Iki1
komentáře u knih
Čechoslováci ve světě
kolektiv autorů
Nápad na komiksové zpracování je fakt úžasný. Při zpracování dost nelibě hodnotím velikost a typ použitého písma. Pro starší čtenáře je na hraně čitelnosti. Asi ve dvou případech jsem se musel poučit v anglickém textu, ten český jsem prostě nedal.
Středočeský výletník
Anna Jiroutová
Skvěle zpracovaný "cancák" (starší trampové budou pamatovat) z cest na běžná místa, ovšem se spoustou zajímavých postřehů. Autorka prostě umí pozorovat svět kolem sebe a umí nádherně výtvarně zachytit.
Žena z roku 1899
Milan Krčmář
Výborně a čtivě zpracovaná regionální historie. Občas mi sice chyběl propracovanější děj a rušilo mě jeho přerušování, ale nebylo to nic zásadního. Hodně se mi líbilo zasazení do reality na závěrečných stranách. Možná by se hodilo i víc obrazového materiálu pro ty, kdo nejsou místní. A jak už předestřela Dajavadu, i já bych uvítal pokračování.
Na okraji
Lina Bengtsdotter
Drsné prostředí přivádí lidi k zoufalým činům. Pěkně popsáno, na povrch vyvrhnuty vnitřní pochody vyšetřující inspektorky, a možná i to čtenáře přidrží u knihy. I když minimálně v polovině je jasné, k jakému závěru autorka směřuje.
Dětská hra
Max Karpov
Čtivý thriller vypadá naprosto jinak. Tohle je spíše špionážní román a to jen se zamhouřenýma očima. Rozvláčné, téměř bez děje a i ty zbytky děje se téměř nikam neposunují. Zápletka na počátku je jasně čitelná, takže čtenář, který tu nudu vydrží až do konce, se dočká očekávaného rozuzlení. Navíc mám pocit, že autor se navíc nepříliš orientuje v problematice sociálních sítí.
Slepá skvrna
Torkil Damhaug
Děj thrilleru vždy poskočí dopředu, takže čtení je napínavé až do úplného a nečekaného závěru. Ovšem vše je na úkor něčeho jiného – zde je děj v druhé půlce už hodně zamotaný a chování hlavní hrdinky totálně přihlouplé. Kvalitu knihy pak ruší obrovské množství překlepů, nedoklepů a pravopisných chyb. U vázané knihy by množství mělo být alespoň minimalizováno.
Jak to vlastně bylo - Sborník příspěvků k českým dějinám
Petr Vokáč
Příspěvky českých záhadologů na tradiční témata - Alchymisté, Faust, Božena Němcová, Štechovice - v podstatě ohřívají stejnou polévku. V tomto sborníku mě zaujala historická pojednání. Bitva u Lipan a postava Jana Čapka ze Sán, bitva na Bílé hoře a zdařile nastíněná situace, kdy jsme byli součástí Rakouska. Tyto příspěvky mě velmi zaujaly hlavně tím, že jsou zpracovány s větším nadhledem.
Kniha
Mikolaj Lozinski
Autor do této knihy vložil střípky osudů ze života svých blízkých tří generací. Tím, že to jsou skutečně střípky, je kniha vcelku čtivá a vcelku úspěšně přibližuje dějiny východního bloku pod sovětskou nadvládou. Velká část rodiny je ve Francii, další nemalá část zahynula v koncentrácích, část se zachránila útěkem do Kazachstánu s falešnými doklady... Autor popisuje běžný život svých blízkých v socialismu, běžné drobné radosti, vyprávění oživuje dopisy své matky příbuzným. Škoda, že střípky nevytvořily v závěru knihy alespoň malou mozaiku, ale zůstaly osaměle ležet.
Elvis ze Záluží
Jiří Kamen
Čtyřiadvacet drobnějších povídek z let socialismu je psáno většinou tak, jak má být povídka koncipována. Svižně, bez zbytečných kliček a s odsýpajícím dějem a malinko nečekaným rozuzlením. Pomineme-li sem tam nějaký překlep či nedoklep (chybějící předložka...) jedná se o čtenářské pohlazení po duši.
Smrt papaláše
Jan Bauer
Této knize by rozhodně slušelo odstranění nálepky Původní česká detektivka, redukce zhruba na polovinu stran a hodně pečlivé projití jazykovým korektorem. Ano, dobré k připomenutí starých normalizačních dob (ruší přemíra sem tam přihlouplých anekdot), dobré jen jako oddechovka na pláž rybníka.
Poslední pomoc
Martin Pospíšil
Knížka obsahuje dvacet dva krátkých humorných povídek z autorova přelétavého života, v duchu přísloví Devatero řemesel a desáté bída. Jedná se o nenáročné odpočinkové čtení, třeba k vodě. U povídek se pobavíš, ale za nějaký čas nevíš, o čem byly. To znamená, že kloužou spíše po povrchu, nepřinášejí žádné hlubší zážitky.
Šťastnej jako blecha
Jiří Růžička
Dobrá oddechovka bez přílišných ambicí. Prostě po ní sáhneme třeba před spaním a občas nás popsané situace i pobaví.
Sluneční cyklus
Radek Stavěl
Román s nepříliš propracovaným dějem i hlavními postavami se odehrává v desetiletce od roku 2005 do roku 2015. Jeho zaměření je spíše v edukaci - vysvětlit méně chápavým a nepamětníkům solární klondike v České republice, tedy státě, kde díky malému slunečnímu svitu se ekonomicky nevyplatí budovat solární elektrárny. Ovšem bruselští politici byli jiného názoru, a tak ti čeští napojení na podsvětí budovali a budovali a nyní rejžují na úkor nás spotřebitelů. Situace hodně tristní, takže je dobré, že tato byla kniha napsána.
Bičování mrtvého koně
Roman Cílek
Mám pocit, že edice Původní česká detektivka je zaměřena spíš na kvantitu, než na kvalitu. Ale jako čtení před usnutím dobrý. Tato kniha obsahuje deset drobných detektivních povídek, všechny s jednoduchým přímočarým dějem a rychle odhaleným zlosynem.
Smart revoluce
Kamil Miketa
Dobře napsané povídání o tom, co nás asi v nejbližší budoucnosti čeká. Občas si člověk uvědomí, že leccos není až tak moc fajn.
Magické otazníky
Magdalena Zachardová
Titul je hodně zavádějící. V knize najdeme povětšinou výcuc různých místně určených pověstí s trochou tajemna. K tomu malinko koření v podobě historických exkurzů, například do doby Rudolfa II. či Karla IV. To, co oživuje podobnou literaturu jiných autorů, je vlastní zkušenost, hlavně vlastní pátrání, a především pohled z jiného, překvapivého úhlu. A to je to, co mi v této knize nejvíc chybělo. A vydavatel by se měl rychle poučit, jak se v češtině správně rozdělují slova na konci řádku.
Pochoutka
Muriel Barbery
Kniha je vlastně složeným i rozloženým kaleidoskopem vztahů s různými lidmi, kteří obklopují střed kukátka, tedy našeho hlavního hrdinu, nebo se s ním třeba i náhodně setkají. Číst se dá, ale mě osobně ničím nezaujala, není v ní žádný pořádný jednotící prvek. A slepení sklíček kaleidoskopu je dle mého pro knihu nedostatečné.
Pražská pětka
Drahoš Čadek
Kniha je avizovaná jako kriminální příběhy. Obsahuje jich na pár stránkách celkem osm (v deváté kapitole jde už pouze o teoretické autorovo plácání). Ani v jedné není nijak rozpracovaný děj, spíše to vypadá, jako by autor bez sebemenší invence do knihy překlopil stručné znění vyšetřovacích spisů a text doplnil u těchto knih běžnými hláškami rádoby mapujícími politickou situaci.
Uchyluji se k tomu velmi zřídka, protože oceňuji alespoň množství autorovy práce, ale tady je to jednoznačné - palec dolů a této knize se vyhnout obloukem. Není ani vhodná pro letní odpočinkové čtení o dovolené.
Poslední tečka za Rukopisy
Miloš Urban
Jedná se o fiktivní příběh, i když autor nazval toto téma jako novou literaturu faktu. Dvojice vědců zaměřených na 18. století v knize pátrá v Ústavu pro jazyk český v rukopisech Václava Hanky po listinách, jež by potvrdily nebo vyvrátily podvržení Rukopisů. Autor velmi dobře vládne jazykovou složkou vyprávění, klade do textu různé hypotézy, až je s podivem, kam až jsme se dopracovali.