Hobo komentáře u knih
Nad touto knihou se musí čtenář skutečně zamyslet. Možná není vše tak, jak to autor předkládá, jisté je, že jeho pohled na dějiny má stejné oprávnění jako tradiční syntetizující díla o historii.
A dost se divím, že tolik katolíků má tolik výhrad.
Feuchtwangerův způsob vyprávění mi vždy seděl.
Podobné publikace kupodivu zůstávají stranou mediálního zájmu a zdá se, že je čtou pouze fanoušci. Leč i jejich čas jednou přijde.
Jsem trochu hodnější v počtu * než by si kniha zasloužila. Pečlivě jsem přečetl, našel několik opravdu dobrých pasáží a především oceňuji nespornou poctivost autorů. Oni za to tak úplně nemohou, že mají rozhled globálního četníka a na tom končí každá analýza. V pár příkladech se přidržují přidržují oficiálního (amerického) podání některých událostí, nikoliv skutečného. Takže hodnocení je za upřímnost.
Jiří Fuchs podle mého nemá v současnosti konkurenci.
Jasný pohled na jadernou energetiku. A pro mne nový (velmi užitečný) termín energetická hustota.
To je, milá playado, obvyklý chybný předpoklad ženského vesmíru, jehož vinou společný vesmír nefunguje. Vykřičník.
Ve svém druhém komentáři bych rád doplnil své hodnocení autora. Řekl bych, že v Johnsonově obdivu k Churchillovi je znát i jeho postup v politice. Nesporně mu napodobování pomohlo, ale jak známo nápodoba není originál a jako obvykle sahala maximálně někam nejvýš po kolena.
Kniha neodpovídá mému světonázoru, nicméně člověk má být schopen vyklouznout ze svého obvyklého pojetí... Shledal jsem ji poměrně zajímavou, byť občas nudnou. Ale spoustou fakt a závěrů nezavrhnutelnou.
Mám-li říct pravdu, jsem spíš zklamán. Jestliže v knize o falšování dějin autor bez uzardění tvrdí takové "pravdy", jako že např. za pád Dvojčat může Talibán, pak svou knihu degraduje na stejné falšování dějin. Není to jediné tvrzení mezi řádky. Ani s tvrzením o "zakázané" egyptologii nelze zcela souhlasit, když autor uvádí, jak je zlomkovitá a stojí na chatrných dokladech; o něčem opravdu zakázaném se nezmiňuje, pouze zpochybňuje závěry. To přece není o zákazech. K francouzské revoluci pouze prostě popisuje známou historii a osobnosti, pravda, uvádí, jak se stylizovali. Podrobněji píše o svobodných zednářích a jejich tajném vlivu, což opravdu není dodnes příliš obvyklé. Obdobně však nezmiňuje židovskou účast v ruské revoluci. Proč asi?
V podstatě až poslední kapitola, týkající se evoluce, bez výhrad uspokojila mou zvědavost. Možná je to málo, ale za ni určitě přidávám hvězdičku.
Reportážní formou silným způsobem podaná tragédie.
Děj ve stylu jiráskovského realismu se rozvíjí skutečně zvolna, ale stále má smysl, neutápí se ve zbytečných detailech a postupně nabírá na dramatičnosti, jaké Jirásek nikdy nedosáhl. Když si zvyknete na chvílemi poněkud nepřirozenou přímou řeč, jak se prostě nikdy nemluví, ale autorovi slouží k doplnění myšlenek, a tento způsob akceptujete, zaměříte se na reálie, o něž se jedná, a začnete spoluprožívat děj.
Zatímco Šikmý kostel Karin Lednické vykresluje dobu a území o sto let zpětně, tato kniha popisuje tutéž oblast a dobu, která byla autorovi současná. Velmi zajímavé srovnání včetně německo-polsko-českého střetávání. Doplňuje váš získaný obraz a najednou zjišťujete, že moderní a poněkud "zastaralý" jazyk nejsou podstatné. Prožíváte s oběma autory horký, vášnivý a těžký reálný život
Hluboké zklamání. Taková obvyklá televizní demagogie. Až na několik málo nepodstatných fakt jsem se nedozvěděl nic skutečně nového. Stereotypní líčení regionů, zejména Rusů. Typické souvislosti z pohledu Anglosasa a ještě se při tom tváří jako spasitel světa. Jinak mohu plně podepsat komentář HanzKaufmanna.
Skvělý styl a skvělý rozbor nejen Churchillova života, ale pro nezaujatého čtenáře i rozbor anglosaského uvažování a agresivity. Zejména Rusové jsou z tohoto pohledu pojati neobyčejně - no, anglosasky (Rusové jsou totiž nejimperialističtější národ na světě).
Ke "Dvojce" mám méně výhrad než k jedničce. Témata jdou více do hloubky a jsou přesvědčivější.