Snídaně u Tiffanyho / Breakfast at Tiffany's

Milé, roztomilé čtění o jedné malé komediantce. Svou krásou oslňovala muže a toužila po usazení a domácím štěstí..

Já jsem zklamaná. Útlá kniha obsahuje spoustu popisů, které byly in tehdy (kdy snad postupně začínala televize), ale dnešního čtenáře už jen zdržují a obtěžují. Příběh jsem už z názvu očekávala úplně jiný a hodně to podpořily asi dvě ukázky z filmu, které jsem viděla cca 2 a více let zpět.

Čtenářská výzva splněna. Film poměrně věrně odpovídá knize. Jsem překvapená, a o to více obdivuji, jakou postavu dokázala Audrey Hepburn z toho mála vytvořit. Kniha mi přijde jako blahosklonný pohled Freda na svět. Sám nic nedokázal a nezažil, přesto svou optikou někoho rádoby lepšího posuzuje ostatní. Holly oproti tomu nic neočekává. Jen to, že se o ni budou všichni starat, ale nebude jim na ní a jí na nich záležet. Jen volný popis (s děsivým překladem) situací, které nikam nevedou.

Velmi zajímavá a možná pro mnohé i inspirující novelka z pera tohoto klasika nás zavádí do atmosféry New Yorku let dávno minulých. Mnohé z nás určitě neminula i filmová podoba s úžasnou Audrey Hepburn a rovněž píseň z tohoto filmu se stala známou pro mnohé generace. Kniha se ovšem od filmové podoby dosti odlišuje a dokonce sám autor T. Capote se od filmové verze distancoval.

Já nechci spát, já nechci umřít, já chci jen putovat v nebeských pastvinách.
Příběh z New Yorku 40. let.
Lehce praštěné, ale hodně osvěžující Holly Golightly jsem ze začátku nevěřila ani slovo. Jak jsem se o ní dozvídala prostřednictvím různých lidí víc, byla mi čím dál sympatičtější.
Stejně jako vypravěč doufám, že se jí podařilo najít své místo na slunci.

Ach jo, odeonky a klasika asi vážně nebudou pro mě. Nejvíce se mi na knize líbilo, že nemá ani sto stran a že jsem ji měla pouze půjčenou.
Stejně jako u nedávno přečtené knihy Velký Gatsby mi připadalo, že (některé) dialogy pomáhal vymýšlet generátor náhodných slov. Příběh mě neuchvátil, postavy mi k srdci nepřirostly, moc nechápu, že se z toho stal klasika. A taky mi to spoustou věcí připomínalo právě výše zmíněnou klasiku V. G., ale četlo se mi to o dost lépe.

Podobnou literaturu vlastně nevyhledávám, ale potřeboval jsem si přečíst knížku do letošní ČV (2025, úkol 15), tak jsem dal SNÍDANI u TIFFANYHO šanci. Příběh již není na dnešní dobu nic zvláštního, šokujícího a v hlavě jsem měl celou dobu jen tvář Audrey Hepburn (jako teenager jsem jí byl okouzlený, i-když mi bylo v době jejího úmrtí teprve 5 let). Moje hodnocení je tak malinko zkreslené, protože postava Holly mi v knižní předloze vlastně nebyla vůbec sympatická. Dávám tak tři hvězdy.

Tohle opravdu není knika pro mě. Kdyby nebyla tak krátká, asi ji nedočtu. Ale aspoň se mi hodila do výzvy, je v ní recept na drink Bílý anděl - napůl z vodky, napůl z džinu, bez vermutu. :-)

Dvojjazyčné vydání s komentáři pod čarou bylo pro procvičení angličtiny moc fajn.
Svoboda nebo samota? ... Nevědět, že mi to patří, dokud to neodkopnu... Doufám, že Holly našla místo, kam patří.

Novela mě bavily, byla více sakratická a drásavá oproti filmu, kde vše působí jako spíš takový zamilovaná pohádka. Holy je mi mnohdy líto, mnohdy vůbec, jindy člověk nemůže vydržet ani minutu jejich projevů, a zároveň jakmile se objevují chvíle, kdy je v knize stranou tak jako by tam najednou zavládlo prázdno. Nejsmutnější je pro mě část, kdy jí píše manžel, že at se k němu již nevrací po skandál v tisku. V ten moment před vámi stojí člověk, kterého všichni tak nějak nechal stranou. Aspon v tomhle ohledu je její útěk pochopitelný.

Holly Golightly...na začátku jsem prostě nechápala, proč by mě měla tahle ženská zajímat. Absolutně jsem nesdílela nadšení pro její osobu u vypravěče ani jiných mužských postav, které se na začátku příběhu objevují. To holka mi prostě byla ukradená. Až v okamžiku, kdy se autor začal dostávat pod povrch a já konečně mohla vidět víc než jen tu špičku ledovce, jsem se do toho začala dostávat. Pak se do popředí dostalo téma svobody, závazků, možnosti volby, hledání....a ano, toto mě zaujalo a udělalo to z příběhu Holly něco, co stojí za pozornost, co provokuje k úvahám.

Ze všech autorových knih má tato na Databázi nejnižší hodnocení. V poměrně útlém svazku autor sděluje spoustu informací. Takže psát určitě umí, ovšem ten obsah mě nějak neoslovil. Nevyčetla jsem tam žádnou přidanou hodnotu ….. jakoze je to o pomíjivosti života apod.
Naprosto geniální byl pro toto dílo i pro autora nápad nechat ve filmovém zpracování ztvárnit Holly Andrey Hepburn.
I když ten popis v knize jí jaksi vůbec neodpovídá.

Snad každý viděl ikonický film,
v němž Audrey Hepburn postává u výlohy luxusního klenotnictví, snídá a sní o své budoucnosti,
v němž ve svém bytě pořádá opulentní večírky a cigarety kouří zásadně s elegantní špičkou,
v němž na okně u požárního schodiště tklivě zpívá Moon river...
Snídaně u Tiffanyho je jedním z příkladů, kdy audiovizuální ztvárnění zasáhlo popkulturu výrazně hlouběji než jeho knižní předloha.
Sama jsem o Capoteho novele z roku 1958 dosud slyšela jen soudy na téma: Jedna z nejpřeceňovanějších knih všech dob.
A víte co?
Pokud mám rozšířit řady těch, kteří tedy její význam přeceňují, hlásím se do první řady. Našla jsem totiž hluboký příběh raněné dívky, která hledá sama sebe a své místo na zemi, v textu zpracovaném na oko povrchně, na který když se ale naladíte, tak právě za vším tím vynechaným patosem a absentujícím doslovným popisem, naleznete mezi řádky ukrytou nesmírnou intenzitu.

„Beztak domov je tam, kde se člověk cítí doma. A já ho zatím ještě hledám."

„Mám věliký strach, kamaráde. Mám, konečně. Protože by to takhle mohlo jít věčně. Nevědět, co je moje, dokud to nezahodím."

(SPOILER) Tuhle knížku miluju! Líbí se mi, jak autor píše, knížka byla velmi čtivá a zanechala mě v dlouhém přemýšlení. Mám ráda záhadné, svobodné a jednoduše nepopsatelné postavy a knížky, které mají nějakou myšlenku a přesah. Holly jsem celou dobu trochu obdivovala, i když jsem s ní mnohdy nesouhlasila, ale konec mě trochu zranil, protože ze sebejisté ženy tu nakonec byla malá holka, která neví, kde je doma, a jenom touží být šťastná. Na tom příběhu mě něco uchvátilo, a proto si budu zarytě stát za tím, že je to jedna z nejlepších knížek, co jsem kdy četla!

I přes malý počet stran, jsem knihu nedocetla. Je znát, že kniha byla napsaná již velmi dávno, a nedokázala mne vtáhnout do děje.

Kdyby tato kniha neměla skrovný počet stran, pravděpodobně bych ji nedočetl. Nulová atmosféra, nezajímavě vykreslené postavy, jejichž osud mě díky tomu vůbec nezajímal a pomalu plynoucí děj bez jakýchkoliv zvratů. Závěr je sice obstojný, ale celkový dojem z knihy bohužel nezachraňuje.

Určitě nedoporučuji číst český překlad z roku 1969. CHvílema mi z těch frází bylo velice trapně. V budoucnu přečtu originál. Začátek pomalý, ale závěr a pointa novely se mi zamlouvala.

Priznám sa, začiatok ma takmer odradil.

Niežeby Capote písal zle, skôr naopak, len mi jeho štýl a téma príliš pripomínali zdanlivú povrchnosť Veľkého Gatsbyho, knihy, ktorú som ani na štvrtý pokus nebol schopný dočítať.

Nakoniec ma však milo prekvapil silný príbeh jednej pobláznenej femme fatale, ako aj niektoré pridružené charaktery. Azda až na hlavného hrdinu; ten sa mi zdal príliš pasívny.

Snáď by Raňajky u Tiffanyho dostali odo mňa iba priemerné hodnotenie, ale vynikajúci a prekvapivý záver dali všetkému tomu naivnému pozlátku skutočne nejaký zmysel.

Ku knihe sa už pravdepodobne nevrátim, ale nemám problém ju odporučiť. Čítané v rámci ČV ako e-book.

Upřímně, stojí tahle novela za tolik povyku?
.
Stejně jako kdysi, i na druhé přečtení mě to utvrdilo v tom, že Capote dle mého názoru napsal mnohem lepší novely a povídky než je tato. Může za to slavný melodramatický film? Já ho neviděla, ale vsadím se, že toho moc s knihou společného nemá, protože si nějak nedokážu představit Audrey Hepburn, jak šlape newyorské chodníky. V jádru je totiž tahle novela skutečně dost depresivní a Hollyina maska roztomilého a roztžitého diblíka zakrývá utržené šrámy z nelehkého dětství. Dnešním pohledem by se dalo říct, že Holly je taková zlatokopka, sice se zlatým srdcem, ale pořád zlatokopka, která sice touží po klidném koutu, ale jde na to dost naivně a vypočítavě.
.
Nechápejte mě špatně, je to dobře napsané, ale Holly mi zkrátka k srdci nepřirostla. Ano, ta scéna s kocourem na konci je dojemná, ale že by mě to vystřelilo na jinou planetu, tak to zas ne. Osobně mi vůbec nesedl překlad a přimlouvám se za nový, protože tohle bylo dost hrozné. Capote napsal spoustu lepších věcí, z novel třeba Luční harfu, ale tohle je pro mě trochu přeceněné dílko.