kacaabba komentáře u knih
V určité životní etapě jsem žil velmi podobným životem. Díky, Bohu - přežil jsem to... Popsat to - proč ne. Ale když z toho vznikne celé hnutí, které reaguje na určitou celospolečenskou náladu, tak mi to přijde líto.
Kniha k doporučení? Mnou určitě ne.
Čteno s dětmi. Knihu jsem se rozhodl přečíst proto, že se jí údajně posmíval autor Pána much, W. Golding. Dalším důvodem pak byla skutečnost, že kniha byla zfilmována do seriálové podoby a seriál jsem po třech letech sehnal. Chtěl jsem ho vidět s dětmi.
Pro mne, jako křesťana, nejzajímavější robinsonáda, kterou jsem doposud četl. Ne, že by byla zcela reálná - to ne. Ale je tam akcent, který v mnoha knihách není: křesťanský pohled na některé události očima hlavního hrdiny. Pan Golding údajně právě proto napsal Pána much, aby to nebylo tak sladké. K tomu bych rád napsal něco ze své zkušenosti: průběh soužití lidí na Korálovém ostrově není v rozporu s průběhem událostí v knize Pán much. Zažil jsem sám osobně obě polohy. Ne jen to, jak se k sobě mohou lidé chovat v duchu Pána much, ale i krásný lyrický příběh, jaký prožili chlapci na Korálovém ostrově. Takže, ač je kniha Pán much jistě velmi zajímavá, pan autor se spletl, když myslel, že soužití na Korálovém ostrově je nereálná utopie. Já sám jsem živoucím dokladem, že to možné je :-)
Tato kniha mi udělala velkou radost. Jednoduché, nikterak stylistické vyprávění zážitků spisovatele z dob jeho doktorování v africké divočině. Jsem rád, že se vydávají i takovéto knihy. Milé, skutečné.
Čteno s dětmi. Mladší spokojen, pro staršího "děsnej krvák". To proto, že se příběhy odehrávají na provizorní klinice a autor popisuje některé lékařské zákroky :-)
Čteno s dětmi. Ještě před rokem jsem netušil, že autor maxi encyklopedie her je i vypravěčem příběhů. Nic jsme od jeho knih neočekávali, zvláště, když jsme jeho tituly našli vyřazené ve veřejné knihovně.Ale snad právě proto, že celý život pracoval s dětmi, jsou jeho příběhy čerstvé a čtivé. A naše kluky baví. Takže zakrátko budeme zřejmě odborníky na Zapletalovo beletristické dílo :-)
Téma pro mne objevné, zcela nové. Nicméně vykreslení krále Víta (Guye) se mi zdá nevěrohodné. V některých profilech osobnosti a úmyslech se knižní Vít značně rozchází s informacemi uváděnými ve Wikipedii pod heslem "Jeruzalémské království" a "Guy de Lusignan". Z pohledu křesťana je však kniha zajímavá a jednoznačně kladně mi z ní vyplynula osobnost Balduina IV., malomocného krále. Příběh z Jeruzalémského království lze shlédnout ve filmu Nebeské království (nejedná se o zfilmování knihy Malomocný král, ani, bohužel, nelpí na známých historických faktech).
Můj druhý pokus pochopit oblíbenost knih od Verna. A nic. Ne že by to nebylo čtivé, ale deprimovala mne prázdnota, která se projevovala převelikou naivitou v podobě kladného hrdiny. A pro mne ne sympatickou naivitou, ale smutnou. Na čem že to doktor Sarrasin stavěl své město France-Ville? Na jakých základech, na jakých principech? Nejsmutnější je, že se mi zdálo, že tomu pan spisovatel věřil...
Film se mi líbil více.
Čteno s dětmi. Pro děti žádný trhák - jak by také byl. Děj je celkem poklidný a to je i jeho smyslem, řekl bych. Kniha líčí každodenní život rybářů na moři, jejich těžce vydělaný peníz, spojený se životem uprostřed vln oceánu, daleko od svých blízkých, život, který může velmi snadno skončit smrtí, život, kdy jeden je pro všechny a všichni pro jednoho. Mně se kniha líbila a přinesla mi přesně to, co jsem od ní očekával po přečtení sic krátkého, ale přesto výstižného obsahu knihy na těchto stránkách. *** Obrázky Z. Buriana jako vždy super, zvláště ty celostránkové. *** Zajímavost: jedním z členů posádky byl bývalý člen moravsko-slezských bratří, kteří byli výraznými světovými postavami v křesťanské misii.O tom se dá více dočíst např. v knize Hrabě Zinzendorf.
(komentář k vydání z r. 1982) Ani nevím proč, ale tahle kniha mi v mém jinošství unikla. Velká škoda! Netušil jsem, že je tak hezká, milá, napínavá a ještě se člověk dozví dobové reálie. Rozhlasové zpracování natož film knize nesahají ani po kolena. Předčila mé očekávání!Rozhodně doporučuji.Velmi se mi líbily i kresby Karla Tomana.Co se mi nelíbilo: 1) doslov p. Málka, překladatele. Ale to se dá pochopit, protože to psal za socialismu a socialismus si liboval v revolucích a nenáviděl křesťanskou víru.2) poznámkový aparát. Považuji za velmi chabé, pokud vydavatel pouze přejímá 80 let staré poznámky autorovy, bez ambice doplnit je např. českými názvy či poznatky ze zeměpisu Afriky, které jsou jednoznačnější než v době autorově. Chybí mi tam též mapa se zakreslením cesty a základních míst, kudy hrdinové knihy procházeli.3) a jako obvykle (bohužel) ani zde nebyla součástí knihy záložka
Čteno s dětmi.Některé pohádky byly velmi podobné těm, které známe, některé nebyly pohádkami, ale spíše bájemi (třeba i se špatným koncem) a jen některé zaujaly. Mezi těmi jednoznačně kralovala pohádka o Zlatovlásce, která má naprosto odlišný průběh od "naší" Zlatovlásky. A líbila se mi více než ta naše.
Především: četl jsem až jako dospělý. A výsledek? Nuda, nuda, nuda. Jediné, co by se člověk mohl na této knize naučit, je ovládání lodi. Má to ale jednu chybu: vydavatele nenapadlo nikam dát kresbu lodi s vysvětlivkami jejích jednotlivých částí. Když se tam tedy například řeší, jaké plachty skasat, tak běžný český čtenář 21. století nemá tucha. Velká škoda.
Opakovaně jsem se podivoval tušení vzniku běžných slov. Pak jsem se dostal k tomuto slovníku a často, až s vášní, jsem procházel jednotlivá hesla a hltal "dějiny slova". Pro obdobně zaměřené lidi rozhodně fajn kniha, ale, doufám, že již jsou k mání slovníky novější. Přeci jen těch 60 let už je cítit...
Vždy mi ale na tomto slovníku vadil rozsah - když povážíte, že kniha má necelých 600 stránek, tak kolik tam asi může být slov. Tento slovník jsem bral jako ochutnávku z oboru etymologie českého jazyka; kdybych se někdy sháněl po obdobné knize, šel bych jen do rozměrnějšího slovního záběru.
Dobré, zajímavé, ale mojí srdeční záležitostí zůstal Malý labyrint literatury. I zde se podepsal fakt, že kniha vyšla ještě za socialismu.
Neodmyslitelná součást mého věku dospívání. Pokud by Labyrint vyšel i v současné době, tedy oproštěn od socialistického výběru autorů a děl, koupil bych ho znovu.
Čteno s dětmi. Některé pasáže se četly velmi dobře, některé malinko unavovaly. Nejsme "tolkienovci", ale přečíst knihu a pak na to jít do kina byl pro nás umocňující zážitek.
Textově se nám kniha nelíbila vůbec, ale obrázky byly moc pěkné.
Kniha byla inspirována skutečnými zvěstmi vojenského plukovníka, který v oblasti Stolových hor operoval. Doyle se s ním po jedné z přednášek blíže spřátelil a vyzvídal další podrobnosti o zprávách hovořících o tom, že v tomto \"ztraceném světě\" byly opakovaně zahlédnuta prehistorická zvířata. Živá, samozřejmě. O tom, že to základ pro román nebyl pouhým výplodem autorovy fantazie se můžete dočíst i v knize Kurupira, zlověstné tajemství. S vývody a domýšleními autora osobně nesouhlasím, ale nasbíraný materiál na danou látku je pro nadšeného čtenáře Ztraceného světa jistě zajímavý.