LadyAnn komentáře u knih
Nestačím se divit zdejšímu hodnocení, tato kniha je naprosto příšerná... i když zavřu obě oči, vše je špatně - příběh, postavy, zápletka, vykradený námět... uff. Jako recese však dokonalé čtení :)
Čtivě pojatá, velkorysá publikace plná vyčerpávajících informací o mém oblíbeném spisovateli. Chronologické vyprávění z Kingova života doplňují nejrůznější zajímavosti a bohatý obrazový materiál. Kniha opravdu stojí za přečtení nebo minimálně prolistování, je skvěle zpracovaná.
Obrovské zklamání.
"Malý život" nastavil laťku nesmírně vysoko, zde se však žádný zázrak nekoná. I přes občasný záblesk autorčina kvalitního rukopisu jako by tuto knihu napsal někdo jiný. Hlubší propojení tří příběhů chybí (pouze pojmenovat postavy stejně vážně nestačí), zasazení děje do alternativního postředí nefunguje. Celé je to dlouhé, nudné, ploché, neustále se opakující motivy (zejm. homosexualita/homofobie) jsou otravné.
Překvapilo mě, jak moc se mi kniha nelíbila a doufám, že jiní čtenáři ji ocení.
Špatné, ani jako čtení pro mládež neobstojí... přímo k uzoufání naivní a místy vyvolávající až pocit trapnosti.
(SPOILER) "Nevíme, zda by si Alan přál, aby byly jeho deníky zveřejněny."
Co k takto rozpačitému úvodu říct?
Deníkové záznamy jsou opravdu heslovité a zkratkovité, působí jako poznámky v diáři. Jedná se o každodenní fakta, tedy převážně výčet schůzek s obrovským množstvím lidí (včetně návštěv lékařů) nebo nudné informace o dopravních prostředcích, kterými za svými aktivitami cestoval.
Kniha naopak neobsahuje žádné delší příběhy, pouze výjimečně se v ní dají najít hlubší úvahy a postrádá ucelený kontext.
Rickmana jsem vždy vnímala jako rezervovaného umělce. Byl mi sympatický a těšila jsem se, že ho poznám lépe, ale bohužel mi ani po bezmála 450 přečtených stranách textu kniha příliš nepřiblížila jeho osobnost (až na milou předmluvu E. Thompson).
Působivá a naléhavá kniha, náročná, ale citlivá. Těžké téma napsané lehkým perem, stojí za přečtení.
Pozoruhodné rodinné drama. Vyprávění plyne svižně, zároveň však obsahuje také několik scénických momentů, během kterých atmosféra houstne a napětí graduje. Žádnou z hlavních postav jsem si neoblíbila, ale o to věrohodněji působí (jak samotní aktéři, tak jejich vzájemné problémové vztahy). Byť se autor nevyhne jistému klišé, velmi dobře vyznívá jeho snaha jednání všech členů více či méně dysfunkční rodiny porozumět a hlavně nikoho nesoudit.
Brilantní. S největší pravděpodobností nejlepší autorův román.
Pokud jím řekl Houellebecq poslední slovo, odchází na vrcholu. Jeho hlas však bude bezesporu chybět.
Krásně lidské. V zásadě nekomplikované, přesto komplexní čtení se širokým přesahem, za které jsem v dnešní době moc ráda.
Pokud je toto v Německu současný "bestseller č. 1" - jak praví oslavné recenze na obalu knihy - opět jsem si pouze potvrdila, že humor opravdu nepatří mezi silné stránky našich západních sousedů... naprosto souhlasím s předchozím komentářem, který výstižně shrnuje vše podstatné. Námět je originální, ale ne, není to dobře napsané ani zábavné a další pokračování si bohužel ráda odpustím.
Ne, Matthew Perry není Chandler Bing.
Autobiografie působí jako "terapeutické cvičení" závislého a nešťastného člověka a v principu chápu hercovu potřebu se ze svých problémů vypsat. Ovšem publikace v této podobě opravdu nepůsobí dobře. Vyprávění je chaotické, sebelítostivé a únavné z důvodu stále se opakujících narativů. Navíc vyznívá ublíženě a je nesmyslně útočné. Bohužel, velké zklamání jak po literární, tak po lidské stránce.
Zábavné, nenáročné čtení, které samozřejmě ocení zejména fanoušci Harryho Pottera. Tomovo vyprávění má spád, je poutavé a často vtipné, vážnější témata pak popisuje otevřeně a citlivě. Nejedná se o žádnou "vysokou literaturu", ale tato autobiografie splnila má očekávání a moc jsem si ji užila.
Překrásný komiks. Obzvlášť vyzdvihuji druhý příběh (bratři Vince a Lou) - knedlík v krku a slzy v očích, hodně silné.
Osobně pokládám tuto knihu zatím za autorčinu nejlepší, i když na druhou stranu nepřichází s ničím novým či překvapivým oproti předchozím.
A také ambivalentní pocity přetrvávají. Jsem vrstevnice autorky i jejích hrdinů a není pro mě složité najít si k nim cestu - byť se nedokážu ztotožnit se všemi prezentovanými myšlenkami či názory, rozumím, jaká poselství mají sdělovat i proč. V zásadě si ale myslím, že čtenáře o polovinu mladší nebo výrazně starší tento vztahový příběh "o všem a o ničem" nezasáhne, a to paradoxně právě kvůli důrazu na generační výpověď současných mladých lidí západního světa.
Bude zajímavé sledovat, zda se Rooney s případnou další tvorbou vymaní ze škatulky "mluvčí mileniálů".
Ano, téhle knize se dá vytknout mnoho žánrových nedostatků (zejména její nesmírnou r o z v l e k l o s t, samotný příběh přitažený za vlasy s nepříliš realistickou zápletkou atd.).
Co mě ale neskutečně baví - a proč tuhle sérii tak ráda čtu - jsou osudy hlavních postav. Tohle prostě Rowlingová umí. A nestydím se za to, že stejně jako jsem si v dětství zamilovala Harryho a Hermionu, jsou nyní v dospělosti mými hrdiny Cormoran a Robin.
Čtení této knihy je poměrně náročné. Nastavuje totiž nepříjemné zrcadlo ohledně (ne)fungování mezilidských vztahů, zejména těch rodinných. Autorka umí pracovat s psychologií rozdílných postav i vykreslit atmosféru, sedí jí však spíše fragmentovitý styl vyprávění, který neklade nároky na udržení plynulosti děje. Některé kapitoly se mi líbily víc, jiné méně, ale celkově se jedná o zdařilou prvotinu.
Kniha je sice nesmírně čtivá, ale bohužel jsem si od ní slibovala něco jiného, než červenou knihovnu. Děj navíc opravdu působí zmatečně, jak již trefně vystihl první komentář od uživatelky Clara del Valle.
K tomu snad jen odcituji samotnou autorku:
" ... Některé postavy, jež v ní (knize) vystupují, jsou skutečné a nesou jména lidí, kteří opravdu žili. Jiné jsou založené na skutečných lidech, ale jména jsem jim změnila. A pak jsou tu postavy a události, které jsem si úplně vymyslela. "
Takhle si opravdu životopisný román nepředstavuji.