Janadvorackova
komentáře u knih
Bílý pramen
Klára Teršová
Příběh je bezesporu jedním z těch, na které by se nemělo zapomínat. Ale bylo jich tolik... Dá se říct, že některé z nich byly třeba... méně tragické? V jádru obyčejné? Všední?
Nevím.
Ale styl autora, který už chce tyhle věci vyprávět, mnohdy takový bývá, což pak vede k vnímání jeho tvorby "trochu jinak." Pro skutečné aktéry pak výsledek vyzní trochu nespravedlivě. Možná ale stále lepší, než kdyby nezazněl vůbec.
Jako stín
Helen Fields
Padouchem je pošuk unášející lidi, aby si splnil takový svůj dávný sen. Postupem času odhalíte, kam sahají kořeny jeho posedlosti, jak pomýlený je, co si sám o sobě myslí. Jak vnímá lidi, které vězní. Jak "hezké" jejich vězení je. A jak dokáže zamotat hlavy racionálně uvažujícím vyšetřovatelům.
Konec je "pěkný :), čvachtavý a deštivý."
Jeden život
Guy de Maupassant
Začátek nezaujal a chtěla jsem s tím seknout. Naštěstí se nestalo.
Hlavní hrdinka byla typickou pipkou té doby. Hrozně mě štvala, ale vlastně za to nemohla. Výchova té doby byla, jaká byla. A autor to popsal výborně, uvěřitelně a emotivně.
Příběh zasahuje roky, léta letoucí jejího života. Pohledy na vlastní místo ve světě, který se mění.
Prorokyně a hlupák
Jonas Jonasson
Tyhle knížky musím číst doma, protože se u nich přiblble směju a pitvořím :).
Jak taková šílená kombinace může fungovat, nemám tucha, ale příběh tří pošuků bez řidičáku, cestujících nejen Evropou karavanem s falešnou zančkou, v době krátce před koncem světa... funguje parádně.
Psí kůže (Huncleder)
Vladimír Körner
Zaposlechla jsem se a říkala si, že "to působí jako divadelní hra." Aniž bych věděla... Nevadilo, a tak jsem vnímala děj "trochu jinak."
V příběhu je hodně emocí a náznaků věcí a dějů, které si ale dokážete představit se znepokojivou živostí, nebo spíš "mrtvostí." Hrdinové žijí a umírají a vy tušíte, kam to povede, ale stejně čtete dál, protože vyprávění jako byste nečetli, ale slyšeli od předků. A ti znepokojivě upozorňují na to, že "tu taky byli." Pro mě jde o zajímavou věc zejména protože v době, do které příběh spadá, žil můj nejstarší doložený předek, "co ho máme v kronice." A tak si říkám... jaký byl?
Božský bastard
Christina Lauren
Lehká pornografie tvořená písmenky.
Užívají si často a na nejrůznějších místech. A v podstatě sexuální scény tvoří nadměrnou část obsahu. Ano, je tam náznak nějakého příběhu, kolem něčeho se to točit musí.
No ale jak "toho" bylo až tak moc, paradoxně to na mě mělo úplně opačný účinek. Ne nadarmo se říká, že "všeho moc škodí."
Jen se mi místy zdálo, že holka měla "poté" trochu diskutabilní hygienické návyky...
Dvojdomek ve Vrahovicích - První díl: Střídavě oblačno
Luboš Balák
Paráda. Některé situace si dokážu živě představit. Charaktery jsou rozmanité a hezky se doplňují.
Boží mlýny
Pavel Hrdlička
Nedávno jsem litovala, že si od autora už nic nepřečtu, když už tu není. Ale ejhle :). Doufám, že psal hodně do šuplete a že tam ještě něco je :).
Spolčení ničemů
Maxime Chattam (p)
Autor se s tím nepáře. Sérioví vrazi po celém světě tvoří někým organizovanou skupinu. A zabíjejí obzvlášť brutálně.
Skupina vyšetřovatelů nespí a nejednou se ocitne tváří v tvář konci.
Zlatý věk lidstva
Burchard Brentjes
Archeologický maraton vývojem kultur a společenství.
Množství dohadů na základě nálezů je zajímavé.
Vzpomínky na budoucnost
Erich von Däniken
Kdysi jsem ji měla v knihovně, teď jsem objevila audio a řekla si, že "to dám znovu." Málem ne. V devadesátkách bylo téma UFO a různých důkazů o návštěvnících strašně cool. Žrala jsem doslova vše, co se tématu týče, ale s knihami autora jsem měla problém.
Mám totiž dojem, že to je jeden velký eintopf :), polévka pejska a kočičky. Předkládá nám nějaké známé i méně známé objevy (malby, Nazcu, různé podoby soch, či vyobrazení v náboženských stavbách)... a za všechno můžou mimozemšťani.
Já bych hrozně ráda věřila, že máme nějaký takový zajímavý extra terest tento původ... ale nedokážu ho vidět ve všem, co on popisuje.
A kdyby jen popisoval. To, co se mi na knize nelíbí, je taková autorova jediná pravda, my všichni jsme blbí, protože ji nechápeme, tak on musí napsat x knih, v nichž nás obrátí na víru.
A ne jako, to neberu.
Muž jménem Ove
Fredrik Backman
Ove je takový nerudný stařík, s nímž je ale fajn strávit den. Časem se totiž poodhalí důvod, proč takový je.
Rozdíly mezi knihou a filmem jsou malé, ale film se mi tady líbil o něco víc. Kdybych knihu četla dřív než jsem viděla film, asi by mě moc nebavila, takhle jsem měla při čtení před očima podobu jednotlivých aktérů a situací :).
Osudné svědectví
Robert Bryndza
Příběhy s Erikou si vždy ráda přečtu, respektive poslechnu. Líbí se mi prolínání řešení trestných činů a osobní problémy zúčastněných.
Také oceňuji, že i když vraha tipuji, jsem často dlouho nejistá, takže vlastně za mě dobrý.
Gutta z Bubnu
Anna Beatrix Bártová (p)
Příběh je postaven na skutečných reáliích, skutečných lidech. Na druhou stranu je tam pár vymyšlených postav, poupravený král a zajímavý děj. Hezky to do sebe zapadlo.
Evan byl zprvu takový prasák, chlípník, ale pak se změnil :). Dámy jsou vzrušené a povolné, většinou. Pánové zase hezky stavěni a v loži šikovní :). No... dá se to.
Billy Summers
Stephen King
Začátek mě nebavil. Než se to rozjelo a zapadlo do správných škatulí. Než se nájemný zabiják usadil a zabydlel :). Pak nastalo několik zdánlivých maličkostí, které příběh posunuly trochu zajímavějším směrem. Konec se dá trochu předpovědět, ale no... zase až tolik to nevadí.
Vypravěč
Anna Bolavá (p)
Knihy autorky mají zvláštní atmosféru. Jako kdyby v dospělosti pořád ještě rozuměla podstatě dětské představivosti.
Jako když si jako malí představujete, že ve sklepě u babičky něco žije, že na půdě je tma živá a v hromadách kompostu žijí divné bytosti, kterým chutná lidské maso.
vím, že jsem kdysi takhle uvažovala. Dneska už se k tomu asi neumím vrátit.
Jako bych četla paralelně dva příběhy a ty se mi prolínají.
Šepot z lesa
Kateřina Surmanová
Svižná a dobrá práce.
Příběhově trochu mystérie, mírně kingovský nádech (parta dětí, která zažije něco divného), v dospělosti k tomu návrat a dohra příběhu.
České reálie, bavilo mě to.
Pískový vrch
Joanna Bator
Generační většinou tragédie. Ale tak to chodí.
Podobně hutné příběhy nejdou přečíst na jeden zátah a některé scény se i po přečtení nepříjemně vracejí.