Jadla komentáře u knih
Četla jsem ji, protože byla v letošním Souboji čtenářů.
Mám ráda literaturu pro mládež a nevadí mi komiksy.
Tenhle je založen na úžasném nápadu. Motiv dluhu a jeho celoživotního splácení výborný. I to, že někdo chce být slavný a obětuje se tomu, zatímco někdo jiný po slávě a superhrdinství netouží a může být šťastný i bez toho. Líbí se mi práce s barvami.
S čím jsem ale měla problém, byl samotný příběh. Je vyprávěn hrozně útržkovitě, měla jsem často dojem, že jsem omylem otočila dvě strany najednou, že to, co mám před očima, nenavazuje na to, co jsem viděla na předchozí straně. Nakonec ano, tak nějak se nakonec poskládalo vše dohromady, ale plynulejší, spojitější vyprávění by příběhu prospělo.
(SPOILER) Není špatná, námět je zajímavý a některé motivy neotřelé. Ale se mnou se míjí, nebo jak to mám nazvat. Jediná postava nevzbuzuje sympatie. Jejich jednání, rozhodování, prožívání se jedinkrát neprotne s mým. Jako bych se na odvíjení příběhu dívala hezky bezpečně a nezúčastněně zpoza skla.
Ano, byla jsem zvědavá, jak to dopadne, ale jako bych v závěru sledovala zpomaleně grotesku. Nemůžu uvěřit, že by nějaký člověk z těchto důvodů a za těchto okolností kryl dvacet let takovýto čin. Mlčel, dával růže do váziček a převlékal cíchy v zamčených prázdných pokojích a přihlížel tomu, jak jsou jeho děti bezradné a nešťastné.
Ovšem podzimní příběh si samozřejmě přečtu s novým entuziasmem.
Jednoduchý příběh bez odboček, bez složité zápletky. Ale příjemný k přečtení, plynule plyne, líbilo se mi napravení jednoho hráče i přátelství napříč školami. A vlastně i to, že děti jdou hledat pomoc do muzea. Nebo samy do přírody.
Moc se mi to líbilo. Nejdřív jsem měla pocit, že čtu druhý díl a vynechala jsem první, ale neva, zorientovala jsem se a chtěla jsem číst dál. Milá setkání s obdivovanými muži naší minulosti mě vyloženě hřála u srdce. A komiksy o knihovnách? Blaženství.
Forma připomíná knížku pro mladší děti, ale obsahově je cca pro deváťáky a prospěje i starším.
Kéž by byl ještě tlustější.
Za obzvlášť skvělou věc pokládám jasné zpracování hesel, uvedené větné vzorce, srozumitelnost. Jde o výbornou pomůcku.
Takové to čtení, které umí kapku zvednout náladu. Už už vtipné, rozsah akorát pro mrňousky, obrázky taky spíš povzbudí. Chrujdu mají naše děti rády, baví je, což je to vůbec nejhlavnější. Mě potěšil Smradolf vyspaný dorůžova:)
Nádherné dětské verše. Děti si je rády nechávají večer číst. Skácel je skvělý, budí ve mně dojem, že mluví sice k dětem, ale nemluví ťuťuňuňu infantilním jazykem, tak protivným v některých dnešních dětských knížečkách. Promlouvá s důvěrou, že mu bude porozuměno, a ono je.
Ilustrace jsou také nádherné, jednoduché, bez podlézavé křiklavosti. Ty kulaté obličejíky Čapkových postav!
Pastva pro oči i pro uši.
Nevím proč mě čtení tak otravovalo. Přitom ingredience fajn, jsem vytrvalý čtenář, detektivky můžu.
Takové překvapivě svěží, příběhy se rozvíjí v zajímavých kulisách rozhlasu, televize a divadla, postavy živé, sem tam vtípek.
Koukám tu na prázdnou tabulku a nevím, co napsat jiného, než co už je napsáno pode mnou - má šmrnc. To vystihuje přesně. Nádherné ženy, bohatí nekňubové, osamělý detektiv, hrstka drsných chlápků, plán, zlato, čest, láska. Vše v dokonalém poměru a na svém místě.
Touhle knihou se autorka trefila "do černého" mého vkusu a zájmu. 19. století, Praha, malířství, detektivní zápletka, vlastně dobrý konec, zároveň se dozvědět i něco zajímavého nového. A zároveň všechno napsáno docela přirozeně, žádný strojený, křečovitý jazyk ani dějové kotrmelce. Hned bych brala takovou nějakou podobnou další :)
Označení psychothriller mi přijde kapánek nadnesené, spíš prostě pořádná detektivka (což pokládám za lichotku).
Nemohla jsem se během čtení srovnat se slovem Listoň, připomíná mi příliš označení mimoň, bájná strašná postava na koni si v mých představách žádá důstojnější jméno, ale to je můj problém.
Mám obzvlášť ráda středověk, Přemyslovce a detektivky. Pod Krašovem každoročně proplouváme v létě po Berounce. Je čas adventní. Všechno nahrává této knize do karet, aby se líbila. A také že ano. Není to tedy pecka, která zatřese světem, ani ji nebudu číst znovu s omamnými pocity, ale pro ten středověk, místa, jež znám, a detektivní pátrání za přečtení stála. A také za ty závěje sněhu.
Tato kniha se dotkla mého srdce. Četla jsem ji jako maminka, prožívala jsem ji jako maminka. Moc se mi líbilo, jak autorka nahlíží na příběh postupně různýma očima. A ten konec, samozřejmě. Famózní, krásné.
Jednu hvězdičku jsem přidala díky nadšení mých dětí. Citují z pohádek, smějí se, baví se.
Ilustrace moc hezké. Text tak nějak postrádá šmrnc.
Příjemný klasický text s ještě krásnějšími ilustracemi. Jeřabinka nějak moje děti vzala, když kuckají, vzájemně se pošťuchují, že jim uvízla v krku jeřabinka. Každý kohout, co jich po sousedech vidí, je ten zachráněný. S tímto zpracováním jsme si padli do noty.
Perry Mason na mě působí jako senzační muž do nepohody. Takový svěží. Tenhle případ se mi zdá nějaký pokroucený, moc spletitý a přitom zbytečně. Obrázkový doprovod zašimral na nostalgickou strunu.
Četla jsem ji znova po letech letoucích. Tentokrát nahlas dětem večer před spaním. Syn ani nemohl vydržet ležet, jak napjatě poslouchal. I mladší dceři se příběh líbil. Hráli si pak na tlupu, jeskyni, křesání jiskřičky a předpokládám, že i na pád do propasti a lov nosorožce. Ale jsem raději, že toho jsem přímým svědkem nebyla.
Zase se mi při opětovném čtení pospojovaly střípky, které mi uvízly v hlavě při prvním čtení a knížka mě ani podruhé nezklamala. Ano, poznání minulosti už je dál, některé věci nahlížíme jinak, ale dítěti je nádherně a srozumitelně předložen každodenní zápas o přežití, dospívání chlapců v lovce, závislost člověka a lidstva na přírodě.
Syn si teď přeje, až vyroste, být Mamutíkem. Přeje si vidět štípání pazourku a aby zas byli mamuti. Já si přeju, aby jednou svým dětem mohl v klidu a bezpečí číst třeba právě Lovce mamutů.
Zdá se mi lepší než předchozí dva díly, milé čtení.