knedlik komentáře u knih

Zoufalství, rezignace, naděje, lenost, uvíznutí kdesi v čase, vlastním bytí, které nemá směr, jen místo. Dny, které splývají, lidé, kteří se mění, čas, který plyne..

Čekání na Godota je kniha mnoha vrstev. Právě tím, že není konkrétní, se v ní dá najít mnoho. A může sloužit ať už jako ztělesnění "pocitu", politická satira, obžaloba lidstva či jako podnět pro zamyšlení se nad vlastním směřováním, vývojem, posunem...

Troufám si říct, že není určena k zábavě, ne takové, jakou tu mnozí čtenáři očekávají. A spíš než absurdním dramatem bych ji možná nazvala dramatickým absurdnem. Alespoň mně tak v tento moment a na tomto místě přišla.

10 09.11.2016

Letem světem jsem prohlédla záplavu negativních komentářů, takže já přijdu projednou zase s jedním pozitivním :-)
S Harrym jsem vyrůstala, tak jako mnozí jiní. Je mou srdeční záležitostí, stejně jako většiny čtenářů tady a proto jsem schopná a ochotná spoustu věcí přehlédnout a nebýt k nim tak kritická, jako bych u jiných knih asi byla.
Začala jsem ji číst odpoledne a dočetla jsem ji o čtvrt na dvě v noci. Protože se OD NÍ NEDALO ODTRHNOUT! Začátek pokulhával, ano, než jsem se zorientovala ve jménech a nástinech charakterů, chvíli to trvalo (a zaháněla jsem pocit vykonstruovanosti), ale potom... ta atmosféra mě zase úplně pohltila. Měla jsem stejně tíživý pocit, jako při čtení pátého dílu, bála jsem se, čeho všeho se ti dva nebývalí přátelé svojí hloupostí dopustí, děsil mě svět, jaký mohl být, kdyby se vlákno událostí vydalo o kousek jiným směrem... Postava Augurona mi přišla super, ačkoli okolnosti jejího vzniku, tedy početí, mi přijdou tak trošku směšné a informaci, kde se vzala, bych klidně uvítala i jako utajenou a nevyřčenou. Trochu mě mrzí, že to nevyšlo jako plnohodnotná kniha, protože věřím, že kdyby se trochu rozpracovala, tak i přes vykonstruovaný děj by byla výborná jako předchozí díly (a nejspíš by pak ani nepůsobila tak prvoplánovitě).
A za happy end jsem byla nakonec fakt ráda :-)

Takže suma sumárum pro mě příjemný návrat do toho kouzelného světa, který mi chybí, a díky za znovupocítění toho skoro zapomenutého napětí :-)

Jo a nevím, jestli se ze mě stává feministka, ale nějaká genderová nerovnováha mi nepřišla ani trochu rušivá.. ale tak nějak myslím, že to spíš vyplynulo z charakteru jednotlivých postav, než primárně z jejich pohlaví.

4 03.11.2016

Aktuálně asi nejaktuálnější česká kniha zabývající se pediatrií, obsáhlá a pro mě vcelku nepřehledná. Nemám ráda tento styl odborných knih, záplavy a záplavy textu bez nějakého výraznějšího členění a podtrhnutí skutečně důležitých infomací jako odlišení od těch opravdu už "navíc". Obsahově asi nemám právo jí cokoli vytýkat, celkově se mi z ní ale neučilo nejlíp.

Pediatrie od Muntau byla mojí nejoblíbenější knihou na státnice až do okamžiku, kdy nám byla oficiálně zakázana s tím, že obsahuje nedostatečné informace. Já nejsem téhož názoru, přišla mi moc fajn. Moc hezky a přehledně členěná s obrázky a kazuistikami. A jako základní literatura je určitě v pohodě :-) Perličky třeba doplnit odjinud..

Repetitorium pediatrie je vcelku užitečnou knihou obsahující základní dětská onemocnění a syndromy od A do Z, tedy od alergií po zubní kaz :-) (Ne, pardon, možná to nezačíná alergiemi a nekončí kazem, ale obojí je přítomno a chápeme se, že... ). Je velmi užitečná na některé diferenciálně diagnostické otázky, ale jinak se pohybuje spíše v takové stručnější rovině.

Jedna z mých nejoblíbenějších středoškolských učebnic, kterou jsem se zařekla nikdy neprodat. :-)) Výborně členěná, s dostatkem potřebných ilustrací, prostě sympatická kniha.

2 13.09.2016

Kniha je dělená na tři části, první se zabývá povětšinou chemickými látkami a onemocněními z nich, dále hygienickým dozorem a ochranou zdraví. Druhá část je věnována kouření, a to relativně velmi zevrubným způsobem. Třetí část se týká psychologie práce a je poměrně stručná.

"Jsou myšlenky, které člověka drtí, jsou zoufalství těžká jak kameny egyptských pyramid."

Přečtena jedním dechem, nejen pro svoji neuvěřitelnou poutavost, ale i proto, že při ní dýchat moc nešlo a svým tématem a atmosférou spíše dusila. Naprosto mě pohltilo její/ Mundstockovo úvodní zoufalství, obestřené závojem temna, tajemna, nejistoty a deprese. Jakoby Mon vyrostl a zakrýval veškeré světlo, které by v takových chvílích mohlo a chtělo do lidského života proniknout. V jednu chvíli se mi až chtělo plakat nad tou bezmocí, beznadějí a ztrátou... Nicméně pak přijde onen osudný pátek, kdy se vše obrátí a naděje a odhodlání tryská z jednotlivých stránek. Toto pozitivní naladění člověka těší až do chvíle, kdy začne nabírat na grotesknosti a zároveň začne Mundstockovo odhodlání být děsivým, nebezpečným, fanatickým. Pořád však neklesá na mysli a rozhodne se být užitečným i pro ostatní. Vlastně to chápe jako své poslání, ač v konečném důsledku fatálně selže.
Co pro mě zůstává obestřeno tajemstvím, je postava Šimona/ Mona a do jaké míry se prolínají. Zda Mon symbolizuje výčitku, špatné svědomí vůči Šimonovi? Vidím v něm stín sebe samého? Své poslání? Spásu?

6 05.09.2016

Detektivka, na které si pošmáknou všichni, kteří... no, vlastně všichni. Bojovníci za lidská práva a svobodu, dobrodruhové, vegetariáni, feministky, amatérští detektivové a milovníci knih Agathy Christie, mineralogové, historici, ...

***Kvůli zvýšené všeobecné háklivosti na SPOILERY zde přidávám spoilerové varování. Možná tam ani žádné nejsou, ale kdyby náhodou.. ***

Ke slovu zde přichází tajemní golemové, ze kterých mají všichni hrůzu, přestože jim neustále ( a tím je myšleno opravdu neustále) slouží a vykonávají nejnebezpečnější a nejpodřadnější práce. Nebo z nich snad mají hrůzu právě proto? A teď navíc zničehonic páchají sebevraždy s podivnými dopisy na rozloučenou...
Tradiční i noví hrdinové zde opět nabývají nových rozměrů. Golemové, kterým lze vyjmout slova z hlavy, ale nelze jim je vyjmout ze srdce. Dále velitel Elánius, vyléčený alkoholik, který je pro Ankh Morpork tím, čím byl Batman pro Gotham - hrdina, kterého si jeho město nezaslouží, ale kterého potřebuje. (Což mimochodem ví lord Vetinari víc než dobře... )
Řiťka, který/ která započne mezi trpaslíky cosi, čemu by se dalo říkat feministické hnutí. A taky heroldi, ti proklatí heroldi s tak zvráceným smyslem pro humor, který se jim stane téměř osudným.
Parádní jízda stokami Ankh Morporku!

Tračník spustil hlavu zpět. "Ležíme ve stoce, Noby," zasténal. "Óóó!"
"Všichni ležíme ve stoce, Frede. Ale některý z nás upíraj pohled ke hvězdám..."

7 21.08.2016

Další Zeměplocha, další postavy, další příval sympatií ke každé z nich. Nevím, jak to Terry dělá, ale dělá to sakra dobře. Velkolepá lady Berankinová, její domácí mazlíček Errol, který byl vtěleným odhodláním; cynický dobrák Elánius, nemající žádné potíže s alkoholem, nýbrž bez něj; největší trpaslík na světě Karotka a v neposlední, tedy vlastně první řadě taky Knihovník, který "možná vypadá jako špatně vycpaný gumový lodní pytel, ale je to gumový pytel vycpaný ocelovými svaly", který se vyšvihl do top trojky mých oblíbenců :-))

"Knihovník s hlasitým klepáním kloubů vstoupil do knihovny tady a teď. Každý chlup na jeho těle se ježil vztekem. Rozrazil dveře a vyrazil do sužovaného města.
Někdo tam dole už brzo zjistí, že nejstrašnější noční můra je rozzuřený knihovník.
S policejní plackou."

Stráže! Stráže! jsou knihou o tom, že není radno přivolávat draky, ta fantastická hrdá stvoření, kteří si nenechají jen tak něco líbit.
Kniha o tom, že byste nikdy neměli stavět vězení, ze kterého se nemůžete pohodlně dostat ven.

Kniha o tom, že i metafora může zabít.

7 09.08.2016

Řekněme, že jsem měla asi příliš velká očekávání. A těm se kniha moc nepřiblížila. Předně jsem čekala zevrubnější zabroušení do historie, které se konalo jen letem světem (název tedy dost zkresluje). Ale budiž, autoři se za to i omluvili. Co se výběru hororových kanibalistických příběhů týče - mnohé mi přišly na jedno brdo. A tím teď nemyslím (jen) obsahovou stránku, ale i způsob zprostředkování příběhu a především vysvětlení a objasnění psychologického pozadí. Z mého pohledu bylo tohle vůbec nejslabší stránkou knihy. A přitom je o co se opřít a mnohé příběhy by šly pěkně rozpracovat. Nevyužitý potenciál.
Pominu fakt, že spousta uvedených zdrojů je dost pochybná.
Vzhledem ke zklamání a nucení se do posledních stran hodnotím ještě o hvězdu méně, než by si obdobná průměrná hororová povídková knížka zasloužila.

01.08.2016

Pratchettovka bohatší na příběh než na vtipné hlášky, nicméně na příběh tak skvěle vypointovaný, že to ty hlášky plně nahradí. Četla se skvěle, jak taky jinak. V dalším textu komentáře budou spoilery, za což se neomlouvám, jen upozorňuji :-)
Terry se opět dotýká nadčasových témat - touhy po moci, toho, jak snadno se jí někteří nechají ovládnout a že vlastně do určité míry dokáže ovlivnit každého; rovností všech bytostí (záměrně neužívám výrazu "lidí"); bravurně opět vykresluje jednotlivé charaktery - dobrého člověka zapalujícího svíčku namísto proklínání temnoty a mnoho jiných, kteří místo svíčky zapálí plamenomet.
Zarazila mě nebývale lidská tvář Patricije! Zatím v žádné pratchettovce mi nepřišel tak moc lidský. Zbožňuji pasáže s jeho úvahami ( "Hodně vládců, dobrých, špatných a dost často i mrtvých většinou vědělo, co se v jejich říši událo v posledních dnech. Bylo jen málo těch, kterým se s vynaložeím všech sil podařilo zjistit, co se tam odehrává teď. Lord Vetinari považoval jedny i druhé za lidi, kteří postrádají ambice.")
Příběh má spád, není až tak snadno odhadnutelný, zkrátka bavil.

A konečně hláška, příběh, který mě totálně sundal:

VELKÝ FIDO?
"Prosím?"
K NOZE.

8 01.07.2016

Skvěle přehledná kniha, jediným problémem je, že už není zcela aktuální - hlavně ohledně vakcinace atd. Jinak ale výborná.

04.06.2016

Výborná kniha. Jediné, co jí mohu "vytknout", je příliš mnoho informací. Tedy, mám na mysli příliš mnoho informací na potřeby obyčejné zkoušky z infekčního lékařství. Hezky zpracovaná, členěná, obsahuje obrazovou přílohu, doplněná o schémata... takové to ferrari mezi učebnicemi :-)

27.05.2016

Dokonalá kniha! Strašně dlouho mě nic tak moc nepobavilo. Kombinace vědeckých a pseudovědeckých dotazů obyčejných lidí, vtipně uchopených vědeckých odpovědí Randalla a do toho jeho vsuvky, průpovídky, přirovnání, malůvky a hypotetické scénáře prostě nemohou zklamat. Divné a znepokojivé dotazy z doručené pošty jsou kapitolou samy o sobě. Kapitolou, u které jsem prskala smíchy.

"Co kdyby všichni obyvatelé Velké Británie došli na pobřeží a začali pádlovat? Dokázali by ostrovem aspoň trochu pohnout? "
" NE."
(počkat, možná musíme napřed odpojit tunel...)

5 07.05.2016

Příběh o světle ve tmě a o tmě ve světlých dnech. O jiskřičce naděje i v nejtmenějších chvílích. O vzduchu a větru, který se jako tichý svědek vznáší nad dějinami, nad příběhem, který je jen kapkou v moři... protkaný elektromagnetickými vlnami, které mohou měnit životy.
´Jsou světla, která nevidíme´ je krásná kniha, přestože vyobrazuje mnoho hrůz. Poutavá, jednodechová. Odehrávající se v několika světech. Ve válce, v nejistotě, v barvách, zvucích, tónech a tvarech, ve světě bezútěšnosti, zvědavých otázek, vědy, kouzel elektromechaniky, krutosti, zbabělství i obrovské odvahy. A z jednoho světa do druhého přelétáte s nepopsatelnou lehkostí. Nejdříve se vám z jednoho nechce, ale následně vás natolik zaujme ten druhý, že nechcete opustit ani ten.
Nespatřuji až takovou dokonalost v tom, jak do sebe příběh zapadl, jako spíše v tom, jak pestrý a různorodý uměl být ve všech svých okamžicích. Pořád protkaný jakousi něhou, láskou k abstraktnímu, čemusi, co nás přesahuje.

15 04.05.2016

Vcelku slušná učebnice. Kapitoly psali různí autoři, některé informace se několikrát opakují (ale kdy to bylo na škodu, že?). Jinak mě v ní dost pobavil jeden graf, který nikde nebyl namalovaný, zato byl ale sáhodlouze popisován v textu (dodnes nemám zdání, jak to asi mohlo vypadat... :-D )

03.05.2016

Skripta pro studium soudního lékařství, velká část knihy je věnovaná toxikologii. Neobsahuje obrázky (což je smutné... mám ráda obrázky... ). Zato ale obsahuje spoustu tabulek o dávkování různých antidot a podobně.

Poměrně stručná skripta, kdy první část knihy je věnovaná nejdůležitějším právnickým záležitostem, druhá část je pak speciální. Obsahuje jen pár ilustračních obrázků a fotografií. Neobsahuje toxikologii. Jako úvod do soudního lékařství ale slouží dobře.

Můj původní rozsáhlý komentář se úspěšně jedním nešikovným klikem vymazal, takže si jdu uvařit kafe a pokusím se ho ve vší stručnosti a poněkud méně elegantně a propracovaně shrnout.
V této knize Poe jako autor povídek vystupuje jinak, než jak jej známe (nebo lépe a výstižněji řečeno - než jak si myslíme, že jej známe). V podobě ironického (a to i prudce sebeironického!) žurnalisty mě opravdu bavil ve všech svých blackwoodovských povídkách - Kterak psáti článek pro Blackwood, V tísni (tam ta ironie přimo tryská z každého slovního spojení), Literární život pana Tenta Nonce. V podobě komičtější se čtenáři představuje v povídkách, jako jsou například Brýle. Pak tu existuje ještě ta známější Poeova podoba, a to ta "jámokyvadlovská". V té se tu však zračí i Poeova touha po lidské společnosti a potřebě blízkého člověka. A ikdyž třeba ne hmatatelně, tak alespoň jaksi imaginárně. Podoba, která mě osobně nenadchla, je podoba Poea estéta a Poea pozorovatele, kdy jeho zdlouhavé popisy přírodních scenérií, veškerého rostlinstva a květeny, byly prostě už moc. Stejně tak povídka, kde nosným tématém byl popis nábytku a estetického zařízení domu (přestože v sobě obsahoval i spoustu rýpavých poznámek ke vkusu ostatních.) Ně že bych snad zněvažovala Edgarovo popisné mistrovství...
Mé nadšení tudíž naznalo mezí a knize pět hvězdiček nedám. Čtyři si ale zaslouží. A každý, kdo by chtěl Poea poznat o trochu víc a blíž, než jak je nám doposud předkládán (a že je nám v některých ohledech předkládán zcela mylně a zkresleně), bych doporučila rozšíření si obzorů o tuto knihu. Za zmínku určitě stojí i doslov Michala Peprníka zabývající se právě různými stránkami osobnosti Edgara Allana Poea a těmi velkými neshodami v jejich interpretaci.

5 15.04.2016