kitja komentáře u knih

Gordon je prezentovanej jako skandální a erotická kniha, která vyšla právě kvůli tomu nejdřív, v roce 1966, pod pseudonymem a je fakt, že autorka Edith Templeton se ke knize přihlásila až v roce 2003.

A jo, je to popis nevyváženého submisivně / dominantního stavu, kde ona je opakovaně znásilňovaná a ponižovaná, ale mnohem víc než o erotice je to o psychologii obou dvou hlavních postav. A to se autorce povedlo skvěle.

Člověk tak přemejšlí proč ona na tu celou hru přistupuje, proč ji vyhledává a zda je nebo není obětí. Jestli on ji svým chováním třeba naopak nepomáhá. Protože ji vlastně vede jako sice svérázný, ale prakticky psycholog a terapeut a pomáhá jí otevírat její třinácté komnaty a uvědomovat si, co a proč jí vlastně trápí a po čem touží.

Velmi zajímavé čtení a rozhodně ne pornografie, ke které řada anotací odkazuje.

2 26.09.2021

Bylo to čtivý, nápaditý a příjemně svěží. Dokonce jsem při četbě hledal na webu fotky Jáchymova, kde jsem nikdy nebyl a zajímalo mne, jestli je alespoň něco pravdy na té atmosféře, která je tu popisovaná.

Lenka Elbe moc hezky vymyslela celou tu konstrukci příběhu a oživuje ho svěžím psaním, v němž se čtenář dočte i co se nestalo nebo mohlo stát, kdyby se ta která postava zachovala jinak. A tak je to hravý a milý a i když se některý postavy občas chovají z mýho pohledu nelogicky, tak jim to nezazlívám.

A jo, pár tajemnejch věcí nebylo vysvětleno a pokud bylo, tak já si tam to vysvětlení nenašel. Našel jsem ale dost překlepů. Ty mne vždycky píchaj do očí jak jehly.

Každopádně skvělá a vtipná Lenka Elbe a kniha, která je otevřená asi nejširší čtenářský obci a přitom není blbá nebo vlezlá. Doporučuju všem co to ještě nečetli.

5 14.09.2021

Moc hezky nakreslenej komiks, s neotřelou myšlenkou (po každém orgasmu se hlavní hrdinka promění v muže / ženu) ale celej sklouzne jen do té nejjednodušší vrstvy. Do té smyslné eroticko pornografické bez další hlubší myšlenky, takže jde jen o jednoduchej a nenáročnej příběh.

Škoda. Kdyby se to nechalo jak je a kniha se rozšířila o dvě další stejně obsáhlé části jako je ta stávající, kde první by řešila ten psychologický rozměr a druhá homosexualitu z mnoha pohledů, mohla to bejt výborná provokativní i hluboká věc.

Takhle to zůstalo jen v mezích červenejch knihoven a erotickejch filmů. A jo, je to fajn, a je to odvážný, ale je to prostě jen komiks pro dospělý a nic víc.

1 10.09.2021

Od Miloně Čepelky jsem přečetl asi půlku jeho knih a moc mne baví. Je to i můj oblíbenej cimrmanolog. A tenhle rozhovor s ním je dokonalej.

Miloň je tu upřímnej, poctivej, zdravě pochybuje o sobě a svých činech a rozhodnutích. Skromně a s pokorou představuje svůj život a v mnoha ohledech si je mile nejistej.

Jak ale jde o jeho vášně, meziválečnou českou literaturu, dechovku a další, má krásně vyhraněnej názor na věc. Silnej. A i když někdy jakoby zastaralej, vůbec to nevadí.

A kromě toho upřímně a bez zábran a otevřeně vypráví o sobě, o spoustě věcí z pozadí divadla Járy Cimrmana a vypráví to svým dokonalým a květnatým a poctivým jazykem.

Tohle byla velká radost číst, obrovská inspirace a dovolím si tvrdit, že i souznění.

Jediná pidihnida byly občas se opakující odpovědi, které by se daly vyškrtat. Ale to je fakt minidrobnost.

9 04.09.2021

Je trochu ostuda, že jsem se dostal až ke čtvrté verzi této knihy, ale aspoň to mám hezky komplet. Teda snad.

První část knihy - rozhovory s Vladimírem Mišíkem jsou skvělý. Čtivý, rychle odsejpaj, maj svůj rytmus. Byla radost je číst. I strukturování na krátký kapitoly bylo fajn. Ondřej Bezr jakoby přesně věděl, co chce a Mišík mu to tak dal.

Sám bych ale uvítal ještě větší detail, hlubší povídání si, další historky a dobovej kontext.

Příkladem budiž k poslední desce chybějící souvislosti o tom, jak těžko se scháněly peníze na nahrávání, jak Mišík zlusil oslovit Prazdroj (kde ho osoba z PR nebo marketingu ani neznala) a jak tedy dal svou píseň do reklamy a za to tu desku nahrál. To tak nějak hezky kontrastuje s těma Andělama.

Vlastně si myslím, že ta Mišíkova cesta je mnohem víc hořkosladká, než z těch rozhovorů vychází. Ty tomu dávají takovej Oliverovsko Stonovskej nádech (ale co, člověka to pak baví možná víc). A dost možná, že kdyby to bylo podrobnější a “poctivější” ztratí to tu lehkost a jiskru a četlo by se to hůř, podobně jako Prokop.

Další část - rozhovory s nejbližšími - už tolik neodsejpala a vlekla se. Dost se to opakovalo a vlastně mne tolik nebavila. S výjimkama jako Ostrouchov, Nejezchleba nebo doktor Zamrazil.

Ale je skvělý, že ta kniha pak ještě pokračuje. Jsou tu Mišíkovy texty a rychlá časová osa jeho života a pak i výběr z recenzí ke všem řadovkám. To mne bavilo dost a četl jsem to až do posledního písmenka.

CD jsem ještě neslyšel, vzal jsem si to na dovolenou, kde ho nemám jak přehrát.

Celý to beru, jako fajn dokument, kterej potěší jak člověka zasvěceného a znalého, tak i toho, kdo se chce s Mišíkem jen rychle seznámit (a toho možná víc).

26.08.2021

Dnes jsme to s Alicí dočetli. Moc hezkej příběh pro děti, kterej Miloň Čepelka pojal hodně realisticky.

Děda Nuel (Emanuel) vypráví vnukovi Mánkovi (Emánek), který u něj je na návštěvě, nad starým albem fotek příběhy ze svýho dětství.

A jsou v tom různý lumpárny, ale i válka a taky smrt a komunisti, ale i záhadný věci, který se dědovi staly a dodnes je nedokáže vysvětlit.

Moc hezký čtení to bylo. Opravdový, nepřikrášlený, ze života a přitom vhodný pro děti. S Alicí (6 let) jsme si to užili, krásně to vše pobrala. Můžeme to doporučit.

2 15.08.2021

Amerika, přelom 19. a 20. století. Ona porodí dítě, které má s bratrem. Ten dítě odnese do lesa s tím, že zemřelo. Dítěte se ujme dráteník a ona se vydává ho hledat, zatímco on bloudí po kraji a tvrdí, že hledá ji, ale sám
netuší kam a proč vlastně jde.

Je to cesta (jo, paralely s postapokalyptickou Cestou tu jsou jasně vidět) drsnou krajinou v drsné době, kde oba dva jako by byli psanci, smůla se jim lepí na paty a i když čas od času potkají někoho srdečného, mnohem častěji se dostávají vlastně omylem a shodou okolností do nepříjemnejch a hnusnejch limitních životních situací.

Nihilismem protkaný příběh, kde vše spěje k jistému a neurčitému konci jakoby popisovalo lidský chyby a vinu člověka, která směřuje k trestu a zatracení.

Stroze a jednoduše, ale jazykem, který čtenáře hned jasně zasadí do dané doby a místa i lidských vzorců a charakterů, psaný příběh s biblickými odkazy a opravdu hnusnými a nepříjemnými situacemi dokonale vtáhne člověka do podobných hnusů.

Cormac McCarthy mistrně vykreslí nejtemnější stránky lidský duše. Kniha, od který se těžko odtrhnete, ale člověk dosrane silnou nálož bolesti a nespravedlnosti. Pohled na člověka, kterej žije jen aby přežil. Se zvířecími instinkty. Hnanej osudem, kterej si zasloužil.

7 11.08.2021

Kecal bych, kdybych napsal, že Burroughsovi vždycky rozumím. Ale baví mne s jeho texty bojovat, ztrácet se a tápat, aby pak člověk nečekaně z toho slizu vyplaval a najednou chápal a zjistil, že není ztracenej. Že se chytnul.

Hebká mašinka je zase změť drogových fantazií, orgasmů a nechutností, gay pornografie, mystických obřadů a neuvěřitelných rituálů, ale je tu i láska i veliká něha. Ale člověk si je musí najít.

A jsou tu zase lemuři, stejně jako v Ohyzdném duchovi a zcela otevřená a bezbřehá fantazie, která člověka zavede do halucinogenních světů protkaných magií i všemi druhy tělesných tekutin.

Fakt náročný čtení, který nelze doporučit každýmu. Ale když to zkusíš a v tom zápasu s knihou uhraješ i třeba jen pár bodů, tak si toho svéráznýho génia, kterým Burroughs bezesporu byl, musíš oblíbit.

2 03.08.2021

Cestou z Kodaně jsem přečetl půlku a za tři dny dočetl zbytek vzpomínkový knihy Jana Buriana. Soustředí se v ní na svých prvních 40 let života, takže je to čtení o trpké a komplikované době, která ale pro písničkáře burianova stylu a nátury ani po té revoluci nepřinese nový příliv posluchačů, čímž ale já ani on netvrdíme, že by to za komunistů bylo lepší, to dá rozum.

Burian je skvělej v tom, jak věcně, kriticky, upřímně a nezkresleně (i když titul knihy “Co jsem nezapomněl” vlastně říká, že je to subjektivní pohled tak, jak si to autor pamatuje) ty mizerný roky popisuje. Jak neláme hůl, nikoho si neidealizuje, ani sebe a prostě poctivě popisuje co se dělo, kdo se nechal zlomit a kdo ne, kdo ho bavil a překvapil a kdo ho nebavil. A to vše s jiskrou, schopností vypointovat situaci, napsat čtivou a fakticky správnou zkratku.

Celá kniha je protkaná úryvky z denníků, které si autor píše, ukázkama písňových textů a básní nejen burianových, výňatky z recenzí. Celou tu náladu 80. a začátku 90. let, tedy dobu, kterou jsem jako ročník 76 aspoň nějak zažil a vnímal jsem si rád připomněl a doplnil souvislosti a pohledy z jiných stran. A fakt moc mne to bavilo.

A protože je Burian moudrej fejetonista a ještě k tomu slušnej člověk, je pořád o čem přemejšlet a porovnávat socialistické paralely s rokem 2021. Lidé pořád jedou v podobných vzorcích a stále je na co navazovat a z čeho se poučit. Navíc je dobrý si uvědomit, že ty příhody a situace, co dnes vypadají absurdně a tragikomicky potřebovaly ve své době taky odvahu a rovnou páteř.

Poslední 4 dny díky této knize poslouchám staré desky Buriana, Skoumala, Vodňanskýho a Hutky a asi v týhle partě ještě nějakou dobu zůstanu. Je radost se k tomu vracet.

A i když je titul knihy minimálně v jednom místě zavádějící (Burian tu píše o schůzce s Olgou Sommerovou, na kterou ale zcela zapomněl, že se stala), vůbec to nevadí a já se těším na to, na co Burian nezapomněl z druhé třetiny svého života a mělo by vyjít ve druhém díle.

3 29.07.2021

Tohle jsem si koupil na základě rozhovoru v DVTV. A teda - je to hrozně rozporuplná kniha. Aleš Rozehnal se snažil napsat tak trochu něco jako Šifru mistra Leonarda v kulisách Prahy. A to, jak do toho zatáhl pražský památky a dějiny, jak to propojil s matematikou, fyzikou, filozofií, teologií a co já vím čím dalším, je skvělý. Navíc vše, co tu píše, fakt v té Praze i vědě existuje a já při čtení hledal a dohledával další zdroje a tím se z knihy stal hrozně dobrej průvodce po Praze i zapomenutých matematických a fyzikálních principech.

Ale pak je tu příběh, kterej jako by nebyl. Je tu jen jako co nejjednoduší pojítko těch historicko - vědeckejch faktů a kromě toho, že to není thriller, tak to není ani dobrá literatura. Bohužel.

A ani extra čtivé to není, chybí lepší schopnost pracovat s jazykem, chybí cit pro rytmus. Chybí i lepší typografie té knihy, to je taky škoda.

Přesto mne to dost obohatilo. Jsem rád, že jsem to četl, ale chtělo by to teď celé dát nějakému spisovateli, aby tam nechal všechna ta fakta, ale přidal tomu napětí, čtivost a to, co dělá dobrou knihu dobrou knihou. Dal tomu tu literaturu.

Ale i tak, tyjo, bych to ke čtení doporučoval.

3 17.07.2021

Opět překrásné ilustrace, které vyvolávají strach i děs i příjemný mrazení a hrajou si s čtenářovejma emocema jak jen to je mozné. Trojku považuju příběhově za nejpředvídatelnější a nejjednodušší, ale to nevadí, obrázky to vynahradí.

První příběh je taková variace na Golema, dvojka je krutá a drsná Picarovská Coco v kombinaci se Sedmi statečnými.

26.06.2021

Dvacátá kniha, kterou jsem od autora přečetl a patří mezi ty zásadní. Skvělý začátek se trochu zpomalil někde uprostřed na Havaji, kde jsem si chvíli myslel, že by mne snad Murakami mohl zklamat, ale od 38. kapitoly to pak byl zcela geniální hukot. Obrovská jízda a skvělé vyvrcholení a posledních 100 stran jsem četl v jednom kuse do hluboké noci.

Zase tu mile najdeme české okénko (v jednom přirovnání se píše o Vltavě) a pak oblíbenej Murakamiho často používanej Kafka.

Patří tak mezi ty mé nejoblíbenější: 1Q84, Kronika ptáčka na klíček, Konec světa ... a Hon na ovci.

7 24.06.2021

Co o tom napsat. Jedna z nejlepších věcí, co jsem četl. Všechna ta mystika a tajemno s kterým umí pracovat třeba Murakami. Pak taky poctivost a pokora který z toho sálaj. Svět a lidi v něm, který nejsou černobílý. Provazby a odkazy k dalším Jakubovejm uměleckejm projektům (mimo jiné chápu že některý obrazy vznikaly v době, kdy tohle psal). A strhující příběh, kterej musíš číst všude včetně koupání se ve vaně. A rozuzlení, který přichází fakt až v poslední větě. Kdybych to uměl, něco takovýho bych chtěl napsat. Doporučuju velmi a všem. Přenádherná kniha, která má velký přesahy i do života jako takovýho.

5 02.06.2021

Moc hezký čtení to je. I když možná čtvrtině básní nerozumím a nedaří se mi zorientovat, ty ostatní přesně vystihujou tu bezbřehou neukotvenost, depresi, vědomí že snaha chytit se aspoň něčeho co má člověk při ruce nakonec stejně nikam nevede. Ale i tak tu prosvětluje, tu a tam, nějaká naděje. A jo, někdy mi některý vulgarismy vadí, jindy jsou na svým místě a skvěle fungujou, aspoň pro mne. A nemůžu zapomenout na skvělou práci s jazykem, pěkný a leckdy vtipný obraty. Byla radost to číst.

1 26.05.2021

Historie zkázy Evropy je humorná utopie o tom, jak trust o pár hlavách s obrovskejma prostředkama zlikviduje celou Evropu (občanská válka, nemoce, drogy zastavující plodnost, …). Má to vlastně 3 roviny. Jedna je humorná, celý je to psaný jako vtipná a zábavná fikce. Pak je tu kus jakýsi utopický jasnozřivosti. Ilja Erenburg už v těch 20. letech docela dobře popsal vzorce chování, kterejma se lidstvo v ohrožení ubíralo a který byly patrný i teď v koronakrizi. No a pak je tu spisovatelova rezignace na vypilování detailů, kvůli čemu by kniha dnes nemohla obstát. Takže faraon má jméno, který v egyptštině neexistuje, epidemie je popisovaná s naivitou žáka základní školy atd. Prostě chybí práce na věcný a faktický odborný supervizi, aby tam spousta nepřesností netloukla do očí. I tak je to fajn, ale pro dnešního čtenáře by to musel někdo právě z těchto důvodů přepsat.

23.05.2021

Dvanáctej přečtenej Palahniuk a jeho první povídky, který jsem četl. Mám pocit, že Chuck potřebuje větší plochu, aby vykreslil nosný téma a příběh do detailů promyslel. Tady tomu často něco chybělo a nejlepší povídka byla i ta nejdelší (cca 50 stránková). Vlastně jsem se i místy musel nutit, abych to vůbec dočetl, ale je fakt, že místy mne to bavilo hodně.

2 09.05.2021

(SPOILER) Když jsem unavenej a chci si odpočinout, pustím si akční thriller typu Red nebo Kurýr. Pohádka bez hloubky, ale člověk se u toho odreaguje. Jack Wolfgang je komiks, kterej funguje stejně, odehrává se v alternativním světě, kde zvířata mluví, chovají se jak lidi, mají stejná práva, ale stejně se občas najde někdo, kdo by jim je chtěl vzít a zase z nich udělal ta divoká zvířata co chodí bez oblečení, nemluví a chovají se v zoologických zahradách. Čímž se do oddechového thrilleru najednou dostává i hlubší rovina hodná zamyšlení. Pro mne povedenej argomiksí komiks.

23.04.2021

Můj 14. přečtený Ian McEwan a pro mne jeden z nejlepších. Kulisy Británie 80. let minulého století, ale v alternativní historii (Beatles se dají dohromady a vydají novou desku, Kennedy přežil atentát, ...) ale hlavně se začínají prodávat roboti s umělou inteligencí. A celé je to o nesnadný lásce a taky o vztahu robot - člověk a naopak, ale zase radši nepíšu víc, abych nespoiloval. Hrozně moc dobrý čtení.

5 03.03.2021

Taky hezká věc. S inspirací ve Walden a Into The Wild se hrdina vydá do hor, kde nakonec tráví celej rok. Ale nemusí až na Aljašku, pronajme si chatu kdesi v zapadákově Alp někde u Aosty a hledá tam hlavně sám sebe, ale potkává se i s podobnejma samotářema z okolí. Vlastně jednoduše psaná kniha o stromech a horách a kamzících a králících hezky inspiruje k podobnejm útěkům, protože samota v lesích nebo horách se dá najít všude. Jen teda překladatelova záměna rampouchu za krápník trochu zamrzela.

3 13.02.2021

Strhující příběh plnej lásky (v mnoha formách), živočišnosti, opravdovosti a naší dětský podstaty. Pohltí to hned na začátku a graduje těma stránkama na krásným papíře z nichž vystupuje text plnej hrozně dobrejch obratů, zároveň slov který moc nepoužívám, ale to tomu nebere a naopak dodává opravdovost a přirozenost. Hustý, divoký, intimní i zvrácený. A strašně krásný. Záměrně neříkám víc, abych něco neprokec. Fakt strašně silný čtení. Mám moc rád Imago i Klarus a tohle mne zas dostalo. A nádherná je i ta kniha jako taková.

8 09.02.2021