lenka5798 komentáře u knih

Spřádači snů: nu, co k této knize napsat? Je to již asi osmnáctá kniha od této autory, mám ji moc ráda, ale tato kniha se mi četla asi nejhůře. Ne, že by byla špatná, ale přišla mi kapku zmatečná a nějak mě unikl význam kdo jsou spřádači snů. Nemohla jsem se do knihy začíst, začalo mě to bavit asi až od poloviny. Opět mě moc bavilo, prolínání minulosti se současnosti. Velmi mě nadchl i střed mezi esoterikou a vírou jako takovou, i když v závěru z toho spíše víra v Boha vyšla jako vítěz :-) Doporučuji knihu, ale i tak přečíst, i když mezi mé top z dílny Barbary, vždycky bude patřit spíše kniha Žila jsem již před staletím, nebo Oheň je tvým osudem.

4 13.04.2023

(SPOILER) Pročítám si komentáře a marně přemýšlím nad tím proč je jich tu tolik negativních? Já se tedy budu vymykat. Kniha se mi moc líbila. Možná to bude i tím, že s hlavní hrdinkou soucítím, že jí i chápu, že jsem také byla na prahu rozhodovaní zda život který žiju, mi stojí za to žít... Ano ze začátku to je životní příběh, nespokojené depresivní Nory, které se uchýlí k ne zrovna šťastnému řešení, jak vyřešit svůj beznadějný život. Ale pak následuje zajímavá myšlenka, co je mezi životem a smrtí? Proč by to nemohla být knihovna, videopůjčovna plná dalších životů a možností? Celkově se mi líbila myšlenka celé knihy, že každý máme v životě možnost se rozhodnout, každý sám máme volbu, jak budeme žít a tím si určujeme i směr a života jaký budeme žít. Že i když máte pocit, že tohle není život, jaký jste si představovali, je jen na vás jak bude vypadat. Že pořád je naděje na lepší zítřky. Knížka i pěkně poukazuje na zamyšlení, co je šťastný život? Jsou to peníze, rodina, láska, úspěch, vzdělání, kariéra? Nora si zkusila snad všechny možné životy, aby zjistila, že pouze tento jeden stojí za toho ho žít. Je to kniha, kterou si myslím nečtu na posledy, po které sáhnu vždy, když si budu myslet že je život k ničemu. Knížka mě nezklamala, našla jsem tam to co jsem čekala a kvůli čemu jsem si jí koupila :-)

14 19.03.2023

Musím říct, že tato knížka se mi líbila víc, než první díl. Kniha Papír a krev, byla zajímavější, napínavější a taková více akčnější. Četla se lehce a bylo moc příjemné se seznámit s vedlejšími postavami a jejich příběhy, které do děje spisovatel zapojil, pro odlehčení a zpestření, celé napínavé situace :-) Po dočtení tohoto dílu, se velmi těším na pokračovaní. A vzhledem k tomu, že jsem si velmi oblíbila postavu Železného druida, určitě zůstanu tomuto spisovateli věrná a moc ráda si přečtu celý příběh, jak to s ním doopravdy bylo.

7 24.02.2023

Moje první knížka ze světa Železného druida, Inkoust a pečeť, mě velmi překvapila. Čekala jsem fantasy příběh, kterých jsem četla mnoho, ale tenhle mě příjemně překvapil. Sympatický tiskař Al, který má ne jedno tajemství a jeho dva světy a dva životy, mě úplně pohltil. A musím říct, že i humorné pojetí, byla příjemná změna. Velmi ráda jsem ladně pokračovala v druhém dílu Papír a krev.

4 14.02.2023

Rozpůlený dům :-) Je knížka, na kterou jsem se jako rodačka z Vrchlabí, která žije v Jilemnici, okolí Krkonoš ji není cizí a má ráda rodinné historie, velmi těšila. Příběh jedné sudecké rodiny v česko-německé vesnici, mě pohltil. Byly tam jasné stručné, úderné kapitoly, krásný jazyk, takže se to četlo samo. V knize jsou perfektně popsané jak období předválečné, válečné, tak i období tří republik. Velmi se mi líbily i charakteristické rysy a povahy hlavních postav, jejich změny po válkách a jejich změny podle režimů. Co bych jen asi trošku autorce vytkla jsou fotografie bez popisků, čtenář pak neví, zda jsou jen náhodně vybrané z rodinných archivů, nebo zda jsou na fotografiích hlavní hrdinové. Ale i tak je vidět, že si s knihou dala autorka práci a za to ji musím dám plný počet hvězdiček :-)

7 06.02.2023

Cyklistka se mi četla dobře, ostatně jako všechny knihy od této autorky. Ale je pravda, že byla hodně melancholická. Ale i přesto jsem si Blanku oblíbila. Velmi mě mrzí, kam jí osud zavedl a že nakonec zůstala úplně sama. Ale i přesto všechno obdivuji, že šla vlastní cestou, šla si za svým snem, nebála se překonávat překážky, které jí její cyklistická trasa připravila. Prostě krásný, inspirativní příběh.

11 25.01.2023

Dostala jsem tuto knížku, jako dárek na rozloučenou od kolegyň z hospicového týmu. Zajímalo by mě, jestli devčata tušila, jak moc podobná našim pracovním příběhům tato kniha je?! Četla se krásně. Člověk měl hodně nad čím přemýšlet. Učení života a žití naplno mladé generace od starší. Vzájemná podpora a konečné smíření. Prostě krása. Myslím, že je to jedna z knížek, které si ráda přečtu znova. Hlavně v případě, že si budu myslet jak se mám špatně, díky této knize mi dojde, že mám být vděčná za to co mám a koho kolem sebe mám , protože nikdo neznáme svůj čas.

9 25.01.2023

Janu Poncarovou , mám moc ráda. Všechny její knížky se mi moc líbili, ale Eugenie, mě nadchla. Byl to krásný příběh. Mám moc ráda, historicky podložené hlavní hrdiny i to, že máte možnost navštívit místa, která jsou v knize popsána. I když autorka popisuje, život mladé ženy, za války, v manželství, které nebylo z lásky, život, který Eugenii dusil a který nikdy nechtěla, mateřství, o kterém se můžeme dohadovat, zda Eugenie děti nechtěla, nebo vzhledem ke vztahu se svým nejmladším synem, nechtěla být matkou tak brzo, ale i tak si myslím, že i dnes se v tom hodně lidí najde a dokáže se s Eugenii ztotožnit. Proto se moc těším na další knihu, která na mě čeká a to na Herečku :-)

8 25.01.2023

Zkusím napsat, svůj první komentář :-) Musím říct, že mě tato knížka nadchla už v knihkupectví, když jsem si přečetla její zadní stranu. Kdo by se v hlavní hrdince neviděl, že? Díky Bohu, mě nezklamala. Četlo se to samo, myslím, že jsem to zhltla tak rychle, že to mohu považovat, za svůj rekord ve čtení :-) Bylo tam snad všechno, co od odpočinkové četby potřebujete: hrníček humoru, hrst odvahy (hlavně ze strany hlavní hrdinky Ruby), kapka sarkasmu a špetka ironie, prostě ideální recept na dobrou knížku.

8 24.01.2023