jinbr komentáře u knih
Zde platí to samé, co jsem psala již u dvou předchozích dílů. Ty zdlouhavé popisy jsou šílené. Autorka by se určitě uplatnila při psaní žádostí o granty a dotace - tam jde o to, aby toho bylo co nejvíce a pak se na dvaceti stranách plká defakto o ničem.
druhý díl, tak nějak i stejné hodnocení. Příběh je čtivý, ale ty sáhodlouhé popisy jak se cítí.... To je úmorné. Kdyby se zredukovaly, hned by bylo určitě o sto stran méně a příběhu by to pomohlo.
Upírská romantická krimoška. Stejně jako první díl to nezklamalo. Opět hezké, vtipné a svižné čtení. No a samozřejmě, jedno podstatné poselství - naši budoucnost si tvoříme sami svými představami. Nic není předem dáno.
Uf, s tímto dílem jsem tedy opravdu bojovala. Neustálý negativní a odmítavý přístup, zdůrazněný snad v každém odstavci, mě při čtení doslova dusil. Jak už jsem psala v hodnocení předcházejícího dílu, opakuje-li se to příliš často, je to pro příběh samotný rušivé. I když vezmu jako skutečnost, že se takový příběh může stát (dětství hrdinky), a také se neumím tak úplně vcítit do jejích pocitů, resp. do toho neustálého negativismu a odmítání, chápu, že je těžké po takových zkušenostech někomu věřit a věřit ve zlepšení celkově. Neustálé mentorování typu "nezasloužím si, nejsem hodna, je to moje vina..." mě pak spíše odpuzuje. Stejně jako takto smýšlející člověk odpuzuje ve svém okolí lidi, kteří by mu rádi přispěli k pocitu cítit se dobře a lépe.
Jsem trochu na vážkách, jaký komentář napsat. V zásadě to byl milý a předvídatelný příběh. Jen mi chvílemi přišel takový trochu nepropracovaný a jednotlivé eskapády takové rozpačité. Autorka se snažila jít proti klasické konstrukci romantických příběhů a jejich klišé, ale možná to chtělo si trochu víc pohrát se způsobem vyprávění.
Když si vezmu, kolik měl bratrů a bratranců, tak by to mohlo vydat na dost dílů, že?
Jako vždy - super, nemohu se nikdy odtrhnout od čtení, pak čtu do dvou rána a druhý den jsem naprosto nepoužitelná...
No, tato kniha byla docela zvláštní. Taková jiná, ale souhlasím, že ten konec mohl být více rozvedený. Mnoho knih trpí tímto problémem, těsně před koncem tam autor vrhne nějakou "bombu", aby to pak šťastně zakončil. Ve valné většině případu je to ale jako když si povídáte tři hodiny s kámoškou a ta na vás v posledních 5 minutách vychrlí celou pointu a práskne za sebou dveřmi. A vy jen koukáte a snažíte se pobrat, co to na vás vlastně na konci vyklopila. A máte pocit, jako by ještě něco chybělo...
Asi bych řekla totéž co u prvního dílu. Tématika jógy se tu probírá docela intenzivně, příběh samotný je možná trochu ploše odvyprávěný, chvílemi si myslím i trochu moc teatrální.
na druhou stranu - klídek, oddychovka, pohádka na dobrou noc.
Tento díl byl možná o malý kousek slabší než ten první, ale zase doplnil do skládačky další dílky celkového příběhu rodičů a jejich vlivu na děti.
Hm, že lidé stále budou věřit rituálům starým jako lidstvo samo, mě nepřekvapuje. A také jak je v této sérii opakováno, dobro nemůže existovat bez zla a opačně. Bez jednoho si neuvědomíme to druhé.
Hezký a milý příběh. Apetit bez následků jsem jim upřímně záviděla. Snad jen konec byl takový trochu zbytečně dramatizovaný, ale jinak se mi kniha líbila.
Zde přemýšlím, zda jsem tu jednu hvězdu neubrala moc tvrdě. Protože když jste celý život vychováváni v nějaké doktríně, tak se toho člověk jen těžko zbavuje. Vybočit jsou schopni lidé jen s velkou odvahou a vizí, kterým měří, protože jinak by je nebyli schopni uskutečnit.. Asi právě proto mě tak moc rozčilovala to věčné opakování, že nemá právo být šťastný... Vždycky se zamýšlím nad tím, do jaké míry může být daná postava realistická. Sin i Caledonia mi přišli realističtí, byť některé události jsou samozřejmě přikrášlené. Ale v kostce dobré, oddychové, čtivé.
Howard mě přesvědčuje, že pro ni není problém nechat umřít klidně i víc lidí než jen jednoho pro formu. Zde jsme sice od začátku věděli, kdo byl pachatel, ale i tak to stálo za to.
Příběh pěkný, zajímavý.... Jen tam bylo na mě až moc popisů sexu.... Už to bylo vážně moc. Uvidíme druhý díl
Najednou zjistit, že můj otec není vlastně tak můj otec, to musí zamotat hlavu asi každému. V takových případech je rodina důležitá. A o tom tyhle příběhy jsou.
Tate byla milá, a hlavně v sobě měla tu odolnost a tvrdohlavost svých bratrů. Mám tyhle knížky ráda k odpolední kávě a dočtení nejdéle večer v posteli :-)
Ano, klasická Harlekýnka, ale milá, vhodná na nedělní odpoledne.