jik60 komentáře u knih

Pokud se chcete zasmát dělaje si srandu z lidské inteligence... pardon hlouposti... pardon..., nerad bych někoho urazil... no v každém případě tady nešlápnete vedle.

3 12.12.2019

Výborná kniha, mnohými kritiky napadaná, ale zřejmě především proto, že "odkrývá karty" tam, kde se to nedělá. (Na toto pojetí navazují například Fursov a Martirosjan, bylo by dobré jejich knihy vydat.)

1 12.12.2019

Tato kniha si nehledě na řadu pochybností zasluhuje pečlivé studium. Přímo vynechávám autorovy představy o budoucnu a kdo půjde nahoru a dolů - to se mi jeví jako dojmologie přímo emerického formátu. Podstatné jsou na ní jiné stránky - především popis geopolitiky a popis přesvědčení o výjimečnosti Spojených států amerických. Kniha je jakýmsi rádoby objektivním popisem světa, ale uvažuje lidskou společnost jako společnost hrubě mechanistickou a na základě toho hledá oprávnění pro postavení světového četníka.

4 12.12.2019

Tuto výbornou knihu jsem četl v době, kdy mě ani nenapadlo, že se dožiji těch mravních hrůz, jaké se v ní s takovým gustem popisují. Ale jak se říká, šedivá je teorie... dnes je to ještě horší. Není potřeba s magnetem obcházet sál, stačí si přečíst diskuze na webu - mnohé daleko přesahují to, co se tenkrát jevilo jako naprostá absurdita.

3 12.12.2019

Stíny zapomenutých předků jsou o společenské organizaci, tato kniha o vývoji inteligence. Tuto knihu hodnotím o chloupek hůře, než Stíny zapomenutých předků, protože se svými zkušenostmi s domácími zvířaty jsem získal pocit, že je otázkou, nakolik je pro inteligenci a vznik osobnosti nezbytné určité množství informací a velikost mozku. A právě toto v této knize zcela chybí.

1 11.11.2019

Doba nástupu liberalizmu je samozřejmě také dobou zašlapávání mravního zákona. A přitom ani ono bohatství, které je v liberální společnosti oním výtahem po společenském žebříčku a proto se za ním každý liberál žene, není žádným řešením. Tato kniha popisuje takový případ v plné nahotě.

1 10.11.2019

Kdysi dávno jsem začal mít problémy s legendami o Stalinovi a SSSR. Když se objevila tato kniha, řekl jsem si, že to je konečně o sovětském vůdci s přece jenom pozitivní legendou - a dal se do čtení. Myslím, že jen málo knih nedočtu - a toto byla jedna z nich. Chruščov se mi zcela zhnusil. Na druhé straně jsem začal mít problémy s vysvětleními autora a především jsem získal pocit, že vše je jinak. Zhruba řečeno: podle této knihy je tvůrcem politických čistek Chruščov a "zacvičil se" během svých studií na Průmyslové akademii. Na tuto školu chodila i Stalinova žena a po večerech manžílkovi vykládala, co tam Chruščov tropí a tak se měl politické čistky "naučit" Stalin... No, nechci slevu zadarmo... Chruščov přitom podle popisů autora odpoledne nevěděl, co dělal a říkal dopoledne, ale zase právě a jen Chruščov v roce 1956 "odhalil" Stalinovy "zločiny". Přitom autor v knize popisuje i kroky Stalina a dalších lidí a na rozdíl od ryze emotivního Chruščova vypouštějícího jednu hloupost za druhou, Stalinovy kroky vypadají velmi rozumně. Toto mě přinutilo začít se Stalinovi intenzívně věnovat a jen proto dávám této knize 2 hvězdy.

1 10.11.2019

Kniha, kterou jsem četl v době, kdy jsme měli malé děti (dost dávno). Tenkrát jsem ji hodnotil vysoko. Dnes jsem radikálně změnil svoje postoje a zbavil se liberálního světonázoru, který nyní považuji za strašlivou zrůdu. V této knize vlastně sama autorka před liberálními postoji varuje - ale přitom si to buď ani neuvědomila, nebo to nevysvětlila. Popisuje řadu faktorů ovlivňující formování dětí, jenomže to je až "druhá liga". Prostě toto je druhý díl a první díl zoufale chybí - díl o tradiční společnosti a zrůdnosti liberalizmu, kterým jsme od "hadráku" v dobré vůli zkazili svoje děti...

10.11.2019

Vzpomínky jednoho z nejlepších sovětských vojevůdců Velké vlastenecké války. Na rozdíl od Žukovových pamětí, které (nejen) autor upravoval podle aktuálního politického větru, zde se jedná o podstatně "pevnější" a důvěryhodnější dokument, i když s ohledem na pozdější onemocnění maršála Rokossovského je otázkou, nakolik je to dílo jeho a nakolik dílo někoho jiného. V každém případě se autor dotýká nejen svých velitelských pozic (tyto popisy se mě jevily poněkud nudné), ale (okrajově) i intrik té doby. Sem patří mj. odstranění Rokossovského od velení útoku na Berlín, nebo jeho osobní postoje. Z celé knihy je cítit "osobní pevnost" nejen autora, ale i "doby a místa".

07.11.2019

Tao-te-ting, nebo-li Cesty cnosti ukazují nám, bohužel liberálně vzdělaným lidem, úplně jiné chápání světa, chápání, jaké bylo obvyklé dříve. "Dům, to jsou zdi, ale obyvatelným jej činí prázdno mezi nimi..." Četl jsem je několikrát v různých překladech a pokaždé to byla jiná kniha s jiným obsahem.

07.11.2019

Toto je takový chameleón. Tato kniha vyvolává emoce závislé na úhlu pohledu čtenáře a z pohledu "západního humanisty" velmi často nastupuje odpor. Osobně si myslím, že je to proto, že ač je jejím autorem "západní" člověk, tak při této práci se dostal mimo západní filozofický rámec. Tato kniha není o tom, "jak lidmi manipulovat", ale o tom, čím se lidé řídí a čím se tedy musí řídít i vládce, aby byl úspěšný. Nejblíže má ze dnes známých učení ke konfuciánství.

7 07.11.2019

Samotný autor hned na začátku velice přesně uvádí, co ta kniha je a co není - je to umělecká a nikoliv dějepisná literatura. Jsou to sebraná a nepochybně mnohokrát přibarvená vyprávění samotných vězňů, přičemž není jasné, co je kým vymyšlené a co je skutečnost. V knize nejsou v tomto směru žádné věrohodné odkazy. Prostě kriminálnická latina, kterou "sovětologové" v rámci ideologické války vydávají za historický dokument.
Že je to jen hromada výmyslů poskládaných do čtivého hávu dokazuje třeba i to, jak autor popisuje, že v trestních táborech nechávali vězně ve velkém chcípat. Problém je v tom, že tehdejší trestní tábory byly hospodářskými zařízeními a jako takové měly předepsané hospodářské výkony, které musely splnit. A mrtvý vězeň žádné výkony mít nemohl... Kromě toho, pokud by tam bylo tolik mrtvých, jak píše Solženicyn, nebylo by možné vysvětlit přírůstek obyvatelstva SSSR.

Tato kniha je pozoruhodná tím, že se tento zjevně liberální autor snaží o poctivý přístup a uvádí řadu záležitostí, s nimiž však má při svém antisovětizmu problémy. A tak je alespoň neuvádí do souvislostí a nechává je ve "vakuu". Bylo by potřeba, aby se u nás objevily knihy S.G. Kara-Murzy (především Sovětská civilizace), Prudnikové (m.j. Mytologie hladomoru, Lež, co se stala historií, Technologie nemožného, ...), Muchina (m.j. Katyňský detektiv, Hvězdy na výložkách, hvězdy na mohylách, ...), Zemskova (Stalin a lid - proč nebylo povstání), Martirosjan (m.j. Za kulisami mnichovského spiknutí) ad.

2 07.11.2019

Knihu jsem si přečetl v rámci rešerše "stalinské" literatury. Po letech soukromých studií těchto záležitostí si troufám (s jen malou nadsázkou) tvrdit, že v tomto případě "co stránka, to (jemně řečeno) hloupost" (vhodnější by bylo slovo z kategorie necenzurovatelných). Připomenu po paměti jen jednu věc - okolo tzv. "Leningradského případu": Podle autora by předseda Gosplanu (Vozněsenskij) musel této organizaci velet již za cara a následné popisy toho, jak byl Stalin k němu zlý, odkazují na syna V. Ovsejenka. Jenomže Ovsejenko byl jedním z nejkrvavějších trockistů, který patří docela určitě mezi viníky velkých zločinů a jeho potrestání bylo zcela na místě. Autor této knihy mimo jiné vůbec neověřuje platnost prohlášení Antonov-Ovsejenka mladšího, přestože by je každý soud musel považovat za podjatá. Mimoto si autor zjevně nedal vůbec žádnou práci prověřit důvody zatčení Vozněsenského (o širších souvislostech nemluvě) a ani to, jaká byla v době jeho zatčení konstelace mocných na kremelském dvoře. Jen opisoval špínu, kterou slepili jiní.

Bílá hora byla strašlivým zlomem v české společnosti, byl to nástup liberalizmu ve své nejhorší podobě. Dnes to známe jako druhé nevolnictví, ale mnohdy by se to dalo nazvat otroctvím. Trnová koruna je popisem této doby. Je to vlastně memento pro současnost.

3 05.11.2019

Doba před Bílou horou je pro nás fakticky zcela neznámá a v díle Jaroslava Čechury se o ní konečně něco dovídáme. A jsou to dosti překvapivé informace ukazující, že tehdejší společenská realita byla zcela jiná, než si myslíme. Přesněji - úplně jiná, než nám vtlouká do hlavy liberální světonázor. Tady může začínat poznávání toho, jak strašnou hydrou je liberalizmus.

1 05.11.2019

Ne vyšší, ale velmi vysoká škola termodynamiky v čtivé podobě a bez diferenciálních rovnic. Povaha dějů a jejich kritéria.

2 05.11.2019

Špičkový popis chování živých společenstev, způsobu jejich organizace a utváření hierarchie společnosti. Ač se to nezdá, ale ve skutečnosti tato kniha vysvětluje, že naše (liberální) vzdělání - a vůbec současná liberální společnost - jsou v zásadním rozporu s povahou přirozené - tradiční společnosti. Tato kniha otevírá cestu pochopení základních mechanizmů fungování společnosti a vlastně vysvětluje i existenci metastabilních stavů. Autor je člověk se zjevně špičkovým přírodním vzděláním - podle mého čtenáři při pochopení této knihy velmi pomohou alespoň základní znalosti o termodynamice a vyšší matematice. Pokud tyto znalosti nemá, doporučuji například knihu Ilji Prigodina Řád z chaosu. S pochopením těchto záležitostí čtenář pochopí omezenost liberální mechaniky a přestane říkat, že "teoretická fyzika začíná tam, kde končí zdravý rozum".

05.11.2019

Syrový popis válečných reálií od člověka, co měl to štěstí, že rok v těch zákopech a během putování od Stalingradu po Dněpr přežil tak dlouho ve zdraví. Nejen vraždění, ale i to, jak je důstojníci na frontě vlastním příkladem vedli k tomu nebát se nepřítele, jak se rozehnané jednotky zase dávaly dohromady, jak jeli v noci náklaďákem po "pražcích" - a řidič mu vysvětlil, že to pražce nejsou..., jak dopadaly organizační zmatky, jak jim Němci nastražili při ústupu metanol, miny, ... Drsné je jeho vyprávění, že po čase již dopředu věděl, kdo padne a stejně tak i to, že ten jistý den skončí na frontě i on. Měl opravdu štěstí - skončil jen v nemocnici.

4 05.11.2019