jan8470 komentáře u knih

Nebudu tady rozebírat povídku po povídce, od toho jsou velké recenze a autor sám. Ten totiž v části nazvané Autor se vykecává rozebírá každou z těch sedmnácti povídek které sbírka obsahuje. Já jen napíšu že Sivok je silný v kratších textech s překvapivou pointou. Těch je díky temným božstvům v knize většina. Často v nich nešetří brutalitou, černým humorem a skrytými či zjevnými pop kulturními odkazy. Samozřejmě i já jsem si v nich našel své favority a naopak některé mě nechaly chladným. Nicméně těch bylo minimum, vlastně jen jedna a to vlastně nebyla ani tak horor či psychothriller, ale čistokrevná sci-fi Zachraň člena posádky, nic víc. Sci-fi autorovi moc nejdou. To však neznamená, že by se nesnažil. Například taková Náhrada je skvělá. Ale i zde, jako u většiny Sivokových povídek platí rovnice Zajímavý nápad + překvapivá pointa + krátký rozsah = výborná povídka. Zkrátka a dobře. Knihu můžu doporučit všem milovníkům kratších povídek se znepokojivou atmosférou a černým humorem.

5 03.04.2022

Super kniha. I pro holky.

5 11.03.2019

Petr Heteša – stavy nestavy, bytosti nebytosti (Sbírka povídek) Brokilon 2015
Počet stran 541
Petr Heteša je jedním z prvních a rozhodně jedním z nejznámějších kyberpunkerů u nás. Na fantastické scéně se pohybuje od poloviny osmdesátých let a já se s ním poprvé setkal roku 1989 při čtení samizdatové vydané novely Sítě, kanály a stoky, kterou napsal společně s Karlem Veverkou. Od roku 2009 publikuje pod hlavičkou nakladatelství Brokilon.Zde mu vyšly například romány Démoni jsou věční, Nevrmore Baltimore, Ruská ruleta, Moprphin red , Fatal virtual.
Nyní se k nám vrací se sbírkou povídek, kterou, ne nadarmo nazval Stavy nestavy, bytosti nebytosti.
Jak píše sám autor na zadním přebalu své knihy: „V podstatě je to soubor povídek o lidech. O lidech z města i vesnice, z obchodů i kanceláří, z metra i pravidelných meziplanetárních linek. A hlavně o jejich interakcích s anděly i démony (ať už pozemského či mimozemského původu), se stroji, roboty i androidy, s lišejníkem na skále Síria či žhavou lávou vyvěrající ze Země.
O jejich interakcích s neurčitými strukturami mimoplanetárních bytostí či softwarovými řetězci infikovanými umělou inteligencí. Předem jsem ze hry vyloučil upíry, vlkodlaky a elfy, jelikož na ně nevěřím.
Soubor povídek o životě založeném na čtyřech aminokyselinách shlukujících se do struktury DNA a produkujících bílkoviny v kontaktu s životem založeným na úplně jiné bázi, ať už jde o iontové vlnění, pekelnou plazmu či vesmírnou entitu.
Všechny ty příběhy se staly. A jestli se nestaly, tak se určitě stanou. A v tom nejhorším případě se právě teď dějí.“
Soubor čtrnácti povídek nás zavede nejen do autorova oblíbeného Baltimoru, ale také třeba do výzkumáku v Lednici, na vesmírnou stanici, neznámé planety, do Pražského podzemí či Národního archivu Spojených států.
Na těch bezmála 550 stranách se setkáme nejen s lidmi (ať už vylepšenými nějakým softwerem, nebo prostými), ale také s mimozemšťany různého ražení či s démony a astrálními bytostmi.
Ostatně, stručný seznam všech povídek jasně naznačuje jakou cestou se při sestavování své sbírky Petr Heteša vydal.
Zvuk Led Zeppelin, že je to povídka, ve které se démoni musí vypořádat s posledním přáním stárnoucího rockera.
Americký popcorn: Co vše se může stát v Národním archivu Spojených států, v sekci film? To vám prozradí skvělý Americký popcorn nabitý spoustou filmových odkazů a vtipnou detektivní zápetkou.
Znamení“ Váhy, Barva: Černá
Když správci chrámu Notre Dame přijde email o vstup do podzemí od skupiny Larpařek, začnou se dít nevídané věci.
Alcamyrské šelmičky: Když policejní vyjednavač Terry Snelling z baltimorské pobočky národní bezpečnosti přijme úkol pro Houston, vyklube se z toho hodně zapeklitá záležitost.
Konkurenční doložka: Evropská unie dokáže jednomu zamotat hlavu. Zvlášť když vám nasadí do firmy na otestování dvě nové, supermoderní sekretářky.
Absolutní rovnováha: Hráli jste někdy šachy? A přemýšleli jste o tom, jaké by to bylo, kdyby někdo hrál šachy s vámi…
Neznámá známá: Taková milá hříčka na téma Pes nejlepší přítel člověka
Porno: Bravurní detektivka s hodně zvláštní zápletkou. Kam se hrabe Doctor Who.
Femme Fractale: Krásná ženská dovede zamotat chlapovi hlavu a je jedno jestli se s ním potká v Paříži nebo v očistci.
Psí oči: Existencionální drama zasazené do vesmíru.
Lednická cibula: Jen se smějte. Tohle je větší mazec než Den Trifidů.
Úchylka dálkového spoje: Co všechno se může přihodit na trase Země – Scimarine, na to nám odpoví pátrání takřka detektivní.
Fáma a kyvadlo: Naprosto skvělá městská fantasy. A neb kdo ví, jak to s tou Sametovou revolucí opravdu bylo.
Babbageorova logická hádanka: Cestování do minulosti bylo, je a bude vždy rizikový podnik.

Autor se snažil při sestavování své sbírky řadit povídky podobně, jako tomu bývá u LP nebo CD. „Aby nebyly dvě podobné písničky u sebe.“ Tedy aby se střídala nejen témata povídek, ale také povídky lehčí s těmi vážnějšími.
Myslím, že se mu to podařilo, ale i kdyby ne, vůbec by mi to nevadilo. Protože já na téhle sbírce oceňuji něco jiného.
Předností této sbírky je především Petrova neskutečná kreativita a fantasie. Každá povídka je zasazena do jiného prostředí, každý příběh je originální, a mnohé z nich mají poselství, nad kterým se stojí za to zamyslet. Prakticky každá povídka mě hned od začátku chytla a nepustila. Jakmile se člověk zorientoval a byl uveden do děje, musel prostě číst dál hnán touhou zjistit, jak povídka dopadne. A kromě jedné či dvou povídek, byly ty konce opravdu překvapivé.
Petr Heteša svou sbírkou ukázal, že umí psát nejen kvalitní kyberpunk, ale také komorní detektivku, urban fantasy, space operu, nebo příběh o časových paradoxech.
Vlastně jedinou výtku či spíše postesk na autorovu adresu mám. U každé povídky jsem litoval jedné jediné věci. Že na rozdíl od Neila Gaimana, nemá Petr Hetša ve zvyku na konci či na začátku své knihy krátce pohovořit o tom jak která povídka vznikla…
Sám autor přiznává, že nápad „střihnout si taky nějaký povídky“ dostal po té, co si přečetl skvělou knížku povídek od J. W. Procházky – „Druhý krok nikam“.
Myslím si že, pokud bude Jiří Walker Procházka inspirovat ostatní spisovatele, k takovým skvostům jako je tato sbírka povídek, může být šťastný a spokojený nejen on, ale především široká čtenářská rodina.
95%

5 18.03.2016

Stín Modrého býka – Farantiška Vrbenská a Leonard Medek Straky na vrbě 2011

Františka Vrbenská dobrá víla české fantastiky a autorka nejen mnoha povídek, ale také například fantasy trilogie Klál hlubiny půlnoci spojila síly s Leonardem Medkem který kromě mnoha povídek napsal například knihy jako jsou dobrodruh či Conan a studna Ghůlů.
Výsledkem spolupráce těchto dvou skvělých autorů je kniha Stín modrého býka.
Příběh galského válečníka Kraka z rodu Havranů který se snaží najít nejen vrahy svého bratra a dosáhnout tak pomsty nás zavádí do české kotliny čtvrtého století po Kristu. V té době byla česká kotlina tavícím kotlíkem národů. A tak se Krak na své pouti z Daksanemetu (dnešní Doksany) potkává a utkává nejen s válečníky kmene Korkontů či Svévů, ale také s římskými obchodníky hledajícími nová odbytiště pro své zboží.
Příběh má několik vzájemně se splétajících dějových linek a pomalejší tempo, takže se čtenář musí soustředit a být trpělivý. Ne, že by Krak řešil vše jen smírnou cestou, o souboje zde rozhodně není nouze a i keltská či germánská magie mají v příběhu nezastupitelné místo. A i když s tím počtem hlavních i vedlejších postav je lehké se v příběhu ztratit, všechny jejich osudy se v závěru knihy spojí stejně tak jako potoky a říčky vlévající se do mohutného toku řeky Albis.
Na druhou stranu je skvělé že si autoři (a u Františky Vrbenské je to koneckonců dobrým zvykem), dohledali v odborné literatuře nejen původní názvy kmenů, osad, měst, hor a řek, ale také zvyky a obřady které Keltové na našem území provozovali, takže příběh působí o to věrohodněji. Jako velké plus také vnímám obě přiložené mapy a velice obšírné dodatky obsahující snad všechna jména, názvy a pojmy z keltského místopisu a historie které se v knize objeví.
Ve finále se tak stírá hranice mezi fikcí a historií a to je jen dobře.
Trpělivému čtenáři se tak ve Stínu modrého býka dostává do rukou nejen dobrodružný historický román s prvky fantasy, ale zároveň velice čtivý průvodce historií keltského osídlení v Čechách a na Moravě.
Závěrem musím pochválit také pěknou obálku z pera Jany Šloufové a ilustrace v záhlaví kapitol které pěkně ilustrují celý příběh.
V rámci ASFFH v kategorii Česká kniha zvítězila kniha v roce 2011

Stephen King - Revival
„Ale někdy vám do života vstoupí osoba, která do žádné kategorie nezapadá. Je jako žolík, který na vás jednou za pár let vykoukne z balíčku karet, většinou když prožíváte nějakou krizi.“
Stephen King je alespoň pro mě takovým žolíkem. Jednou za čas na mě vykoukne z hromady knih v knihkupectví či knihovně a vždy mě překvapí. Po revoluci tlustospisem To, před rokem romány Dallas 63 a Pod kupolí a teď v porovnání s jinými svými knihami tenoučkým románem Revival.
Vypravěčem a zároveň hlavním hrdinou je Jamie Morton. Jamie spolu se svými sourozenci prožívá idylické dětství ve středostavovské rodině a místním sboru Metodistické církve. Roku 1962 se díky tomu poprvé setkává se svým „žolíkem“ rewerendem Jacobsem který nastupuje coby mladý a nadšený pastýř na právě uvolněné kazatelské místo v místním sboru.
Revival (jak sám autor v úvodu své knihy naznačuje) je Mortonovým životním filmem ve kterém sledujeme přerod malého chlapce hrajícího si s vojáčky v mladého začínajícího muzikanta, rockového námezdního kytaristu, feťáka a z drogové závislosti vyléčeného starce čelícího svým životním démonům. Těmi jsou rewerend Jacobs a elektřina která se po tragické smrti kazatelovi rodiny změní z koníčka v Jacobsovu posedlost.
„Spousta omáčky a akce až nakonec“
King už dávno nepíše horory, u kterých si okoušete prsty až na kost. Spíše naopak. Jeho několik posledních knih jsou spíše mistrně spletené lidské příběhy a hororové prvky jsou v nich pouze kořením přidávaným po špetkách. Nejinak je tomu v příběhu Jamieho Mortona a reverenda Jacobse. Každá z životních etap hlavního hrdiny plyne zvolna jako řeka života a ne každého může bavit popis vypravěčova dětství a mládí na malém městě, či osudy rockového muzikanta. Ale každá z etap Mortonova života je okořeněna buď tragickou událostí, nebo setkáním s reverendem a je zajímavé sledovat proměnu mladého a nadšeného kazatele v monstrum ne nepodobné kapitánu Achabovi. A na horor s až Lovecravtovským mysticismem v závěru také dojde.
"Muzika je důležitá", řekl mi jednou. "Populární knížky zmizí, televizní pořady zmizí, a zkus mi povědět, co jsi viděl v kině před dvěma lety. Ale muzika trvá, dokonce i pop. Zvlášť popová muzika."
Příběh, který nám King v knize Revival předkládá, působí jako by byl skoro až retrospektivou autorova života. Nevím nakolik Stepen vychází ze svých životních zážitků, ale jeho láska k rockové muzice je z knihy cítit na sto honů, stejně tak jako jeho velice rezervovaný postoj k náboženství.
Obojí považuji za přidanou hodnotu čtivého a zamyšlení hodného příběhu o síle náboženství, víry a strachu z toho co nás čeká po smrti.
80%

Já mám knihy Petra Šabacha rád. A tenhle povídkový román se mu povedl. Možná to zní trochu divně, ale já celou knihu vážně vnímal jako sled povídek propojených postavou Arnošta a jeho rodinou. Většina kapitol by totiž obstála i jako samostatné, pěkně vypointované povídky. Hovorová čeština mi absolutně nevadila, ale je pravdou, že to mohlo být zásluhou skvělého Tomáše Hanáka který audio verzi knihy namluvil. Možná že v tištěné verzi bych s tím měl problém, ale spíš si myslím že ne. Po skvělém Občanském průkazu je Máslem dolů (alespoň pro mě) další Šabachovou trefou do černého.

5 22.09.2015

Tohle je nejlepší domácí fantastika kterou jsem letos četl. Moderní román na hranici magického realismu vyprávěný z pohledu hned několika hrdinů a hlavně perfektně provázaný. Jde o vícevrstevný text plný citlivě zakomponovaných odkazů nejen na popkulturu, ale i historii. Dá se číst jako cestopis (protože cestování v něm hraje velice významnou roli), ale také jako příběh o nájemných zabijácích. Krejčík který je žánrově jen těžko zařaditelný tady skvěle propojil to čemu snobsky říkáme vyšší literatura s literaturou žánrovou. Pokud jste si oblíbili knihu Probudím se na Šibuji, s románem Rochus si užijete ještě mnohem víc, je totiž mnohem propracovanější. Divil bych se kdyby si románu nevšimli porotci soutěže Magnesia Litera.
Román Rochus je se svými více než 700 stranami autorovým nejdelším dílem. Snoubí se v něm Krejčíkova láska k cestování a fantastice, s jeho citem pro uměleckou literaturu. Přitom jde o čtivé a svěží dílo, v němž naleznete nejen akci a atraktivní kulisy či mytické bytosti, ale také zajímavé myšlenky. O popkulturních odkazech nemluvě. Umně spředený příběh o profesionálních zabijácích však stojí nejen na hravé autorově imaginaci, ale především vypravěčském umu. Rochus se tak směle může zařadit po bok knihám Neila Gaimana na straně jedné, či Murakamiho na straně druhé.

4 04.06.2024

Nechci v žádném případě tvrdit, že v Hartmanové máme druhého Tolkiena, ale rozhodně se nebojím říct, že Jsou Kosti pod mechem nejlepší domácí hrdinskou fantasy od ukončení Delavské trilogie Míši Merglové. A je fuk že její hrdinové mají na hlavě rohy a humoru asi tolik co pan Spock.
„Po všem, co mi otec o minotaurech vyprávěl, jsem čekal něco jiného. Něco víc. Myslel jsem, že budeš jako hrdina z příběhů“ „Hrdinové z příběhů končí mrtví.“ (str. 330)

4 21.05.2024

Proč přemýšlím o Havířovině a proč na ni nedám dopustit?
„Pak jednoho dne do vesnice nečekaně přijíždí místní rodačka. Po dvaceti letech se vrací z hlavního města, protože si zpackala život a neví jak dál. František Zeman se brzy dopídí, že začala psát o Havířovině a její historii nějakou posranou knihu.“ (str. 168)
Každá vesnice (o městech nemluvě) má v sobě bolavé místo, pro malou jihočeskou obec to je chátrající dům, kterému nikdo neřekne jinak než Havířovina. Právě o jeho pohnuté historii se chystá psát hlavní hrdinka stejnojmenného románu. Z výše uvedené ukázky je patrné, že hrdinka je rozháraná, tak trochu neví co sama se sebou, neboť přišla o práci i vztah do kterého vkládala tolik energie a nadějí. Na rodnou hroudu se vrací tedy proto, aby si srovnala, co vlastně chce. Havířovina zahalená tragédiemi několika generací svých obyvatel, jí má zase pomoci nastartovat přerušenou spisovatelskou kariéru. Tedy pokud nasbírá dost informací a román napíše.
Když Iva Hadj Moussa která je autorkou knihy říká, že je Havířovina „Román o spisovatelské krizi a tajemství jednoho domu.“ Tak nekecá. V podstatě jde o psychologický thriller nejen o zlu. Ale o zlu které v lidech dřímá v podobě toxických vztahů a lhostejnosti. Není to veselé čtení. Dokonce bych řekl, že z něj mrazí stejně, jako mrazilo diváky při sledování filmů: Je třeba zabít Sekala či Habermannův mlýn. Přesto kniha dokáže pobavit. Autorka, jak je jejím zvykem vše nahlíží očima a komentuje ústy hlavní postavy, tudíž se dočkáme jak sžíravých postřehů o životě, vesmíru a vůbec, ale také o čtenářství a spisovatelství. Tady Iva Hadj Moussa dokáže vyloudit na tváři čtenářově úsměv.
Za mě jde o další zdařilé dílko pro mě nové tváře české literární scény. A plakejte nad rozlitým že se vypravěčka stále jen lituje a plácá se životem jak nudle v bandě, kdo v životě nezažil něco podobného, ať první hodí kamenem.

4 17.04.2024

Od autorky jsem četl skvělý román Těžké duše a po přečtení mi bylo jasné, že si najdu cestu i k jejím dalším knihám. Díky Českému Rozhlasu a jeho pořadu Audioknihy Radia Wave jsem se k jedné z nich dostal už dnes. Nebudu tu psát o Vojtěchu Hrabákovi, (který byl prostě skvělý), ani o výborně zvolené hudbě. O tom toto povídání není.
Šimon je šestnáctiletý kluk, který se svými kamarády Drakem, Armanem a Ludacisem dává dohromady black metalovou kapelu. Ale tohle je jihočeský Tábor a ne Norsko. Ostatně ani tihle kluci nejsou žádní Mayhem. Spíš se snaží vymezit vůči rodině, škole a nudnému a pokryteckému světu dospělých. Jejich jednotvárný život plný vzdoru a upíjení piva v místních hospodách nabere obrátky ve chvíli, kdy se seznámí se Soratem. Tajemný muž, který oplývá až démonickou aurou, přesvědčí mladíky, aby mu pomohli vyvolat ducha dávno zemřelé dívky. Kluci celou záležitost považují spíš za neškodnou zábavu, ale co když tím zatraceným rituálem vypustili do světa opravdového démona?
V podstatě jde o hororově laděnou sondu do života dnešní mládeže. Autentickou, sarkastickou a díky naivitě hlavních hrdinů i zábavnou. Bylo zajímavé nahlédnout do hlavy šestnáctiletého kluka a vidět a slyšet jak vidí dnešní děti své rodiče, prarodiče a svět. Autorka je dětská psycholožka a myslím, že znalosti získané při práci s mládeží v téhle novele zužitkovala výborně. Hororově detektivní linka sice na konci vyzní trošku do ztracena, ale jako vhled do uvažování a cítění dnešních náctiletých funguje Démon ze sídliště dobře.

4 15.03.2024

Za mě nejpropracovanější autorova kniha. Řemeslně výborně zvládnutá. Co se inspiračních zdrojů týká, oba filmy z nichž čerpá znám a nemyslím si, že je kniha jejich fanfikcí. Bezesporu autora inspirovaly, ale jeho invence včetně vypravěčských postupů je natolik zřejmá, že se dá kniha považovat za originální a čtivou poctu oběma filmům, nikoliv za fanfikci.

4 13.12.2023

Vtipné, chytré, čtivé. Jana Maffet Šouflová je Ellis Petersová domácí fantastiky. Ale je s ní mnohem víc srandy. Oproti Svitkům z Londýnského mostu je zde víc fantastických prvků a vůbec je to takové příjemně švihlé čtení. I v těch nejtemnějších případech je dost prostoru tu na vtipnou či ironickou hlášku, jindy na trefný a vtipný popis nějaké budovy či některého z aktérů příběhu. Trošku zamrzí nedokonalá redakce u první a páté povídky. Naopak potěší spousta map, ilustrací a pevná vazba a krásný přebal.

4 29.10.2023

(SPOILER) Moc nechápu, proč do tohohle projektu Argo šlo. V Kosmasu říkali, že rozkaz zněl "Vydejte mangu. A volba padla na Dívčí válku. Nevím, školy nemám a autor je prý historik a v husitství se vyzná, ale že by Žižka zamordoval Mikuláše z Pelhřimova? A prokop Holý jako plešatý prelát? Zikmundova žena se taky nejmenovala Barbara. No nevím nevím. Stejně tak si překladatel plete slovo svatost a svátost, o tom že by přijímání pod jednou způsobou bylo pití vína, je taky hloupost. Myslím, že co se historické věrohodnosti týká, vyrovná se Kóiči Óniši Petru Jáklovi, ba ještě ho v mnohém předčí. Příběhově je to trošičku lepší než Jáklův film. Vlastně jde o příběh válečné siroty, která se přidá k právě se formujícímu Husitskému vojsku. Ale v podstatě je to taková pohádka, akorát to není moc pro děti, scény znásilnění malých holek nejsou pro děti nejvohdnější.
Dceři to dávat číst nebudu, vyrostla na Kláre Smolíkové a jejích knihách Husité a Husův dům a ty jsou historicky mnohem věrohodnjší a pro děti vhodnější a zábavnější. No a já se budu držet Sapkowského a jeho Husitské trilogie. Je to sice fantastika, ale mnohem zábavnější a historicky věrohodnější.

4 06.06.2023

Hlubiny jsou města antologií, která nejen že splnila, co její editoři slibovali, ale díky jejich péči a skvělé spolupráci s autory povídek se řadí k tomu nejlepšímu, co u nás na tomto poli doposud vyrostlo. Jsem rád, že dala Epocha tomuto projektu zelenou.

4 21.05.2023

Nápad udělat z Geralata poztulného rónina není špatný, v podstatě i Usagi (hrdina komiksové série Usagi Yojimbo) se občas utkal s nějakou tou příšerou a že jich v Japonské mytologii je. Takže ten posun do Japonska je v pohodě. Problém je ovšem příběh. Ten je na rozdíl od příběhů ušatého rónina plytký a bez pořádné dějové linky. Geralt prostě jen pátrá po tajemné sněžné ženě. A kdyby to nebylo naznačeno v anotaci, ani by člověk nevěděl, proč ji hledá. To se čtenář dozví až na samém konci knihy. Mnohem zajímavější jsou ovšem příšery, se kterými se na své pouti utká, a jejichž informacemi nabytý bestiář najdeme na konci knihy. Rafal Jaki se tedy se scénářem moc nevytáhl. Naštěstí je tu ještě Hataya jehož kresba není úplně marná. Ale ve srovnání s prací Inko Ai Takita která ilustrovala komiks Manga Jókai: Děsivé pověsti z Japonska působí nevýrazně. Z celé knihy tak nejvíce zaujme krásná obálka a již výše zmíněný bestiář Mathewa Mayera.

4 29.03.2023

Podrazy v podrazech jiných podrazů. Nejvíc mě bavila povídka Lidé Černého kruhu. Výtvarně asi nejvíc Zamboulské stíny. Naopak šrafování v povídce Lidé Černého kruhu dělalo v kresbě dost čurbes. Rudé hřeby jsou klasika, ale kresba mi připomínala starého Kruana z ABC. Takže zas takový zázrak to výtvarně nebyl.

4 01.01.2023

Kniha čítá něco přes sedm set stran, ale čte se opravdu dobře. Je to dáno tím, že autor čtenáři dávkuje informace o lodi, jejím osazenstvu i světě, v němž se nalézají postupně. Příkladem budiž scéna, v níž se posádka schází na Politické školení mužstva. Ve chvíli, kdy má politruk Plocek promluvit k mužstvu, přeruší autor děj vysvětlením toho, jak takový politický pracovník na vesmírné lodi pracuje a komu se zodpovídá. Stejně jako pozvolné dávkování informací funguje v Lipnerově románu změna prostředí, v němž se příběh odehrává. Když už by se čtenář mohl začít nudit, dojde k novému setkání s mimozemšťany, objeví se nová planeta či vesmírná stanice. O dějové zvraty není nouze, dokonce dojde i na lodní vzpouru či milostný románek, nebo takřka detektivní pátrání. Zkrátka čtenář se rozhodně nemá čas nudit. Navíc je celá kniha prodchnuta duchem nezlomné vůle lidstva k životu a to je na ní také velice sympatické. Ostatně přesně proto doporučila Kristýna Sněgoňová tento rukopis k vydání Michaelu Broncovi a jeho nakladatelství

Hvězdolet Vltava má šanci zaujmout každého milovníka spaceopery a vesmírných dobrodružství vůbec. Pravda čtenář bude muset čelit poměrně značnému množství technických informací o chodu lodi a jejích zbraňových systémech, a autor se občas nevyhnul zdlouhavým vysvětlovacím pasážím, přesto stojí tohle retro vesmírné dobrodružství za přečtení.

4 15.07.2022

Včera jsem dočetl tuhle vtipnou, nicméně hluboce pravdivou knížku. Máma dvou divokých kluků Madla Pospíšilová píše rukou lehkou a s nadhledem. Vtipná je skoro jako Franta Kotleta a sebeironií srší víc než Teslovy vynálezy. Pokud máte pocit, že jste příšerná matka a všechno vám padá na hlavu, nebo už máte ratolesti odrostlé a chcete si zavzpomínat na "mateřskou dovolenou", je tohle knížka přímo pro vás. A pokud si potrpíte na humoristické memoáry, tak taky. Zkrátka Kronika rodu Příšeráků je skvělou volbou pro neklidnou dobu.
"A tak je čerstvá maminka zmatená jako velbloud na kolečkových bruslích, ale kojí dítě, když má hlad (dítě, matka pro jistotu jí vždycky, když se namane alespoň nepatrná příležitost), ukládá ho ke spánku, když je unavené..."

4 03.10.2021

Glen Weldon je celoživotní Batmanův fanoušek, přesto historii Temného rytíře a všechny jeho vzlety a pády líčí s novinářskou přesností, ale i s nadhledem. Kniha se čte fakt skvěle, skoro jako kvalitní detektivka. No a když se jeden začne ve všech těch reebotech, crossoverech a paralelních komiksových liniích ztrácet, vtrhne do děje nejdříve Burton a po něm další filmaři a je o zábavu postaráno. Podtitul Zrod nerdů taky není náhodný. Protože Batman Batman ve všech svých podobách je, byl a bude nedílně propojený se svými fanoušky. V Americe vyšla kniha v roce 2016, takže v ní logicky nenajdete ani řádku o posledních DC filmech. Takže končí Nolanovou trilogií a v knihách Sovím tribunálem. Což je sice škoda, ale je to pochopitelné. Mnohem víc mě mrzel fakt malý prostor věnovaný fotodokumentaci, spoustu obrázků jsem si musel dohledat na síti. Přesto můžu knihu doporučit a to i těm, kteří nejsou hardcore fanoušky netopýřího muže.

4 19.09.2021

Jedinou vadou na kráse by mohl snad být jen závěr knihy. Ten je na můj vkus až příliš otevřený.
Žádná chvíle není poslední, nepatří mezi autorovy nejlepší romány, ale jako iniciační kniha pro potencionální nové čtenáře je absolutně postačující. A ti skalní? Ti si zase budou chrochtat blahem jako v posledních letech vždy.

4 04.09.2018