Sólo pro klavír

08.01.2024

Typicky francouzské vztahové náměty. Povídky, které s tohoto syžetu vystupují, možná proto působí velmi svěže a neotřele.

23.05.2023

Vynikající kniha.

08.10.2021

Věděla jsem, že sázím na jistotu, když jsem si Mauroise brala do Řecka jako přítele a společníka. Zatím jsem ho ale znala především jako biografa, takže objevování jeho povídek pro mě bylo dobrodružství. Jsou tak krásné, jak se dá u autora jeho formátu očekávat, nicméně překvapivými způsoby.
Pravda, ne úplně všechny. Tři z těch 25 jsem hodnotila 3*, protože působily dojmem pouhých skic, psychologických studií k něčemu většímu. Sice studií prvotřídních, jenže já staromódně trvám na tom, že text má mít pointu. Zato zbytek bych označila za vysoce nadprůměrný, přičemž deset povídek mě vysloveně nadchlo nebo dojalo.

Základním problémem Mauroisovy povídkové tvorby je, myslím, určitá monotematičnost. Nevím ale, jestli ji lze chápat jako autorovu chybu: možná své povídky uspořádal do knihy on sám, možná je do jednoho svazku pojal až překladatel Josef Šoup. Každopádně velká část textů zachycuje život vyšších intelektuálních kruhů, zejména francouzských: spisovatelů, herců, malířů a mecenášů. A tahle znuděná smetánka pak produkuje spoustu zápletek s manželskou nevěrou. Vlastně celkově je „Sólo“ esenciálně francouzské tím, jaká důležitost se tu přikládá aférám. (Což ale ke Francii patří a Maurois je tresť toho nejušlechtilejšího francouzství.)

O to větší dojem na mě udělaly všechny povídky, které námětem vybočovaly. Tak třeba „Thanatos Palace Hotel“: Maurois tu píše o firmě, která se za Velké hospodářské krize specializuje na asistenci při sebevraždách svých klientů. Nebo famózní sci-fi „Život lidí“, které nastavuje zrcadlo pokusům na zvířatech, a hlavně nadutému přesvědčení pána tvorstva, že jim smí upírat duševní schopnosti proto, že neprošla jeho experimenty. Dál určitě „Myrrhina“: příběh o tom, jak vnější okolnosti diktují obsah uměleckého díla... (A podrobněji asi v komentářích k jednotlivým povídkám, protože už teď jsem užvaněná přes svoji obvyklou míru.)

Každopádně „Sólo pro klavír“ doporučuji, pokud máte rádi cokoli z následujícího seznamu:
1. umělce,
2. Francouze,
3. brilantní intelektuální dialogy,
4. nevěru,
5. propracovaný, virtuózní a velice jemný psychologický realismus,
6. Balzaka,
7. Mauroisovu biografickou tvorbu (na ni je tu hodně narážek) a
8. výborné povídky výborných spisovatelů.