kasavubu
komentáře u knih
Záhada panství Bainbridge
Laura Purcell
Téma tichých společníků bylo moc zajímavé a musím říct, že jsem měla místy hodně husí kůži. Kniha se skvěle četla a moc se mi líbilo, jak se dějové linky pěkně protly. Jen ten závěr mi přišel zbytečně překombinovaný.
Dvojí ortel
Jana Pažoutová
Jeden z nejlepších historických románů, které jsem v poslední době četla. Skvěle se četl a byla jsem napnutá až do samotného závěru. Takové rozuzlení jsem tedy nečekala. Co vím určitě, rozhodně bych nechtěla být v kůži hlavního hrdiny. Moc by mě zajímaly další Vojtěchovy osudy, ale kdo ví, třeba se dočkáme nějakého pokračování.
Ruce houslisty
Alena Ježková
Moc se mi líbilo, jak byla kniha uspořádaná, jak na sebe krásně jednotlivé příběhy navazovaly a propojily se. Člověk musel trochu zapojit mozkové závity, ale vše to nakonec do sebe krásně zapadlo a vytvořilo to celistvý, dějově velice pestrý příběh jedné rozvětvené židovské rodiny. Bylo to opět hodně smutné počtení, ale je dobře, že se stále podobné příběhy připomínají, člověk by neměl zapomenout na to, jaké hrůzy se v minulosti děly a jak snadné bylo zničit nejeden lidský osud.
Hladový lán
Andrew Michael Hurley
Tak tohle byla velice vydařená jednohubka. Fakt jsem se docela bála. Snad mě teď nebude ve snech děsit oživlý zajíc:-) A ač nemám ráda otevřené konce, tady se docela hodil a příběhu dodal na ještě větší působivosti.
Smrtihlav
Franck Thilliez
Pro mě první kniha, kterou jsem ze série četla. Vůbec nebyla špatná, přiměřeně napínavá a čtivá. Na můj vkus možná jen zbytečně překombinovaná, což u knih zrovna nemusím. Nechutná byla místy dost, ale četla jsem už horší. Další díl si určitě přečtu. Jsem zvědavá, jak to bude se Sharkem dál.
Jizva
Danuta Chlupová
Nebylo to špatné, jen možná mohly být vlastní životické události podrobněji popsány, když už ne přímo v příběhu, tak třeba v doslovu na závěr. Překvapilo mě, že téměř všechny postavy příběhu jsou smyšlené. Nevím čím to, jestli se dochovalo tak málo pramenů v archivech. Jinak chválím za čtivost. Kniha se moc dobře četla.
Jemčinská bestie
Nina Roubíková
Bylo to vskutku pěkné počteníčko, taková přiměřeně napínavá jednohubka na dva večery. A ten otevřený konec... Ta babka to snad přežila. Tak to je mazec
La Loba
Alan Russell
Myslím, že to byl hodně vydařený příběh. Příjemně mě překvapily i další osudy hlavní hrdinky po jejím návratu ze zajetí. Jediné, co mě trochu zklamalo, bylo vylíčení útěku. Čekala jsem, že tato část příběhu bude více akční a podrobněji popsána. Zúčtování s Mattwyedem to tedy byla rychlovka a rovněž jsem čekala, že v knize dojde na nějaké to pravé setkání s medvědem či aspoň se smečkou vlků, když se příběh odehrává na Aljašce:-) Jinak nemám žádné výtky, dobře se to četlo a hlavní hrdinku a vlastně i Elisu obdivuju za jejich nezdolnou vůli přežít.
Dcera říše
Louise Fein
Dobře vystavěný, čtivý román, který dokazuje, že ne všichni Němci byli nacističí fanatici. Jedinou výhradu bych měla k předvídavosti děje. Jak se to s hlavní hrdinkou vyvine jsem vytušila už někde v polovině knihy. To však neubírá na kvalitě knihy.
Prak
Michal Vrba
Další velmi vydařený literární počin Michala Vrby. Je to určitě jedna z knih, o kterých i po přečtení budete dlouho přemýšlet a hledat odpovědi. Zejména na otázku, kdo vlastně byl větší padouch, Marek nebo Tonda? Každý se jako hrdina nenarodí a vůbec si netroufám někoho soudit, protože doba, o níž kniha pojednává, nebyla vůbec jednoduchá. Myslím, že hrdinka Alenka to vystihla velmi trefně: "Byl to divný člověk, zrádce a zbabělec, za všechno si mohl sám... přesto nedokážu ho odsoudit... Věřím, že to, co napsal, je pravda..."
Oživlý kámen
Louise Penny
Další zapeklitý případ inspektora Gamache. Rodina Morrowů bylá opravdu šáhlá, jedna postava víc než druha, teda snad až na Petera Byla jsem hlavně ráda, že pachatelem nebyl nikdo z mých oblíbenců z Three Pines. Těším se na další pokračování, knihy Louise Penny jsou pro mě balzámem na duši.
Nejkrutější měsíc
Louise Penny
Krásná pohodová detektivka, z níž úplně číší lidskost a životní moudrost. Postavičky z Three Pines si prostě nemůžete nezamilovat. A Gamache o tom už vůbec nemluvě. Musím se hned pustit do dalšího dílu.
Prokletý kraj
Michaela Klevisová
Hezký příběh propojující současnost s minulostí. Ze začátku jsem měla trochu problém se zorientovat v jednotlivých postavách, takže děj trochu pokulhával, ale pak se vše velmi pěkně rozjelo. V knize možná mohlo být více pasáží z deníku, tj. popisu minulosti rumunských Slováků, o jejichž komunitě v Jižních Čechách jsem neměla vůbec tušení. Opět jsem si tak rozšířila obzory:-). Autorka prostě umí a ani mi tentokrát nevadilo, že to nebyl další díl mé oblíbené série s Bergmanem.
Kdo je bez hříchu
Bo Svernström
Když se nad knihou po jejím přečtení zamýšlím, byla to docela síla. Opět se potvrzuje, že násilí plodí jen násilí, a bohužel i v rodině. Jedinou výtku bych měla k tomu, že skutečného vraha Maxe jsem prokoukla hned v první polovině knihy, resp. měla jsem tušení, které se potvrdilo. To ale nic neubírá na čtivosti knihy. Moc vydařený thriller. Těším se na další díly série.
Chaloupky
Štěpán Javůrek
Na osudech jednotlivých hrdinů bylo krásně poukázáno, k čemu všemu vedl vzrůstající německý nacionalismus v pohraničí a jak dokázal narušit fungující a dosud poklidné vztahy mezi sousedy. Rozvíjí se zde hned několik životních osudů - celoživotních kamarádů Františka a Floriána, Rity a jejího manžela, členů bohatého německého rodu Grossů a dalších rodinných příslušníků Františkovy manželky (zde bylo nutno se trochu zorientovat). Celkově to bylo moc zajímavé a pěkné počtení. Jediné, co na mě působilo trochu rušivě, byl poněkud šablonovitě popsaný vývoj událostí, místy jsem si připadala jako bych četla pasáže z učebnice. Také závěr věnovaný osudu Němců po válce mi přišel zbytečně stručný, mohl být více rozveden.
Sněžný měsíc
Michaela Klevisová
Autorka nám i tentokrát naservírovala perfektní propletenec vztahů, ve kterém se čtenář nejprve musí patřičně zorientovat, ale pak už to bylo skvělé počtení. Chválím zvolené prostředí Beskyd, úplně na mě dýchla atmosféra odlehlých venkovských stavení. Už se moc těším na další pokračování série.
Vraždy z vášně
Jaroslava Černá
Pěkný, čtivý historický román. Myslím, že je zde dobře nastíněna domácí i zahraniční politika, včetně osobního života světců sv. Ludmily a sv. Václava. Na to, že jsou historické prameny v případě obou světců místy hodně kusé, si autorka s postavami poradila dobře. V závěrečné poznámce sama přiznává, že si občas musela trochu "domýšlet", např. v případě zmiňované manželky a dětí sv. Václava je kniha spíše fabulace, její přiznání hodnotím kladně. Ona postava sv. Václava má okolo sebe stále hodně otazníků, a to nepočítám teorie, v nichž se uvádí, že sv. Václav doopravdy nikdy neexistoval a že on a jeho bratr Boleslav byli jedna a táž osoba. Stejně tak už se asi nikdy nedozvíme, co se po Václavově smrti doopravdy stalo s jeho matkou Drahomírou. To by mě opravdu zajímalo, protože téhle intrikánce jsem nikdy nemohla přijít na jméno. Knihu určitě doporučuju těm, co toho o sv. Ludmile a sv. Václavovi mnoho neví nebo pro osvěžení paměti. Pokud se chcete dozvědět více, musíte jít do odbornějšího žánru, přece jen jde jen o historickou beletrii.
1794: Tři růže
Niklas Natt och Dag
Nevím, jak to autor dělá, že dokáže tak úžasně navodit atmosféru doby. Všechen ten marast a hnus, které hlavní hrdiny obklopují, je skoro až k neuvěření. Nedělám si ale iluze, že i když se příběh odehrává v době osvícenství, že se to všechno tak nějak nemohlo odehrát. Jak je uvedeno níže, psychopati byli, jsou a budou. Bohužel. V poslední závěrečné části knihy ale asi i na mě bylo toho hnusu moc a ač jsem se neuvěřitelně vžila do hlavních postav Anny Stiny a Michaela Cardella, plný počet hvězdiček nedám, zčásti i kvůli neukončenosti děje. Třetí díl si ale určitě ujít nenechám, jen jsem docela ráda, že než u nás vyjde, budu mít dost času na to, abych všechny ty hrůzy v knize vydýchala a trochu "pozapomněla".
Poupátka
Hana Lehečková
Myslím, že se autorka dotkla více než aktuálního tématu, o kterém je dobře, že se píše takto na rovinu. Je zde krásně ukázáno, jak snadno mohou být děti zmanipulovány někým, koho obdivují a hlavně, komu důvěřují. Hodně smutno mi bylo z rodinných poměrů Františky, možná, kdyby měla v rodině větší zastání, nemusela by hledat pochopení jinde. Navíc, jestli jsem to pochopila dobře, příběh se odehrává na malém městě, kde všichni včetně rodičů moc dobře věděli, jaké má Mirek slabosti. Nebýt rozbité kamery dané k opravě, těžko říct, kolik dalších let by mu to procházelo.
Když prší jehličí
Aleš Dostál
Byl to takový poklidně plynoucí příběh, zezačátku dost smutný, ale jsem ráda za ten optimistický konec. Přesně, jak píše v komentáři pajaroh, lidi jsou pro přírodu mnohem horší katastrofou než nějaký kůrovec, který se navíc v přírodě vyskytuje zcela přirozeně a je pro ní prospěšný. Problém nastane, když se přemnoží, do toho navíc pár let sucha a je vymalováno. Za to si ale můžou lidi sami, když jim jde jen o zisky a ne o skutečné blaho lesa. V příběhu to bylo, myslím, moc pěkně vykresleno. Bylo mi fakt nedobře z přístupu státní byrokracie a nenažranosti některých vlivných osob. Bohužel asi jen málokterý lesník se dokázal nařízením postavit. Kamil měl můj obdiv nejen za svou odvahu, ale i za jeho celoživotní krásný vztah k lesu a přírodě jako takové. Jsem ráda, že se na sklonku svého života dočkal jisté satisfakce, i když se mu vlastně nikdo za křivdu na něm spáchanou nikdy neomluvil.