lenca.vym
komentáře u knih
Silver A
Pavel Šmejkal
Kniha je pěkně zpracovaná, obsahuje mnoho jmen, která nesmí být zapomenuta, protože za těmito jmény se ukrývají skuteční hrdinové, kteří položili životy za ty naše. Kromě osudů vlastenců se v ní vyskytují obrázky či dobové fotografie z blíže popsaných míst. Rozhodně stojí za přečtení.
Dva proti Říši
Jiří Šulc
Knížka je naprosto úžasná. I když člověk příběh zná a ví, jak skončí, knížku není možné odložit, a tak se čte jedním dechem, proto když je na konci, nejen, že pláče kvůli tomu, že dočítá perfektní knížku, ale také i z osudu hrdinů, jejichž čin dokazuje lásku k vlasti. Je moc pěkně zpracovaná a jsem si jistá, že by se líbila i těm, kteří nevyhledávají knihy s válečnou či historickou tematikou, a možná i díky tomu bych ji zařadila do pomyslného žebříčku knih, které si musí přečíst každý, protože neuvěřitelným způsobem otevře oči a změní pohled na náš národ a Čechy. Nádherná, ale plačtivá.
Malý princ
Antoine de Saint-Exupéry
Knížku jsem četla jako maturitní četbu a moc se mi líbila, určitě bych si ji přečetla znovu. Četla se jednoduše, ale pokud se člověk nad jednotlivými řádky zamyslí, zjistí, že se nejedná pouze o „pohádku“, ale že se za písmeny skrývá mnohem víc.
„Tady je moje tajemství. Je strašně jednoduché: kdo chce doopravdy vidět, musí se dívat srdcem. To, co je skutečně důležité, oči nevidí.“ (liška, 73)
Jan Kubiš - Nezastaví mne ani to nejhorší...
Eduard Stehlík
Kniha se, i přes její těžce vstřebatelný obsah, velmi dobře četla. Je doplněna spoustou informací, které jsem nikde jinde nenašla, a také fotografiemi, ať už samotného Kubiše či členů českého odboje nebo dobových dokumentů. Je psána chronologicky, a proto se čtenář v událostech neztratí a zůstává v obraze po celou dobu četby. Byly zde drobné překlepy, které ale knize na kvalitě rozhodně neubírají a v obrovské dávce zajímavých fakt a řádků se lehce ztratí.
Bird Box
Josh Malerman
Z myšlenky této knihy běhá mráz po zádech – nemoct mít otevřené oči mimo domov; pokud se tedy domy postav opravdu dají nazývat domovy. Do knížky jsem se začetla během několika stránek a bylo takřka nemožné ji odložit, i přesto, že tento žánr jde zcela mimo mě. Hlavní hrdinku, Malorie, jsem si oblíbila, byla velmi odvážná, ale popisy jejího způsobu vychovávání dětí byly nutnou nepříjemností. Také Tom byl mou oblíbenou postavou, myslím si, že to musel být moc fajn člověk. Trošku mě mrzelo, že se autor více nezabýval vzhledem či povahou „tvorů,“ ale rozumím, přeci kdyby se podíval, už by nemohl dál psát taková skvostná díla :). Knížka se mi moc líbila, scény byly perfektně popsané; člověk zavřel oči a byl s hrdiny v domu plném hrůzy a tato hrůzná atmosféra také čišela z každého slova. Skvělá kniha.
Dopisy ztraceným
Brigid Kemmerer
Knížka mě moc nadchla, každá její stránka vyzařovala napínavost příběhu, a tak nebylo možné ji odložit. Četla se opravdu sama, autorka zvolila příjemný styl psaní, zbytečně děj neprotahovala, ale také ho neuspěchala a byl krásně promyšlený. Sice čtenář ví už od začátku, jak hlavní zápletka knížky dopadne, ale myslím si, že o to víc si užívá ty kapitoly, ve kterých je tato dějová linie detailně popsána, a nemusí tak spoléhat na vlastní fantazii. Témata, týkající se dvou hlavních postav, byla pěkně vykreslena a bylo snadné se vcítit do situací, jimiž právě procházely. Knížku určitě doporučuji.
Zlodějka knih
Markus Zusak
Knížka plná emocí a slz. Zpočátku bylo těžší pochopit její styl, protože autor zvolil jako vypravěčku Smrt (něco, co mě velmi nadchlo a ještě jsem knihu podobného rázu nečetla), ale po pročtení se několika stránkami jsem si zvykla, a naopak se mi nápad moc zalíbil. Děj knihy se odehrává za války, tedy v období strachu a bolesti, ale i přesto se v knize vyskytovaly prvky lásky, které při čtení pohladily srdce a zahojily šrámy. Příběh pojednává o osudu německé rodiny, jež je zdárným příkladem toho, že ve válce nejsou jen „dobré“ a „špatné“ strany, ale vždy je to o lidech a jejich vlastním pocitu, uvážení a rozhodnutí, a že občas je nutnost udělat nepříjemnou věc, aby člověk vůbec přežil. Myslím si, že každý si mezi řádky najde svoje vlastní významy, které autor vetkal do slov, protože je plná metafor a skrytých myšlenek, ale i přesto tu mám dvě, které bych chtěla zmínit – život je křehký; nikdy nevíme, kdy vydechneme naposledy a není vše tak, jak se zdá být. Po dočtení knihy, kdy jsem ji odložila na poličku držejíc se za ruku s pláčem, jsem měla plné srdce emocí a přála jsem si, aby příběh Liesel ještě nekončil. Knížka byla dechberoucí a určitě si ji přečtu znovu.
Mama milovala Gabčíka
Veronika Homolová Tóthová
Pro tuto knížku nenacházím správná slova, která by vystihovala to, co v sobě ukrývá. Knížka je velmi čtivá, zajímavá - některé zápletky/děje jsou podle skutečnosti, jiné výplodem autorky, ale jsou napsané tak přesvědčivě, že člověku přijde, že každé vyslovené slovo bylo vážně řečeno. Dále je doplněna spoustou fotografií, které přibližují onu hrůznou dobu, kdy i láska byla prostředkem smrti. Kniha je plná emocí, lze při ní cítit radost, ale i bolest a smutek. Styl psaní autorky je příjemný. Kapitoly jsou tak akorát dlouhé, ale i přesto se někdy četly těžce. Člověku se ani nechce věřit, že taková zvěrstva jsou lidé schopni dělat lidem, duše duši. Pokud se ale podíváme na lásku, jež nespojovala pouze Annu a Jozefa, ale celý český národ, pak se nám rány z těchto kapitol zacelí. Závěrečným slovem bych chtěla tuto knihu pochválit; je krásná, bolavá, zamilovaná, upřímná. Člověk si při ní uvědomí hodnotu života, ale hlavně si uvědomí, že hrdiny byli obyčejní lidé, co se milovali a milovali svoji vlast. Byli oddaní pravdě a svému národu a stáli si za svým rozhodnutím, i když je to stálo život.