janavan komentáře u knih

Vzpomínám si, že jsem jako malá četla autorův Ostrov pokladů a milovala jsem ho natolik, že jsem ho všude nosila s sebou a všem lidem okolo jsem dokola povídala, že bych něco takového chtěla také zažít.

Tento pocit ze čtení Stevensových knih mě neopustil ani o dekádu let později. Legendární příběh o muži dvou tváří, o Jekyllu a Hydovi Vás naprosto pohltí. Krásný jazyk, který mohou viktoriánským knihám závidět i současní spisovatelé, vás v momentu přemístí do Londýna s až gotickou atmosférou. Sfouknutá svíčka, večerní mlha, úškleb pana Hyda, to vše cítíte tak blízko, že Vám až běhá mráz po zádech.

Ale to, proč stojí za to knihu přečíst a proč ji stejně jako v dětství Ostrov pokladů budu všem doporučovat, je to, jak je příběh stále aktuální. Boj dobra a zla je v každé společnosti a v každém z nás a je na nás, jaké části naší osobnosti dáme prostor k rozvoji.

Doktor Jekyll tak může sloužit všem jako varování před tím, co se stane, když se člověk nechá zlákat temnotou.

5 24.12.2017

Na každé knížce se vždy snažím najít něco, co by jí dělalo unikátní a určitým způsobem úžasnou, ale bohužel tady budu muset napsat negativní komentář.

Více než polovina příběhu je tak sladká, že další měsíc pravděpodobně nebudu potřebovat cukr do kávy. Pak se příběh zlomí, je to najednou hrozně smutné, ale pak - kdo by to čekal - následuje sladký konec, v který každá žena promítající si do těchto knížek svojí milostnou realitu doufala.

Tahle knížka je pro mě zklamáním, možná by lépe fungovala jako samotný scénář k filmu, literárně je to nezajímavé, jednoduchý jazyk, nic zvláštního to člověku nedá.

Upřímně nechápu hodnocení 80%, ale pokud má tato knížka mít ten cíl, aby si čtenář odpočinul od svého života, příjemně snil o dokonalé lásce Travise a Gabby, tak svůj účel plní docela dobře.

Nic významného, za pár měsíců budu mít problém si vybavit, o čem vlastně byla. Určitě existují zajímavější díla z pera Nicholase Sparkse.

4 18.11.2016

Krásný příběh o nejen fyzicky vyčerpávající cestě,ale především o té duševní. Každý máme jiné problémy,ale někdy máme chuť sbalit batoh a vyrazit někam,kde za den nepotkáte ani nohu.

A Cheryl to uskutečnila.

Přidávám můj oblíbený citát:
"What if I forgave myself? I thought. What if I forgave myself even though I'd done something I shouldn't have? What if I was a liar and a cheat and there was no excuse for what I'd done other than because it was what I wanted and needed to do? What if I was sorry, but if I could go back in time I wouldn't do anything differently than I had done? What if I'd actually wanted to fuck every one of those men? What if heroin taught me something? What if yes was the right answer instead of no? What if what made me do all those things everyone thought I shouldn't have done was what also had got me here? What if I was never redeemed? What if I already was?"

4 15.08.2015

Nejgeniálnější detektivka, kterou jsem kdy četla.

4 20.08.2014

Baltasar a Blimunda je barokně monumentální román se špetkou magického realismu od jediného portugalského držitele Nobelovy ceny za literaturu Josého Saramaga. Za mě jedno z nejlepších děl portugalské literatury vůbec, vzalo mi to dech podobně jako jeho magicko-realističtí kolegové z Latinské Ameriky (Borges, Márquez) nebo Bulgakov.

Portugalská literatura je bohužel našinci dost vzdálená a neznámá, ale tohle má v sobě všechno. Vševědoucího a ironického vypravěče (Saramago byl mj. velkým kritikem církve), velkolepé obrazy Portugalska 18. století včetně inkvizičních poprav nebo výstavby kláštera, ale i nadčasový milostný příběh Baltasara a Blimundy, který je především o svobodě.

Je to příběh o tom, že kde je vůle, tam je i cesta. Že když spojíte síly, doletíte společně ke hvězdám. A nebo třeba ptakostrojem až ke Slunci. Příběh Baltasara Sedmislunečného (Setesóis) a Blimundy Sedmiměsíčné (Seteluas) se mnou zůstane dlouho. A dokud mi bude paměť sloužit, budu se pokoušet hledět lidem do duše i bez Blimundiných superschopností a budu hledat vlastní ptakostroje, kterými doletět k nebesům.

3 15.09.2022

Za tohle Magnesia Litera? Zklamání.

3 02.08.2020

Každý milovník Japonska po této knize sáhne s nadšením. Spousta zeleného čaje, zajímavých míst v Japonsku, spousta rýže, ale bohužel - také spousta nevyužitého potenciálu.

2 dějové linky se ženou a s Japoncem Josou se daly krásně rozvinout, bohužel se ale rozplynuly jako mraky nad horou Fudži dřív, než si k nim člověk stihl vytvořit vztah.

3 03.07.2020

Ajvaz je má krevní skupina a láska nebeská. Za jeho hrátky se slovy šla bych světa kraj!

3 24.06.2020

Portugalsko má neskutečné a ojedinělé kouzlo a předávat ho českému publiku si moc autorů za cíl nedává. Františku Kalendovi se však podařilo vystihnout portugalskou podstatu, vyvěrající ze staletí protknutých hlubokou vírou i pověrčivostí, a to v rámci vděčného žánru detektivky. Barvité popisy mě, obzvlášť v druhé polovině knihy, přemístily do dění ve fiktivním severoportugalském klášteře tak, že mi přišlo, že stojím mezi benediktiny, o nohy se mi otírají místní kočky a kolem mě se míhají černé pláště mnichů. Co si ale dovolím vytknout podle mě si příběh zasloužil větší rozvinutí, zejména právě ta první polovina působila lehce zkratkovitým dojmem. Ale ve výsledku, jak říkají Portugalci: tanto faz, tedy je to jedno, protože je to jednoduše čtení, které vás pohltí.

2 04.07.2023

Moudrý muž, moudrá kniha. Není asi třeba psát víc, kniha je plná životních zkušeností člověka, kněze a psychiatra. Příručka pro život, a to nejsem věřící.

2 18.12.2019

Otázce viny od Karla Jasperse lze přiřadit mnoho různých přívlastků, v první řadě je to ale mimořádně nadčasové dílo. Vyšlo v roce 1946, tedy velice brzy po WW2. Přibližně v té době probíhal Norimberský proces, který se se zločiny WW2 snažil vyrovnat a odsoudit právoplatné viníky.

Jaspers v eseji reflektoval (i do dnešní doby) tolik skloňovanou “kolektivní vinu” Němců za hrůzy druhé světové války. Co je ale důležitější, s nadhledem popsal různé druhy viny (kriminální, politickou, morální a metafysickou), které jsou aplikovatelné jak na velké soubory lidí, tedy např. občany států či organizace, ale i na jedince samotné.

Podle Jasperse se člověk stává člověkem až v momentě, kdy sám přijme svou vinu, a nemá tak smysl tuto morální vinu někomu připomínat. Ublížili jsme, byli jsme ublíženi, ale je jen na každém z nás, jak s tím naložíme.

Kratičké dílko, které ve vás ale svoji vahou a poselstvím bude rezonovat ještě dlouho.

Jednu hvězdičku strhávám za to, že se Jaspers v druhé polovině knihy už trochu opakoval.

2 22.08.2019

Víc než polovinu knihy jsem Garpa i všechno jeho příbuzenstvo a přátele nesnášela, což se mi u většiny knih nestává. Vždycky je tam alespoň jedna postava, kterou si oblíbím, ale tady nebyl nikdo. Celý příběh je tak absurdní!

Ke konci knihy se moje 'nenávist' přesunula k feministkám, kterým jsem přála stejný osud, jako jim přál Garp, a zároveň jsem si neskutečně oblíbila Robertu.

Jo. Tahle knížka se vám prostě dostane pod kůži a zůstane tam hodně dlouho.

Úžasná kniha. Když jsem o ní poprvé slyšela jako o příběhu z druhé světové války, nečekala jsem,jak mě 'pohladí po duši'. Nejvíc jsem se zamilovala do vztahu Liesel a jejího nevlastního otce, oslovení Saumensch, a nakonec mi k srdci přirostla i Rosa a také vypravěčka.

Ze začátku mi vyprávění z pohledu smrtky neskutečně vadilo, ale postupně jsem si to oblíbila a nakonec se těšila na pasáže psané tučným písmem.

Tahle knížka je jedna z těch, co se vám vryjí do paměti a příběh si budete navždycky pamatovat.

2 19.07.2014

Ajvazova slova dávají nádherný pocit velice snesitelné lehkosti, křídla pro let až do mezihvězdných mračen, a to za zvuků padajících kamenů ze srdce. Že na to žití nejste sami. Že všechno už se někdy stalo a zase stane. Že nosíme v srdcích tajemství osamělá a přitom všudypřítomná, protože jsme se všichni, my všichni, kdo rádi Ajvaze, už setkali v Syrakusách.

Byli jsme filosofy, hvězdáři a architekty. A občas se setkáme pohledem a víme, že jsme spolu rozmlouvali na léta trvající slavnosti v bílém paláci nad mořem. V úsměvech potkáváme dávno zapomenuté báje a už nemusíme přemítat, zda v duši nosíme kouzelné bytosti či nestvůry.

Skutečnost byla a je ještě fantastičtější. A teď. Teď už se jen usmíváme.

Já a povídkové soubory máme obecně komplikovaný vztah, ale tady to nějak nesedlo celkově. Buď je vina v překladu, který mi např. oproti Medkovi přišel hodně suchý a bez šťávy, ale spíš obecně v tématu. Jak už zde bylo zmíněno v komentářích, jádro povídek je morbidní a depresivní, ale většinově bezúčelně, snad až na Ženu, která chodívá o šesté, kde se čtenář určité katarze dočká.

1 29.07.2020

Povedený soubor pěti antiutopických povídek, které spojuje svět, ve kterém se odehrávají. Svět rozdělený na dvě části velkou zdí, přičemž v jedné části žijí lidé v maximálním blahobytu a v druhé jako "domorodci", za středověku.

Tahle kniha pro mě byla velice příjemným překvapením z českého prostředí, hezký jazyk, schopnost příběh vyprávět a zaujmout. No, myslím, že budu vyhlížet další díla z pera Bratršovského.

1 23.12.2019

Špatně napsaná kniha, jejíž děj sedí mnohem víc na filmové zpracování než na tento literární odpad, kterým Dej mi své jméno je.

1 17.09.2018

Tato knížka vás sice namotivuje jít běhat, ale... určitě existují lepší "běžecké bible" než je tato, ať už Jez a běhej nebo Zrozeni k běhu.

Neurazí, nenadchne. To už je lepší zhlédnout jeho běžeckou sérii na Youtube "Kilian's Quest'.

1 02.09.2016

Musím se přiznat, že kvalitou mě tato kniha nijak neoslovila.

Co mám na této knížce ale ráda je to, že jsem díky ní našla cestu k Santiniho božským stavbám.

1 20.08.2014

Zajímavé dílo, které se mi dost zarylo pod kůži.
Klára Z. si mě poměrně snadno získala a to především smyslem pro humor a spravedlnost.
Nad pasáží, kde Klára žádá po svém manželi, aby nepřemýšlel, jsem se upřímně bavila a koutky mi cukaly i u pojmenování mužů, sluhů atd Moby, Loby, Boby, Hoby,... no jestli si to vytáhnu u maturity, těším se na popis postav :-)
Musím ale zmínit, že je to dílko, které nabádá k zamyšlení. Kdo z nás by se nepomstil nějakým způsobem bývalým partnerům? Její čin je sice ve své podstatě přehnaný, ale dá se pochopit. A když to trochu přeženu... Nestačila by i menší odměna než jedna miliarda, aby občané jednoho města zaprodali život jednoho nešťastlivce?

05.09.2015