J.P.S. komentáře u knih

Viz můj komentář k prvnímu dílu

3 27.12.2020

Viz můj komentář k prvnímu dílu

4 27.12.2020

(hodnocení zde psané se vztahuje na všechna vydání a všechny díly)

Anča a Pepík je neprávem přehlížený český komiks. Příběhy dvou myších kamarádů jsou velmi propracované, napínavé a někdy i docela tajemné. Ale především dávají smysl. Na základě mnohých z nich by se dal postavit i úspěšný sci-fi nebo fantasy román (například motiv čaroděje zakletého ve studánce jsme kdysi použili i při hraní Dračího doupěte :)). Oba hlavní hrdinové jsou velmi uvěřitelní, sice jsou to děti, ale zároveň se nebojí přebírat odpovědnost a rozhodovat se v nelehkých situacích. Velmi věrohodně působí i ostatní protagonisté myšího světa, který má logiku a i přes fantazijní základ působí poměrně realisticky.

Přestože jde o příběhy určené dětem, tak rozhodně nejsou "dětinské" a určitě je ocení i dospělý čtenář.

Anču a Pepíka si pamatuji ještě z devadesátých let, kdy jejich příběhy vycházely ve Čtyřlístku a do značné míry zachraňovaly jeho úroveň. V době po sametové revoluci se totiž příběhy klasického čtyřlístku stávaly čím dál více infantilní - jakoby si noví autoři nastoupivší do redakce po revoluci mysleli, že dětský čtenář je úplný blbec, kterému je možno naservírovat cokoliv, i když to nedává hlavu a patu (viz bezmozkové seriály typu Rexík). Naštěstí vše zachraňovala právě paní Lomová a její Anča a Pepík, kteří mezi naivně infantilními seriály polistopadového Čtyřlístku působili jako životodárná mana pro mou dětskou fantazii.

Troufám si říci, že kvalitativně jde o komiks, jenž se zcela vyrovná zahraniční tvorbě a který (na rozdíl např. od zmiňovaného Čtyřlístku) by měl potenciál uspět i mimo prostředí české kotliny. I když tomu moc nevěřím, bylo by skvělé, kdyby se příběhy Anči a Pepíka přeložily do angličtiny či jiného jazyka a byly vydány některým zahrančiním nakladelstvím (nebo třeba i on-line jako ukázka).

9 27.12.2020

Závěrečný díl epopeje. Četl se mi trochu hůře než předchozí díly, protože hodně přebírá jejich styl, takže mi přišlo, že se mnohé motivy se opakují a že série už trochu upadá do stereotypu. Přesto šlo o důstojné zakončení přemyslovské ságy.

První část se odehrává ještě za panování Přemysla Otakara II. a popisuje jeho politický pád končící jeho smrtí v bitvě na Moravském poli. Stejně jako v předchozích dílech, i zde se hlavní hrdina dostává ke slovu až v polovině knihy. Románový Václav II. je oproti svým předchůdcům spíše křehkou a psychicky labilní osobností, na němž se podepsaly traumatické zážitky z doby jeho dětství, kdy byl svým poručníkem, braniborským markabětem Otou, vezněn ve Špandavě. I navzdory tomu se však Václav II. v kritických momentech dovedl vzchopit a zvrátit nepřiznivý vývoj, a díky tomu se nakonec zapsat jako úspěšný panovník, jehož vláda symbolicky uzavřela slavnou éru posledních Přemyslovců (následník Václav III. by možná nebyl špatným panovníkem, jeho krátkou vládu však ukončila ruka neznámého vraha).

9 27.12.2020

Podobně jako v předchozím díle, i v tomto je až do poloviny knihy hlavním hrdinou ještě předchozí panovník. První část se tedy týká hlavně Václava I., popisuje jeho postup při zadržování mongolské expanze a při potlačení povstání šlechty vedeného jeho synem Přemyslem II. Ten se dostává ke slovu spíše až v druhé části knihy. Rozhodně to není žádný kladný charakter, působil na mě spíše jako rozmazlený fracek, který těžil především z předchozích úspěšných vlád svého otce a svého děda. Právě díky jimi nastaveném politickém kurzu nakonec mohl vyrůst král "železný a zlatý", který sám o sobě nebyl zase až tak schopný. Své schopnosti naopak velmi přeceňoval a o to více podceňoval své protivníky, což se mu stalo nakonec osudným - ale to tom pojednává až další díl.

11 27.12.2020

Navdzory názvu se druhý díl epopeje až do poloviny věnuje spíše Přemyslu Otakaru I. a popisuje jeho obratné lavírování mezi stranami Welfů a Štaufů, které tehdy v Říši soupeřily o císařský stolec, příklon k Fridrichu II. a zisk Zlaté buly sicilské až po spor s pražským biskupem Ondřejem.

Samotný Václav I. se dostane ke slovu spíše až v druhé části. Oproti románovému Přemyslovi je románový Václav podstatně kladnějším charakterem. Jde o pěkné připomenutí neprávem opomíjené historické osobnosti. Václav I. sice není znám tak jako oba Přemyslové Otakarové, přestože šlo o velmi úspěšného panovníka, který zdárně pokračoval v díle započatém jeho předchůdcem a vytvořil podmínky pro mocenskou expanzi svého nástupce. Byl to právě Václav I., za jehož vlády České země do značné míry "dohnaly" životní úroveň v Říši a staly se významným politickým hráčem ve středoevropském regionu.

10 27.12.2020

Moje první setkání s dílem pana Vondrušky. Neměl jsem velká očekávání, ale byl jsem mile překvapen. Od klasických historických románů se to poněkud liší, zajímavost díla spočívá více v popisu historických událostí než v chování postav. Je to tedy spíše takový "románový historický dokument" než románový příběh. Vím, že spoustě čtnářů tento styl nemusí sedět, ale mě nijak nevadil a naopak jsem si jej docela oblíbil.

Většina lidí si jméno Přemysl Otakar I. patrně spojí se Zlatou bulou sicilskou, ale málokdo zná období a události, které tomuto úspěchu předcházely a které život tohoto panovníka formovaly. A právě tomuto období se věnuje první díl, který mapuje především události závěrečného období knížecích Čech na konci 12. století, tedy dobu politické krize, kdy samotný Přemysl byl mnohdy spíše vláčen událostmi a jeho nástup na knížecí stolec (a budoucí královský tůn) byl více než nejistý. Románový Přemysl rozhodně není žádný kladný charakter, nicméně to ten skutečný nebyl také :))

Speciální pochvala za kapitolu věnující se účasti Čechů na třetí křížové výpravě pod vedením přemyslovce Děpolta - o tom jsem až do přečtení této knížky vůbec netušil.

14 27.12.2020

Nemohu uvěřit, že stejný autor, který napsal skvělé Přemyslovské a Husitské epopeje, napsal…tohle.

Samotný námět přitom není vůbec špatný. Pokus o zachycení vývoje společnosti v období 1984-2019 očima členů rodiny Wágnerů stejně jako pokus o prezentaci apokalyptického vývoje v budoucnosti let 2020 2054 je bezpochyby zajímavý.
Problém je ve způsobu podání. Děj je rozvleklý, jednání hlavních postav je často zcela nelogické a nesmyslné, dialogy jsou ubohé. Ačkoliv autor předkládá hluboká a složitá témata, tak jejich vývoj a vyústění nakonec popisuje zcela zkratkovitě. Velmi mi vadilo černobílé dělení charakterů na „kladné“ konzervativně-nacionalistické a „záporné“ liberálně-genderově-promigrantské (jaký propastný rozdíl oproti např. Husitské epopeji, která nabízela pohled jak kališníků, tak katolíků, a naopak čtenáři ukazovala, že nic není černobílé…).
Podotýkám, že mi nevadí postoje autora jako takové, naopak některé z nich sdílím (také mě znepokojuje rostoucí počet migrantů v zemích západní Evropy, také nesouhlasím se vším, co je schváleno na půdě EU). Vadí mi ovšem způsob, jakým autor své názory a vize prezentuje: Zkratkovitě, zjednodušeně, vytrženě z kontextu, mnohdy až skoro manipulativně (např. jím uváděné články z tisku z období 1984-2019 mnohdy nejsou pravdivé, případně jsou pozměněné – nechť si čtenář ověří).

Původně jsem této knize nechtěl dávat žádné hodnocení a chtěl jsem to považovat za výjimečně nepovedené dílo od autora jinak skvělých historických románů. Důvod, proč nakonec uděluji hodnocení „odpad!“, je autorovo zcela nekritické vychvalování Ruska a současné kremelské politiky, které je v tomto románu poměrně silné, byť na první pohled ne zcela výrazné. V tomto směru mi přišly opravdu nechutné zejména části týkající se roku 2035, kde je popisováno, jak Doněcká oblast díky záboru Ruskem začala vzkvétat, jak Rusům nespravedlivě ubližovaly sankce EU a jak to hodní Rusové mysleli s Evropou dobře, ale nikdo je nechápal a neomluvil se jim. V těchto pasážích jsem opravdu nevěděl, jestli čtu ještě postapokalyptický román, nebo prokremelský web…tahle podsouvaná adorace současného Ruska - byť ve vztahu k budoucnosti - byla opravdu hodně nechutná a speciálně kvůli tomuto uděluji knize hodnocení odpad…

Neprávem opomíjené dílo Roberta Gravese (v porovnání se sérií "Já Claudius" a "Claudius bůh" u nás téměř neznámé).

Hlavní hrdina Belisarius je rovněž nepříliš známou postavou, ačkoliv se jednalo o jednu z nejvlivnějších osobností na počátku 6. století. Z hlediska vojenských úspěchů se přitom může řadit mezi nejúspěšnější vojevůdce. Díky jeho umu Východořímská říše nejenže odrazila nápor barbarů a nemusela sdílet osud své Západořímské sestry zaniklé v předchozím století, ale zároveň byla schopna expanzí dosáhnout svého vůbec největšího rozmachu (s výjimku Galie, Británie a zaaplských oblastí tehdy získala pod svou nadvládu většinu území někdejší "klasické" Římské říše). Žít někdo jako Belisarius o sto let později, tak je arabská expanze s největší pravděpodobností zažehnána na samém počátku a islám by zřejmě znali jen specializovaní religionisté :))

Politicky se tomuto mimořádnému vojevůdci bohužel příliš nedařilo a velmi doplatil na žárlivost císaře Justiniána i jeho dvora. Císař Justinián je v románu obecně líčen jako člověk s velmi pokřiveným charakter (byť historicky šlo o úspěšného vladaře). Naopak skutečný Belisarius patrně nebyl natolik "ryzí", jak je podáván v tomto románu, což ale nijak neubírá na jeho kvalitě.

12 20.11.2020

Četl jsem před mnoha a mnoha lety ve třetí nebo čtvrté třídě a moc jsem se nasmál :) Jediná část, která mi přišla docela strašidelná, byl příběh žáka Šimandla, který vstoupil do podpalubí plného kostlivců - to bylo hodně creepy!

6 09.11.2020

Příběh sám o sobě neuvěřitelný a úžasná látka na zfilmování. Pro matku skutečného Erwina van Harleema musel být šok, když zjistila, s kým celá ta léta měla tu čest :)))

Nicméně jde o jednu z prvních knih pana Kmenty a je vidět, že není ještě tak "vypsaný" jako u později vydaných Kmotrů Mrázků, Padrinů Krejčířů, Bossů Babišů a Rudých Zemanů.

7 09.11.2020

Oproti jiným knihám pana Kmenty je tato více "beletrističtější" a taky "akčnější". Autor je zde vypravěčem vlastního příběhu o tom, jak se v rámci práce investigativního novináře dopátral rozkrytí zájmů šéfa ABL. Přestože Věci veřejné již zmizely z politiky a i když Vít Bárta a jeho divize ABL byli jen betaverzí toho, co o pár let později přišlo v podobě Andreje Babiše a jeho divize Agrofert, tak navzdory tomu má tato kniha i dnes stále co říci a podává úžasné svědectví. Minimálně o tom, jak skvělou investigativní práci odváděla MF Dnes do doby, než ji ovládla Babišova Mafra.

6 09.11.2020

Volné pokračování Mrázkovské trilogie. V podstatě jde o dlouhé interview s bývalým mafiánem Michalem Klimentem, který se rozhodl vypovídat, leč byl "vyřazen" z programu na ochranu svědků. Klimentovo vyprávění se soustředí především na příbramské duo Spěvák-Starka.
Kdepak je dnes Michalu Klimentovi asi konec...

7 09.11.2020

Není to sice taková "pecka" jako Boss Babiš od Jaroslava Kmenty, který je více podložen tvrdými fakty. V této knize autoři přeci jen mnohem častěji odbíhají k emotivně zabarvenému stylu a subjektivnímu hodnocení. Navzdory tomu se nerozpakuji dát knize plný počet, protože je to další skvělá kniha, která mapuje, co je náš premiér SKUTEČNĚ zač. A za to patří velké díky všem statečným novinářům za jejich obětavou práci

5 09.11.2020

Za mě druhá nejlepší kniha od pana Kmenty (hned po Boss Babiš).

Přestože jsem si o našem současném prezidentovi a (zejména) jeho okolí nikdy nemyslel nic pěkného, tak tato knížka mi všechno pomohla utřídit do kontextu. A především mi pomohla pochopit, proč je Miloš Zeman jaký je (sociopatická osobnost) a co je jeho hlavní motivací (je to jen čisté ego a potěšení mstít se druhým). Slovy autora: "Joker české politiky, s prořízlou pusou a smrtelným úsměvem na tváři".

Za nejzajímavější hodnotím část popisující jeho návrat z Vysočiny a klíčový vliv Miroslava Šloufa, který je hlavním strůjcem Zemanova návratu do politiky a jeho cestě na Hrad v roce 2013 (nebýt Šloufa, tak se Zeman nikdy nevrátil z Vysočiny a dnes by byl polozapomenutou postavou...). Ostatně i duo Mynář-Nejedlý bylo na počátku stvořeno Šloufem, ale nakonec mu přerostlo přes hlavu...

Opět velká pocta panu Kmentovi za tohle dílo a velké poděkování za to, co dělá.

11 09.11.2020

Za mě asi nejlepší kniha od pana Kmenty. Četla se mi mnohem lépe než trilogie o Mrázkovi (více "vyprávěcí" styl), a také lépe než trilogie o Krejčířovi (více odkazů na zdroje a méně "románovosti").
Kniha pro všechny, kdo se chtějí dozvědět, co je náš premiér SKUTEČNĚ zač (i když kdo to chce vědět, tak už to ví, a ti, kdo by to nejvíc potřebovali, tak si tuhle knížku stejně nepřečtou).

Velká pocta panu Kmentovi za tohle dílo a velké poděkování za to, co dělá.

9 09.11.2020

Závěrečný díl trologie a pro mě asi nejsilnější. Koneckonců i proto, že narozdíl od dílů předchozích popisuje dobu a události, které si již pamatuji (Grossův byt, útěk Krejčíře, Kubiceho zpráva). Člověka mrazí, když si uvědomí, kam všude sahala chapadla všemocných kmotrů a kdo byl (a do značné míry stále je) faktickým vládcem naší země.
Kniha byla napsána v roce 2009, nicméně již se zde dozvídáme o vlivu Andreje Babiše, zejména pokud jde o jeho soupeření s Mrázkem a Pitrem v boji o Setuzu. (Z dnešního pohledu je zajímavé, jak autor čtenáři popisuje, kdo je to a jak vypadá Andrej Babiš - před 11 lety ho skutečně skoro nikdo neznal - kdo by si v době vydání knihy pomyslel, že to jednou bude premiér s prakticky neotřesitelnou pozicí!)

4 09.11.2020

Prostřední díl trologie se čte nejhůře, přestože jeho informační hodnota je nejvyšší. Autor totiž nabízí samotný surový zdroj - výňatky z policejního spisu Krakatice. Protokolované odposlechy autor doplňuje svými komentáři, aby čtenáři vysvětlil kontext.
Děsivý je zejména důkaz o někdejším propojení Františka Mrázka s Miroslavem Šloufem, což je člověk, který stál za vzestupem našeho současného prezidenta....

1 09.11.2020

Moje první setkání s tvorbou pana Kmenty. Není pouze příběh jednoho člověka (Františka Mrázka), který se již během socialismu vypracoval na velmi vlivného veksláka a po revoluci na podnikatele majícího "všechny v hrsti", ale je to zároveň i skvělá ilustrace jednoho obodbí našich (velmi nedávných) dějin.

Jelikož patřím mezi ročníky, kteří již nepamatují osmdesátá léta, tak jsem velmi ocenil především popis reálného fungování veksláků. Zdaleka to nebyli jen pochůzkáři před Tuzexem nabízející bony (jak jsem si donedávna myslel...), jejich vliv sahal mnohem dál - nebo spíš výš. Skvělý důkaz o tom, že ani za socialismu se zdaleka neměli všichni stejně (jak mi někteří z generace mých rodičů tvrdí).

2 09.11.2020

Zajímavě zpracovaný román o osudech nejznámějšího pražského kata a poté i jeho syna.
Ústřední zápletka první části, v níž se vystudovaný magister medicíny kvůli nešťasné lovestory stane pacholkem chrudimského kata, a pak se díky šťastné shodě okolností dostane do učení "modernějšího" pražského kata Václava Jaroše, důstojně přijme svůj osud a nakonec získá i lásku v podobě dcery slánského kata - to si doslova říká o zfilmování :))

Všem čtenářům, které tato kniha zaujala, doporučuji též knihu "Krev prvorozených" od slovenského spisovatele Juraje Červeňáka. Zde se dozvíme trochu jinou verzi příběhu týkající se Mydlářova učitele Václava Jaroše (který měl dokonce syna jménem Bohdan :))

13 08.11.2020