honza66 komentáře u knih
Sám autor v několika rozhovorech říkal, že jde o grotesku. Má pravdu. Je to groteska. Stylistika vybroušená jako vždy, ale je to celý tak praštěný, že kdo nemá žánr grotesky rád, bude to louskat jen s obtížemi... Takže ač velký fanoušek všech předešlých Topolových románů i poezie, tato kniha mě zcela minula.
Jsem velký fanoušek předcházejících Szczygiełových knih (Gottland, Udělej si ráj a Láska nebeská) a možná právě proto mě tato kniha mírně zklamala. Některé úvahy a jakési minireportáže jsou čtivé, poutavé a z mého pohledu i pravdivé, ale je tam mnoho balastu, nedotažených úvah a vlastně i nudy. Chápu, že knihu autor psal pod vlivem osobní tragédie a je to jakási forma vlastního vyrovnání, ale to se na relativně nezaujatého čtenáře přenáší obtížně a zde se to bohužel moc nepovedlo.
Prvních 400 stránek knihy je skvělých. Uvěřitelný a realistický děj, dialogy, věrně podaná doba 70., 90.let i současnosti. Dobře vykreslené osudy několika přátel, popisy dovolených z horské chaty přesně takové, jako opravdu bývaly. Chvílemi vtipné, chvílemi smutné, chvílemi dramatické. Charaktery postav uvěřitelné, ani přehnané, ani nedotažené. Prostě literární kvalita.
Nyní pozor, následuje SPOILER:
A na posledních 50 stránkách se všechno zhroutí. Kniha zešílí. Z normálního románu se stává jakási absurdní sci-fi, kde hrdinové prochází dveřmi ze současnosti do doby před 30 lety, kde se potkává 40ti leté „já“ se svými „mladšími“ rodiči, kde se lidé téměř nezúčastněně koukají na sebe sama v dětském vydání, atd atd. Vše skončí ve vyumělkované chytristické pointě.
Jako kdyby do románu Oliver Twist na poslední kapitolu přiběhl Harry Potter nebo vojína Ryana by v posledních minutách filmu zachránil Spiderman...
Mimořádné dílo o obrozenecké literatuře, a to jak svým rozsahem, tak obsahem. Ač mnohé z napsaného už dnes působí spíše úsměvně, je to skvělá ukázka syrové, nadšenecké obrozenecké poezie. Vedle samotných básní jsou pak velmi zajímavé i stručné životopisy a medailonky autorů, i v nich se odráží dějiny té doby. Klobou dolů před I. Wernischem, musí za tím být stovky a stovky hodin práce v archivech a antikvariátech.
Detailní a fundovaná kniha o životě BF, o literatuře, nakladatelském prostředí první republiky a vykonstruovaných procesech z let padesátých. Jak bylo bouřlivé dvacáté století, tak byl bouřlivý i život Bedřicha Fučíka. Kniha je kvalitně napsána, soustředí se na profesní život BF a jeho vztahy s předními literáty té doby. Rozhodně stojí za přečtení, Bedřich Fučík je neprávem opomíjená osobnost české literatury.
Slabounký odvar původní trilogie. Zápletka i děj postrádají jakýkoli původní nápad, zhruba po třetině knihy je tak nějak jasné, jak to celé dopadne a bohužel to tak opravdu dopadne. Postavy, které v původní trilogii byly něčím zajímavé a originální, jednají v této nastavované kaši šlablonovitě, a – navzdory neustálému zdůrazňování jak jsou všichni téměř geniální - nelogicky a pitomě. Lisbeth působí jak karikatura sebe sama, taková sloučenina Terminátora s Jamesem Bondem, ovšem bez vtipu a nadhledu. O ostatních postavách je pak úplně zbytečné mluvit, u těch autor už totálně rezignoval na jakoukoli psychologii.
Kniha jen parazituje na Larssonovi a neměla být nikdy napsána. Autor by se měl vrátit k psaní životopisů fotbalistů, tam to bude ok.
Ač mám většinu produkce V. Vondrušky rád a jako oddechové čtení to patří na vrchol ve svém žánru, tak tato kniha se nepovedla. Nepřehledná a zmatená zápletka, občas nelogicky jednající postavy, ale hlavně vysloveně odfláknutý konec, kdy je rozřešení předchozích 280 stránek scuknuto do pár odstavců. Škoda.
Po skvělém Muži jménem Ove, kde v podstatě všechny postavy byly zajímavé, originální a hlavně uvěřitelné, je Babička velké zklamání. Charaktery hlavních postav jsou uvěřitelné jen obtížně a konají v nesouladu s tím, jak jsou autorem vykresleny. Samotná dějová linka a fantasy odbočky mě také nezaujaly, ale budiž - to už je věcí individuálního vkusu. Takže: Snad kromě jazyka, který si zachoval čtivý tón, je Babička oproti Ovemu velký propad.
Skvělá kniha. Přestože jde o soubor na první pohled na sobě nezávislých textů psaných pro internetové médium, je kniha perfektně soudržná, zábavná, inteligentní a kdyby to slovo nebylo tak zprofanované, řekl bych, že je i moudrá. Autor navíc působí jako velký sympaťák, intelektuální opilec v mezích zákona a kliďas - což je v perfektním kontrastu se současným hysterickým a přeexponovaným sloupkařstvím.
Excelentní kniha-deník, na malém prostoru mnoho originálních postřehů. Přestože knihu má do klasického deníku hodně daleko, máte o to větší pocit, že jste s autorem ten jeden rok prožili.
Kohout je excenletní spisovatel. Dokazuje to i Hodina tance a lásky, která vykresluje již mnohokrát pojednané téma originálně a zajímavě. Vlastně žádná z Kohoutových knih není nudná či špatně napsaná a když pomineme poblouznění zkraje 50.let lze s jistotou tvrdit, že je jedním z nejlepších českých spisovatelů 20.století.
Fudované, detailní dílo. Zaměřuje se na celé období vlády Přemyslovců s důrazem na vládu posledních čtyř přemyslovských panovníků, logicky s ohledem na větší množství dochovaných písemných materiálů. Kvalitní grafické zpracování.
Výborná textová část, mnoho zajímavých údajů o avantgardě a jejích hlavních protagonistech, mnoho citací z několika hlavních autobiografických děl (např. Seifert - Všecky krásy světa, Nezval - Z moho života, Honzík - Ze života avantgardy).
Slabinou je obrazová část, málo fotografií z minulosti ve vztahu k pojednávaným místům a domům. Fotografie ze současnosti jsou bohužel často nicneříkající a nekvalitní.
Kundera ve vrcholné formě. Občas to není úplně lehký čtení, chvílema je to zase až moc "lehký", ale jako celek výborný, vzájemně originálně provázaný a chytrý.
Mimořádně osvěžující čtení. Potvrzením kvality pak je fakt, že ač bylo dílo napsáno zkraje 90. let, na aktuálnosti od té doby jen získalo...
Výborná kniha obecně a pro pamětníky ještě bonus v podobě excelentního návratu do minulosti :-)
Mimořádné a výborné dílo.
Jen dokazuje, že J.Hora je jeden z nejlepších básníků své doby - což mj. znamená, že i téměř století od vydání patří k nedoceněným básníkům své doby. Nic proti Seifertovi, poezie neni to skok do dálky, ale i tak plati: Hora vyrazně nejlepší !
Klasika z pera klasika. V porovnání s jinými Le Carrého knihami mně u Ruské sekce přišlo tempo vyprávnění o něco pozvolnější. Ale i tak jde o mistrovský kousek.
Výborná a komplexní kniha. Tigrida ani neadoruje, ani za každou cenu nekritizuje, ale snaží se informovat, věci pochopit, ukázat v kontextu a popsat. Kosatík opět prokázal, že patří mezi naprostou špičku historické publistiky a literatury faktu u nás.
Velmi dobré, často i velmi vtipné čtení. Pro pamětníky příjemná nostalgie. Čekal jsem spíše popisky k fotkám, o to více potěšilo nemálo detailních informací a konkrétních přehledů jednotlivých oborů.