Jíťa komentáře u knih

Mazarinův drahokam není zrovna povedená povídka, ale Dům U tří štítů, ač docela tragický příběh, se mi vždycky líbil. V povídce Tři Garridebové se sice opakuje již jednou použitý motiv provedení zločinu, ale za to obsahuje něco důležitějšího, totiž ukázku, že Holmes nebyl jenom striktně logicky myslící stroj.

30.11.-0001

I odborná literatura se dá psát poutavě a bez nutnosti pročítat každou stránku třikrát.

5 30.11.-0001

Jak jen to napsat... toto dílo je opravdu systematické a opravdu obsáhlé. Nepochybuji, že jde o velmi záslužnou činnost autora, ale bez mučení přiznávám, že se to vlastně nedá moc číst.

30.11.-0001

Povídka na jedno odpoledne, nenadchne, neurazí.

30.11.-0001

Čekala jsem jednoduchou stylizaci klasického a do nekonečna opakovaného příběhu a překvapil mě velmi propracovaný příběh jak po stránce obsahové, tak jazykové. Pěkné.

1 30.11.-0001

Občas mě z toho malinko mrazilo, ale většinu času jsem se prostě jen bavila autorovým pisatelským uměním, které se mi opravdu zalíbilo. Jednoduše a stručně popisuje (ne)reálné scénky ze života, že se prostě musíte smát, i když to mnohdy moc k smíchu není. Přesto pro mě nebyla tato kniha tak úchvatná, jako jiné. Předně jsem nepobírala chování taxikáře, který se mnohdy stal mnohem zajímavější postavou než pan rada. Ten se mimochodem v druhé půlce knihy podstatně vytrácí. Měla jsem z toho pocit, že autor na něj trochu pozapomněl a natahoval příběh jinými dobrodružstvími. Ne, že by to tedy bylo na škodu, jen mě to k tomu trochu nesedělo. Ačkoli se autor snaží upozornit na to, že staříci to nemají ve společnosti jednoduché, vlastně se mu podařilo vytvořit příběh o skvělém a zážitky nabytém životě několika starců. Snadno totiž najdou spřízněnou duši a všechno jim až na pár maličkostí náramně vychází. Je to trochu jiný pohled, než život lidí v domovech důchodců a na LDN. Ale ta trocha optimismu, že to stáří snad není taková katastrofa, nebyla špatná.

30.11.-0001

Božská knížka, doslova. Vlastně jde o velmi zdařilý sarkastiky pojatý příběh o tom, jak by vypadal sestup božstva z nebes na zem v dnešní společnosti. V porovnání s činy Ježíšovými by to měl Rutja zřejmě o dost složitější (zajímavě je vyřešena zejména otázka ohledně toho, jaké božské skutky by měl konat, přeci jen dát dnešním Finům chléb nebo uzdravovat nemohoucí by bylo opravdu dost málo), ovšem otec Rutjův je lepším tatíčkem než ten Ježíšův, to se musí nechat. Bez jeho pomoci by to asi božský syn nezvládl. A to není jediný okamžik, kdy křesťanská víra dostává v této novele pěknou nakládačku.

6 30.11.-0001

Člověk by nevěřil, kolik příběhů (označení pohádka v mnoha případech není podle mého názoru dostatečné) bude v trochu pozměněné podobě znát. Vcelku předvídatelně je lze srovnat se severskými bájemi a s tvorbou H. CH. Andersena nebo bratří Grimmů. V českém prostředí lze nalézt podobnost s Erbenem, ale snad jen v případě drastičnosti. Každopádně mi jsou tyto příběhy s mravoučným podtextem (rozuměj pohádky) velmi sympatické. Pokud se někdo pozastavuje nad tím, jaké krváky dnes děti sledují, popř. čtou, tak by se měl zajímat o to, co četli dětem naši předci.

30.11.-0001

První setkání s tímto spisovatelem dopadlo velmi slušně. Z literárního hlediska by se možná nějaká ta výtka našla, děj občas pokulhává a našinec se malinko ztrácí v nezvyklých jménech, ovšem všechno vykompenzuje autorova fantazie. Sice asi není první, koho podobný námět napadl, přesto Paasilinna oceňuji za jeho sarkasticko-morbidní pohled na současnou společnost. A ještě něco - náramně jsem se bavila!!

3 30.11.-0001

Hmm, moc pěkné. Román z období války, který však není třeba nazývat válečný, protože má mnoho jiných dimenzí, o kterých pojednává, že by bylo toto označení příliš jednostranné. Jazyk autora je skvělý, myšlenkově dokonalé a vypravěčku příběhu postupem času přestáváte nenávidět a snad si ji i oblíbíte nebo možná politujete. Rozhodně se jí přestanete bát v okamžiku, kdy se svěří se svým tajemstvím, totiž, že lidé ji samotnou děsí! To je opravdu hezké.

7 30.11.-0001

V podstatě platí, to co jsem napsala u prvního dílu, obě knihy by se klidně vešly do jedné publikace. U tohoto dílu mi přišlo, že si autorka místy docela protiřečí a že její rady jsou takové nijaké. Víceméně jsem z toho měla pocit, že prosazuje pouze jeden způsob, jak napsat dobrou knihu, protože pokud se nebudete držet jejích rad, tak vaše dílo nikdo číst nebude. Nevím, možná jsem to brala moc vážně, jen jsem si představovala různé známé nebo oblíbené romány a neřekla bych, že v nich byly využity rady pí. Dočekalové. No, každopádně mě obě publikace utvrdily v tom, že nejlepší způsob, jak psát, je psát podle sebe, svého rozumu a svého srdce a vykašlat se na nějaké návody. Protože i když se člověk nadrtí teorii a "ověřené" postupy, jak napsat knihu, nikdy nemá jistotu, že to bude trhák. Což jsem ale tak nějak tušila i před přečtením těchto knih:))

5 30.11.-0001

Knih o tvůrčím psaní asi v ČR moc nenajdeme, rozhodně ne od českého autora, takže z tohoto hlediska jde o velmi kladnou záležitost. Kniha obsahuje jak ucelenou teorii, která je (nejspíš) důležitá, tipy a rady od zkušené autorky, která se v oboru psaní pohybuje již dlouho, tak názorné ukázky a praktické úkoly, na kterých se může čtenář pocvičit a zároveň zjistit, jak na tom se svým pisatelským uměním je. Kniha je navíc velmi dobře strukturovaná. Na druhou stranu je pravda, že mi jednotlivé kapitoly občas přišly hodně rozvláčné, hlavně teoretické pasáže a celkově by se text vzhledem k myšlenkovému obsahu dal zkrátit na polovinu. Nejde přece o román, ale spíše odbornou publikaci.

30.11.-0001

Toto není můj šálek kávy, odkládám v půlce (konečně jsem se naučila nedočítat knihy, které mě nebaví), nehodnotím.

Silný zážitek a velký obdiv Charrierovi za tak obrovskou touhu po svobodě, která ani po tolika zmařených pokusech o útěk nepolevila.

3 30.11.-0001

Říká se, že po smrti autora zájem o jeho díla roste. Po sobotním neočekávaném (ne už tak nepříjemném) politickém skonu předpokládám, že čtenáři podniknou všechno možné, aby tento bestseller ukořistili. Až ho někdo seženete, dejte vědět, došlo palivo a zima se blíží:))

Jedna z nejoblíbenějších knih i večerníčků mého dětství. Jeden z mála příběhů, kde je kočka zobrazena jako kladná postava, a to je dobře. Jde o takovou klasiku, že nějaké momentální napadání kvůli rasistickému podtónu mi přijde hodně mimo mísu. Je vidět, že lidi se už opravdu nudí a nemají co na práci. Přijde mi to jako něco na způsob napadání slabikářů pro první třídy kvůli genderové diskriminaci - viz Máma mele maso....všichni jsme na tom vyrůstali a nedomnívám se, že by nás to příliš poznamenalo, od toho tu jsou jiné věci...

To by mě zajímalo, kde byla ta "vtipná" variace na pikareskní román. Obecně mám knihy o hledání identity ráda, ale tohle mě teda nijak zvlášť neuchvátilo. Neříkám, že potřebuju mít kladného hrdinu, kterému budu držet palce, ale hlavní postava tohoto románu mi přišla tak nevýrazná, že bych si zřejmě ani nevšimla, kdyby zmizela. A myslím, že to by byl docela velký problém v souvislosti s hlavní myšlenkou knihy. Prostředí pro mě bylo také dost komplikované, hlavně orientální jména a tituly, ve kterých jsem se totálně ztrácela. Autor sice vládne psanému slovu, ale jinak pro mě kniha postrádala smysl, proč ji číst, což považuji u četby románu za podstatný předpoklad.

1 30.11.-0001

Huf, uf, těžká literatura. Velmi sugestivní pohled na vznik fanatismu v souvislosti s jedním konkrétním životem. Odsouzeníhodné či politováníhodné, toť otázka?? Jedna z klasik, které by si opravdu mohl přečíst každý, možná by na světě trochu toho násilí ubylo (ale spíš ne).:(((

1 30.11.-0001

Velmi zajímavý autentický popis života jedné ženy postižené autismem. Ač jde o "mírnější formu" poruchy, jde o zajímavý náhled, který obyčejnému člověku nabídne skutečný pohled na lidi trpící Aspergerovým syndromem, žádná idyla...

1 30.11.-0001

Klasický Dickens s dramatickým příběhem a sociálním podtextem. Jen mě k němu prostě nějak nesedí ty happyendy. Přesto nádherný vánoční příběh, který stojí za to přečíst.

3 30.11.-0001