JasmínaK komentáře u knih

Je to podle mě trochu škoda, Lady Fuckingham by mohla nádherně ilustrovat jak posedlost sexem zúží a nakonec pohltí život člověka. Naneštěstí jde o erotický fantazie muže, pro něhož byla nymfomanka (respektive hypersexuálka) zřejmě jen sen a uniklo mu drama. Pokud byl autorem skutečně Wilde, vzhledem ke svojí homosexualitě si nejspíš prostřednictvím hlavní postavy kompenzoval vlastní touhy. I tak bych od něj ale čekala aspoň nepatrný zamyšlení nad tím, co člověk ztrácí, když se upne na jedinou slast.

1 25.01.2019

Nejlepšíkla knihakla.

6 20.01.2019

nový zákon stejně jako starý vykrádá a dezinterpretuje řadu mýtů jiných kultur, samotná příběhová osa je pak otřesnou karikaturou příběhu Buddhy. narozdíl od mytologií, které zneužívá a překrucuje, si na řadě míst protiřečí. jak se říká, ani ten nejlepší lhář se nevyhne dírám v logice, pokud lže dost dlouho.

nejodpornější ideologický pamflet všech dob s nejhorším dopadem.

je známej jev, že v čím prudérnější společnosti člověk žije, tím destruktivnější nebo sebedestruktivnější je jeho sexualita. celosvětově se omezuje nudismus, na sociálních sítích vás potrestají za zveřejnění aktu, a naopak stoupá obliba bdsm. to není projev uvolňování a odtabuizovávání, jakkoli si to spousta lidí asi myslí.
nejsem feministka a s bdsm mám řadu reálných zkušeností - není to zdravý, a tím nemyslím stopy a zranění.

základní kniha. pravidelně se k Alence vracím. a ilustrace Markéty Prachatické jsou krása.

2 25.11.2018

knížka, díky který jsem mj. pochopila, proč jsem vždycky měla ráda lišky. ryzí styl i příběhy, vycházející z mýtů a mnohem hlubší, než bych čekala u fantastických a strašidelných povídek.

1 25.11.2018

geniální dada ze života s přenádhernými ilustracemi a typografií.

06.10.2018

soubor povídek, které mi svou empatií připomínaly prózy Virginie Woolfové nebo Tennessee Williamse.

06.10.2018

v době, kdy kolem sebe stále častěji slýchám termín "křesťanské hodnoty", jsem v útlý červený knížce z roku 1964 objevila pojem "křesťanské jistoty". to jednoduchý spojení dvou slov mi umožnilo lépe lidsky pochopit odpůrce potratů, záplatující nedostatek argumentů Ježíšem, i lidi, kteří mi nabízeli exorcismus.
Sartre sám je mi pak ve svý autobiografii nesmírně sympatickej svojí odvahou líčit se jako naprosto nesympatický dítě.

když jsem dospívala, všichni kolem mě četli fantastický romány a rodiče mi kupovali knihy jako Na cestě a Tracyho tygr. mnohem víc mě ale zasáhla náhodně objevená Robinsonka nebo Říkali mi Leni Zdeňky Bezděkové. Možná především díky nim jsem se utvrdila v postoji, že drama, poezie, dobrodružství, jsou věci všednodenního života a literatura mě zajímá mnohem víc jako nástroj jejich uchopení než jako nástroj jejich vytváření v bezpečným prostoru, ze kterýho je možný kdykoli se vrátit.

7 06.10.2018

Ještě k obviněním Che. Přes značnou snahu se mi nepodařilo najít nic než obvinění z účasti na popravách po pádu Batistova režimu, a že se popravovalo rychle. Nikdo z odpůrců Che neuvádí detaily a bohužel se ani nevyjadřuje k tomu, že každý souzený údajně měl právo na obhájce a rozsudek byl podmíněn plným prokázáním viny. Podle dohledaných informací na mě tyto popravy nepůsobí zločinněji než Norimberský proces. Odpůrci, včetně S. Škody v jeho Doslovu ke knize Motocyklové deníky, v podstatě neříkají nic určitějšího, než že Che byl zlý člověk. Už mi bylo pět, děkuji. Nicméně i kdyby mi to k vlastnímu úsudku stačilo, jak mám sakra vědět, že není zlý člověk S. Škoda? Z takových zmatků mám tak akorát chuť odejít do hor.

5 05.10.2018

Co když tě ale napadne,
že má tvář není tak půvabná
jako ta větévka?
Šikmo ji vetkávám
do hustých černých vlasů:
Teď jediným pohledem
můžeš náš porovnat.

Poezie tak upřímná jako poezie Li Čching-čao se stejně jako autorka sama nemusí bát žádného soudu a srovnání.

2 05.10.2018

knížka - drahokam. od nádherné grafiky po překlady z čínských originálů.

05.10.2018

"Partir - c'est toujours mourir un peu, odejít znamená vždycky trochu umřít, říká starý francouzský verš. Někteří ale odcházejí, aby žili. Poněvadž odejít - a v jejím případě tomu tak bylo - neznamená vždy nutně přestat tento svět milovat. A nepřestat jej milovat je ta jediná možnost, jak svou při s ním neprohrát."
Jan Zábrana, Poezie Sylvie Plathové, březen 1983

1 05.10.2018

Mám ráda doslovy, často je čtu dřív, než samotnou knihu. Doslov pana Stanislava Škody je ale něco, co mám chuť z knihy vyříznout. V jeho textu jsem nezaregistrovala jedinou autorem podloženou informaci, která by nějak vypovídala o Che Guevarovi, pouze obvyklá všeobecná obvinění, psaná velmi agresivním tónem. Čtenář si může odnést asi tolik, jako kdyby pan Škoda napsal, že jeho soused je kretén, aniž by uvedl konkrétní důvod. Sama se cítím jako kretén, když pan Škoda v podstatě přiznává, že doslov má za účel zabránit tomu, abych jako hloupá idealistka pocítila k Che Guevarovi sympatie. Jako celek je pro mě toto vydání Che Guevarových Deníků neprofesionální a tendenční publikace, s ambicí vnutit lidem názor, místo toho, aby jim pomohla vytvořit si vlastní.

4 04.10.2018