Jadla komentáře u knih

Když jsem pozdě v noci dočetla, zůstala jsem oněmělá. Do rána se mi zdály sny, v nichž jsem viděla obrazy z knížky. Je nesmírně působivá, způsob vyprávění, zvolená slova, celý příběh předává strach, nedůvěru, váhání, osamělost, bezmoc. Vzepětí, kdy se národ jako zvíře zahnané do kouta, rozhodne k poslednímu skoku. Buď a nebo, už není co ztratit. To lpění agentů tajné policie na totální moci, i když se už systém sype, nikdy nepochopím, je to hrůzyplné.
Čtěte a pamatujte.

17 22.02.2023

Milé čtení. Překlad je místy nepřesný, špatně formulovaný, což je škoda. Příběh neurazí, vše chvályhodné, místy pokus o odlehčení komickými situacemi, dobré úmysly postav, důraz na rodinu a přátelství. Nic nevšedního.
Co se mi doopravdy líbilo, byl popis lesa. Les je přítel, není temný a strašidelný, je naopak bezpečným útočištěm, věkovitým společníkem, moudrým a spravedlivým strážcem. To mě při četbě zaujalo.

5 16.02.2023

Hodnotím výš, protože Chrujda dělá opravdickou radost mým dětem. Chodíme na něj do knihovny, bez alespoň jednoho nemůžeme odtamtud odejít.
Nejmladší dcera má nejraději suvicku Stanu, hraje si na ní, má radost z jejích nápadů. I v tomto díle její řešení zazáří:)

2 12.02.2023

Četla jsem ji poněkolikáté, líbí se mi, snad pro tu vlídnost, připomenutí hrůz, s nimiž se museli veteráni srovnat, pro ten poklid, s nímž starým mládencům plyne život. A vlastně se mi líbí i to, jak se lidé spolu setkávali. Nejen přátelé, ale i známí, napříč generacemi, povoláními, příjemní i protivové. Prohodili pár slov, někdy víc. To se mi líbí asi ze všeho nejvíc. Setkávání.

2 08.02.2023

Dojalo mě, jak mu v těžkých chvílích tanou na mysli slova babičky, sourozenců, kamarádky. Musel jim, když je vyslovovali, naslouchat, nejen je zaslechnout.
Okouzlilo mě i to, jak prostince a pravdivě vyjádří autorka to, že nezáleží na bohatství, ale na statečnosti, cti, sounáležitosti. Oheň a zranění jsou zde jen prostředkem, nikoli podstatou sdělení. A myslím, že právě děti to pochopí.

1 01.02.2023

Nejsem povídkový typ, jsem spíš čtenářkou na delší trati. Ale těmhle povídkám jsem dala šanci, protože jsou od Patřičného. Ještě jsem četla ty Čapkovy.
Na těchto povídkách je pro mne dojemný, omamný a srdce rozechvívající vztah muže, vypravěče, k ženám. Vytrhává při čtení z šedivosti a nezájmu všedního života a na pomíjivé okamžiky vzbuzuje pocit, že ženskost a přitažlivost neumírají.

31.01.2023

Skvělá! Nejdřív se mi nechtělo pustit se do sportovního příběhu, téma mně tak vzdálené, že víc už to snad nejde, ale nakonec jsem se překonala, a než jsem se rozkoukala, byl konec. A trošičku i slzy dojetí nad tím, jak to dopadlo.
Nekonala se žádná tělocvičná propaganda, jen ryzí nadšení z pohybu, hry, přátelství, spolupráce. Líbil se mi i vztah dětí a rodičů, rodiče nebyli potomkům pořád za zadkem, ale byli vlastně v pravý čas na pravém místě, tak akorát. Kéž by se mi to také dařilo!
Postavy jsou perfektně živoucí, živé, životné. Chvílemi mě zaráželo, že vlastně není děj vyprávěn v ich formě, jak působí skutečně.
A závěr je třešničkou na dortu.
Přečtěte si.

1 31.01.2023

Večer si sedám, ke mně děti v pyžamkách a čteme ji. Zpíváme, hádáme, říkáme si dávno známé a zapomenuté verše, prohlížíme obrázky.
Mám ráda večery s příjemnými knihami.

3 29.01.2023

Četla jsem a četla, dlouho do noci, nemohla jsem se dočkat, jak to dopadne.
Příběh je vyprávěn podle mě úžasným, autentickým, věrohodným, přirozeným způsobem. Autorka má skvělý jazykový cit.
Almin svět je pestrý, zažívá úžasná dobrodružství. Dětskému čtenáři je velmi nenuceným způsobem předložen obraz života po velké válce, za velký klad pokládám to, že není idealizovaný a růžový, jak tomu v současnosti bývá.
Malinko mě zamrzel rychlý konec tě historické linky. Ještě se k němu vrátím, jestli mi něco neuniklo, ale všechno se jako zázrakem v dobré obrátilo, každému se náhle splnilo, co si přál, to se až vymykalo celé atmosféře knihy. Ale jelikož šťastné konce jsou fajn, je to jen malý údiv, ne nespokojenost z mé strany.

29.01.2023

Dcera přečetla a půjčila ji mně, ať ji zkusím, a že chce i další díly.
Mně se příběh opravdu líbil, je vyprávěn docela jednoduše, nic komplikovaného, ovšem dotýká se témat, která jsou v dětské literatuře spíš vzácností, což je její velké plus.
Přirozeně, bez křečovitosti předkládá téma vztahu dětí a starých, osamocenych lidí a jak si mohou vzájemně pomoci, téma antisemitismu a poválečných zmatků.
Mě její četba příjemně potěšila, dceru povzbudila k další četbě, takže co víc chtít.

3 27.01.2023

Přečetla jsem ji vlastně pracovně, abych věděla, co dávám číst dětem ve škole.
Autorce se výtečně povedlo vystihnout křehké vztahy v rodině, náladovost a hledání dětí na začátku dospívání, zároveň i sílu plynoucí z toho, že nejsme na všechno sami.
Líbí se mi příběh i způsob, jakým jej autorka vypráví. A to, jaká volí příjmení, je zábavnou třešničkou na dortu.

2 27.01.2023

Je nádherná. Jako svěřené tajemství, osobní, prožitá, s nadhledem, s humorem, se zaujetím, zvědavostí, angažovaností, lidskostí, tak akorát maličkou kapičkou nostalgie, s ryzostí.
K téhle knížce se ještě vrátím a nechám se jí nejednou pohladit na duši.

23.01.2023

Jedním slovem skvělá. Patřím k těm matkám, které pořád varují nelez tam, nespadni, nelitej, ne, ne, ne.... A pak si zpětně sama sobě nadávám, že se mám krotit. Patřím k učitelkam, které se o děti dost bojí, i houpání na houpackach může být rizikové. A přece cítím, jak je zákaz dolíku nespravedlivý, jak je nutné, nezbytné a potřebné, aby děti měly Dolík, Okraj i Vršek, aby z nich nevyrostla motovidla a třasořitky. Všem přeju, aby se nedaly zastrašit a lezly, skákaly, prolézaly, cítily a žily jako děti.

4 29.12.2022

Tahle kniha nevzbuzuje pocit literárního mistrovství, geniální promyšlenosti ani virtuozity a přesto je skvělá. Nějakým záhadným způsobem zapadla do mého rozpoložení a s chutí jsem ji dočetla.
Líbilo se mi využití slovanských bájných postav, ale i novodobějších příběhů, líbilo se mi, jak je vykreslen dávný český venkov a život jeho obyvatel, a líbilo se mi, jak to nakonec všechno dopadlo.
Není to knížka, u které se tají dech, ale naopak u ní můžu volně vydechnout.

2 09.12.2022

Motiv pampeliškového vína myslím zbytečně rychle v příběhu zapadl, opravdu je vše takové smrsknuté, pár odstavců/stránek navíc by knížce rozhodně neuškodilo a děti "by to v klidu daly."
Líbí se mi, že autor používá příjemně tvořivě inovativní češtinu. Děti mají rády sůvičku Stáňu.
A nepochybuji, že jednou vyjde vše o Chrujdovi v souborném vydání, jako jiná díla na pokračování.

02.12.2022

Naše děti mají Chrujdu rády a křen se jim líbí. Příběh je hodně kratičký, zvládli bychom i delší text.

20.11.2022

Knížka vypadá, že se na ní nešetřilo, hezké, bohaté ilustrace, prima formát, pěkný papír. Líbí se mi i to, že v ní vystupují méně známé druhy zvířat. Samotný příběh však příliš nezaujal. Chápu, co autorka chtěla dětem předestřít, naznačit, ale tak nějak vyznívá vše trochu křečovitě, strojeně. Pokus o humorné pasáže, šišlání netopýrkovo i to, jak náhle k výslovnosti r a ř přišel, to, jak Mona nechce papat a zjistí, že jí to vlastně škodí, překonání vlastní paličatosti a neposlušnosti, to vše je samozřejmě správné a děti to znají z vlastní zkušenosti, ale nepůsobí to v příběhu úplně přirozeně. Myslím, že skutečná Dětská Literatura, s velkým D a velkým L nikdy nebude takhle prvoplánově poučná. Že ta poučení z ní budou plynout mimoděk, dítě je bude muset samo vyrozumět, nikoli že poučení budou postavy pronášet jakoby mimochodem.

Tenhle příběh je hezký a rozhodně patří k lepšímu, co jsem ze současné literatury pro děti viděla. Ale ne k nejlepšímu.

14.11.2022

Docela zručně napsaná detektivka, charakter postav dobře podaný, zajímavá tím, jak tytéž okolnosti vypráví dva vypravěči. Jak už tu padlo níže, hlavní hrdinové sympatie zrovna nevzbuzují, ale oba působí životně, autenticky. Je škoda, že od samého začátku autor dává tušit a záhy nenechává pochybovat o tom, jak to bylo doopravdy. Finále je nápaditě vymyšleno a průhlednost vypravování mu ubírá na efektnosti.

11.11.2022

Nemohla jsem se přimět ji odložit. První příběh navíc s hrdinou sympaťákem, poslední vlastně také. Zamlouvá se mi, jak jsou příběhy napínavé a zároveň nejsou děsivé. A dobře nakonec dopadnou.
A nejsou vůbec sentimentální, to jen můj komentář. Asi stárnu.

2 04.11.2022

Fantastická! Ten první příběh, Tři muži ve člunu, byla parádní jízda - nabo spíš plavba? Hlavní i vedlejší postavy vydařené, vykutálené, sympatické. Chtěla jsem je i v dalším počtení. Co mne ohromilo snad nejvíc, bylo to, jak autor detektivek zvládl perfektně i humoristickou polohu. Čistým, upřímným a spontánním smíchem jsem se smála ráno před sedmou ve vlaku cestou do práce. A to už je co říct!
Každý ze tří příběhů je vlastně úplně jiný, jiná konstrukce, jiné motivy, prostředí, metody. Pokaždé překvapí. Nemůžu říct, že rozuzlení by bylo vyloženě nečekané, ale rozhodně napnutě očekávané, příběhy jsou bohaté, prostředí plastické.
Přečtěte si, nezalitujete.

2 13.10.2022