Život za život

Těžké téma, ale krásně zpracované. Autorka popsala ty nejtragičtější věci, jaké si umíme představit, ale bez patosu, či laciného sentimentu. Všechno je psané s obrovskou empatií a taktem a vůbec to není dojemné prvoplánovým způsobem.
Styl psaní pro mě byl zpočátku náročný: dlouhé, rozvětvené věty, ve kterých se člověk musí naučit dýchat. Ale když jsem si na rytmus zvykla, začlo to dávat smysl. Proud vět vlastně připomínal proud života, který se větví a propojuje s jinými příběhy.

„…Mariannne si nakonec lehá vedle něj, vlasy jí spadají do prázdna, Sean si sedá na samý okraj matrace, sklání se a pokládá hlavu na Simonův trup, ústy do míst, kde je tetování, rodiče společně zavírají oči a mlčí, jakoby sami spali, setmělo se, spočívají ve tmě.“

„Chodí dokola po pokoji. Je-li to dar, tak hodně zvláštní dar, pomyslí si. Neexistuje dárce, nikdo neměl v úmyslu ji obdarovat, stejně tak neexistuje ani obdarovaný, protože chce-li žít, nemůže srdce odmítnout, musí ho přijmout, tak o co tedy jde?“

Stejně jako například američtí autoři mají svůj styl, tak stejně tak i ti francouzští. Dlouhé pasáže, u kterých, pokud na to není zrovna nálada, se dá velmi rychle ztratit nit.
Jako taková je kniha (asi) odborně velmi zajímavá a je v tom jakési poetično, jak knihu autorka zpracovala. Ačkoliv se zde bavíme o smrti mladého muže a darování orgánů...
Sugestivní vyprávění, dobré, ale netrefil jsem se do období, kdy bych knihu dokázal ještě více docenit.

Jak lze napsat příběh o nesmyslnosti a nespravedlnosti života a umírání s takovou nezměrnou laskavostí, něhou a dojetím? Neuvěřitelný literární výkon, z něhož se mi tolikrát mé vlastní srdce zastavilo; a zároveň s sebou nesl tolik adrenalinu a strachu! Hlava se mi točila a musela jsem neklidně odkládat tuhle bravurní krásu o drsnosti. Myslela jsem na ně všechny, na jejich obrovskou bolest, nesnesitelnou ztrátu a těžko přijatelný nález; na jejich nevědomost vůči sobě navzájem. Racionalita se spiritualitou se difúzně mísily a zanechávaly fascinující mír i neklid, smíření i nepochopení zároveň. Opravdické. Autentické vyprávění o pomíjivosti života, nesmiřitelné oběti dárcovství i nemožnosti odmítnutí Daru šance na život.

Šok a zdrcující náraz bolesti při ztrátě milované bytosti... trýznivě bezprostřední rozhovory zda "rozdat" svého milovaného syna či nikoli... nepředstavitelné šílenství... dárcovské emoce ze všech stran... intenzivní smutno... lze vůbec přijmout smrt jako dar... lze se radovat, že někdo zemřel a já díky tomu mohu žít... téměř až komorní spočinutí nad samou podstatou člověčenství... v jakém orgánu vlastně hnízdí naše duše... rozum a cit... život a smrt... snažíme se žít srdcem a stejně v čase smrti má ten mozek zase navrch... díky za to nesmrtelné filozoficky vědecké sympozium tepající mezi řádky.

Kniha je psaná netradičně jako tok myšlenek. Jedna věta se rozprostírá i přes půl stránky. Obsahuje dlouhé odstavce a postrádá přímou řeč. Nicméně po pár stránkách jsem si zvykla a četla se mi dobře.
Příběh je hodně zajímavý a vypráví o transplantaci orgánů a dárcovství. Pokládá si hodně otázek a morálních dilemat, které vás nutí se zamyslet.
Je to dar, když dárce umře? A díky jeho smrti vy žijete?

Když se skupinka surfařů vrací domů z ranního dobrodružství, mají nehodu. Pro jednoho z nich se stává smrtelnou. Je udržován na přístrojích ve stavu mozkové smrti. Rodiče se musí vyrovnat s jeho náhlou ztrátou, ale také musí rozhodnout, zda jeho orgány mohou lékaři využít k transplantaci a zachránit jiné životy.

Takt tohle bylo skvělé čtení, i když tak smutné a bolavé!

Autorka má zvláštní styl psaní, který mě však moc bavil. Na první pohled je čtenář jen pozorovatel z dálky, ale i tak vás příběh okamžitě vtáhne. Užívala jsem si autorčin jazyk, text lahodil mému oku, a to i přesto, že příběh je to vážný a smutný.

V knize se střídají vypravěči, díky tomu vidíme všem do hlavy, do jejich myšlenek a pocitů, co si myslí, co prožívají. A to nejen rodičům, ale i lékařům, zdravotním sestrám a dalším pacientům. Můžete se tak do nich snáze vžít a vcítit.

Ráda čtu knihy z lékařského prostředí a toho tady bylo opravdu hodně, byly tu i detailně popsané operace a proces transplantace.

Mám ráda, když na mě dokáží knížky tak silně zapůsobit, jako tomu bylo tentokrát. Z textu je cítit určitá naléhavost, která uchopí vás i vaše emoce. Ty pracovaly naplno, hodně mě celý příběh zasáhl a já si nejednou pobrečela.

Záležitost, která je psaná svou specifickou formou, která mi ovšem nesedí.

Simon a Claire..... přesto, že se neznali, tak jsou spojeni. Srdcem. Mladým Simonovým srdcem, které už jemu bylo k ničemu, neb mu umřel mozek a pro ni naopak mohlo začít tlouct pro další život..... jak se s tragickou smrtí mladého muže vyrovnávají jeho blízcí, co je přiměje k souhlasu s dárováním jeho orgánů, jak to působí a co se honí hlavou tomu, kdo je přijímá a jaký proces to vlastně spouští, tak o tom ten příběh je. Pro mě exelentně napsaný.

(SPOILER) kniha mi po čase připomněla, proč skoro nečtu francouzské autor(k)y. protože je to ukrutně upovídané! pozornost jsem udržela jen tak tak - díky silnému příběhu a tomu, že je autorčin jazyk poetický. taky jsem ráda za technické a velmi zajímavé detaily transplantací. ale stejně jsem si nedokázala nepředstavovat, oč lepší zážitek bych měla, kdyby se to celé vykostilo zhruba na třetinu, vyházely by se zbytečné linky jako nepříběh mladé sestry z ARO a lékaře/fotbalového fanouška, nebo absurdní cesty do minulostí. někdy až brutální stručnost mnoha* severských či německy psaných knih mi zkrátka vyhovuje více.

*tím samo nemyslím všechny, třeba toho Fina s knížkami se zajícem taky nedokážu číst

Smrt. Tema vsudypritomne, ale odmitane. V teto knize se clovek citi jako jeji soucast, sleduje vlny spolecne se Simonem, vnima jejich silu, proziva lasku, trpi nesnesitelnou bolesti ze ztraty, proziva nadeji pacientky cekajici na nove srdce...
Tolik naznacenych etickych a psychologickych otazek...jak moc nas zmeni cizi srdce ?
Co je vlastne srdce ? Opravdu v nem uchovavame vse, co nas dela tim, kym jsme ?
Anebo je to spis mozek? A proto, kdyz on nereaguje, teprve potom jsme skutecne zemreli?
A hlavne oci- ty se nesmi mrtvemu odebrat...prece mu nemuzeme odebrat dusi...
Mam husi kuzi, spoustu otazek a v mladych muzich milujicich zivot vidim toho kluka, je mi smutno, a tizi me ta duse...
Specialni poklona jazyku, autorce i prekladateli...

Opět se ke mě dostala další skvělá francouzská autorka, jenž napsala nezapomenutelný, strhující a do detailů propracovaný příběh, který mě nekompromisně vtáhnul do svých spárů, na konci mě vyplivnul, a já jen ztěžka dýchám a nechávám vše doznít.

Máme tu příběh mladého surfaře, který se nešťastnou náhodou stává potenciálním dárcem orgánů...
Román se odehrává převážně v lékařském prostředí a má výrazný psychologický podtext. Autorka se nevěnuje pouze jedné hlavní postavě, ale hned několika najednou a všem jim dává velký prostor k vyjádření. Každou popisuje s velkou precizností.

Příběh se věnuje problematice transplantace orgánů a dárcovství. Je v ní zachyceno mnoho z celého velmi náročného procesu.
Já ji jako zdravotník velmi oceňuji. Mě osobně totiž dala hodně. Ukázala mi, jak moc těžké tyto chvíle mohou být jak pro nemocné, tak pro rodiny zemřelých dárců. Je to vážně hluboká sonda do nitra každého z nich, která zachycuje nesmírnou křehkost našich životů.

Jedinou věc, kterou bych ale knize vytkla je ta, že mě trochu mučila svými dlouhými souvětími až na půl stránky, takže jsem je občas musela přečíst i několikrát, abych pochopila jejich význam.

Velmi čtivá kniha na těžké téma. Je skvělé, že ho někdo zpracoval, a to hned pohledem všech zainteresovaných stran.

Kvalitní, neotřelé, hluboké, zajímavé. Takto bych označila tuto knihu. Ač se jedná o složité téma, příběh se četl sám. Po dočtení ve mně ještě dlouho zůstane - jak by se člověk zachoval na místě Marianne a Seana (kéž se to nikdy nikomu nestane!)? Je sobecké odmítnout darovat orgány, které by mohly zachránit jiné životy, když se jedná o vaše dítě? A jak se žije člověku s vědomím, že v jeho těle bije cizí srdce člověka, který musel zemřít, aby on mohl žít? Rozhodně velmi originální (i svým jazykovým zpracováním) kniha, kterou nelze než doporučit k přečtení.

Moc mi nesedl styl psaní, především dlouhé věty, během jejichž čtení jsem často ztrácela souvislost. Naopak pro mě byla velmi zajímavá myšlenka a popis celé situace z několika pohledů zúčastněných.

I když má kniha pouhých 219 stran, rozhodně to není čtení na jedno odpoledne. Styl napsání jakoby umocňoval dramatičnost. Uvažovala jsem, jak bych asi reagovala v postavení Marianne a Seana. Asi stejně, ale je to hrozně náročné. Jeden souhlas a vzdáváte se veškeré naděje. Kéž bych se do takové situace nemusela nikdy dostat. 219 stran a bude to ve mně rezonovat ještě hodně dlouhou dobu.

Poetické a velmi tíživé vyprávění. Zahrnuje především psychické procesy, které prožívají všichni , které zasáhne nečekaná smrt a náhlé rozhodování o možnosti darování orgánů po mozkové smrti. Pokud se jedná o dítě ač už dospělé a musí rozhodovat rodiče je to velmi bolestné. Ale dozvíme se i o myšlení lékaře, který toto musí vykomunikovat a o tom co zažívá člověk, který čeká na darované orgány v tomto případě srdce .
Mimo to se dozvídáme o průběhu takového dárcovství a něco i o legislativě, která toto zahrnuje.
Kniha je napsána zvláštní naléhavou a zdrcující formou. Určitě každého dovede k zamyšlení. Ale nejedná se o běžnou beletrii, takže každému čtenáři nemusí tento styl vyhovovat. Taky asi nebude pro slabší povahy . I se mnou to hodně otřáslo.

Maylis de Kerangal se svou knihou "Život za život" přináší do literárního světa příběh plný emocí, který nás vtáhne do prostředí nemocnice a otevírá diskuze o otázkách života a smrti.

Román se zaměřuje na hlavního protagonistu, Simona Limbresa, který se ocitá v kritickém stavu po tragické autonehodě. De Kerangal s neuvěřitelnou citlivostí a jazykovou elegancí vykresluje nejen Simonovy vnitřní pocity, ale také prostředí nemocnice a lidi, kteří se starají o pacienty. Autorka dokáže zachytit do detailu rozpoložení a emoce postav, což čtenáři umožňuje plně se vcítit do jejich situace.

Jedním z hlavních témat knihy je otázka darování orgánů. De Kerangal se nebojí se těžkých otázek týkajících se lidského života a smrti, a umožňuje čtenářům zamyšlení nad morálními a etickými dilematy, která s tím souvisí. Tímto způsobem si kniha získává na hloubce a dává prostor pro introspekci a diskusi.

Jazykově je "Život za život" bohatým dílem, ve kterém se setkáváme s de Kerangalovou precizností a smyslem pro detail. Její vyprávění je elegantní a sugestivní, čímž dokáže dovést čtenáře do nitra postav a nechat ho cítit jejich radosti, strasti a naději.

I když se kniha zabývá vážnými tématy, neděsí se zároveň ukázat i krásu a sílu lidských vztahů. Autorka dává prostor i pro příběhy vedlejších postav, kteří se spojují v tomto prostředí nemocnice a sdílí své vlastní zápasy a naděje.

"Život za život" je kniha, která dovede dojímat, vyvolává otázky a nabádá k hlubšímu zamyšlení. Maylis de Kerangal dokázala s precizností a jazykovou zručností vytvořit dojemný a provokativní příběh, který si čtenáři oblíbí.

Děkuji nakladatelství Maraton za možnost seznámit se s touto knihou.

Ještě ráno Simon bezstarostně sjížděl vlny ledového moře. Sledovala jsem ho a jediný, co mě napadlo bylo, že by mě do tý studený vody nikdo nedostal ani heverem. Pak spolu se svými kamarády nasedl zpátky do auta. V tu chvíli jsem začala mít zlou předtuchu.
Teď leží v nemocnici a jeho tělo je napojené na přístrojích. Ptáte se, zda bude v pořádku? Nebude. Právě teď se rozhoduje o tom, zda se Simon stane dárcem. Dárcem svých vlastních orgánů

Těžký téma bravurně zpracovaný do románový podoby. Dlouhý souvětí a spousta odborných termínů, který mi nic neříkaly. Přesto jsem tuhle útlou knížku přečetla jako nic. Text pěkně plyne, nikde nic nedrhne, je to zajímavý a vy prostě chcete znát s každou stránkou víc. Takže ve finále přihlížíte celýmu procesu dárcovství orgánů až k velkýmu finále, kterým je samotná transplantace, a to všechno během jedinýho dne.

Maylis de Kerengal ve vás svým vyprávěním dokáže velmi snadno rozpoutat hotovou bouři pocitů, avšak nepotřebuje k tomu utrpení postav, vyhrocené situace ani spoustu krve. Pokládá důraz na drobné detaily, které vás plně zasáhnou. A právě díky nim si uvědomíte, co všechno se kolem vás vlastně děje. Navíc se mi moc líbilo, že se při vyprávění střídají různé úhly pohledu. Celý děj tak můžete vnímat skrze myšlenky rodičů, lékařů nebo třeba sestřičky.

Doporučuju :)!

Trochu nešťastnej název hodně vydařený knížky, která byla v roce 2016 nominovaná na prestižní mezinárodní Man Booker Prize. Ve stejným roce pak vzniknul na motivy románu film, kterej v český distribuci získal název Život za život. A když pak knížka vyšla v Maratonu, už ten název z pochopitelnejch důvodů nechali. Ačkoliv doslovnej název Opravit živé (btw narážka na Čechovu hru Platonov) je výrazně lepší.

V knížce se řeší, jak se zachovaj pozůstalý po mladým surfaři, kterej se společně s dalšíma kámošema ošklivě vybourá v dodávce. Simona udržujou na živu jenom přístroje. A brzo se ukáže, že je to hlavně proto, aby mohl darovat orgány. Pokud s tím teda bude rodina souhlasit.

Román nemá hlavního hrdinu. Skvělej je hlavně v tom, že střídá úhly pohledu mnoha postav, kterejch se událost týká. Rodiny, doktorů, sestřičky v nemocnici. Autorka v něm používá zajímavý formy vyprávěče, kterej je někdy vševědoucí, jindy se dohaduje nad tím, co se postavě asi honí hlavou. Šikovná je taky práce s přímou řečí někdy jsou použité uvozovky, jindy zase ne.

Taková literární lahůdka. Ale bez velkýho důrazu na děj a s ním spojený rytmiky textu. Takže jestli hledáte nějaký to vzrušeníčko, nechte radši bejt. Jestli vás ale zajímá problematika výměny orgánů, případně zajímavý literární postupy, bejt nenechávejte.