, viktoriánská morálka, prudérnost...
Takže se ani jeden mladičké Lucy nediví, že poví: "Dost!" Nakonec, o tom přeci je mladost?! O neposlušnosti, bojovnosti, nerozvážnosti, zasněnosti. O jednom pokoji s vyhlídkou... ; )
Celkově to bylo velice milé a půvabné, na dvě literární odpoledne.
