ijcro komentáře u knih
Je to skvěle nadčasově napsaný detektivní příběh, na kterém není jeho stáří znát. Skvělé dialogy, výborná zápletka, žádné zbytečné kecy. A není to vůbec dlouhé, ba ani náročné! Klasika, dávám plus a doporučuju!
Velmi obšírná a místy velmi nudná trilogie, někdy jsem měl pocit, že popsat křišťálový popelník plný popela a nedopalků je proti tomu naprostá akční řežba mezi špačky. Čtenář, který jde po příběhu, se prostě musí prosekat spoustou balastu popisů sebemenšího hnutí mysli, složitou psychologií postav a jejich pohnutek, extra porcí nezapamatovatelných názvů a nejrůznějších vztahových rovin. V podstatě jde o cestu hrdiny ke zkoušce dospělosti, podané lopatkou v trochu jiné koncentraci balastního sirupu. Lze to svým způsobem pasovat na jakousi multi-kulti společnost. S doporučením bych byl opatrný, každému tento styl i podání asi nesedne, chce to velké soustředění, pozornost a klid ke čtení.
Kdybych nečetl anotaci, chvíli bych tápal, kdo je vlastně hlavní hrdina (trochu jsem se ztrácel v popisu zeleného pekla). Gren a Yattmur tvoří v příběhu příčku, stvrzenou jejich dítětem, kol které se odvíjí další "aktéři", jako třeba parazitující ale pěkně vydrzle vychcaný smrž. Ovšem nejlepší jsou sebelítostné lamentace břuňo-břicho-lidí, to nemá chybu! Dobré, ale těžké čtení.
Naprosto skvělá kniha napsaná s nadhledem a úžasným časovým odstupem, nejlepší jakou Jeschke napsal. S malinkou kaňkou na tváři příběhu - konec není úplně adekvátní šíři vyprávění, jako by mu trošičku něco chybělo, jako by to už vyprávěla jiná osoba... zlomená a sklíčená
Tahle kniha je šmrnclá všemi negativy dvacátého století a je na ní znát svižnější rukopis Vernova syna, který ji dokončil a vydal až po Vernově smrti a svým způsobem je dost odlišná od předchozích Vernových děl. Je to stále silný příběh o útěku z násilnického, rasizmem přetékajícího skoro ocelového města, plného hrubé techniky a vynálezů, sloužících výhradně vládnoucím elitám a kontrole života poddaných tam, kdesi v africké poušti.
Televizní příběh dobrý, byť obsahově poněkud poplatný době.
Knížka se mi četla, řekněme, nedobře. Uvození přímé řeči, myšlenkových pochodů... nějak mi tam chyběly správné oddělovače. A zvláštní mi přišlo vyprávění ukotvené v přítomném čase, zřejmě jsem tomuto typu řehole odvyknul. Hůř se mi četl snad jen Wenigův Kašpárek.
Ani nevím, jestli bych neměl spíš doporučit TV seriál... :|
Naprosto nezbytná příručka každého programátora v Delphi. Pokud nepoužije rovnou uvedené konstrukce, může se prostě jen poučit, jak to instantně dělají jiní. A o to jde především, proč taky znovu vynalézat kolo?
Samozřejmě, nedá se to číst jako detektivka :D
Knihu jsem dostal snad za trest.
Tedy, byla to odměna k jakémusi diplomu ve výtvarné soutěži.
A já se nedokázal prokousat hutným textem po několik let, jelikož je to strašně těžké čtení. Dneska už je to snadné; člověk nastuduje o Aztécích cokoli s nejnovějšími poznatky o jejich civilizaci, stačí otevřít wiki.
Ale upřímně, je to text, zoufale volající po modernizaci a nových faktech. Takže jediným přínosem jsou fotografie z doby, kdy o turistovi slyšel maximálně šaman ze sousedství na Yucatánu...
Je to sice poutavá klasika, ale rozhodně není určena menším dětem. Pohádky jsou svým způsobem smutné a ta nostalgie není vetknuta jen v osudu malé mořské víly nebo cínového vojáčka. Ale v tom je skryto ono kouzlo...
Jako děti jsme se vždycky marně ptali tetičky, která nám je četla - a jak (by) to bylo dál?
Jářku, četl jsem to několikrát a naněkolikrát (poprvé ještě na ZDŠ) a musí říct, že to není úplně jednoduché čtení. Nejde ani tak o jazyk, spíš o osoby, jejich psychosomatické charaktery, motivace a nejasnou příběhovou linku (jak z pavilonu 9), která se sice zdá, že je naprosto jasná, ale mně úplně jasná nebyla.
Jako scénář pro béčkový film dost dobrý, jen... něco tomu chybí, něco jako jasné poselství nebo páteřní myšlénka dovedená do té správné závěrečné tečky (anebo i trojtečky), a taky tam každý každýmu všechno vyžvaní...
Odhlédnu-li od příběhu, což je čistá fantazie jak z Avataru, jsou tam jedny z nejotřesnějších dialogů, které mohou potenciálního čtenáře odradit. Dokonce dělají dojem, že byly důsledně stenografovány slovo od slova (a že by jich šlo ale vypustit :) nebo aspoň ty nejinfantilnější naznačit výpustky). Ale obdobné dialogy, zvlášť s použitím domáckých jmen, jsou spíš úsměvné.
Je to jedna z horších Troskových knih, kterou zřejmě spáchal v manické fázi nějaké duševní slabosti.
K téhle knize jsem se dostal úplně náhodou. Nepřečetl jsem ji tedy úplně celou, ale zdá se mi velice poučná pro otevřené povahy, které mají odvahu, silnou vůli a odhodlání, a pustí se do své závislosti.
Stejný problém v bledě modrém mají i alkoholici, tam je to taky o vůli, vlivu prostředí a dostupnosti.
Jenže v mém případě to má maličký hendikep - jsem nekuřák.
I když jsem se nad prvními kapitolami zamýšlel, jestli bych neměl zkusit začít kouřit, abych měl srovnání, až začnu s odykačkou. Třeba nějaký tenký doutníček, nebo viržinko... kolega, protřelý kuřák, který dával i šedesátku brček denně, mi radil, že pro začátek úplně stačí nasávat zapálený dehtový papír (ale to si asi dělal jen legraci). To už bych se mohl jako začátečník rovnou postavit na hodinu denně vedle magistrály...
Dočetl jsem třetí díl a s odstupem času musím ocenit, jak rozhozené kostky příběhu Kerricka, Vainté i Enge nakonec do sebe zapadly a tím důstojně sérii zakončily. Pro mne se zdá asi nejhodnotnější částí paradoxně epilog. Snad proto, že vypravěč, v tomto případě sám Kerrick s odstupem, řekněme, třiceti let od posledních událostí, hodnotí milníky své cesty i cest svých souputníků a zároveň vyslovuje přání, co by si ještě přál stihnout. Prostě taková kompaktní rekapitulace včerejšků a jemný náznak zítřků, kterých už asi nebude mnoho...
Dávám plus
No, tento příběh se rozjel stejně dobře, jako třeba Edova Princezna, jenže pak se nějak zadrhnul a nakonec se nemůžu ubránit pocitu, že příběhu dobrá půlka chybí...
Aj... co to nevidí, oko mé zelenkavé, Pellucidar druhý díl má
Supr!
Dobře odvyprávěný (a slušně přeložený) příběh s překrásnými Benettovými ilustracemi o cestě napříč Indií v kráčedle - rádžově hračce - s parním strojem pod kapotou slona, a to vše odehrávající se na pozadí dramatu sipahíjského povstání. Jen ten konec je dost morbidní, kdo by taky chtěl skončit na krku ocelového slona, který v nejbližším okamžiku vybuchne, že?
Je to výlet do dávno zmizelé minulosti, který ve své době přiblížil evropskému čtenáři téměř neznámou Indii.
Přečetl jsem to, protože to odložily moje děti a taky viděl film. Film je kapku jiný, byť s hvězdným obsazením (věk hrdinů může někoho mást), ale drží se předlohy docela věrně, až tedy na pár škobrtnutí. Knížka je fantasy maglajs na pozadí řecké mytologie naroubované na americké reálie, jářku čte se dobře. Je ale dobré, kdyby děcka už měla před čtením nějaké povědomí o pravých řeckých bájích, protože když to bude naopak, tak se jim to v hlavinkách a v hodinách dějepisu bude pěkně motat :)
Zajímavá studie, odehrávající se v britských reáliích na počátku padesátých let. Je po válce a bývalí nacisté se rozplývají ve společenských strukturách Evropy se snahou skrýt své zločiny či sloužit novým pánům. Mnohým z nich se podařilo bez výstřelu zakotvit v zemích vítězů a odsud dál škodit. Na tomto pozadí se rozvíjí příběh špiona Corridona, který infiltroval tajné společenství a pokouší se všemu přijít na kloub. Dobré čtení, pro někoho jen oddechovka do vlaku, pro jiného odrazový můstek k dalším autorovým knihám. Dávám plus.
Zajímavé ale hodně depresivní, a v určitých bodech i bezvýchodné příběhy. Trochu jiný, "italský" pohled do světa zločinu. V době vzniku dost otřesné.
Byla to první kniha, kterou jsem od autora četl a fascinovala mě svou autentičností v dobách hlubokého socíku. Dneska je to historický exkurz, aneb důkazní materiál, jak lidojed v nové době o svá práva přišel :)
A to ještě o žádné korektnosti, natož politické, nikdo nic neslyšel...