kralika
komentáře u knih
Minority Report (I)
Philip K. Dick
Jste si jisti?
Jste si jisti světem, svým okolím, sami sebou?
Možná je čas sáhnout po panu PKD - ten vám trochu nabourá vaše přeludy, pokud z vás neudělá rovnou paranoika...
Za mě byly, kromě titulní povídky, nejlepší Okamžitý servis a Kdyby nebylo Benny Cemoliho.
Mimo prostor a čas
Clark Ashton Smith
Konečně jsme se dočkali českého vydání jednoho ze základních pilířů "staré dobré" weird fiction, jež se jako žánr těší vzrůstající oblibě. Za mě byly nejlepší povídky atmosférické (Genius loci, Lovci ze záhrobí či Čarodějův návrat), zatímco díla řadící se k mythosu Lovecraftových stvůr mi paradoxně nic moc neřekla - jen se tak otřela bez větší odezvy. A za osvěžující bych označil příběhy z pradávné Hyperboey, které byly přes svá temná témata ryze pohádkové...
Za mě je záslužný počin samotné vydání této knihy a třeba se v budoucnu dočkáme i českého vydání F. B. Longa.
"Nebe se hemží věcmi, jejichž poznání by přineslo šílenství, a mezi Zemí, Měsícem a vzdálenými galaxiemi poletují podivné odpornosti. Přišly sem neznámé, mimozemské hrůzy, a přijdou zas. A zlo z hvězd není stejné jako zlo ze Země.“
Válka na Ukrajině: kontext
Petr Holý
Aktuální, potřebné a vzhledem ke kapesnímu formátu skutečně tak výživné jak hlásá motto této edice. Jakožto staromilce, mě navíc těší, že i v 21. století se najde prostor pro podobný typ literatury, který třeba před sto lety zaplavoval trafiky aby udržoval zájemce v obraze a šířil názor autora na dané téma. Vůbec bych se tedy nebránil, kdyby se v této edici občas objevily i další komentáře k aktuálnímu dění...
"Rusko by hrozně chtělo překreslovat s ostatními velmocemi mapu Evropy, ale má zásadní problém. Nikdo si s ním nechce kreslit."
"Když Američané říkají: pokud chcete Krym, musíte se na tom dohodnout s Ukrajinou, a ne s námi, tak Rusové slyší: nejste pro nás dost významní na to, abychom se s vámi bavili o vašich zájmech, běžte se bavit s Ukrajinou, ta je v našich očích zhruba na vaší úrovni."
Informační válka
Karel Řehka
Velmi přínosná publikace, která je nejsilnější v místech kdy se nejedná o kompilát z jiných zdrojů. Informační válka tu byla vždy, ale nyní je přítomná víc, než kdykoli dříve.
"Naši současní či potenciální protivníci, ať už státy anebo nestátní aktéři, většinou velmi dobře chápou význam informace jako zbraně. Uvědomují si také naši závislost na veřejném mínění pro úspěch jakéhokoli vojenského snažení i zahraniční politiky. V této situaci ovlivňování chování cílové skupiny může mít větší dopad na vývoj konfliktu než použití jakékoli jiné zbraně."
Vidění
Vilma Kadlečková
Zvláštní věc: do Mycelia jsem nahlédl po asi dvouleté pauze, jelikož jsem byl z těch všech tajností, spiknutí a plánů v plánech trochu přejedený. Znovu jsem nasedl poměrně elegantně, prakticky vše jsem si díky drobným poznámkám v textu znovu vybavil, a bavil jsem se. Skutečně jsem si to opět užil, třebaže prvnímu dílu, který mě svou tajuplností zcela uchvátil, se to již nepřiblíží...
Sharpův úder
Bernard Cornwell
Příjemná oddychovka, u které oceňuji kromě spádného děje i historické poznámky, kde se autor doznává, jakým způsobem příběh propletl se skutečností.
Židovka z Toleda
Lion Feuchtwanger
Příběh tekoucí pomalu jako med, do kterého je sladké se ponořit, navzdory jeho krutému ději.
„Nevyhledávej dobrodružství, ale nevyhýbej se jim.“
„Jen málokteří chápou, že nežijeme, nýbrž že jsme žiti. Dávno jsem poznal, že nejsem rukou, která hází kostku, ale kostkou.“
Fotbalová válka
Ryszard Kapuściński
Kapuścińskiho reportáže jsou vlastně obyčejné – nehrají si na nějaké bombastično, působí tak, jako kdyby je autor sepsal se sklenkou whisky na podvečerní verandě – uvolněně, tak nějak mimochodem. A v tom je jejich síla.
„Ve světě zaostalosti se diktatury rodí s určitou opakující se pravidelností. Většinou nejsou individuálním výplodem patologických despotů, ale důsledkem podmínek, za nichž nelze řídit stát podle Platónova vzoru.“
„Kdo chce pochopit Afriku, měl by číst Shakespeara. V Shakespearových politických dramatech umírají všechny postavy, trůny jsou zbrocené krví a lid jen mlčky a vyděšeně přihlíží této veliké podívané plné smrti.“
„Z obrazu války se ztratila obyčejná lidská tvář. ‚Hej, Dicku,‘ telefonuje šéf kanceláře Camera Press svému fotoreportérovi, který pracuje na Golanských výšinách, ‚přestaň mi už pořád posílat ty rakety. Pošli záběry nějakého živého ksichtu, někoho z těch hochů, co tam válčí.‘ Jenomže ty ksichty jsou schované za průzory tanků.“
Netrpělivost srdce
Stefan Zweig
„...člověk může uniknout všemu, jen ne sobě samému.“
Zweig si mě získal svými životopisnými romány, kde s chirurgickou precizností rozkládá příběhy slavných optikou jejich vnitřního světa, což Vám nikdo jiný nenabídne. Netrpělivostí srdce jsem vykročil do nepříliš rozlehlých vod jeho fikčních příběhů a mohu jen konstatovat, že díky umělému příběhu, kdy může své hrdiny ždímat o to více, Zweigovo psychologické mistrovství nabírá na obrátkách.
„Dobře vím, že nemá smysl odříkat si požitek, protože je odepřen jiným, zapovídat si štěstí, protože někdo jiný je nešťastný.“
„Jen zpočátku je soucit – zrovna jako morfium – pro nemocného dobrodiním, léčivým prostředkem, pomocným prostředkem, ale když ho člověk neumí správně dávkovat a zastavit, stává se vražedným jedem.“
„Napůl udělané věci a napůl vyslovené náznaky jsou jen na škodu; všechno zlé na tomto světě pochází z polovičatosti.“
Jasná voda vůkol
Gavin Maxwell
Nádherná záležitost pro všechny milovníky Skotska, přírody, zvířat a snílků.
O poklad Ciboly
James S. A. Corey
Sice je to hlavně v závěru trochu déjà vu, ale já od Ciboly dostal přesně co jsem potřeboval. Inteligentní, dobře odsýpající eskapismus...
První planeta smrti
Harry Harrison
Ano, je to brak, ale Brak s velkým B, který má kromě dobrodružného příběhu i chytrou myšlenku v druhém plánu.
Kaleidoskop (70 povídek)
Ray Bradbury (p)
Nemáte moc času na čtení? Zbývá vám tu a tam dvacet minut, se kterými nevíte jak naložit? Něco Vám poradím: sáhněte po této knize, o kterou zakopnete snad v každém antikvariátu. Nechte si ji někde po ruce - vydrží Vám dobrého půl roku.
Ale to hlavní: o každou tu dvacetiminutovku s panem Bradburym budete bohatší. Rozumíte? Bohatší!
Lavondyss
Robert Holdstock
Holdstock je autor vizuálně - pocitový. Přesně to si z jeho knih odnáším - atmosféru tajemna, při které se ježí chlupy vzadu na krku a obrazy, na které se fascinovaně "koukáte." Stejně jako u Lesa mytág mě i zde více oslovovala první část, kde se právě hraje na tuto strunu. Společně s hrdiny objevujete nepochopitelný svět z náznaků, pocitů a vyjevů. Po proniknutí do lesa se toto kouzlo kvapem ztrácí. Zážitkem je však čtení stále.
Ano tak to přesně je, čtení Holdstoka je zážitek, nikoli požitek.
Pád Hyperionu
Dan Simmons
"Může hrát Bůh se svým vlastním výtvorem hru, který by za to stála? Může hrát se svým vlastním výtvorem hru, která by za to stála, jakýkoli tvůrce, i s omezenými schopnostmi?"
Neskutečný, Hyperion mě opravdu oslovil - formou i obsahem, ale teprve Pád Hyperionu mě dostal do kolen. No - zkrátka - kde najdete umělou inteligenci, která komunikuje v kóanech?
"Sanšo kdysi řekl//
Když někdo přijde
vyjdu abych se s ním setkal
ale ne kvůli němu\\//
Koke řekl//
Když někdo přijde
nevyjdu\\
Když vyjdu
vycházím kvůli němu"
Most Svatého Ludvíka krále
Thornton Wilder
Malá velká záležitost - přečteno za jedno odpoledne, ale popsat dojmy v několika větách nelze...
Těch rovin! To, co se autorovi podařilo nacpat do obyčejných příběhů oněch "vyvolených (?)"! Navíc čtenář je postaven do pozice, kdy si je plně vědom Damoklova meče přechodu přes most Svatého Ludvíka krále a během nasávání osudů ho vnímá více a více. A k tomu ta téměř veselohra s Juniperem, která je vlastně veskrze ďábelská...
Je to asi dva měsíce, co jsem tuto knihu zhltnul, ale rezonuje ve mě stále. Asi bude muset přibýt v knihovně.
Hyperion (navíc povídka)
Dan Simmons
Takové to Rettigovské: "Vraž tam hroudu military SF, přidej kyberpunk, trochu love story, okořeň to filozofií a za stálého míchání tam vsypejte špetku alternativní historie a biopunku. Podávete nejlépe se space operovou oblohou."
No, a představte si, že Simmons takto postupoval a nevznikl mu dort pejska a kočičky.
Věž a náměstí
Niall Ferguson
Ferguson je něco jako rocková hvězda mezi profesory historie. Svěží, čtivou a promyšlenou formou na čtenáře opět valí informace protkané odkazy na umělecká díla v podobě obrazů, knih, filmů, hudby, tentokrát propojené v šedesáti krátkých kapitolách. Bavilo mě se domýšlet, proč často zdánlivě nesouvisející události, osudy či myšlenky propojil dohromady. Čtenáři totiž neservíruje vše na podnose, čtenář musí přemýšlet.
Pohled na historii z perspektivy hierarchie (věže) a sítí (náměstí) má varující přesah do dnešních dnů a dokazuje, že i historik má co říci k současnosti, či budoucnosti, respektive – měl by být i slyšet.
Opravdu důležitých sdělení je v knize spousta a připojuji se k jednomu s komentářů níže – analogie s počítačů s knihtiskem je fenomenální. Tradičně si ke komentáři připojuji „moudré“ věty a myslím, že není na škodu, když tu některé zopakuji...
„... tvrdit, že cenzuru mají provádět Google a Facebook, znamená nejen rezignaci na odpovědnost; je to důkaz neuvěřitelné naivity. Evropští politikové zřejmě chtějí těmto dvěma společnostem svěřit pravomoc omezovat svobodu projevu občanů, jako by už teď nebyly mocné až dost.“
„...dnešní evropské elity spoléhají na americké společnosti, jako je Facebook, že jejich jménem budou provádět cenzuru, přičemž si zřejmě nejsou vědomy rizika, že ‚komunitní standardy‘ Facebooku budou možná nakonec přísnější než evropské právo.“
„Poučení z minulosti zní, že svěřit řízení světa sítím je nejlepší cesta k anarchii: v nejlepším případě skončí moc v rukou iluminátů, ale pravděpodobnější je, že se jí chopí jakobíni.“
Pád Gondolinu
J. R. R. Tolkien
Že je to nedokončené? No a co? Jistě - je to škoda, ale na druhou stranu máme možnost nahlédnout Mistrovi do kuchyně. Způsob, jakým k publikaci fragmentů příběhu Tuora a Gondolinu přistoupil C. Tolkien, odhaluje, že nic na Ardě nevzniklo přes noc, vše mělo svůj vývoj a hluboký význam. Oceňuji zejména to, že se vždy jedná o „původní znění“. V první verzi příběhu, kde dominuje především samotný boj o Gondolin, jsou tak místo elfů Gnomové, půlka vlastních jmen má nezvyklý tvar, a spousta věcí je ještě zahalena v mlze. Poslední, neuvěřitelně epická verze, je z hlediska reálií již téměř taková, jak je známe z jiných příběhů. Téměř se ale neodvažuji si představit, jak by v této verzi vypadal závěrečný útok na Gondolin, který je jinak v Silmarillionu shrnut ve dvou odstavcích...
„Tmou může člověk dojít ke světlu.“
Almayerův vzdušný zámek
Joseph Conrad
Ač prvotina, je to Conrad každým coulem. Exotické prostředí (Malajské pobřeží), námořníci, koloniální pozadí (doba kdy Angličané a „Orang Belanda“ soupeřili o nadvládu nad tímto koutem světa), a zejména skvěle propracovaná psychologie postav, kterou na čtenáře míří ve dvou rovinách. V mlhavých představách Almayera o tom jak bude dobře až..., a v jeho vztahu k dceři, které naplánoval budoucnost, ale jaksi se jí ani nezeptal...