JPBelmondo komentáře u knih
Po knize jsem sáhla, protože autor patří mezi mé oblíbené. Jeho knihy jsou čtivé, napínavé, s nádechem "čehosi". Tato kniha je ale takový průměrný thriller,
což přisuzuji tomu, že se jedná o autorovu ranou tvorbu.
Dočten další díl ze série Hunter + Garcia a co dodat? No, že se mi to zase líbilo. A to jsem si říkala, že je to brutální a příšerné, že to nedám. Ale přesto přese všechno, to bylo neskutečně čtivé. Nedalo se prostě přestat číst. A vrah? To bylo naprosté překvapení. Nechápu, jak to Carter dělá, ale i přes ty vrahovy brutální nechutnosti, mi ho bylo paradoxně strašně líto. A chápu jeho konání. Příšerné, co? Carter je prostě závislost.
Musím říci, že pro mě byla knížka velmi ponurá, všechny postavy takřka záporné. Nikde žádná jiskřička naděje. A i když se dalo tak nějak očekávat, co se z příběhu vyvine, byl konec pro mě překvapivý. Přes to přese všechno knihu hodnotím více než dobře....
Slovníků tohoto typu bylo vydáno mnoho. Některé byly svým obsahem poplatné době (obsahovaly zejména hesla politická), novější jsou zase velmi jednoduché, svým obsahem takřka zbytečné. Tento dokáže laikovi jednoduše a stručně vysvětlit slova z jakéhokoliv oboru, třeba i vědeckého, srozumitelně. Žádné výtahy či výňatky, zkrátka takřka 800 stran, kde najdete význam snad všeho, na co si jen vzpomenete. Jeden z nejlepších slovníků tohoto druhu, který byl kdy vydán. V mé knihovně rozhodně nesmí chybět.
V rámci povinné četby většina knížkou opovrhuje, nechce ji číst, připadá jim nezáživná, jazyk archaický atd. Ovšem popis postav, prostředí a tehdejšího žití s jazykem souzní a dokresluje tím dokonale atmosféru té doby. Přesto prosím, přečtěte si ji. Určitě ve vás něco málo zanechá, co ve vás časem dozraje. Já s přibývajícími léty stále více oceňuji její kvalitu. Z knihy je cítit nesmírná láska, moudrost a úcta (dnes vytrácející se hodnoty). Babička je prostě babička. Já měla to štěstí, že jsem takovou měla. Mám ji v krásných vzpomínkách, a tak pokaždé, když otevřu knihu a přečtu první větu, nemohu číst dále, neboť mám slzy v očích ...
Naprosto nesouhlasím s tvrzením, že kniha je nudná či odpad. Tohle může napsat jen ten, kdo knihu vůbec nepochopil. Ano, kniha nemá takřka žádný příběh, ale má nás tak trochu probudit, donutit přemýšlet a používat mozek v tom, jak vypadá současný svět a jak se dají ovládat lidé, aby byli poslušné a tupé ovce. Kdo tohle všechno řídí ? Rozdělení společnosti, schvalování blbostí a nesmyslů. Ztráta svobody. Zkrátka tak trochu novodobé "1984". Obávám se, že možná za čas, bude kniha zakázaná.
(Můžeme opravdu v rámci svobody slova a projevu říkat úplně cokoli?)
ANOTACE: Hodíte-li žábu do hrnce s vroucí vodou, okamžitě vyskočí, aby si zachránila kůži. Ponoříte-li ji však do hrnce se studenou vodou, bude se jí to líbit. A budeme-li vodu pomalu přihřívat na velmi mírném plameni, klidně si v ní bude plavat. Až si uvědomí, co se děje, bude už pozdě. Bude uvařená.
Příběh téměř banální, který zná určitě každý, ať už z blízkého okolí známých, kamarádů či z vlastní zkušenosti. Co vlastně muži od žen chtějí a očekávají? A je skutečně žena, která se stará o rodinu a domácnost pro muže opravdu přitažlivá? Otázku řeší hlavní hrdinka, ale paradoxně i její matka. Co tedy každá chceme? Asi je to vlastně jednoduché - být šťastná. Příjemné oddechové čtení.
Zaujala mě obálka i název, a tak jsem po knize sáhla. Téma životní lásky, směru, kterým se vydáváme, rozhodování. To vše protknuté kouzlem egyptologie se spoustou zajímavých informací. Taktéž pohled na práci "duly smrti" nebyl k zahození. Nejen toto téma, ale i celý příběh se mi líbil, takže nechápu negativní komentáře. Pro mě knížka nudná nebyla, ba naopak, byla velmi čtivá. Člověk totiž s přibývajícími lety hodnotí věci jinak, dívá se na svět jinýma očima než v mládí. A pochopí, že žijeme jen jednou ...
Jedna nevěsta, čtyři nápadníci (Podkolatov, Žvanikin, Onučkin, Nenažraný).
S jedinečným překladem Leoše Suchařípy - nestárnoucí klasika.
Jak podotýká sám autor: "Jedná se o nápady, úvahy i zasuté vzpomínky". A jak pana Šípa známe, není nouze o vtipnost, bystrost, inteligenci. Což není na škodu ani u tzv. oddechového čtení. (Kéž by alespoň krapet té inteligence byl kolem nás, kde se poslední roky v našem světě zcela vytrácí, bohužel).
Konečně jsem se dostala k této tolik opěvované knížce a musím říct, že jsem tomu nesmírně ráda. Anuška neměla lehký život, ale její pracovitost, vnitřní síla a naděje jí pomohly všechno zvládnout. A že toho bylo! Myslím, že si to ani neumíme představit. Špatná doba, nouze, starosti o tolik dětí i o svého muže. Zkrátka - i když by se tedy mělo zdát, že knížka bude pochmurná a smutná, opak je pravdou. Anuščin životní příběh mě vlastně paradoxně dobíjel, krásně se četl a plynul. To, že příběh je dle skutečnosti, jen umocňuje čtenářský zážitek. Dalším plusem pro mě je, že podobný příběh ve stejné době zažili moji prarodiče. S láskou a pokorou vzpomínám.
Chtěla jsem další knihu od autora a po téhle jsem se bála sáhnout, kvůli tématu. Přece jen, když se řekne Černobyl, vybaví se člověku vzpomínky. Byť je to již 40 let, tváříme se, že je to pryč, ale následky potrvají další staletí. A to si už málokdo uvědomuje. Bohužel. Radioaktivita nemůže být zničena. Přesto musím říct, že kniha je čtivá, naučná a napínavá. Spoustu informací nejen z oblasti radioaktivity, ale i kryogeniky, hypotermie, historie atd. Nečekala jsem, že se mi bude kniha extra líbit. Ale autor zkrátka umí.
Krátké kapitoly, každá z jiného kouta světa, s jinou postavou, vše do sebe krásně zapadne. Svižné čtení, stránky odsýpají a úplně to všechno vidíte. Jako film. Zkrátka kdyby, kdyby, kdyby ..., tak by, tak by, tak by ...
V nejedné české vesnici dnes zaniká tradiční vesnický fotbal. A jak víme, těžce to nesou především starousedlíci. Tato knížka lehce humorně vypráví o tom, jak se to rozhodli vyřešit v Boubelicích. A to po svém, jak se na místní sluší a patří, s přístupem jim vlastním. Protože ať je to, jak je to, vesnický fotbal má prostě svoje místo na slunci. A možná tam září mnohem víc než v extralize. (to ovšem pochopí jen skuteční fajnšmekři, kteří vědí, co je Okresní přebor). Pohodové, odpočinkové čtení.
Když si vyberete Halinu, tak je zcela jasné, že budete číst s úsměvem na tváři. Navíc - žen, které si ze sebe umějí udělat legraci, je poskrovnu, takže díky Halino. Pohodové, oddechové, vtipné, bystré.
Jak podotýká sám autor: "Nečekejte ucelený myšlenkový proud, ... nečekejte tedy ani veselé historky z natáčení ... "
Jedná se o různé postřehy a názory, které autorovi "káply do noty", jsou vtipné, bystré, inteligentní. Ostatně tak vlastně pan Šípa známe. Mně se to líbilo.
(jsem zvědavá, zda i mně se s přibývajícími lety budou vybavovat tak podrobné detaily z dětství, nějak tomu nevěřím)
Santini to neměl v životě lehké, díky svému postižení, ale o to více mu Pánbůh nadělil naprosto nevšedního talentu architekta. Knížka se čte lehce, příběh hezky plyne a kdyby nic jiného, dozvíte se alespoň zajímavosti nejen ohledně jeho geniálních vizí architektury, ale i významná jména z řad zadavatelů, především opatů. Mně se knížka celkem líbila.
Přečteno v rámci čtenářské výzvy. Kapitoly krátké, rychle přečteno. Kniha není špatná, ale nic mi to nedalo, ničím mě to neobohatilo. Co říct? Suma sumárum asi toto: Titul knihy je rozhodně to nejzajímavější z celé knihy.
Autorka nás nechá nahlížet do stavu duše, mysli a pocitů téměř osmdesátileté ženy. Jsem trapná svými myšlenkami (na muže, na sex, na domácnost, na současný svět)? Mají to tak i ostatní v mém věku? Nejsem divná? Zdánlivě stručné, přesto výstižné, pravdivé, až smutné. Mladé možná tato knížka moc neosloví, ale čím je člověk starší, tím více chápe, vnímá a vše přijímá. ("... stanu se vším zároveň")