instageek_cz komentáře u knih

První Zaklínač mi doma ležel 6 let. Párkrát jsem ho během té doby málem prodal, ale pořád jsem si říkal, že se k němu třeba jednou dostanu. A když se tak letos konečně stalo... nemohl jsem se odtrhnout!!:))

Andrzej Sapkowski stvořil tak úžasný a živý svět, který zároveň působí, jako kdyby skutečně byl naší minulostí. Všechna ta bájná monstra, zaklínači, čarodějnice a jiná stvoření jsou do každodenního, nám z filmů a učebnic známého středověkého života, zasazeny s takovou lehkostí a samozřejmostí, vtipem i napětím, že není divu, že se z celá ságy o bělovlasém Geraltovi z Rivie stalo tak zbožňované dílo.

Co jsem až do přečtení knihy věděl o Geraltovi? (Respektive, co jsem si myslel, že o něm vím.) Že je to málomluvný drsňák, snad i cynik, zkrátka klasický badass, na kterého široko daleko nikdo nemá. To jsem se ale obrovsky mýlil. Geralt je velmi sympatická, citlivá postava. Nezabíjí, když nemusí, naopak se mnohdy snaží spíše pomoci tvorům, které má odstranit. Už je to tak, lidé si ho najímají, aby vraždil monstra, jež známe z legend a pohádek. Geralt přitom kvůli zaklínačskému původu zůstává sám vyvrhelem, a snad i proto tolik soucítí s různými netvory, často posledními svého druhu.

Zaklínač mívá i pech, ocitá se v komických situacích, a cizí mu není ani opravdová láska. Jen si pro ni bohužel vybral dost komplikovanou, čarokrásnou a čaromocnou ženu, což málokdy bývá vyhlídkou na idylický vztah!:)) Vůbec jsem nečekal, že bude Geralt takhle „lidským“ hrdinou. Že nikdy nehledí na peníze, nenechává ve štychu přátele a neváhá riskovat život i pro cizí. Myslel jsem, že bude větší sobec, nepříjemnější člověk, ale místo toho bych s ním hned zašel na pivo!:))

To všechno je samozřejmě zásluha Sapkowskiho, který stvořil fikci, o níž se ani nechce věřit, že nikdy nebyla realitou. Ta atmosféra končící éry, posledních nádechů a výdechů světa plného magie a fantastických zvířat, je úžasně, mistrně zachycená. Výborné dialogy a množství svérázných postaviček působí na čtenáře jako živá voda a stránky se obrací div ne samy od sebe. K nadšenému listování pomáhají i půvabné černobílé ilustrace od Jany Komárková, které perfektně doprovází děj. Jsou často tajemné, někdy skoro až strašidelné, a tak to má u fantasy podle mě být. Ve finále právě její kresby byly hlavním důvodem, proč jsem si Zaklínače koupil v pevné vazbě. A kdykoliv se na ně podívám, tak jsem fakt rád, že jsem se takhle rozhodl. (pozn.: V brožované verzi jsou prý ilustrace taky, ale je jich méně.)

Dalším důvodem, proč jsem se rozhodl kupovat Zaklínače v pevné vazbě, je úžasná mapa, která je v knize je coby volná příloha, takže se dá vyndat a rozložit. Jde o perfektní doplněk k příběhům, kde s Geraltem putujeme skrz různé neznámé krajiny. Celý jeho svět je díky tomu zase o něco živější a opravdovější. Jejím autorem je podle copyrightu Stanislav Komárek a jedná se o další důkaz toho, jak láskyplná péče byla českému vydání věnována. Protože z doslovu vyplývá, že šlo o jeho vlastní aktivitu a iniciativu, se kterou nakonec Sapkowski chtě nechtě musel souhlasit, jelikož je prostě krásně a kvalitně udělaná!:))

Pan Komárek je spolu s Jiřím Pilchem rovněž tvůrcem českého překladu Zaklínače. A ten je naprosto famózní. Na každé stránce tu dokazují, jak bohatým, pestrým a řekl bych sytým, znělým jazykem čeština je. Ať už se nadává, nebo melancholicky sní, je to vždycky krása. Ale to by samozřejmě samo o sobě nestačilo, ještě je potřeba naši řeč také mistrně ovládat! Což oba pánové s každou novou větou zas a znovu předvádějí. Ten obdiv vůči jejich práci jsem si uvědomoval po celou dobu četby.

Jinak znalci většinou varují před poslední povídkou knihy, nazvanou Poslední přání. Prý je lepší se jí vyhnout, jelikož vyspoileruje finále celé Geraltovy románové ságy. Nevím, osobně s tím nějak nemám problém, rozhodl jsem se tomu nevěřit, a co bude, to bude!:)) Vám každopádně doporučuji přečíst minimálně všechny ty předchozí!;)

Hodnocení: 10/10

PS: Další recenze a zajímavosti nejen o knihách najdete na mém Instagramu, profil instageek_cz , díky!:)

11 12.12.2021

24 let od vydání v USA jsme se i u nás díky nakladatelství Crew dočkali tohoto úžasného příběhu. Legendy nelhaly, nedovedu si představit, jakou jinou knihu by ve své kolekci měl mít každý správný sběratel komiksů. Stejně jako u Batmanova Dlouhého Halloweenu zde spojili síly dva mistři, scenárista Jeph Loeb a kreslíř Tim Sale.

V novodobých superhrdinských komiksech se bohužel často setkáváme se spoustou textové vaty. Bývají to prázdné kecy odkazující k Bibli, Jungovi, Kabale apod. Nebo vás tvůrci otravují detailním popisem nějaké nesmyslné spásné vědomosti, se kterou se najednou postavy vytasí, protože scenárista chce ukázat, že je ve skutečnosti velký spisovatel a mistr šokujících zvratů. K ničemu takovému se Loeb nesnižuje. V jeho textu není ani slovo navíc. Všechno má svůj účel, myšlenky jsou jasně srozumitelné a od prvního do posledního písmene je scénář naplněn emocemi. Tleskám, byla radost to číst. A přál bych si, aby se Crew ve své edici „Legendy“ vracela do minulého tisíciletí častěji.

Kapitolu samu pro sebe představuje kresba Tima Salea. Geniální, nádherná, nostalgická. Jeho Superman vypadá jako něžný obr z nějaké karikatury. Zavalitý hromotluk, který se bude svými obrovskými prackami nešikovně snažit zachránit malého ptáčka, aby v zimě neumrznul. Clark Kent je tu mladý, teprve hledá místo ve světě; způsob, jak používat své výjimečné schopnosti. A když je mu nejhůř, ví, že se vždycky může vrátit zpátky k milujícím rodičům do Smallville, kde se cítí v bezpečí. Protože i tenhle nezničitelný muž z oceli je uvnitř nejistý zranitelný člověk.

Nad kresbou Tima Salea bych se mohl rozplývat donekonečna. Hlavně panely přes celou dvoustranu jsou pastvou pro oči. To samé platí o barvách. Já vážně nevím, jestli jsem někdy četl lepší komiks. Cynikové prominou, ale tahle kniha pohladí po duši. Je jako stará pohlednice z místa, kde jste to měli rádi.

I proto se k ní hodlám vracet. V každé roční době... :)

5 24.01.2023

V Aldebaranu se mísí dobrodružná nostalgie jak vystřižená z časů klukovských rodokapsů spolu s futuristickým optimismem, který museli cítit Američané v éře, kdy létali na Měsíc. Brazilský umělec Leo si vše napsal a nakreslil, přičemž z každého panelu na čtenáře sálá čirá radost z tvorby. Tolik detailů vyvedených krásnou čistou linkou se jen tak nevidí, a oči vám budou přecházet rovněž z barev. Azurově modrým mořem i zlatými plážemi Aldebaranu jsem se přímo kochal, stejně jako sytě zelenými džunglemi.

Leo je zabydlel pozoruhodnou, zcela realisticky působící faunou a florou. Budete žasnout při pohledu na majestátního mořského savce nestora, létající ptáky oštěpníky s jejich smrtícím bodcem, či stromy prorostlou obří masožravou eleuteru. Ale těch úžasných tvorů tu je mnohem víc a vždy mají i příjemně znějící jména, což je jak díky Leovi, tak českému překladu od Richarda Podaného. Jeho čeština je bohatá na zajímavé, netuctové výrazy. Některé z nich už dnes v běžné mluvě moc neslyšíte, proto výrazně přispívají k nostalgické atmosféře Aldebaranu a mimořádné kvalitě celé knihy.

Ani hlavní hrdinové Mark Sorensen a Kim Kellerová (slyšíte, jak jsou ta jména libozvučná?) rozhodně nebudou zahálet. Ať už na útěku, či, ehm, v posteli... Takže pokud chodíte demonstrovat za vyretušování ženské bradavky rýsující se pod trikem na filmovém plakátu, nebude Aldebaran úplně pro vás. Leo je v tomto směru velmi otevřený, ale pozor, nikoliv chlípný. Ano, pokud byste si dali panáka pokaždé, když uvidíte dívku v bílých kalhotkách a krátkém tílku, nedostanete se dál jak ke třetímu albu. Přesto zde odhalenost působí jen půvabně, čistě a dokresluje určitou nevinnost obyvatel nového světa, který je osídlen teprve jedno století.

I tady už však stihlo zakořenit to nejhorší, co v lidech je. Ta věčná snaha o ovládání a omezování druhých, ať už skrze politiku, nebo, ještě hůře, náboženství. Všudypřítomné vládnoucí instituce tuší, že se něco děje a také čtenářovu zvědavost bude od prvních stránek napínat, co způsobuje všechny ty tajemné události, k nimž na Aldebaranu dochází. Neprozradím vám z děje vůbec nic, abyste si ho mohli užívat stejně jako já. Přeci jen jde o něco úplně jiného, než co nabízí populární mainstreamová produkce zámořských gigantů DC a Marvel.

Kompletní vydání Aldebaranu obsahuje pětici alb, vycházejících mezi lety 1994–1998, a jedná se o první díl ságy, jež letos začala už svůj šestý příběhový cyklus. Doufám tedy, že Crew s Leem ani zdaleka nekončí!:)

Hodnocení: 10/10

5 12.11.2022

V jiném příspěvku jsem se rozplýval nad zábavností Encyklopedie komiksového filmu, ale něco mi na ní přeci jen schází. Asi i kvůli tomu, že žánr komiksových filmů ještě ani zdaleka není u konce s dechem, působí prostě „jen“ jako sbírka aktuálních článků. Je plná informací, které, pokud jste fanoušek, velmi dobře znáte. Jistě, jsou podané s lehkostí, baví vás to, ale člověk má při čtení pocit, že vlastně jen tak surfuje po povrchu.

To je asi největší rozdíl ve srovnání s prvotinou redaktorů Moviezone. Encyklopedii akčního filmu bych totiž klidně uložil do nějakého muzea, kde by už navždy mohla podávat komplexní svědectví o jedné úžasné filmové éře. Tehdy superhrdinové nepocházeli z vesmíru, nebyli to mutanti nebo géniové v hi-tech oblecích. Šlo o „obyčejné“ chlápky – vojáky, policajty, drsňáky trénující karate.

To jejich tváře a svaly byly hlavními taháky všech plakátů, za ně diváci utráceli v kinech miliony dolarů. Arnoldovo bicák nebo roznožka z dílny JCVD byly stejnou značkou, jako je dnes logo Marvelu. Ať už to jsou dva zmínění borci nebo Sly, Bruce, Chuck, Dolph a další, které si okamžitě vybavíte i jen díky křestnímu jménu, tahle kniha jim všem skládá poctu. Stejně jako umění mnoha akčních režisérů a tvůrců z té západní, i východní, především asijské kinematografie.

Encyklopedii akčního filmu považuji za skutečnou encyklopedii, která bude časem jen nabírat na hodnotě. Její čtení jsem si maximálně užíval, a byť se (neskromně) považuji za znalce žánru, dozvěděl jsem se spoustu nových informací. Moc tedy nechápu to množství nízkých hodnocení na internetu.

Za mě je to suverénně plná palba a klenot, díky kterému máme kdykoliv doslova na dosah ruky dobu, kdy Hollywoodu místo Iron Mana se Spider-Manem vládli Johnové Rambo, McClane nebo Matrix.

Hodnocení: 10/10

PS: Pro více recenzí a zajímavostí nejen o knihách a filmech sledujte na Instagramu profil instageek_cz, díky!:)

5 02.03.2021

Posledního rónina už v době jeho vzniku obklopovala aura něčeho legendárního, nadčasového. A výsledek nezklamal. Ponurá zápletka tu funguje jako nálož, která fanouškovi Želv ninja v duši soustavně odpaluje bouři emocí. Jedná se o nezapomenutelný komiks, a také pastvu pro oči. Na knize pracovalo vícero výtvarníků, takže se dočkáme několika kompletně odlišných stylů kresby. Velkoformátové vydání jim moc sluší a věřím, že se stejně jako já budete chvílemi zastavovat a kochat celostránkovými panely.

Vizuální pestrost se tu navzájem nijak netluče, styl má totiž souvislost s dějem. Čili nějak vypadá cyberpunkový New York, ale jiné jsou vzpomínky na dětství či flashbacky do období samoty po smrti většiny želváků. Mimochodem, kdo je tím posledním přeživším se odhalí na konci prvního sešitu, tudíž pokud to nevíte a chcete být překvapení, doporučuji se vyhýbat anotacím.

Obdivoval jsem i čistě vypravěčskou stránku Posledního rónina. Nikdy nesklouzává do patosu, ani nepřešlapuje na místě. Děj se neustále posouvá a rozvíjí, objevují se nové postavy i překážky. Co se mi obzvlášť líbilo zatímco jinde mívají hrdinové štěstí, kterým si tvůrci pomáhají s řešením neřešitelného, tady má naopak rónin někdy vyloženě pech, čímž se mu situace ještě víc zkomplikuje.

Akce a drama si dělí pole působnosti zhruba 60:40. Zpočátku se kosí hlavně robotičtí nepřátelé, ale postupně se přitvrdí. Krve zde bude prolito nemálo, skutečně jde o dost temný příběh, byť přístupnost 15+ mi přijde možná až moc úzkostlivá, dal bych spíš 12+. Naštěstí to tedy celkově není až tak traumatický zážitek, čehož jsem se upřímně obával (protože kdo chce svoje hrdiny vidět umírat?). I ty nejdepresivnější scény jsou podány vkusně, žádná prvoplánová jatka nebo ždímání slz, a někde si autoři vystačí s jasně srozumitelnou symbolikou.

Samotný rónin vypadá parádně, ikonicky. Jeho zbraně i vzhled nemají chybu. Ať už se plíží ve stínech nebo stojí v plném světle, pokaždé je to momentka hodná zarámovaní. Často zuří, na srandičky většinou není prostor. Je samurajem bez pána, bez rodiny. Předsevzal si splnit jeden poslední úkol ve jménu ztracených blízkých ukončit válku, jež je provázela celým životem. Tím hodlá uctít jejich památku. Tak se na tuhle brutální pouť vydejte s ním a dodávejte mu po cestě sílu. Bude ji potřebovat...

Úplným závěrem bych rád znovu zdůraznil, že velký formát knihy je krásně udělaný (a moc se mi líbí použitý font). Oproti běžným komiksům je to asi takový rozdíl, jako když srovnáte sledování filmu v kině a doma na TV. Barvy i kresba tak mnohem lépe vyniknou. Epickým příběhům prostě víc sluší obří plátno a Poslední rónin mezi ně rozhodně patří.

4 20.04.2023

Skrýš je uzavřený příběh odehrávající se během jedné noci, kde si mladý manželský pár vyrazí na dovolenou do tropického ráje. Zprvu se navenek jedná o snahu o nový začátek, ale rychle zjistíte, že tady půjde o něco jiného Seiiči, hlavní mužská postava, chce totiž svoji ženu Miki zabít. Za tím účelem ji bere na vyjížďku do přírody, jenže pak jeho zvrácený plán dostává ještě mnohem hrůznější dějový twist.

Vyprávění je tíživé od první stránky. Napřed možná naivně doufáte, že se ti dva usmíří, ovšem brzy se ukáže, že mosty mezi nimi jsou spálené takovým způsobem, že už znovu postavit nepůjdou. Co se vlastně stalo, odkryje postupně dávkovaný flashback, vhodně dokreslující tenhle příběh tragédie a zoufalství, které nakonec přejde v čiré šílenství. Šiiči a Miki se ocitají v podzemní jeskyni, vedoucí kamsi do hlubin, do úplné tmy. Boj na život a na smrt vrcholí, jenže v tom pekelném labyrintu temnoty číhá něco horšího, než jsou oni dva a jejich vzájemná nenávist, pohrdání... I z toho důvodu je to chvílemi docela bolestivé čtení když vidíte, v co se může změnit láska.

Masasumi Kakizaki Skrýš napsal i nakreslil. A nakreslil ji famózně, dojde také na de facto klasické filmové lekačky, za což klobouk dolů. Scénář možná mohl být o něco hutnější, intenzivnější, ale i tak se jedná o parádní povídku, které nechybí nic, díky čemu je hororový žánr dodnes tolik populární. Ostatně moc pěkně vypadá celá knížka i zvenku, takže se jedná ve všech směrech o ideální kousek pro zpestření sbírky.

4 20.03.2023

Superhrdinové spoustu lidí štvou. Jsou moc silní, moc rychlí, moc perfektní. Ano, také oni řeší svoje problémy, ale ruku na srdce – co vás může doopravdy trápit, když si prostě kdykoliv zaletíte vyčistit hlavu na opačný konec kosmu? Nebo se na truc zavřete v nejvyšším patře mrakodrapu, který vlastníte, případně se zajdete uklidnit do stájí k obřím mořským koníkům, protože jste králem Atlantidy. Vyprávějte Green Lanternovi, že vám zdražili plyn. Že jediné, co s tím můžete dělat, je dát pěstí do zdi a dosáhnout leda toho, že si navíc zlomíte ruku. Jo, zkrátka se s nimi v ničem moc nepotkáváme. Až na jedinou výjimku – naše nejbližší. Ty, na nichž nám nejvíc záleží, a o které se i nejvíc bojíme.

Přesně tenhle reálný, hnusný, plíživý strach zde budeme s hrdiny zažívat. Proč moje žena najednou zavěsila a co to bylo za výkřik v telefonu? Kde je moje dítě? Pořád se nevrací domů, nestalo se mu nic? Otázky, při kterých se roztřesou svaly i největším tvrďákům. Odpovědi na některé z nich se vám nebudou líbit. A možná budete i zavírat oči... Scenárista Brad Meltzer nám servíruje detektivní příběh o hledání vraha, který se rozhodl nezatápět hrdinům skrze megalomanské proslovy na náměstích a vyhrožováním chodícími bombami ve tvaru tučňáků. Místo toho se ze stínů natahuje po životech jejich rodinných příslušníků.

PROČ to dělá? KDO to je? KDE a KDY udeří příště? Přes těch 288 stran Krize identity se budete hnát vpřed stejně rychle jako Flash, jen abyste odhalili zákeřného zabijáka za každou cenu! Když mluvím o postavách – připravte se, že jich tu je spoustu, a že není čas každou z nich představovat. Ale věřím, že se i úplní komiksoví nováčci dokážou chytit díky skutečnosti, že to, čím si zde hrdinové prochází, by se klidně mohlo dít i v nějaké běžné kriminálce. Záhadná úmrtí přibývají, temná tajemství minulosti vyplouvají na povrch a zkoumá se, kde leží hranice, za níž všechny morální kodexy hasnou, zatímco neúprosná realita cení zuby do tmy.

Kdybych měl Krizi identity něco vytknout, bude to možná až příliš rychlé završení. Celému příběhu by slušel jeden díl navíc, abychom hrůzu finále mohli patřičně procítit, nechat v sobě doznít. Dost se mi líbila práce kreslíře Ralpha Moralese. Jeho styl je mixem úhledné, nadčasové klasiky (ale pozor, nikoliv tuctové) á la brazilský machr Ivan Reis, plné velkých výrazných postav, a osobitějších tónů tvůrců, jako je např. Glenn Fabry (hlavně pokud jde o obličeje a grimasy). Třešničkou na dortu téhle objemné bichle jsou rozsáhlé bonusy, kde vám tým tvůrců okomentuje nejdůležitější pasáže, následované KOMPLETNÍM scénářem první kapitoly, čili původně samostatného sešitu. To už budou ti největší komiksoví nadšenci fakt jako v ráji! Ale jak říkám, nudit by se neměli ani svátečnější čtenáři komiksu.

Krizi identity u nás vydalo nakladatelství Crew v rámci výběrové edice Legendy DC, kam po právu náleží.

Hodnocení: 9/10

PS: Komentář je zkrácenou verzí textu, který vyšel v magazínu Lógr. Mé další recenze a články najdete na Instagramu, profil instageek_cz.

4 02.07.2022

Vítejte v daleké budoucnosti, vítejte v roce... 2019!:) Přesně tam je totiž děj Akiry zasazen. Je to cyberpunková vize polorozpadlé společnosti obnoveného Tokia, které bylo jako jedna z mnoha globálních metropolí znovu postaveno po zvěrstvech 3. světové války a finální zkáze atomových bomb.

Jenže postavit nové zdi domů je o něco snazší, než napravit zdevastované lidské duše... A ačkoliv by už mělo být po všem, ve skrytu ulicí Neo Tokia se dál bojuje. Motorkářské gangy o území, tajemná skupina vzbouřenců proti represivní vládnoucí vrstvě, a obyčejní občané v tom chaosu prostě jen doufají, že se k ničemu nepřimotají.

To vše v neuvěřitelně detailních kulisách. Člověk by nejradši do každého panelu vlezl, jak živoucím dojmem to působí. Tahle manga je zároveň v neustálém pohybu. Je nabušená akcí od začátku až do konce a před vašima očima se bude odvíjet skoro až filmový zážitek. Přidávání plynu, skřípění kol motorek, dunění výstřelů z pistolí, exploze, trhání asfaltu – snadno všechny ty rychlé střihy „uvidíte“ i uslyšíte.

Kniha, kterou u nás vydalo nakladatelství Crew, je jako celek nádherná. Strašně příjemně se drží, čte, brožovaná vazba je poddajná, papír má takový správný old school feeling. Kresba je klasicky černobílá, pouze několik prvních stránek je barevných (a na jiném druhu papíru). Myslel jsem, že mě bude trochu štvát, že ty barvy už dál chybí (přeci jen i filmová adaptace je hotovým festivalem barev), ale vůbec, ani jsem si na ně během četby nevzpomněl.

Pokud jste viděli film, tak tahle manga z něj zachycuje zhruba 30–50 minut. Těžko říct přesně, protože několik věcí je zde jinak, něco ve filmu není vůbec, něco má jiný timing, apod. Každopádně nesouhlasím s tím, že by první Akira byla jen nějakou představovačkou a úvodem. Už tady je to hutný a velmi napínavý příběh, na jehož konci budete chtít víc!:)

Hodnocení: 9/10

PS: Jestli jste anime Akira neviděli, tak vám doporučuji, ať si ho pustíte spíš až po přečtení mangy. I když to bude nejspíš trvat ještě několik let, než u nás vyjde komplet:)) Přeci jen, v knize se vše odvíjí a odhaluje pomaleji. A tím, že budete vědět, jak to všechno je už předem, se připravíte o výraznou část té úžasné atmosféry obklopující každou cestu za odhalením velkého tajemství.

PPS: Ale pokud by vás i tak zajímalo, najdete na něj NESPOILEROIDNÍ recenzi na mém instagramovém profilu instageek_cz :)

4 11.03.2022

Snad ještě nikdy se mi u čtení žádného komiksu nestalo, abych v jednom okamžiku vytřeštil oči a zůstal zírat s doširoka otevřenou pusou jako nějaká kreslená postavička:)) Zde se mi to přihodilo na stránce, kde Tintinovi při jeho africkém dobrodružství šimpanz unese psa Filutu. Naštěstí má belgický reportér pohotové řešení zastřelí jiného šimpanze, stáhne ho z kůže a tu si potom navleče, aby tak infiltroval opičí tlupu... WTFF??!:)) Inu, skutečně jsem sbíral čelist z podlahy:)) Ale to byl teprve začátek...

Také 2. Tintinův příběh vznikal kolem roku 1930 a je znát, že zvířata tehdy byla považována spíše za takové srandovní kreatury, jako stvořené na zabití!:)) Jinak si nedovedu vysvětlit, co se to tu proboha děje. Tintin v Kongu je vražedným běsněním, kde tenhle Belgičan bez milosti masakruje jednu němou tvář za druhou a neustále mluví o tom, co uloví příště.

Mimo jiné postřílí celé stádo antilop; odpráskne a stáhne z kůže již zmíněnou opici; obzvlášť trýznivým způsobem přiměje hada sežrat sebe sama; chudáka leoparda nechá spolknout houbu nasáklou vodou, aby mu z ní bylo blbě, a ještě ho nakopne; bez skrupulí vyrazí na lov slona a později si už jen vykračuje s jeho uřezanými kly, jako by se nechumelilo; a třešničkou na dortu je vyvrtání díry do tvrdé kůže nosorožce, do které pak nacpe dynamit a vzácného lichokopytníka rozmetá na tisíc kousků. A všechno to mají být veselé pointy různých situací!:)) Neskutečné...

A to ani nezmiňuji, že všichni Afričané jdou zde nakreslení tak, že připomínají opice snad víc než samotní šimpanzi. Navrch jsou zásadně hloupí, pověrčiví, primitivní... Já bych doporučil každému sběrateli, ať si tenhle komiks pořídí, protože nevěřím, že zůstane volně prodejný navždy. Je to chvílemi fakt až zlé, dobré jen jako historická raritka. Dítěti bych něco takového do rukou nedával.

Pokud odhlédnu od těch hrůz a řekněme dobového kontextu, tak tohle album nezachraňuje ani detektivní zápletka, která je zde pouze okrajově a není moc zajímavá. Mizérie, už abych byl u pozdějších Tintinů!:))

3 18.09.2023

U prvního a dodnes jediného černobílého Tintina vás okamžitě zaujme kresba, která mi silně připomínala slavné švejkovské ilustrace Josefa Lady. Zároveň jsem obdivoval, jak Hergé dokáže i v tak jednoduchém stylu vytvářet nadupané dynamické panely, na nichž celé dění vidíte úplně jako filmovou akční scénu.

Nudit se nebudete, Tintin každou chvíli před někým utíká, ujíždí v autě či na drezíně, případně se někam řítí v letadle, pokaždé v doprovodu roztomilého, vtipného a chytrého pejska Filuty. Ten dění často komentuje, ale přispívá nejen slovy pro svého páníčka je rovnocenným parťákem a leckdy mu zachrání krk!

Sovětští agenti totiž chtějí toho novinářského buržousta z Belgie bez milosti odpravit. Všude po něm jdou a mám pocit, že ho jednou i viditelně postřelí. Na to však Tintin nijak nereaguje, tady je to totiž docela brutální drsňák!:)) V obleku ruského kozáka je mu fuk, jestli spráská člověka nebo medvěda (kterého složí dobře trefeným highkickem na bradu:)) ).

Tintin si vždy poradí buďto MacGyverovsky něco sestrojí, nebo si pomůže důvtipem, případně se na něj usměje štěstěna. Jako když při pobytu ve vězení a čekání na popravu zjistí, že se v jeho cele válí na zemi skafandr... který se přesně hodí, když tenhle belgický rek s čupřinou uvolní cihlu ve zdi tak, aby se dovnitř začala hrnout voda a on mohl odplavat pryč:))

Je to sakra bláznivé čtení a taky vzácný kus komiksové historie, takže doporučuji:)

3 18.09.2023

Upřímně jsem nad tímhle Zaklínačem pochyboval a říkal si, proč vlastně něco takového číst, když ho mám v klasických příbězích od Sapkowskiho, a že to bude spíš rehaš pro manga fanatiky. Naštěstí jsem se ale zase jednou rozhodl opustit pohodlí té omezené krabice v mé mysli a za jejími hranicemi se seznámil s parádní novou sérií!:)

V první řadě pochvala pro Crew za krásnou knihu. A tím myslím i fyzicky. Je to stejný formát jako např. Lazarus nebo Kingdom Come, tzn. brož s chlopněmi (u KC byl ještě přebal). Strašně příjemný materiál, nejradši bych ji nedal z ruky:)) Obálka od Jen Bartel je nádherná. Možná z ní na leckoho Geralt může působit trochu zženštile, ale to je jen umělecká stylizace. Uvnitř vypadá jinak, a je to ten samý tvrďák a řezník jako v Sapkowskiho originálu.

Co mi na první pohled vůbec nesedělo je Hatayova kresba. Po krátké chvíli jsem si zvyknul a dál jsem se jeho tvorbou vyloženě kochal. Ať už šlo o práci s krajinou a fantastickými tvory, nebo momenty, které by se neztratily ani v čistokrevném hororu. Geralt je stále tím zdánlivě sobeckým hrdinou, jenž však dokáže rozlišovat mezi dobrým a špatným a prokouknout, že skutečnými monstry jsou často lidé, kteří si ho najali na špinavou práci.

Propojení Geralta s japonskou mytologií funguje na jedničku. Potkáváme řadu úžasných či děsivých démonů a magických stvoření, která coby Evropané mnohdy nemusíme vůbec znát. Na mě nejvíc zapůsobil okřídlený nebeský pes Tengu během čtení povídky, kde vystupuje, už jsem najisto věděl, že jsem ztracen a v téhle sérii chci pokračovat:)) Vítaným bonusem je závěrečný detailní bestiář, kde se každé z bestií věnuje stránka textu vysvětlující její původ i roli, jíž sehrála v Róninovi.

Nemám co vytknout a vřele doporučuji také těm fanouškům Zaklínače, kteří se jinak manze vyhýbají.

3 15.05.2023

Začnu prohlášením tak kacířským, že bych kvůli němu nejspíš nedopadl úplně nejlépe, kdyby bylo upalování ještě v módě: Moc nemusím Neila Gaimana!:)) Kdysi jsem zkoušel číst Sandmana a nijak mě to nechytlo. Proto jsem obezřetně přistupoval i k jeho 1602, nejnovějšímu přírůstku do edice Legendy Marvel. Veškeré pochyby šly rychle stranou a já byl vtažen do alternativní reality, kde se ve stínech počínajícího 17. století řeší templářská tajemství, rozdíly mezi vědou a magií, i mezi božími dětmi a ďábelskými stvořeními.

Tehdy všemu vládli zrůdní inkvizitoři, hledající sebemenší záminku, aby vás mohli obvinit z čarodějnictví. A tak má moudrý učenec Carlos Javier co dělat, aby výjimečné jedince zvládal ukrývat ve své speciální škole. Přitom možná právě oni mohou být klíčem k odvrácení apokalypsy... Těch marveláckých hrdinů se tu vyskytuje spoustu, přičemž v centru dění stojí dvorní lékař královny Alžběty Stephen Strange a spolu s ním i královnin vrchní špion, mnoha bitvami ošlehaný a zjizvený Sir Nicholas Fury. Tenhle mix reálných a fiktivních postav se povedl, čtenářskému zážitku dodává na určité dějepisné autenticitě. Nejvíc mě bavil slepý bard, pan Matthew Murdoch, a pak vše spojené s americkou kolonií Roanoke, jejíž zmizení patří k největším reálným záhadám všech dob.

Příběh je dlouhou dobu jasný, napínavý, přehledný. Jen ke konci se bohužel Gaiman už nějak neovládl a zabředl do zbytečných složitostí, které se snažil i detailně osvětlit. Mně by bohatě stačilo „magické“ vysvětlení toho všeho!:) Kresba je temná, zajímavá, hodí se k době, jíž znázorňuje. A i když práce s barvami Richarda Isanovea jinak není mým šálkem Mountain Dew, sem mi pasuje skvěle!:)

Celkově se jedná o další kousek, který bude dělat edici Legendy Marvel i vaší komiksové sbírce čest.

Hodnocení: 8,5/10

PS: Mé další nejen komiksové recenze najdete na Instagramu, profil instageek_cz.

3 19.08.2022

Přiznám se, že jsem Tokyo Revengers napřed bral jen jako takové zpestření. S domněním, že to prostě zkusím, bude to ok, ale nic, co by mě uchvátilo, tak to zas pošlu dál. Jenže se stalo něco, co jsem nečekal – mně se to fakt k*revsky líbilo!:)) V příběhu se mísí spousta prvků, které mám rád. Hlavní hrdina Takemiči je looser. Kdysi možná míval potenciál, ale teď ho v práci komanduje mladší šéfová a jemu nezbývá než se neustále omlouvat. Jednoho dne se dozví, že jeho láska ze základky zemřela, stala se náhodnou obětí útoku gangu. Když se pak večer vrací domů, honí se mu to hlavou a... spadne do kolejiště metra!

Vlaková souprava se blíží, Takemiči čeká, že jde o konec jeho mizerného života... aby najednou zjistil, že se přemístil o několik let zpátky v čase! Co to znamená? Druhou šanci. Pro něj i pro jeho holku Hinu. Může zařídit, aby v osudný den nebyla na místě, kde jí zabili... Takže v sázce je hodně, což zaručuje čtenářovo napětí. Takemiči má před sebou šíleně těžký úkol. Musí se potýkat se spoustou brutálních, nevyzpytatelných psychopatů, kteří se teprve dávají dohromady, aby vytvořili pozdější vraždící gang. Nezbývá mu, než se dostat mezi ně a tím změnit i jejich budoucnost. Za každou cenu. Jeho odvaha a odhodlání vám budou sympatické.

Hina je moc milá, kurážná holka. Také mají kamarády, kteří vás stihnou i na nevelkém prostoru zajímat. A záporáci jsou tady násilničtí hajzlové nejhoršího kalibru. Takže jo, tenhle příběh o lásce, bojích gangů mladistvých a cestování v čase mě fakt zaujal. Odehrává se v reálném prostředí, nejsou tam žádné nadpřirozené postavy ani hi-tech vychytávky, čili o to víc vyniká atmosféra běžného Japonska. Super a už aby byl druhý díl!

Hodnocení: 9/10¨

PS: Mé další recenze najdete na Instagramu, profil instageek_cz

3 22.07.2022

Tohle je v dobrém slova smyslu asi ten nejhnusnější Batman, kterého jsem kdy četl. Mladý Bruce Wayne má pod maskou neustále ulepený obličej od vlastní krve, kůže mu praská, nové jizvy přibývají, kosti se lámou. Brutální, syrový, extrémně ponurý – takový Gotham tu poznáváme, a takoví jsou i jeho hrdinové a záporáci.

Z knihy čiší také obrovská samota, v níž Temný rytíř existuje. Tahle jeho verze nemá Alfréda ani Gordona, takže je odkázán pouze sám na sebe. Na své schopnosti i bohatství, které zde ale rovněž má nečekané limity. Rozzuřený mladík těžko hledá spřízněnou duši, a tak prostě den za dnem pokračuje v sebezničující misi.

Ten pocit osamění a hnusu vydatně podporuje neobvyklá kresba. Jako kdyby přímo ilustrovala rozpadající se duši Batmana, Gothamu. Jednotlivé panely jsou různě rozházené, rozostřené. Většinu děje jsme lapeni v odstínech černé a červené, jen občas se objeví i jiné barvy. Herní fanoušci se pak jistě pousmějí při pohledu na Mortal Kombat „x-ray“ detaily praskajících lebek apod.

Před přečtením jsem zaznamenal spekulace, že se jedná možná až o prequel k současnému filmovému Batmanovi. Tak to není, byť najdeme několik podobností. Černočervená stylizace, svižný pohyb po Gothamu na motorce, černé líčení kolem očí. Také se shodují v zobrazení té bolestivě realistické temnoty, zvrácenosti některých jedinců a utrpení druhých.

Mám jen pocit, že identitu hlavního záporáka, titulního „Dvojníka“, si tu domyslíte dřív, než by bylo záhodno, ale jinak není moc co knize či jejím tvůrcům vyčítat. Možná nemusí sednout méně zkušeným komiksovým čtenářům, protože tou svou temnotou vás skoro až vysává. Celkově jde ale o ve všech směrech kvalitní, výrazný počin, který by měl najít místo ve sbírce každého fanouška Batmana.

Hodnocení: 8,5/10

PS: Různé bonusové příspěvky nejen k tomuto komiksu nebo recenzi na nejnovějšího filmového Batmana najdete na mém IG profilu instageek_cz :)

3 23.03.2022

Knížka, kterou jsem si koupil čistě na základě „objevení“ (se solidním zpožděním:)) ) profilu Pure devadesátky. Když jsem se teď díval, jak tenhle počin hodnotí ostatní, byl jsem docela překvapený z množství negativních komentářů. Že prý kniha není dostatečně erudovaná, je neobjektivní, autorka selhává, atd.

Tak tedy v první řadě autorka rozhodně neselhává, protože už jen to, že přišla s tímhle zábavným nápadem, který nakonec vedl až ke vzniku fakt pěkně udělaný knihy, zaslouží uznání. Dále nikde neslibuje žádnou sociologickou ani jinou studii, jde prostě „jen“ o střípky vzpomínek (jakoby „našich“, ale samozřejmě ne vždy budete se vším souhlasit), kterým dala celistvý tvar skrze rozdělení na kapitoly. Jo, ty by mohly být obsahově promakanější, ale i takhle se to dá v klidu přežít!:))

Spousta zajímavých věcí se tu zmíní možná až příliš letmo, jenže to je i součástí stylu. Autorka zde píše stručně, s humorem. Díky tomu text odsýpá kulometným tempem, což je taky fajn. Za mě je to opravdu ok, odpočinkové čtení, žádné „definitivní“ bilancování s touhle úžasnou érou.

Určitě jde o super dárek třeba pro rodiče nebo kohokoliv, kdo na devadesátkách ujíždí, protože jako celek to je fakt milá knížka. Především různé dobové fotky jsou perfektní a člověk dnes žasne při pohledu na leták z časů, kdy stál nový počítač běžně i 200–300 000 Kč!!:))

Akorát bych si dovolil nesměle podotknout, že je znát, že to psala holka!:)) Protože „klučičí“ verze devadesátek by myslím si v některých ohledech byla výrazně akčnější, víc zaměřená na popkulturu a méně třeba na módu a na jídlo:)) Takže téma určitě ještě nabízí spoustu dalších možností!:)

Hodnocení: 7,5/10

PS: Jo ale zklamalo mě, že tam nikde nebyla zmíněná databanka!!:)) Fenomén asi tak jednoho týdne, kdy si pamatuju, jak jí ve třídě měli všichni… a pak už o ní nikdo nikdy nepromluvil:))

PPS: Další nejen knižní recenze a zajímavosti čtěte na Instagramu, profil instageek_cz, díky!:)

3 31.05.2021

Recenze mangy Pokémon: Red a Blue 1, aneb jako kdybyste se přenesli do Game Boye!

Těžko říct, jestli je to tím, že mám teď na čtení tak málo času, ale když už se k něčemu dostanu, jsem z toho naprosto nadšený!:)) První díl pokémonní mangy, vydaný už v dávném roce 1997 pod názvem Pocket Monsters Special, přinese veteránům z té éry tunu nostalgie a co říct má i nováčkům.

Autor Hidenori Kusaka hned v úvodu slibuje: „Při psaní scénáře se vždycky snažím zachytit ten úžas a emoce, které zažívám při hraní her.“ A svá slova dodrží. Pokud jste kdysi hráli Pokémony na Game Boyi, půjdete v této manze stejnou cestou, ale mnohem víc do hloubky. Pokémoni tu nejsou jen bojové nástroje, naopak je k nim přistupováno jako k reálným zvířatům, která mají své obavy, nálady. Jsou odvážná, když si to zasloužíte, zranění je bolí a mohou i umřít.

To je asi nejdrsnější změna oproti tomu, jak si vzpomínám na hru i seriál (kde také byly dramatické momenty). Ale vyloženě přeseknutého nebo probodnutého pokémona jsem viděl až nyní a… no, je to pro mě skoro traumatický zážitek!:)) Ale co se dá dělat, funguje to prostě jako v reálném světě.

Hlavní hrdina Red je postava typu Ashe Ketchuma, tzn. trochu blázen, ale se srdcem na pravém místě a obrovským citem pro pokémony. Na začátku má Poliwhirla, který mě nikdy moc nebral, ovšem tady se předvádí ve skvělé formě! Dalšími oporami pro Reda se stanou „klasici“ Bulbasaur a Pikachu. Společně prochází pestrými městy i krajinami, přesně jak si je pamatujeme z her, v každé kapitole dojde k nějakému většímu souboji a celkově je to putování akční i vtipné.

Brock v Pewter City, Misty a vodní Cerulean City, loď St. Anne a na ní Lt. Surge se svým elektrickým komandem, duchové v ponurém Lavender Town, to všechno tady je! Jo a připravte se i na vcelku brutální vsuvku se zombie pokémony!! Zkrátka, jedná se o nabušenou mangu od první do poslední stránky a já se těším na další díl! Díky za tuhle sérii, nakladatelství Crew!

Hodnocení: 9/10

Pro více zajímavostí nejen ze světa mangy, komiksů a pokémonů sledujte na Instagramu profil instageek_cz, díky!:)

3 23.01.2021

Gulliveriana mi přišla perfektní. Chtěl jsem erotický komiks se sexy hrdinkou a spoustou nemravných momentů, čehož se mi dostalo měrou vrchovatou. Ať už je hlavní diva zrovna obryně nebo naopak miniaturní stvoření, je na co se dívat.

Komplexnější příběh (na jehož absenci si někdy čtenáři stěžují) jsem nepostrádal, nejspíš bych se na něj ani nedokázal soustředit:)) A hlavně bych tu o něj ani nestál. Přijde mi to, jako kdyby si někdo stěžoval na plytkost děje u těch soft erotických filmů, které běžely kdysi dávno třeba na Nově v pátek pozdě večer, kdy ještě člověk neznal možnosti internetu:)) Když se mi poštěstilo na nějaký takový narazit, tak jsem fakt nedoufal v strhující koncert mistrných dialogů. Naopak, v duchu jsem se modlil za co nejvíc scén s co nejspořeji oděnou bohyní:))

V tomto směru Gulliveriana nezklame. Kresba je nádherná, titulní dívka též. Ale moc se mi líbilo i vyobrazení moře a krajiny, včetně použitých barev; plusem je též humor. Za mě tedy jasných 5/5 a takhle bych si představoval každý erotický komiks – málo zdržování, hodně pikantních momentů.

A přesně proto se mi druhý příběh v knize, Zlatý osel, líbil méně. Všechno je tam temné, ošklivé. Hravost Gulliveriany vystřídá ponurost osudu hlavního hrdiny Lucia, proměněného v osla kvůli pletkám s náboženskou sektou. Jo, je to příběhovější, takže pokud vám u erotického komiksu skutečně jde i o kvalitu vyprávění, budete nejspíš šťastni. Ale já se chvílemi nudil a nervózně nahlížel do dalších stránek, jestli už se tedy bude konečně zase něco dít:))

A jelikož Lucius stráví dost času v podobě osla, tak ani ta „akce“, např. s jistou velice zvrhlou paničkou, není něčím, z čeho by člověk mohl být kdovíjak nadšený:)) Čili za mě 3/5 max. Ke Gulliverianě se rád vrátím, Zlatý osel je ok, ale ničím mě nenadchnul.

2 10.12.2023

V první řadě bych předpokládal, že když už se jedná o 3. vydání stejného alba, mohlo by být bez chybějících nebo naopak přebývajících slov v bublinách. Stane se to sice jen výjimečně (konkrétně 2x, co si tak vybavuju), ale i tak mi to přijde hloupé.

Jinak je Tintinovo americké dobrodružství moc pěkně nakreslené (zbožňuju panel, kde Tintin leze v obrovské výšce po římse mrakodrapu) a potěší, že belgický reportér si tentokrát nepředsevzal vyvraždění veškeré zvěře daného kontinentu. Akorát Filuta se nám vyprofiluje v poněkud rasistického psíka:)) Přece nechceš jet k rudokožcům, říká Tintinovi před odjezdem k indiánům, a na místě pak pohrdavě ignoruje zdejší psy se slovy Snad si nemyslí, že se budu bavit s nějakými psími rudochy. Yikes! Celkově to tu ale s rasismem není ani zdaleka tak zlé, jak jsem se po Kongu obával. Jen u jednoho fórku člověka zamrazí když se hovoří o vraždě, vyhlášení poplachu, a jak potom okamžitě pověsili 7 černochů... Jakože preventivně... Tak to je postřeh, bez kterého bych se klidně obešel, milý Hergé.

Jinak tenhle díl hodně připomíná první album ze Sovětského svazu. Tintina chce neustále někdo zabít, vězní ho, pronásledují, zatímco on díky shodám všelijakých šílených náhod a štěstí uniká. A tak to jede pořád dokola. Oficiálně jde Tintin v Americe po stopě zločinného syndikátu chicagských banditů, ale veškeré zběsilosti to natolik překrývají, že bych si na hlavní dějovou linku už málem nevzpomněl. Průměr a příště snad konečně nějaká Tintinova hvězdnější chvíle!:)

2 18.09.2023

V poslední době jsem přečetl víc mangy, než kdykoliv předtím. Ale i kdybych jí byl dosud nedotčený, 1. díl Sakamoto Days by mě zaujal natolik, že bych do něj musel jít:)) Už samotná obálka mi připadá neskutečně vtipná. Na pana Sakamota se nemůžu vynadívat, autor Júto Suzuki nám na první pohled předvádí svůj komediální talent.

Čili tuhle mangu bych chtěl zkusit, i kdyby měl pan Sakamoto být třeba jen obyčejný zahradník. Jenže on je ve skutečnosti bývalým legendárním zabijákem kalibru Johna Wicka! Je tudíž jasné, že o akční scény nebude nouze. A taky, že jo Suzuki je kreslí s úžasnou dynamikou, je to nadupaná smršť, z níž pan Sakamoto vždy vychází jako naprosto nedotknutelný badass! A jelikož u toho díky svému stoickému výrazu a obézní postavě vypadá i super vtipně, budete se, věřím, skvěle bavit.

Hodně oceňuji celkovou přehlednost. U některých mang se mi pletly postavy, byly si mnohdy strašně podobné. Tady máte všechny jasně odlišené a snadno zapamatovatelné. Trochu jsem se obával, jestli mě nebude štvát druhý hrdina z obálky, ten mladý blonďák, ale kdepak telepat Šin, rovněž zabiják, je taky výborný a s jeho idolem panem Sakamotem zažívá různé komické situace.

Většinu času je Sakamoto Days akční komedií, ale ke konci tón vyprávění zvážní. Poznáváme několik nových postav, přičemž některých nám bude líto, a jiné budou působit dost děsivě. Zároveň dochází po celou dobu k odhalování dalších netušených skutečností, schopností a pravidel tohoto světa, takže jsem velmi zvědavý, co bude dál a proč se děje to, co se děje:))

Zas jednou nemám, co vytknout. Baví mě příběh, postavy, kresba a chválím i překlad, u něhož se mi zdá, že z vtipnosti originálu nic neubírá.

2 01.07.2023

Úvodem musím přiznat, že Doctor Strange mě celkově moc nebere. Benedict Cumberbatch mi do MCU pořád tak úplně nesedí (byl bych radši za Ewana McGregora, který měl k získání role údajně blízko) a oba jeho sólo filmy z mého pohledu vždy spíše zklamaly. Proto mě příjemně překvapil letošní start Strangeovy komiksové série s podtitulem Nejvyšší čaroděj, který byl parádním a v dobrém slova smyslu brakovým kosmickým dobrodružstvím, kde se mísilo scifi a fantasy.

V novinkovém pokračování jsem měl potíž s dozvukem tohoto příběhu, jenž se odehrává v sešitech 6–8. Ocitáme se zpátky na Zemi a přišlo mi to zbytečně složité, překombinované (byť čtenáři Strangeovy jiné série, kterou u nás vydává také Crew, možná byli v obraze). A ani se mi zde nelíbila kresba, vypadající jak z komiksů pro děti. Typický jednoduchý mainstream – sice neurazí, ale zároveň ani trochu nenadchne.

Velký obrat nastane u sešitů 9–10, kdy se kresby ujme Jesús Saiz, který dělal komplet předchozí díl (Napříč vesmírem). To je místy znovu pastva pro oči, jeho styl mě baví. Stejně tak příběh rázem ožil, byl zajímavější, napínavější a mnohem přehlednější. Sešit 11 už zase kreslí někdo jiný, ale celé se to uspokojivě dovypráví. Fajn bonusem jsou závěrečné tři krátké povídky a retro dvoustrana, vše k „desátému výročí“, jak se dozvíme z obsahu knihy. Jenže škoda, že k nim není žádné úvodní slovo, jsou tam prostě hozené jedna za druhou, takže netuším, o jaké desáté výročí šlo, ani žádné další informace.

Ale jo, asi je mi teď Strange o něco bližší, takže pokud příště dorazí ten, koho na konci slibují, budu chtít být u toho!:)
Hodnocení: 7/10

2 24.10.2022