jakub2199 komentáře u knih

Potencionální čtenář by měl vzít na vědomí, že se nejedná o historickou knihu, ale na historii založenou literární fikci, ne nepodobnou románu Jméno Růže od Umberta Eca. Forma je provedena jako série korespondencí a deníkových zápisů (ne nepodobné Drákulovi od Brama Stokera). Čtenář tak získává pouze kusý obraz celého děje a je na něm, aby určité mezery vyplňoval svou představivostí. Postavy (a to včetně Caesara) jsou fiktivními verzemi svých historických základů a je nutno pamatovat, že jejich myšlenky a názory reprezentují více autorovu vizi než skutečnou realitu. Určitě bych knihu doporučil jakémukoliv zájemci o historii Říma, či čtenáři, hledajícímu experimentální formu vyprávění.

4 17.02.2018

Literární klasika, která má své místo ve světě literatury a divadelnictví právem. Příběh vášnivé lásky a manipulace a síly slova. Příběh je svým rozsahem spíše kratší, ale o to více je děj sepjatý, scéna střídá scénu a jedna lež a manipulace navazuje na druhou.
Vedle očividného výkladu chování Jaga jako chování pramenící ze závisti, jsem četl i výklady, které hovoří o Jagovi, který jedná na popud jeho vlastní žárlivosti vůči Desdemoně a jeho chování pramení z jeho vztahu k Othellovi, tato interpretace mi přišla zajímavá a dává ději nový a hlubší rozměr, vybízím tedy případné čtenáře, aby četli scény i touto optikou.

3 16.03.2023

Je nutno rozlišit hodnocení Zápisů o Válce Galské a zbytek knihy. Kniha jako celek by si zasloužila spíše ke 3 hvězdičkám, Zápisy o Válce Galské rozhodně pět, dal jsem tedy průměr.
Zápisy jsou nádherný vhled do času dávno minulého, dávají nám poznat historii, bojovou a politickou taktiku a k tomu jsou i zajímavým počtením. Jejich politickou motivaci je nutné mít na zřetel při čtení, okolnosti jsou tendenční směrem k Caesarovi - mnohé chyby jsou vlastně plánem a tam, kde to není možné předstírat dokonce neodvratitelným neštěstím.
Co stojí za pozornost je nonšalantnost s kterou jsou popisovány válečné zločiny. Propuštění vězňů s useknutýma rukama je považováno za akt velkodušnosti, vyhlazení celé populace města včetně žen a dětí zase přiměřený trest za odpor.
Rozhodně zajímavé počtení pro milce historie Římské říše či Gaia Iulia Caesara. A pokud kvalitu přitakal i samotný Cicero, kdo jsme my abychom to rozporovali.

3 16.10.2021

Ke knize jsem bohužel nepřistupoval jako tabula rasa, ale byl jsem poznamenán sledováním slavné adaptace - nikoliv Plein Soleil ale Talented Mr. Ripley s M. Damonem v hlavní roli. Vzhledem k tomu, že se jedná o adaptaci, která děj v jistých aspektech pozměnila tak si dovolím říci, že jsem osciloval mezi znalostí a neznalostí.
Každopádně byla kniha velice příjemným počtením. První polovina je rozhodně kvalitnější než druhá polovina, která místy tíhla spíše k opakování se. Na rozdíl od filmové adaptace, není v knize Ripleyho sexuální orientace explicitně vyslovena ač obsahuje silné narážky na bisexualitu či případně homosexualitu.
Obzvláště vnitřní pochody hlavní postavy jsou zajímavým počtením. V Ripleym jsou jisté kvality Raskolnikova a jeho odmítání si připustit vlastní chyby bylo zajímavým psychologickým pokusem. Obzvláště konec, který nechává otázku finálního osudu - spíše v rovině vzdálené budoucnosti nevyslovenou je srovnatelný s koncem filmu, který ho podle mého názoru provedl lépe, ač bychom mohli říct, že na konci děje jde ve filmu a knize o odlišné postavy.
Rozhodně kniha za přečtení stojí ikdyž pro fanoušky bych doporučil spíše starší filmovou adaptaci, která je knižnímu ději věrnější.

3 13.09.2020

Krásně napsaná nostalgická kniha, spíše soubor tématických vyprávění než-li souvislý příběh, přestože je zde jistá pojící myšlenka a příběh. Zvláštností je, že příběhy jsou vždy opředeny jistou nedořečeností, tedy vždy zůstane něco, co není dovysvětleno nebo dořečeno, čtenář si může stále klást otázky na věci, které nebyly rozřešeny. Ne ve smyslu, že by autor začal vyprávět o něčem a potom ono dějové vlákno opustil. Mnohokrát je čtenář informován, že autor o dalších osudech neví, nebo je někdy přerušen samotnými postavami, někdy autor spekuluje nad neznámou informací, někdy ne. Celý soubor zanechává jistý patos, jistý smutek nad chováním a osudem lidí, kteří někdy byli sousedy a přáteli a sledem událostí byli svým okolím opuštění ne ze zloby či nenávisti, ale jen a prostě z lidského strachu.
Jde o nenásilnější formu seznámení s hrůzami holocaustu pro čtenáře toužící si rozšířit literární obzory.

3 21.06.2020

Mé zkušenosti s existencionalismem jsou veskrze povrchní. Omezují se na to co jsem o něm četl od jiných autorů. Mýtus o Sisyfovi od Alberta Camus by se tam snad počítat mohl, ale on sám označení existencionalista odmítal, takže Nevolnost je mou existencionalistickou prvotinou. A musím říci, že na mě udělala výrazně větší dojem než Mýtus od Camuse. Přestože jde o román, můžeme o knize uvažovat i jako o eseji. Sartre se rozhodl sdělit svou myšlenku pro čtenáře přístupnější formou románu. Zda to je proto, aby pro čtenáře nezajímajícího se o existencionalismus, propašoval tyto myšlenky takříkajíc zadními vrátky, nebo jen chtěl sdělit svůj názor a tato forma se jevila jako ta nejlepší nemohu soudit. Ale osobně jsem mnohem větším fanouškem sdělování v kontextuální podobě a dám mu přednost před suchou pedagogikou některých filosofických prací téměř vždy. Když už Platón považoval dialog jako vhodnou formu pro svou filosofii, tak proč by nemohla posloužit i Sartrovi. Kniha samotná je napsána čtivě. Neužívá složitých konstrukcí. Když už zabředne do filosofování tak je to ve formě vnitřního toku myšlenek, představ a asociací, které usnadňují vtušit se do emocionálního a psychického stavu protagonisty, či bych možná měl říci Sartrea? Myslím, že se hranice mezi autorem a postavou v některých pasážích knihy silně rozmazává. Je zvláštní, že i vyprávění děje působí zdánlivě chaoticky, jako bychom sledovali mysl postavy, v jednu chvíli popisuje své okolí a v druhé je ponořen do jakési psychadelické vize, či jindy se nechá unést vyprávěním informací absolutně nesouvisejících s dějem a stráví na nich několik stran. Každopádně je to kniha zajímavá a rozhodně nelituji jejího přečtení. Mám v plánu se k ní vrátit až se "prokoušu" jedním z existencionalistických filosofů (např. Heideggerem).

3 09.04.2019

Nemám absolutně žádné zábrany v tom změnit jednou udělené skóre, ať už do plusu či do mínusu, pokud se změní můj názor na knihu. Ale dosud jsem necítil potřebu tak učinit. Domnívám se ale, že tato kniha dostane v budoucnosti ohledně mého názoru revizi. Mou hlavní výtkou je, že jsem knize špatně rozuměl. Jestli je to tím, že nejsem dostatečně vyzrálý jako čtenář, či milovník moudrosti nemohu posoudit. Ale měl jsem problémy pochopit kam se mě autor snažil dovést. Při čtení mě napadla paralela, která vystihovala, jak jsem se cítil: obloha podmračného dne, kdy Slunce chvílemi vysvítá zpoza mraků a chvílemi je skryto jako mlhavý koláč, kdesi za nimi. Napříč celým textem jsem měl dojem, že začínám tušit, co se mi snaží autor sdělit, ale nikdy jsem to doopravdy nespatřil. Musím se ale shodnout s často zmiňovaným názorem, že při čtení na člověka padá až ochromující úzkost provázená pocitem existencionální nejistoty (nemohl jsem si odpustit to přirovnání použít). Přesto je mé pochopení textu takové, že každý má prohlédnout skrz iluze světa a nahlédnout na jeho absurditu naplno. Tím dosáhne svobody, ale ne svobody od morálky či důsledků jednání, ale svobody být Bohem svého světa, být Alfou a Omegou své existence, žít pro sebe se všemi důsledky - žít život v přítomnosti. Ale je možné, že taková interpretace je spíše moje zbožné (opět jsem si to nemohl odpustit) přání než skutečná intence autora (ač je pravdou, že sám vyzývá čtenáře, aby nepřijímal pravdy druhých, ale místo toho se vydal hledat ty své, takže třeba na tom něco pravdy bude).

3 15.03.2019

Velice zajímavá kniha - možná bych mohl snad říci studie - nejvhodnější by ale bylo ji nazvat kritikou. Jde o kritické a rozhodně (díky vhledu historie, která se udála po vydání knihy) přesné pochopení principů ekonomického plánování a jeho vazeb na vytváření a budování totalitaritních režimů. Velice zajímavé je pozorování, že v základu většiny nacistických a fašistických režimů stojí socialismus. Autorem popisovaná nezbytnost přechodu od centrálního plánování k totalitarismu je nádherně vysvětlena a je těžké s ní polemizovat. Co bohužel knize vytknout lze je fakt, že podává pramálo rad k nápravě. Částečně obhajuje liberalismus a přesto připomíná jeho problémy, kritizuje tendence k nacionalismu a světovému separatismu, ale kritizuje většinu forem mezinárodních formací. Kniha je jakoby prvním dílem na který by měl následovat další, který bude rozvíjet myšlenku, jak by se ideální uspořádání mělo provést. Bohužel taková kniha není a snad i autor byl nebyl takové myšlence nakloněn. Z obsahu pro mě vyplývá, že jakýkoliv obecný model uspořádání by musel nutně přehlížet partikularismus jednotlivých zemí/společenství a nutně tak vedl k nesvobodě, ale jinou cestou {jak vyplývá z jeho kritiky určitých mezinárodních organizací}. Velice poutavé čtení na hranici ekonomie a politologie, bezpochyby důležitá pro formování názoru na možnosti politické organizace, poněvadž i po více jak 70 letech od vydání jsou určité popisované fenomény pozorovatelné i v dnešní době.

3 13.12.2018

Příběh, novela, která mi připomněla jiný obdobný příběh "Muž, který sázel stromy" a svou introspekcí v mnohém Starce a moře. Ze čtení Adventu jsem měl velmi podobné pocity jako z předchozích dvou knih.
Jde o komorní příběh, který je spíše novelizovaným zamyšlením nad lidským údělem a vztahem lidí mezi sebou a ke svému okolí projekovaný na plátno nelítostné přírody.

2 17.07.2023

Nejedná se o nejlepší z Shakesperových her, ale rozhodně stojí za přečtení. Příběh je krátký, ale nabízí mnoho k zamyšlení. Problematická je z dnešní doby samozřejmě xenofobie vůči židovské populaci, která je pouze podtrhována chováním židovských postav, přičemž Shylock má reprezentovat to nejhorší z nich, přičemž jeho dcera si přeje být raději křesťankou než jeho dcerou. Chování křesťanských postav vůči židovi je ospravedlňováno a po Shylockovi se chce, aby nastavil druhou tvář (po křesťanském vzoru), ale ten odkazuje na minulé křivdy a chce pouze svou spravedlnost.
I rozuzlení příběhu je ukřivďující, ač si nemyslím, že Shylock měl dostat oč žádal, způsob jakým mu v tom bylo zabráněno považuji za problematický, V příběhu lze tedy najít morální otázku zda je lepší nadzákonné bezpráví či nezákonné právo? Nechám na čtenářích, aby posoudili sami.

2 12.07.2023

Moje první zkušenost s moderním životopisem, který osciloval mezi příběhem a naučnou literaturou. Literárně zpracováno rozhodně zajímavě. Autora je rozhodně nutno pochválit za jeho volbu zpracovaného materiálu, ani jednomu tématu nevěnuje přespříliš velkou pozornost a jeho přístup ke zpracované látce v mnohém připomínal životopisy antických autorů (především Plutarchovi Životopisy a Setoniovi Životopisy dvanácti císařů).

2 11.05.2023

Velice působivá básnická sbírka, ač se musím přiznat, že na mě z obsažených básní, větší dojem na mě udělala báseň Tři než-li eponymní Milá sedmi loupežníků. I když se mezi oběma básněmi dalo najít mnoho paralel, tak sociologický aspekt i lyrika mi připadala zajímavější u básně Tři. Přesto obě vysoce kvalitní, obě tragické.

2 08.03.2023

Báječná kniha, velice působivě napsána. Čte se více jako kombinace vzpomínkového vyprávění a introspektivní úvahy nad lidstvím. Pro čtenáře Malého prince, se v knize objevuje několik povědomých motivů. Přesto je působivé především vyprávění, kterým autor přibližuje svou filosofickou úvahu.
Zajímavá ve vztahu k autorovu dílu byla i předmluva od Jozefa Felixe, která přibližuje tvorbu Exupéryho v kontextu existencionalistické tvorby.

2 08.03.2023

Druhá kniha, kterou jsem četl od Gibsona z Sprawl série, a v některých ohledech lepší než Neuromancer, v některých slabší. Prolínající se příběhové linie byly zajímavý koncept, ale podle mě utrpěl nejednotnou kvalitou jednotlivých segmentů. Přestože je příběh vcelku dobře promyšlen, tak minimálně z počátku se mi stávalo, že jsem se v ději trochu ztrácel. Bohužel obzvláště prostřední část děje mi přišla nejslabší, jako jisté intermezzo v ději, ale podle mě nezamýšlené a v důsledku toho působil konec trochu jako deus ex machina (kdo četl pochopí jistou absurditu tohoto faktu).

2 28.02.2023

Krátký a čtivý příběh, taková příjemná novela. Musím říct, že jsem nejprve viděl filmovou verzi, a rozdíly mezi knižní předlohou a filmovou verzí jsou vcelku patrné. Jako příjemná četba k odreagování lze doporučit.

2 06.02.2023

Pohádky Oscara Wilda jsou velmi zvláštním čtením. Jsou ve své podstatě umělými pohádkami vytvořenými autorem a nikoliv sebraných z lidové slovesnosti jako tomu bylo u pohádek Bratří Grimmů či Erbena nebo Němcové, přesto je v mnohém připomínají. Pokud bychom měli, ale poukázat na největší rozdíl mezi klasickou pohádkou a pohádkou Oscara Wilda, tak by to byl fakt, že jako součást sociálního poselství pohádek, je konec většiny příběhů tragický, či smutný. Dobro vždy nezvítězí a nejlepší se vždy nestane vítězem, ale přesto se domnívám, že jsou to nádherné příběhy plné literární nádhery, které je nutné přečíst.

2 16.07.2021

Zatím asi moje nejméně oblíbená kniha od sira Terryho. Rozhodně obsahuje vše, co může čtenář od knihy ze série Zeměplochy očekávat. Nedorozumění, humor, magii, absurditu a dokonalou genialitu. Přesto se nabízí ale. Knize chybí pojící myšlenka. Ano je pravdou, že většina knih Zeměplochy je vlastně humornou esejí na téma, co kdyby to co známe bylo trochu jinak. Ale většinou je to pro autora jen odrazový můstek. Zde se pojící myšlenka - tedy Austrálie (pro zjednodušení) stala Alfou a Omegou. Bohužel ke škodě výsledného příběhu. Čtenář by nebyl daleko od pravdy pokud by děj přirovnal k sérii eskapád Bustera Keatona nebo Charlieho Chaplina.
Přesto musím dodat, že kniha má své světlé okamžiky a rozhodně to není špatné počtení, ale v porovnání s ostatními knihami Zeměplochy poněkud zklamání.
Musím ještě vyzdvihnout překlad Jana Kantůrka - boha překladatelské kreativity. Jedna ukázka, která shrnuje vše: filosof Li-Tin O'Weevidle (jak ho litinové vidle napadly netuším, ale je to poklad).

2 12.08.2020

Velice zvláštní zvláštní zvláštní kniha. Moje první zkušenost byla skrze filmovou produkci Kubrickovu, ale naštěstí v době tak vzdálené, že si toho mnoho nepamatuji. Kniha je psána jako zpověď hlavního protagonisty. V originálním znění je Alexův argot silně ovlivněn slovanskými jazyky, takže je vcelku srozumitelný pro čtenáře naší provenience. Přesto je nutné si chvíli zvykat, o to zajímavější pak je, když se v ději objeví postava, která hovoří "běžnou" angličtinou.
Zasazení příběhu do dystopické verze budoucnosti je rozhodně zajímavé, čtenář cítí jisté náznaky orwellovského světa, ale rozhodně se nejedná o žádnou kopii. Vpravdě většina myšlenek autora působí vcelku originálně a pro čtenáře sci-fi žánru rozhodně doporučená četba.

2 17.07.2020

Nádherná ukázka toho jak může vypadat sci-fi ve své syrové formě. Jedna ze základních knih žánru, který je znám pod názvem cyberpunk. Děsivá přesnost s kterou autor vytušil a odkazoval na budoucí vývoj technologie je až zarážející. Svět který pan Gibson vytvořil působí organicky, živě. Pokud bych ho měl přirovnat k něčemu, co je známé tak bych řekl kniha se nese v duchu filmu Bladerunner (vyšly ve stejné době).
Pro čtenáře hledající ne přímo optimistickou vizi budoucnosti bych doporučil 451 stupňů Fahrenheita - nejde sice o cyberpunk, ale rozhodně kritiku lidské konzumace technologie. Z české tvorby pak rozhodně Stroncium od Jiřího Kulhánka.
Rozhodně doporučuji anglickou verzi komukoliv, kdo je schopen.

2 14.06.2020

Lze knihu shrnout jako rozsáhlou esej o modernistech a přínosu jejich literatury. Psaná je čtivě, ale musím zmínit jistá ALE. Prvním z nich je, že nutnost znalosti, alespoň nějakých děl od rozebíraných autorů je skoro nutnost pro skutečné docenění textu. Přišlo mi také, že kvalita mezi jednotlivými kapitolami oscilovala. Nejslabší mi přišla kapitola o Virginii Woolfové a nejsilnější TS Eliotovi a DH Lawrencovi.

2 12.12.2019