hannah2000 komentáře u knih

Tak a je dočteno. A dojmy?
Knihu zhodnotím tak, jak by to udělal Q. Tak za 1. je knížka velmi poutavě napsaná a opravdu se dobře čte. A hlavně za 2. je to příběh o mladých lidech, ale ne jen pro mladé, i když možná hlavně pro ně. Ale také za 3. je knížka vtipná, každou chvíli jsem se při čtení musela usmát. Sice za 4. trochu kopíruje knihu "Hledání Aljašky", ale to neva. No a hlavně za 5. je tam spousta zamyšlení - Kdo jsem? Kdo je ona? Co je důležité? Je to pravda, nebo je to jenom moje představa? A to je za 6. právě na celém příběhu to pěkné.
Ale dost hodnocení ve stylu Q. Teď já. Mně se kniha líbila. Děj je psán z pohledu hlavního hrdiny a velmi lehce plyne. Já jsem se při čtení bez problému vžila do pocitů hlavních hrdinů, jejich pohledu na svět, jejich myšlení a rozhodování i váhání. Není to sice klasická "lovestory", ale já bych řekla, že se jedná o typickou Greenovku a doporučila bych ji všem, co mají rádi přemýšlivé příběhy a Johna Greena :-) .

6 21.07.2015

Knížka se zápisky z cesty je napsaná jednoduše, bez zabíhání do velkých podrobností, ale chytlavě.
Pro mě byla knížka velmi čtivá a já se díky ní každý večer nořila do putování spolu s autorem. Měla jsem pocit, že jsem s ním na cestě, že se kochám výhledy do krajiny, pozoruji východy a západy slunce, hledám brod přes řeku, seznamuji se se spoustou dalších hikerů, řeším vyskytlé se problémy s výbavou, atd...
Díky knížce jsem poznala novou krajinu, podrobněji se seznámila s dálkovými chodci a připomněla si, jak hrozně ráda jsem v mládí chodila po horách a jak mi to vlastně chybí. Jsem teda rozmazlená ženská a k životu potřebuji, kromě jiného, hrnek dobrého kafe, pohodlnou postel a sprchu, takže já bych thru-hiker být nemohla :-D. O to víc obdivuji autora, že to celé "dal", nic ho cestou neodradilo a za všech okolností stále dodržoval zaběhlý rituál včetně pravidelných zápisků do deníku. (Autor se v knize zmiňuje, že zápisky na blog mu zabraly cca hodinu denně a o tu hodinu si zkracoval spánek.) Hodně se mi líbilo i to komentování tamních zvyků a chování místních. Zpočátku mi při čtení trochu vadilo množství cizích výrazů, ale protože na konci knihy je slovník, který tyto výrazy vysvětluje, časem jsem si zvykla.
Knížku bych doporučila všem, co mají rádi toulky přírodou a hory a rádi poznávají cizí kraje. A je úplně jedno, jestli vám zdraví či životní okolnosti podobnou cestu umožní nebo ne. Protože pokud už něco takového nemůžete zažít "na vlastní kůži", pomocí čtení téhle knížky můžete .

Poznámka k fotkám: Fotky jsou na konci knihy, je jich tam tak akorát a jsou (na rozdíl od blogu) s popisky. Četla jsem e-knihu, a protože mám klasickou čtečku s e-inkoustem, měla jsem fotky černobílé. Prohlížela jsem si tedy barevné fotky v e-knize na tabletu a doplnila si je i fotkami z blogu.

PS2: Líbilo se mi také, že autor hodně podrobně popsal své zkušenosti s výbavou. Některé kusy chválil, jiné po zkušenosti z cesty nedoporučil. Na PCT se sice nechystám, ale na putování po krásách hor u nás ano a jeho rady mi s výběrem vybavení určitě pomohou.

***
A nedá mi to a přidám pár ukázek z mnoha, které mě zaujaly a pobavily:

... První co po sprše uděláme je, že se vydáme najíst. Až tady si uvědomíme, jaký máme vlastně hlad. Hikers hunger, hlad který se po spálení tukových zásob dožaduje neustálého nasycení. V tom jsem na tom oproti ostatním přece trochu ve výhodě, protože jsem začal s větším bachorem, ale už i na mne došlo. Abych to zkrátil, během dneška jsem spořádal šest burgerů. O Americe se toho dá napsat spoustu dobrého, ale v povídaní o jejich gastronomii bych byl raději diskrétní. Burger je tady sázka na jistotu. ...

... Po obědě jdeme zase pomalu. Tentokrát nás nezdržuje sníh, ani převýšení či brody. Tentokrát za to mohou jezera a hory. To jak se nám předvádějí. Jako modelky. Co sto metrů je vidíme z jiného úhlu, zastavujeme se, zacházíme si. Ale my sem nepřišli honit kilometry. Přišli jsme si užít právě tohle a tak si to užíváme. ...

... Za chvíli jsem unešen tím, co Yosemity nabízejí. Jestli jsem předchozí část High Sierry přirovnával ke gotické stavbě, tak tohle je čisté baroko. Vzdušné, baculaté, zdobné. ...

5 19.05.2019

Velmi příjemné odpočinkové čtivo. Ačkoliv je to příběh jednoduchý a hlavní i vedlejší linie děje nejdou moc do hloubky, tak je napsaný poutavě a zajímavě. A to jak příběh hlavní postavy, zajímavý nápad prodeje knih, tak i popisy krajiny Skotska. Myslím, že se teď půjdu podívat po nějakém cestopisném filmu o Skotsku a podívám se po fotkách polární záře. Jestli je tak krásná i ve skutečnosti. A chtěla bych také takový domek s výhledem na pastviny a kopce. Takže knihu doporučuji všem, kteří si chtějí odpočinout od komplikovaného světa i komplikovaných knih. I když o knihách se mluví v příběhu pořád ;-). A pět hvězdiček dávám za ten příjemný pocit, co ve mě knížka po dočtení zanechala.

5 30.08.2018

Hodně relaxační a oddychové čtení (i poslouchání, protože to vyšlo i jako audiokniha). Protože mě nijak zvlášť nezaujala anotace - nepatřím mezi bezvýhradné milovníky koček - tak bych se do čtení sama nikdy nepustila. Ale půjčila mi ji známá, mně to nedalo, začetla jsem se a byla mile překvapená :-). Knížka má jednoduchý děj, ale je plná takových úplně základních jednoduchých pravd, na které člověk často zapomíná. Teď se ke knížce občas vracím, a přečtu nějaký kousek jen tak pro oddych a pro připomenutí, co je v životě důležité a co ne.
Takže za mě doporučuji každému, kdo si chce odpočinout od hektického světa.

5 28.02.2018

Najkrajšie básne z tvorby Milana Rúfusa - ano s tím musím souhlasit. Pohladí po duši, když je člověku těžko.
Malá ukázka:

ČO DAL NÁM DEŇ

Čo dal, za to sme platili.
Raz radosťou, raz žialom.
Čo bolo srdcu nad sily,
to srdce vykričalo.

A bolo mnoho takých dní.
Dní ako ostrie noža.
Keď celá duša bolí z nich,
aj keď nás páli koža,
aj od hnevu, aj od studu.

A márny ľudský nárek
zaťato pľuvne osudu
do nevidomej tváre.

Prežil si to… a prežili
aj iní… iste mnohí.
Čo bolí, už ťa nemýli.
Nepľuvneš do oblohy.

Iba si šepkáš
- ešte príď,
daj tlačiť ťažkú káru!

Nie väčší zázrak
ako byť.
Niet vzácnejšieho daru.

5 06.05.2017

Sága Harryho Pottera mě zaujala svojí propracovaností a originalitou. A pak se objevila tato kniha se spoustou protichůdných hodnocení. I když jsem chvíli odolávala - divadelní hru se mi číst nechtělo - nakonec vyhrála zvědavost. A musím říci, že kniha, navzdory jinému podání, se mi četla velice dobře. Děj měl spád od prvních stránek a udržel si ho až do konce. Zápletka je jako obvykle u HP zajímavá a originální. Díky tomu, že se jedná o divadelní hru, sice děj tolik nerozvádí, jak jsme byli zvyklí u předchozích dílů, ale to na zajímavosti příběhu nijak neubírá. Za mě doporučuji.

5 08.04.2017

Velice zvláštně podaný příběh. Nutí člověka k zamyšlení, přehodnocení názoru na běžné věci, vrátí do popředí smutek ze ztráty blízkých a zároveň i otázku, zda i okolo nás v tu dobu dohlíželi nějací andělé. Je to zkrátka smutné vyprávění, protkané spoustou zamyšlení o životě a dumáním o důležitosti či nedůležitosti drobností v životě. Nechybí ani černý humor a surové podání reality s tímto tématem spojené. Příběhy a propojení hlavních postav, kdy se jejich osudy navzájem protnou, dělá samotné dumání o životě čtivým a zajímavým. Knížku asi možná tak úplně nepochopí a neocení ti, kteří neměli podobnou životní zkušenost. Ale já sama za sebe doporučuji. Možná vás příběh osloví a zaujme jako mě.

5 07.07.2016

Příběhy od Sandry Brown čtu velmi ráda. A tenhle patří dle mého názoru mezi nejlepší. Je napínavý, čtivý, nepředvídatelný (ačkoli někde v jedné třetině jsem si myslela opak :-) ) a kromě krimizápletky nechybí ani zamotaná milostná zápletka. Autorka nás do tohoto příběhu zatahuje postupně, z pohledu různých časů a postav.
Knížka byla čtivá od začátku, ale jak se odkrývaly další a další části, tak ji zkrátka už nešlo odložit. Musela jsem číst dál a dál až do konce. Takže za mne jednoznačně plný počet bodů.

5 03.07.2016

Tuhle knížku jsem četla neskutečně dávno ještě jako náctiletá, ale upoutala mě natolik, že si jí dodneška pamatuji, což se ne o všech knížkách dá říct.

5 18.08.2012

Básně Viktora Dyka jsem pro sebe "objevila" teprve nedávno. A tak postupně jeho knížky poezie procházím, pročítám a pokaždé mě v nich něco zaujme. A tuhle sbírku si zařadím mezi ty, ke kterým se budu vracet.
A přidávám něco pro ostatní, kteří knihu ještě nečetli, třeba zaujme i někoho jiného.

Sestřička starost

Sestřička Starost s námi chodí.
Neujdeš jí vlakem, neunikneš jí lodí;
a jsme tak na sestřičku zvyklí,
že bychom ani jí neunikli.
Víme to, doznáme to plaše,
že patří k nám a že je naše.
Osudem tak už je určeno,
že milujem i své břemeno.
Jen touha školácká občas nás jímá
odskočit chvilinku, když Starost dřímá,
stavit se v sousedově sadu,
tropit něco bez ladu a skladu,
jít bez cíle a vesele,
květů se navonět jetele,
naslouchat, kterak hučí splav,
zavolat horám na pozdrav,
říc‘: Svět je krásný, dobří jsou lidé.
A vždy je chvíle, která omámí!
Sestřička Starost za námi přijde,
šátečkem mává už za námi!

Milé, jednoduché, humorné, čtivé, odpočinkové.
Jednoduchý příběh, sympatičtí hrdinové, humorné scénky, pes, co sem tam něco provede, trocha romantiky, ... Není to knížka, o které se bude psát v učebnici literatury, ale určitě bude patřit mezi knížky doporučované jako příjemné čtení po náročném dnu.

4 29.02.2020

Zvláštní kniha, původně jsem ji začala číst už před několika měsíci, ale nemohla jsem se začíst. Čekala jsem totiž od knihy něco trochu jiného, i když vlastně nevím, co přesně. Ale nedalo mi to a časem jsem se k ní vrátila.

Samotný příběh je smíchaný z několika částí. Z popisu New Yourku a jeho architektury, z technického popisu staveb i odklízení sutí po útoku, z trochu nezáživného vyprávění o událostech těsně před i o historii (historii mám ráda, ale zde občas působila rušivě). Dále z vyprávění o několika konkrétních postavách, které v příběhu poznáme blíže, a hlavně to celé doprovází samotný popis šílených událostí 11.září a všeho, co po nich následovalo. A to bylo vyprávěno tak, jak to viděl a prožíval autor. Chvílemi jsem měla pocit, že autor knížku napsal jako terapii, aby se s tím, co na "vlastní kůži" prožil, nějak vyrovnal. Seznámil čtenáře s kamarádem Robem, s Frankiem - nováčkem u hasičů, který byl mezi prvními, co vyjeli k zasaženým budovám, s hasičem Peterem, s vojákem Johnem, který pomáhal odklízet trosky a přitom tesknil po své ženě Joe Ann, která tam pracovala, ... Popisoval, jak všichni několik měsíců fungovali jako roboti a jeli na autopilota, jak jim hladina adrenalinu pomáhala to celé přežít, ale zároveň se báli, že až adrenalin odpadne, zůstane jen prázdnota ... Popisoval, že bylo nemožné najít všechny oběti a jak nemožnost pohřbít své zemřelé nedovolilo pozůstalým se s tím člověkem rozloučit a přijmout fakt, že už tady není ... Vyprávěl o tom, jak se z Kaple svatého Pavla stala záchranná loď, kde vytvořili zázemí pro záchranáře pracující na odklízení ... Tahle část knihy mě vlastně nutila číst dál. Bylo to vyprávění plné emocí i přemýšlení, jak jít a žít dál. Jak se s tím vším vyrovnat.

Celkově kniha působila trochu nesourodě a je znát, že ji psal člověk, co nemá se psaním mnoho zkušeností, a tak trochu nelogicky ve vyprávění přeskakuje. Přesto musím dát hodnocení vyšší. 11.září je událost, na kterou se nesmí zapomenout. I když se to stalo daleko a my u nás byli jen pasívními pozorovateli, nesmíme zapomenout na obyčejné lidi, kterým události zcela změnily život. Takže, knihu doporučuji těm, co je zajímá historie, architektura a technika staveb v New Yourku a také se chtějí dozvědět víc, než jen to, co nám "naservírovali" novináři. Jen to chce mít na čtení čas, abyste se občas mohli vrátit a dočíst nějakou informaci, co jste přeskočili jako původně nezáživnou a nepodstatnou, a občas i něco dohledat na netu. Není to akční příběh, je to vyprávění.

4 30.12.2019

Tuto knížku jsem si našla po tom, co se náš druhý pes (50-kilový pubertální berňák) rozhodl přebírat si naše povely po svém :-D. Čekala jsem rady, co kdy a jak, ale našla jsem zpověď člověka, který dokázal pochopit psy z podstaty jejich duše a to postupným okoukáváním jejich zvyků a způsobů chování v různých situacích. Knížka je napsaná jednoduše, ale zajímavě. V úvodu se dozvíme, jak se autor vlastně ke psům dostal, a v dalších kapitolách čtenáře postupně seznámí se psy, které měl a zároveň i přidává informace, co vše chování psa ovlivňuje. Celou dobu se RD zaměřuje víc na psy. Lidi, a to včetně sebe, staví stranou. V závěru knihy jsou otázky chovatelů s odpověďmi.
Já, ačkoli v knize nejsou přímé odpovědi, jsem po dočtení spokojená, protože mezi řádky jsem návod našla. A uvidím, jak dokážu všechny ty rady uplatnit v reále, a zároveň doufám, že se mi i díky nim z našeho rozjíveného berňáka podaří vychovat příjemného společníka tak, jako z toho předchozího.
PS: V televizi jsem viděla i pár dílů Kočka není pes a líbily se mi. Asi tedy nikdy nebudu na svého psa vrčet, ale hodně jiných rad využiju.

4 07.10.2019

Náhodou jsem tady na DK zahlédla příspěvek s posledním dopisem Milady Horákové a nedalo mi to a 'sáhla' jsem po této útlé knížečce. Vlastně jsem předtím ani nevěděla, jak to s jejími dopisy bylo. Přečíst by si je ale měl asi každý. Dopisy působí místy tak laskavě, ačkoliv při jejich psaní už svůj osud znala, a místy zase rozhodně, ale nikde na svůj osud nežehrá. A my bychom si měli uvědomit, že ačkoliv je dneska spousta věcí nesmyslných, spousta se nám nelíbí, ať už oprávněně či z osobního pocitu, máme se v podstatě dobře a měli bychom si toho vážit a měli bychom si to i bránit.

Přikládám pár úryvků:

Úvod z jejího prvního dopisu:
"Moji milovaní,
četla jsem kdesi nedávno, že dopis je jako světlo a paprsek hvězdy. Přichází k lidem a ozařuje je často, když už jeho zdroj dávno vyhasl a neexistuje. A přece je lidem z něho jasno a svítí jim. Tak to bude i s tímto mým listem. Budu Vás hladit a líbat svými slovy i tehdy, když už ruka, která ho píše fyzicky, bude od Vás vzdálená."

Kousky z dopisu dceři:
"... Nauč se, dítě moje, dívat hned od mládí na život jako na vážnou věc. Život je tvrdý, ten se nemazlí a za jedno pohlazení Ti dá deset ran. Zvykni si na to raději hned, ale nepoddávej se tomu – rozhodni se s ním bojovat. Měj odvahu a jasné cíle – a zvítězíš i nad životem. ..."

"... Choď světem s očima otevřenýma a poslouchej nejen své bolesti a zájmy, ale i bolesti, zájmy a tužby těch ostatních. Nemysli si nikdy nad ničím: do tohohle mi nic není. – Ne, všechno Tě musí zajímat a hlavně o všem musíš hloubat, porovnávat, dávat si jednotlivé jevy dohromady. Člověk nežije na světě sám – v tom je veliké štěstí, ale také ohromná povinnost. ..."

4 28.06.2018

Napínavé, čtivé, zajímavé. Pospojováním zajímavého vynálezu, zneužití IT technologie teroristy, reality problémů a války na Blízkém východě a osudů hlavních hrdinů vznikl skutečně napínavý příběh. Už dlouho se mi nestalo, že bych vydržela číst až do rána, protože jsem knihu jednoduše nedokázala odložit. Ačkoliv je děj zčásti předvídatelný a v některých bodech trochu nadnesený, neubírá to na celkovém dojmu. Připomnělo mi to zpracováním knížky od D.Browna. Obyčejný hrdina se nechtěně připlete do cesty zločincům a aby přežil, musí dělat možné i nemožné, k tomu se připletou tajné služby, a celé je to okořeněné nějakým tragickým i romantickým příběhem. Trochu mi ke knížce nesedí obálka českého vydání, na tu dramatičnost je taková fádní a nevýrazná, a díky ní jsem čtení dlouho odkládala (slovenské vydání vypadá zajímavěji). Kniha ale stojí za přečtení a díky zčásti otevřenému konci budete určitě okamžitě shánět druhý díl, stejně jako já.

4 18.11.2017

Jak se už tady o tom přede mnou jeden čtenář zmínil, i mě kniha zaujala anotací "Strhující a originální mix Dana Browna, Stiega Larssona a Arthura C.". Zároveň jsem hledala nějakou zajímavou knihu vydanou v roce 2016 a tahle byla přesně to, co já ráda. Thriller se zajímavým námětem, v tomto případě genealogií. V ději se prolíná minulost se současností. Přesněji řečeno události z minulosti začnou ovlivňovat současnost. Nechci ale opakovat anotaci, tu si každý přečte u popisu, chci popsat dojmy z příběhu. Takže hlavní hrdina JT je středního věku, není sice dokonalý, ale působí velice lidsky a sympaticky. Navzdory všemu nezdaru z počátku příběhu se nevzdává a postupně odhaluje jak tajemství, tak i svoji nezdolnou a sympatickou povahu. Děj se zpočátku pomalu rozvíjí a odkrývá potřebné informace k příběhu s několika dějovými liniemi, ale zhruba ve čtvrtině nabere spád a stává se napínavým až do konce, kdy se všechny příběhy spojí do nečekaného závěru. Kniha se moc dobře čte a příběh nemá žádná nepřehledná nebo hluchá místa. Jedinou věc bych trochu vytkla, i když jen málo, a tou byl sled událostí v závěru knihy. V jednom místě to působilo stejně, jako kdyby na jedno místo dopadl meteorit několikrát za sebou. Trochu nepřirozeně. Dan Brown to sice není, určitě ale knihu doporučuji všem, kdo rádi napětí a zajímavý námět. No a já jdu pátrat po genealogické mapě, třeba se mi podaří vytvořit rodinný strom a zjistím odkud pochází mí předci. ;-)

Tuhle knížku mám doma už delší dobu. Pořídila jsem si ji, když jsem začala chodit na cvičení jógy, ale tenkrát jsem ji nedočetla, protože mi jaksi ještě nic neříkala. No a teď po čase jsem se k ní vrátila. Pět Tibeťanů už nějakou dobu po ránu cvičím a kniha se mi najednou zdála zajímavá. Upravila jsem podle ní provádění některých ritů a přidala afirmace, které mě zaujaly. Já od cvičení nečekám, že budu mládnout, ale cviky jsou sestaveny tak dokonale, že se člověk po ránu protáhne a rychle se probere k životu a to za pouhých pár minut.
A celkové zhodnocení knihy? Příběh o vzniku cviků je celkem zajímavě podán, cviky jsou dobře popsány. Závěr knihy je doplněn o afirmace, popis úskalí jednotlivých cviků a motivační omáčku pro nás, kteří Tibeťany cvičíme :-), protože nevěřícího Tomáše stejně nepřesvědčí. Kniha nemůže zaujmout každého. Dle mého názoru je vhodná hlavně pro vyznavače cvičení jógy a relaxačního cvičení na podobném základě.

4 17.02.2016

Nádherná oddychovka, vždycky mi spraví náladu. Děj je sice z minulého století, ale podstata života vdané ženské stále zůstává... :-)

4 21.08.2012

Zajímavé a napínavé. Dahl vyniká originálními náměty a výborným zpracováním a tato kniha není výjimka. Jen tedy nedokážu odhadnout, jak starému dítěti bych ji s klidem doporučila. Dětem od 7 let ale asi ne.

3 28.04.2022

Jednoduchý příběh, ale čtivý a relaxační. Ideální čtení na víkend na odpočinutí od hektického týdne. Trochu mi v některých částech vadil styl vyprávění à la "puberťačka", ale zase dávám plus za to vaření a povídání o květinách během vyprávění :-D. A po dočtení jsem vyzkoušela i recept na Čokoládový průšvih a ano, je to opravdu moc dobré.
(PS: Info pro ty, co chtějí recept také vyzkoušet - použila jsem 85% čokoládu Lindt a pekla raději 11 minut na 220°C - z poloviční dávky byly 3 méně plné mističky na suflé :-D)

3 21.02.2021