Hobo komentáře u knih
Kdo chce pochopit poválečné Německo, nechť čte tuto knihu!
Pytlíkův komentář je natolik přesný, že mi nezbývá než vyslovit mu poklonu. Tak výstižně bych to neřekl.
Dlouho jsem přemýšlel, jak hodnotit. Čte se to docela dobře, ale vzhledem k autorovu pozadí nemá kniha žádnou informační hodnotu. Když jsem si pak vybavil, jak jsem vyhodnotil Tučkové Vyhnání Gerty Schnirch, tak toto je o řád níž.
Kniha nejde z hlavy. Přes všechny ty zdánlivě bláznivé konstrukce nenacházím logický rozpor. Z pohledu kvantové fyziky jsou možné i ty. Ať je to jak chce, hlavně že sedí závěry!
Doby se opravdu nemění. A nemění se ani dobová kritika.
Jak už tak tehdy všichni očekávali doby nové, lepší, a pohrdali tím tehdejším starým světem, progresivisticky zobecňovali. Vzhledem k tomu, že tunelovaná byla záložna katolická, posloužilo to pokrokovému novináři, aby komplexně odsoudil tu pokryteckou katolickou církev a vyplivnul všechnu špínu na všechny ty "klerikály" hlava nehlava. A z tohoto protiklerikálního zaměření má u čtenáře vzniknout vědomí, jako by defraudovali jen a jen katolíci...
Svět je stále stejný, jen kulisy se mění.
Zakarpatská Ukrajina je takovým nostalgickým bodem v českém myšlení (myslím, že ne už tolik ve slovenském), který po rozpadu Československa se stal ještě neurčitějším. Je však dobré o tomto území a národě vědět o trochu víc než je Nikola Šuhaj, loupežník...
Typicky francouzské vztahové náměty. Povídky, které s tohoto syžetu vystupují, možná proto působí velmi svěže a neotřele.
Zejména Semín, Ryska a pak Jakl a Weigl stojí za přečtení.
Z nových fakt podle starých vysvětlivek a paradigmat. Za všechno může samozřejmě Stalin. Přestože občas je to s uvedenými fakty ve zřejmém rozporu.
Nejdřív zklamání, protože jsem myslel, že se pouštím do literatury faktu. Nicméně zklamání brzy překonáno.
Vlastně je to Werichovo "Boj s blbci je věčný, ale nelze ho vzdát".
Jedna z knih, po kterých bych nikdy nesáhl, nebýt okolností. Leč je to velmi dobře uchopené téma, bez sentimentu, plné reálného života. Pro mne skutečné překvapení. Autorka není žádná bláznivá věštkyně a kartářka a je opravdu schopná pomáhat. Na rozdíl od mnoha přeintelektualizovaných psycholožek.
Ukončena hospitalizace, ukončena i četba. Ale dlouhý čas byl zkrácen...
Nejobjektivnější kniha o následcích 2. sv. války, jakou jsem četl. A přitom neobyčejně čtivá.
V roce vydání bych přidělil plný počet *, ale časový rozestup již odkrývá nedostatky a chyby. Např. Rusko, ale nejen. Právě to ovšem dobře ukazuje, kam a kudy se vývoj ubírá. Trošku mám dojem, že autor je takový malý český Kissinger.
Za přečtení ovšem kniha stále stojí.
Začal jsem číst pod dojmem Formanova filmu, viděného před pár lety, a dlouho jsem si myslel, že Forman asi točil podle jiného díla, než jsem se dostal ke Coalhousovi Walkerovi...
Kniha je svou šířkou tedy výrazně rozlehlejší než film, ale jednomu formátu to neuškodilo.
Podle řečeného i neřečeného stopován autor i okolnosti sepsání kroniky, její účinek v dané době, vedoucí ke státnímu převratu.
Kniha, která prochází mým životem jako nejlepší informátor o architektuře.