Státní symboly a státní suverenita

Je jasné, že kniha bude mít úspěch u typu "osvícených" čtenářů, kteří "vědí", jak to na tomto světě opravdu chodí a mají "zaručeně přesné" informace o mocenském systému řízení uspořádání světa, o němž sice autor velmi zasvěceně hovoří v knize, avšak konkrétním důkazům byť jen o existenci tohoto systému řízení, se již nevěnuje. To je promarněná šance, pokud by autor věnoval méně prostoru fabulacím a teorii a více prostoru naopak konkrétním důkazům, mohl by přesvědčit i skeptiky, včetně mě. Škoda.

Autor například tendenčně a sugestivně uvádí, že Ukrajina jako stát nemá žádnou suverenitu, cituji "právě tato skutečnost je vyjádřena státní dvoubarevnou vlajkou." Tak zaprvé. Ukrajina je suverénním státem od prosince 1991, jehož nezávislost uznal i tehdejší prezident Ruské federativní socialistické republiky, Boris Jelcin. Zadruhé, vezměme si citát "Události, které se odehrály na Ukrajině, ukázaly, že tato země je pod komplexním nadnárodním řízením". Jaké události? Jakým způsobem ukázaly, že Ukrajinu řídí nějaké nadnárodní řízení? A kdo to vůbec je? Další promarněná šance, tato kniha vzbuzuje více otázek, než dává odpovědí. U publikace aspirující na odbornou literaturu, bych čekal, že tomuto bude naopak. Navíc se dá snadno argumentovat státy, které mají dvoubarevnou vlajku jako Polsko (m.j. soused Ukrajiny), které však autor v tomto kontextu nezmiňuje. Velice zvláštní.

Rovněž fabulace o metodě na vlajce "čím víc pruhů a obrázků, tím menší suverenita a větší podřízenost státu konkrétnímu globálnímu centru koncentrace řízení". Dle stejné logiky by nejsuverénnější zemí světa byla africká Libye, která mezi lety 1977-2011 neměla ani jedno logo, ani jediný pruh na své vlajce. Šlo o jednobarevnou zelenou vlajku. Pravděpodobně centrum globálního řízení tehdy leželo právě v severní Africe, že ano.

Tohle není Zakázané vzdělání. Tohle je Nebezpečné vzdělání. Pokud píšete odbornou literaturu, musíte pro svá tvrzení předložit důkazy. Nelze zaměňovat osobní názory a přesvědčení, byť jakkoli upřímné a skálopevné, za fakta.

Nooo, tak to je opravdu něco, člověk si ovšem musí připustit určité věci, např. to, že na světě se jen máloco děje náhodou. Velmi velmi zajímavé a do mozaiky mého světonázorového pohledu to docela dobře zapadá.