kralika komentáře u knih

Poetická kniha o putování, o hledání, o vědění, o moudrosti, o lásce, o řece, o všem...

4 12.03.2017

Military sci-fi, které má všechno co k němu patří a při němž si nelze nevzpomenout na Battlestar Galacticu. Všeho je tam tak akorát, jen těch jmen na W... Kvůli tomu si ani teď nevzpomenu na Celestino příjmení...
Jsem zkrátka spokojen a vyhlížím další díl.

10.03.2017

Přeci jen, je to 140 let stará klasika a je to trochu znát. Mírně naivní pohled kdy každá postava má svou úhlednou škatulku (Dracula - čisté destilované zlo, Lucy - čistá křehká líbezná dívčina, atd.) je ale zkrátka u tohoto žánru nutnost. Když se máme něčeho bát, musí být důvod, takže zosobněné zlo je pro tento účel ideální.
Děj se tu hnal, tu vlekl, ale postupně získával na obrátkách a vtahoval mě více a více. A to tak, že jsem na konci měl skoro tentenci hltat stránky dál, jen už nebylo co...

1 26.02.2017

Některé knihy jsou post-apo. Tahle je pre-apo.
Bezradnost hrdinů svázaných konvencemi a dobou je ještě umocněna čekáním na apokalypsu - válku. Už ani nevěří v budoucnost, symbolizovanou a vlastně neodmyslitelně svázanou s monarchií. Nevěří už ani armáda a její důstojníci prodchnutí nacionalismem. Drží ji pohromadě jen osoba císaře, a nikoli náhodou je jeho skon skutečnou tečkou za monarchií a dynastií Trottů, které stvořil.
Myšlenky monarchie byly autorovi blízké (mě též), ale věděl, že jsou utopické. Skuteční "rakušané" trpí pocity vykořenění a neukotvení. Monarchie jim nakonec nedává pocit bezpečí a smyslu. Pouze neměnnosti. A to nestačí.

8 15.02.2017

Cesta do nitra Afriky a lidské duše. A vlastně není jisté, kde je temno temnější. Ani se nedivím, že nikdo vlastně neví, co to Conrad vlastně napsal. Je to Kiplingovské "Musíme je civilizací zachránit před jejich barbarstvím"? Nebo je to jen zhnusení nad vypočítavým kolonialismem, který právě v Kongu (jehož jméno v celé knize vůbec nepadne) nabyl ve své zrůdnosti vrcholu. Ani z Conradova pozdějšího postoje to není patrné. Drží palce civilizaci, jejíž absence se na všech projevuje tak zhoubně, že by to i Londýnský doktor chtěl zkoumat? Anebo je fascinován primitivním despotismem, který propukne v člověku, když se mu dá moc. Nevím. Jeho postoj vidím v postavě Marlowa, který vše sleduje, chce pochopit a fascinovaně to vlastně nechápe. Pouze zapíská na píšťalu aby "poutníkům" odepřel potěšení z "lovu"...

„Abych nelhal, bílé místo to na mapě v té době už tak docela nebylo. Od mých klukovských let se zaplnilo spoustou řek, jezer a jmen. Přestalo být tou neprobádanou končinou, obestřenou rozkošným tajemstvím – tím bílým flíčkem, nad nímž může chlapec snít o slávě. Proměnilo se v končinu plnou temnoty.“

11 31.01.2017

No, sice to bylo trochu jinak, ale o to Jiráskovi ani nešlo. Tomu šlo o dobovou atmosféru a tu Mistr uní bravurně. Skvělé čtení - jednak pro to, že znám místní reálie a jednak, že dvě postavy románu jsou mými předky...

2 24.01.2017

Mezi šestašedesátníky legendární...
Ale nesmírně zajímavé a poutavé i ve věcech netýkajících se války roku 1866. I vzpomínky na učení se ve Vídni nebo vojančení v Kotoru stojí za pozornost!

17.01.2017

Nesmírně barvité, a tím myslím opravdu barevné, barevnější než ta červená obálka.... Márquezův jazyk a popis, což je gros celého románu, mě vážně bavily, nelineární způsob vyprávění mě také sedl. Jen to bylo celé takové příliš monolitické a přes to, že zde propral snad všechny způsoby lásky duševní i fyzické (snad vyjma sodomie), mi to přišlo celkem zdlouhavé. Největší lahoda byla první kapitola, kdy ještě všechno nebylo tak okoukané jako v těch posledních.
Abych si ale na Márqueze udělal pořádný názor, budu muset sáhnout ještě po něčem jiném, vyrozumněl jsem, že se tohle dílo z jeho tvorby poněkud vymyká.

2 17.01.2017

Asi jsem narazil na dalšího srdcového autora... Náramě mi to sedlo, ač jsem byl od Márqueze některými odrazován. Povídky jako žánr mám navíc velmi rád. Z uvedených se mi nejvíce líbily: poetická "Světice", hororová "Přišla jsem si jen zatelefonovat" a fatalistická "Stopa tvé krve ve sněhu".

2 12.01.2017

Velmi elegantně napsané dějiny války v evropské historii (dílko je však především zaměřeno na tu západoevropskou). Jedná se spíše o esej, který hledá souvislosti mezi vedením válek, vývojem techniky a společenskými změnami z pohledu historie, ekonomie, sociologie a mnoha dalších disciplín, čímž vzniklo krásně multidisciplinární dílo, které přez svůj věk (poprvé vydáno roku 1976) nezestárlo.
Vytknul bych však práci českého editora, který byl v textu schopen nasekat povážlivě mnoho chyb a splést i datum bitvy na Bílé Hoře...

1 30.09.2016

Zaujaly mě dvě věci: Jednak to, jak lehce a svižně je celý román napsán (moje první kniha od Carda, ale pochopil jsem, že je to u něj tak nějak standard) a hlavně autorovův optimismus ohledně zásahů do historie. Většina autorů ohledně tohoto tématu tolik nadšená není. Ale to neplatí o mě. Já nadšen jsem, i přes až příliš učesaný konec.

1 15.08.2016

Lekce realismu (nemyslím ten umělecký směr, pochopitelně).

5 03.08.2016

Výborné. A protože jsem doposud od autora četl jen Neuromancera, tak jsem ještě stále v šoku jak jednoduše napsané to bylo! Ve vzájemném srovnání pochopitelně.

1 03.08.2016

Skutečně velmi svěží záležitost! Z povídek bych vyzdvihl "Svět patří mě" za nápad a "Gallegher plus" za formu.

22.06.2016

Dobré post-apo, řekl bych velmi dobré a rozhodně nejhloubavější co jsem četl. Hvězdičky bych mezi tři části, z nichž se celý román skládá, rozdělil asi následovně: Fiat Homo *****, Fiat Lux****, Fiat Voluntas Tua ****. Každá je úplně jiná, každá se zaměřuje na jinou věc, či spíše nekolik věcí naráz (úsilí mnichů uchovat jakýkoli střípek lidského vědění - i kdyby to byl nákupní seznam, touha po poznání versus morálka a náboženství, eutanasie, naděje, a mnoho dalšího). Jako celek to však dle mého funguje perfektně.
Kdybych měl vypíchnout něco konkrétního - tak se mi velmi líbilo líčení nové apokalipsy jen tak mimochodem (noc, která patřila Luciferovi),
A rozhodně doporučuji se při četbě občas mrknout na tento tahák: https://en.wikipedia.org/wiki/List_of_Latin_phrases_in_A_Canticle_for_Leibowitz

1 29.03.2016

Nepřekombinovaný děj, který postupně rozkrývá přehršel autorových originálních nápadů. Postavy samotné vlastně nejsou důležité, důležité je prostředí ve kterém se vše odehrává.
Mé první setkání s Aldissem dopadlo velmi dobře.

5 15.03.2016

Není to jednoduché čtení, ale vyvolává mnoho myšlenek všemi směry. Toho si cením především. Bohužel mě díky mému "neirskému" pohledu na věc některé věci poněkud minuly (Milost, Břečťanový den). Naopak mezi nejlepší řadím Mrtvé, Obláček, Protivníky, Evelínu a Setkání.
(čteno v překladu K. Hilské)

13.03.2016

Co to vlastně bylo? Působilo to na mě, jakoby vše, co je v knize černý na bílým byly jen zaznamenaný světlý chvilky v totálním drogovým rauši. (Autorova? Hrdinova? Nebo snad mého?)
Takový mrknutí oka, něco mezi tím a další mrknutí oka...
Nečte se to lehce, hodně si během toho zalistujete (zvlášť v poslední cca čtvrtině), ale výsledek? Ten stojí za to! Už pošilhávám po další Gibsonovce.

2 04.03.2016

Druhá knížka H. P. Lovecrafta, kterou jsem přečetl, dokázala, že jsem autorovi zcela propadl... Zejména titulní povídku lze označit za veledílo, společně s Barvou z kosmu (z jiné sbírky) je jediná, která mi přivodila neklidné spaní. Výborné byly i povídky Volání Cthulhu a Hrůza v Dunwichi, která je na Lovecrafta nezvykle akční.

3 19.02.2016

Kniha kterou jsem kdysi četl v době, kdy jsem hltal Mayovky a naprosto mi sebrala iluze... Její realismus byl hodně brutální procitnutí ze snu o Old Shatterhandovi...

1 19.02.2016