Jadla

Příspěvky

Jméno růžeJméno růžeUmberto Eco

Čtu ji nepravidelně znovu a znovu. Po letech nebo i kratších úsecích se k ní stále vracím. Hlavní postava františkána Viléma mi je velmi blízká a období je pro mne nevyčerpatelnou studnicí zájmu.
U jiných knížek je opakované čtení jiné, stačí si připomenout první větu, zápletku, postavu a vím, můžu přeskočit odstavec a pokračovat. Tuhle čtu od začátku do konce pořád je něco nové, poutavé, přímo vybízí k novým myšlenkám. Vždycky mě znovu naplní vírou v pravdu, v nezbytnost hledání pravdy.
Jsem nadšenou čtenářkou detektivek. Málokterá je tak dobrá, aby ji stálo za to číst znovu. Ale Jméno růže pro mne není detektivkou. A popravdě mě zaráží, kolik čtenářů ji čte jako detektivku. Zápletka s vraždami a mrtvolami je vedlejší, je to jen prostředek pro vyjádření toho, co chtěl autor říci. A při každém dalším čtení je ta detektivní vrstva příběhu ta méně a méně podstatná, zajímavějším a podstatnějším se stává to ostatní sdělení.
Film mě dost zklamal, bohužel, čekala jsem asi příliš mnoho. Dobrá je ale i rozhlasová dramatizace, stojí za poslechnutí.

26.10.2020


Říkali mi LeniŘíkali mi LeniZdeňka Bezděková

Četla jsem ji jako děvčátko, povinně nahlas jsme ji museli předčítat ve škole. Navzdory tomu ve mně zůstal silný dojem, dodnes si vybavuji některé obrazy, situace, momenty, i když možná nepřesně a přibarvené vlastní představivostí. Bylo mi moc líto babičky, kufr na půdě s nálepkou, poslouchání za gaučem, neustále přítomný pocit něčeho nesprávného, že to tak nemá být, ne a ne, jako malounko bodající osten. To se autorce opravdu povedlo.
Koupila jsem teď dceři knížku do ucha, budeme poslouchat.

10.05.2020


Krása nesmírnáKrása nesmírnáIrina Valerijanovna Karnauchovová

Máme stařičké vydání po rodičích, kteří je zdědili ještě po někom, takže první pohádky máme v poněkud salátové podobě, ale prostředek knihy drží. Nevím ale, jak dlouho, protože čteme na vyžádání dcery každý den/večer. Pohádky jsou krásně ilustrované a přináší trochu toho strašidelného do dětské představivosti. Přiznám se, že jsem se jako správně pošahaná matka bála, že se malé budou třeba zdát zlé sny o lebkách, co jim ve tmě svítí oči, ale nic, naopak nadšení.

14.07.2017


Do tmyDo tmyA. Bolavá (pseudonym)

Prožívala jsem knížku podobně. Spíš mě upoutala, zaujala, rezonovala mi v hlavě, než že bych mohla říci, že se mi prostě jen moc líbí. Je příliš niterná, aby se dala jednoduše shrnout.
A je také pravda, že má přesah i do mého života. Prvně v životě jsem na zahradě obrala květy divizen a sledovala, jak schnou, jak se suší. Také se častěji dívám pod nohy do trávy a nevidím jen trávu, znovu si připomínám jména, která jsem znala jako dítě, kontryhel, jitrocel, hluchavka. Je zvláštní, že knížka tak prostá dětinskosti, v řadě čtenářů vyvolává obrazy z dětství.

11.08.2016


Vinnetou IVinnetou IKarl May

Miluji tuhle knihu od dětství, pro její dobrodružný děj, kvůli indiánům, ale zejména kvůli tomu úžasnému příběhu jednoho věrného přátelství, vždycky mě neuvěřitelně dojme.

04.03.2013


Ke dnuKe dnuA. Bolavá (pseudonym)

Okouzluje mě autorčin jazyk a způsob vyprávění. Postavy jsou zaťaté, strašně osamocené, málo spolu mluví. Celý příběh je pro mě až téměř přízračný, značně působivý. Svírá se mi srdce lítostí nad Miladou, Miluškou i doktorem. Chtěla bych pomoct Aničce a také poznat Jardu. A hnusí se mi reportér. A trochu i Uhlíř. A zajímá mě Hana. A ohrnuju nos nad mámou Gábiny a těmi jejími parťačkami, ani se tomu nedá snad říkat kamarádky.
Autorka dokáže vzbuzovat emoce!

14.08.2017


Osm horOsm horPaolo Cognetti

Líbila se mi všudypřítomná metafora osmi hor. Také vzdor a pokora spojené v jediném životním osudu. I výstavba textu je skvělá, jako by bylo řečeno právě jen to, co je nezbytně třeba. Ale zůstal mi po přečtení takový smutný, nedokončený dojem.

27.02.2019


Rychlé šípyRychlé šípyJaroslav Foglar

Vždycky se mi tááák líbil Červenáček!

18.06.2016


Špalíček veršů a pohádekŠpalíček veršů a pohádekFrantišek Hrubín

Jak to bylo, pohádko? Héééj rup, už ji nesem. Větší už tam neměli. Po trávě se nejlíp tráví. Vyprávím je dětem večer v posteli před spaním, potichu, někdy i několikrát dokola, a stejně se neomrzí. Tak je vyprávěla i maminka nám. A v srdci doufám a věřím, že je budou moje děti vyprávět těm svým. Větší poklonu snad ani nemohu vyjádřit.

06. ledna


Heřmánkové údolíHeřmánkové údolíH. M. Körnerová (pseudonym)

Velká hrdinka, která na konci života může hýřit životní moudrostí. Jen si nejsem jistá, že je tak docela věrohodná, jak by si autorka nejspíš přála. Kniha se velmi dobře čte, nemá nudné pasáže, které by čtenář musel přeskakovat, aby se posunul v příběhu, řemeslně jistě chválihodné. Nejsem však přesvědčena o tom, že se to s tou hloubkou a opravdovostí povedlo.

15.06.2017


Heidi, děvčátko z horHeidi, děvčátko z horJohanna Spyri

Jako holčička jsem ji milovala, mám ji připravenou i pro svou dcerku, až povyroste. Svěží vyprávění, zajímavé prostředí, svérázné postavy, opravdový příběh, ne didaktickými poučkami čpící konstrukt.

14.07.2017


Muž, který sázel stromyMuž, který sázel stromyJean Giono

Pro mě doslova omamné. Tak prostinké, tak burcující, jako podobenství.

14.07.2017


Věčně zpívají lesyVěčně zpívají lesyTrygve Gulbranssen

Už je to nějaký pátek, co jsem četla celou trilogii, a přesto ji mám pořád v hlavě, patří k těm, které naplňují mysl i srdce (duši?), prostě celého člověka. Velký Příběh - s velkým V a velkým P.

24.01.2018


Chrám i tvrzChrám i tvrzPavel Eisner

Musím říci,že to je jedna z té hrstky,kterou má už navždy na dohmátnuti od postele. A otevírám ji ve dnech dobrých,skvělých,zlých i obyčejných,otvírám ji tu i onde,v noci i zvečera, a pokaždé je to silná infuze ryzího potěšení.

26.01.2020


Frida Kahlo: Ilustrovaný životopisFrida Kahlo: Ilustrovaný životopisMaría Hesse

Tak nějak si nedovedu utvořit jasnou představu, jaká tato žena skutečně byla. Častokrát si přečtu životopis a mám nějakou přesnější představu o člověku, kterého popisoval. Nemusí být samozřejmě správná, ale to je jiná věc. S Fridou Kahlo tápu. Vůbec to nemyslím jako výtku této knize, připadá mi, že je to ten z nejpřesněji vystihujících literárních portrétů vůbec, ale přesto. Jako by malířka byla nezlomný, pořádnou rychlostí se valící kámen, navzdory všemu a všem, pořád dopředu, pořád rychleji. Ale zároveň působí tak křehce, zranitelně, smutně, jako kolibříček.
Velmi oceňuji to, že se autorka nezabývala vleklým vysvětlováním, úvahami, podrobnými popisy. Naopak, letmé zmínky, prostá fakta, vlastně skoro kalendářový výčet jednotlivých vybraných událostí, proložený vlastními vzpomínkami Fridinými (ano, mohlo být voleno lepší písmo), vytváří pozornému čtenáři jasnější obraz a životnější představu Fridy než sebepřesnější a podrobnější líčení.

23.02.2020


Markéta LazarováMarkéta LazarováVladislav Vančura

Kniha mne vzala za srdce, neumím přesně vyjádřit, jak na mě zapůsobila, je taková křehká a zároveň drsná. Ovšem Vančuru není možné neobdivovat a nezbožňovat!

04.03.2013


Devět branDevět branJiří Langer

Nádherná kniha psaná s láskou, nadhledem, vtipem člověka, který píše o tom, co miluje a čeho si váží. Pelmel příběhů vážných, smutných, ale také komických a groteskních, k zamyšlení i pousmání. Některé jsou vysloveně anekdotické. A kdo si rád neposlechne (nepřečte) židovskou anekdotu!
Domnívám se, že lze tuto knihu označit za zdravou esenci židovské zkušenosti, moudrosti a humoru. Snad je právě taková i díky tomu, že je napsána ještě před hrůzou holokaustu.

13.07.2017


O statečném CibulkoviO statečném CibulkoviGianni Rodari

Báječný příběh malého Cibulky, postavičky k pousmání i k zamyšlení. S ilustracemi tvoří dokonalý celek.

14.07.2017


VertigoVertigoPatrik Girgle

Myslím, že kniha je povedená po technické stránce i stylisticky. Také myslím, že to je knížka, která se čtenáři nemá líbit. Snad ani nemůže líbit. Není o hezkých věcech, učesaných myšlenkách, spořádaném dospívání. Kdyby byla líbivá, nebyla by opravdová. Jenže podle toho, co si pamatuji, a možná si to už maluju jako zlaté časy mládí, takhle jsme přece nemluvili!

14.07.2017


Toulky světem malířstvíToulky světem malířstvíWendy Beckett

Dostala jsem ji jako dospívající děvče pod stromečkem. Rozplakalo mě to radostí. Je to krásná knížka obsahem, formou i jistým poselstvím. Zabývá se velkými lidskými díly a není velikášská, je milá.

25.09.2017


Saturnin se vracíSaturnin se vracíMiroslav Macek

Na čtení jsem se těšila a zároveň jsem měla obavy, aby výsledkem nebylo jen zklamání. A ono nikoli, jde o milé připomenutí skvělého díla, připomenutí, které pobaví a neurazí. Dokonce bych řekla, že některé nápady jsou vskutku Jirotkovské. Jediné, co bych knize vytkla, jsou doslova citované pasáže z knihy původní. Pro milovníky a znalce Saturnina je to vyloženě zbytečné až otravné a pro ty (existují-li), kdo nečetl první díl, nezaslouženě polopatické.

24.01.2018


Tři mušketýřiTři mušketýřiAlexandre Dumas, st.

Znala jsem jen staré filmové zpracování, ale díky Patřičné čítance mi to nedalo a chtěla jsem si tenhle pomalu zapomínaný román přečíst. A jak jsem začala, nemohla jsem přestat! Je to mnohem plnější, poutavější, bohatší příběh než ten, který jsem znala z televize. A také nakonec o dost smutnější.

27.02.2019


Letopisy NarnieLetopisy NarnieC. S. Lewis (pseudonym)

Mám je prostě ráda. Autorova imaginace je prvotřídní, příběhy jsou průzračné, ale nechybí jim hloubka.
Vždycky jsem měla nejraději Kůň a jeho chlapec, ale i ostatní díly si sem tam znovu připomenu poslechem nebo četbou.

11.01.2020


Malé ženy (převyprávění)Malé ženy (převyprávění)Jindřiška Smetanová

Moje srdeční záležitost. Byla by mezi těmi, které bych si vzala s sebou na pustý ostrov. Dostala jsem ji od maminky, když ji Albatros čerstvě vydal a šlo o lásku na první čtení. Byly jsme tehdy (a pořád jsme) čtyři holky, co jsme spolu vyrůstaly. Měla jsem rozdělené, která jsme která, Markéta, Jo, Líza a Amy. Mockrát jsem si v životě vzpomněla na skromnost, trampoty, dobrotu, poslušnost, odhodlanost děvčat Marchovic. Sice žijí v jiné době, ale rodina, přátelství, trápení zůstává stejné napříč generacemi.

02.02.2020


To by se zvěrolékaři stát nemělo (1. a 2. díl)To by se zvěrolékaři stát nemělo (1. a 2. díl)J. Herriot (pseudonym)

Četla jsem jako mladá a teď znovu jako o něco míň mladá a tolik se mi líbila! Nejenom pro úžasně rozverné, veselé, zábavné a hravé příběhy, ale i pro ty vážnější, při kterých se srdce zachvěje. Líbí se mi na celé knize snad právě to nejvíce, že je humoristická, opravdu se při ní od srdce směju, a zároveň v ní je dost moudrosti a něčeho, co lze poněkud křečovitě nazývat mravním poselstvím. Takový splínový vyprošťovák.

11.06.2020


Pláň Tortilla / Na plechárněPláň Tortilla / Na plechárněJohn Steinbeck

Stále se mi vybavují obrazy, které umí Steinbeck perfektně vykreslit. Spánek pod převrácenými loďkami, vysavač na elektřinu, který není kam připojit, téměř cítím zápach rybiny, když vzpomínám na Pláň Trotillu. Je to už dávno, co jsem knížku četla, nicméně se na ni nedá zapomenout.

04.03.2013


Nadějné vyhlídkyNadějné vyhlídkyCharles Dickens

Nejdřív jsem viděla film. A něčím mě zaujal, tak jsem si přečetla román. A rozhodně nelituji, je tak klasický, anglický a dickensovský!

04.03.2013


Střevíce z lýčíStřevíce z lýčíFrantišek Nepil

Myslela jsem, že to nevydržím. Smíchy, bylo to báječné čtení! A nejen rozesmívá, dojímalo mě i k slzám.

01.06.2016


Vraždy s monogramemVraždy s monogramemSophie Hannah

Knížka byla docela milá, prima na prázdninové zcela oddechové čtení. Jen rozuzlení bylo skutečně poněkud šroubované a přespříliš spletité, což u původních příběhů Agátiných nebylo zvykem.

11.08.2016


AdventAdventJarmila Glazarová

Četla jsem s čím dál sevřenějším žaludkem. Brilantně zachycená lidská zloba, krutost, hloupost, neochota. Chtěla bych si myslet, že dneska je to ve skutečnosti jiné, ale jiné jsou jen metody, vlastnosti zůstávají stejné. Dílo je nadčasové a stojí za přečtení. Líbila se mi kompozice i gradace příběhu.

21.06.2017


1