Hadati komentáře u knih

Zmapování světa sci-fi od románu Frankenstein až po film Avatar, kdy kritériem výběru je zejména celosvětová proslulost. To je také asi hlavní nevýhoda této kroniky, že upřednostňuje anglofonní dílo. Na druhou stranu, kolik čtenářů by zajímalo, jaké sci-fi vyšlo třeba v Maďarsku nebo Brazílii (Češi tam mají alespoň jedno významné dílo – R. U. R. od Karla Čapka). Kronika tak začíná na konci 19. století sci-fi romány, kdy ve 20. století k tomu připojuje sci-fi časopisy, filmy, seriály a komiksy, a s blížícím se 21. stoletím pak i počítačové hry.
U každého takového díla je pak možné se dočíst jeho krátkou historii, různé zajímavosti, jaké filmy (nebo seriály) byly na dané dílo natočeny, jaké měly úspěchy u kritiky nebo obecenstva, proč (ne)byl konkrétní film nebo seriál natočen, proč nebyl dotočen nebo ukončen, právní, finanční nebo autorské potíže s dílem a mnoho dalšího. To vše je kvalitně graficky zpracováno a doplněno mnoha obálkami, plakáty a fotografiemi. U známějších vymyšlených světů (např. Star Wars, Doctor Who, Duna) je nejen popis díla, ale i jeho světa a jeho časová osa. V knihovně náruživých scifistů si zkrátka tato kronika bez problému najde volné místo.

3 14.03.2016

Souhlasím s komentářem Dvoji. Na rozdíl od Dějin Spojených států amerických byla tato kniha plná nudných politických a hospodářských faktů a o zajímavějších věcech, jako třeba poražení Armady nebo dobývání Nového světa či kolonizace jiných zemí, se autor spíše jen otřel. Autorovi nelze upřít znalosti, ale obávám se, že mu chybí schopnost vykládat své znalosti zajímavou formou. U Dějin USA mně dokonce bavila i ekonomická a hospodářská část, což jsem neočekával. U této knihy jsem se opravdu přemáhal, abych některé velmi nudné pasáže nepřeskakoval.

1 26.02.2016

Felix Jonáš byl specialistou na magii. Přesněji, specializoval se na likvidaci problémů souvisejících s uživateli magie, tedy většinou uživatele magie samotné. Když se pak po letech vrátí do středu dění, zjistí, že někdo zabíjí teoretiky magie i jeho známé a proto se rozhodne vytvořit vyšetřovací tým, který mu má pomoci zjistit, kdo za těmito vraždami stojí. Protože však po dlouholeté absenci neví, komu může věřit, rozhodne se svůj tým sestavit z magicky znalých osob, se kterými by nikdo dobrovolně nespolupracoval, takže je malé riziko, že by pracovali pro protivníka.

Příběh se odvíjí v Praze roku 2012, kdy veškeré reálie jsou shodné s naším skutečným světem, až na jednu odlišnou věc - v tomto světě existuje magie, o které však ví jen několik málo zasvěcených, a tajné společnosti, které se magií zabývají a využívají ji ke svým tajemným účelům. Jedná se o odpočinkovou četbu, kdy není nutné nad příběhem nijak zvlášť přemýšlet. Příběh odsýpá a je plný černého humoru ve stylu Jiřího Kulhánka. Na rozdíl od Kulhánkových knih má však příběh hlavu i patu a nedělá vám tak velké potíže si představit, že by se něco takového mohlo stát, pokud by v našem světě magie skutečně existovala.

Přestože je hlavní příběh ukončen, je zde několik příběhových linií, u kterých lze očekávat, že se o nich více dozvíte až v dalších pokračováních. A ano, některé z nich vás nalákají natolik, abyste měli chuť okamžitě sáhnout po dalším díle Kladiva na čaroděje.

6 09.02.2016

Kniha se točí kolem Mluvčího, což je jakási obdoba mafiánského vymahače, který však dělá pro daleko nebezpečnější tajnou organizaci. Oficiální anotace knihy je však dost zavádějící, protože hlavní postava Jan Jánský zůstane Mluvčím asi tak 50 stránek, kdy hlavní děj se otáčí kolem toho, co hlavní postava provede společně s dalšími lidmi za kolosální pitomost, ale až poté, co ve funkci Mluvčího skončil. Pitomost je to kolosální, protože každé osobě, která má víc mozkových buněk než chloupků v nose, by bylo i bez přemýšlení jasné, že důsledky takového jednání budou závažné, ať už by v přijaté misi uspěl či ne. S těmito následky se pak snaží vyrovnat jak hlavní hrdina, tak i zbytek světa.

Kdo od Kulhánka již něco četl, tak ví, že v jeho knihách se to hemží upíry, krásnými ženami a krvavými masakry, kdy tyto tři věci se často propojují tak, že tyto krvavé masakry mají často na svědomí krásné upírky. K tomu obvykle přimíchá i něco černého humoru. Ani tato kniha není jiná, kdy se tu můžete setkat s postavami, které se objevily v Nočním klubu. Jestliže však od příběhu očekáváte víc než jen výše uvedené ingredience, například uvěřitelnost a smysluplnost příběhu, tak tuto knihu raději nečtěte. Nesmyslností není myšlen svět, kde žijí upíři, co se dokáží změnit v mlhu, nebo kde se po světě prochází nemrtví a zabíjí živé, ale nelogičnosti vyprávěného příběhu, u kterého je znát, že autor si nedělal žádné starosti s tím, zda se jeho postavy chovají přirozeně. Příběh částečně zachraňuje, že se občas můžete zasmát Kulhánkovu černému humoru. Příběh pro změnu znovu a znovu, jako neustále se vracející zombie, zabíjí části knihy, ze kterých máte dojem, že je tam autor přidal jen proto, aby dostal více peněz za větší počet stránek, kdy se děj nikam nehýbe (zejména v části, kdy hrdina se svými společníky přebývá v „utečeneckém“ táboře, se ukoušete nudou). Každopádně by knize zeštíhlení, a to dost rapidní, vůbec nezaškodilo. Této knize dávám hodnocení tak 50 %. Pokud máte rádi Kulhánka, tak si přidejte tak o 20 % navíc.

4 09.02.2016

Velkou Británii opět napadl nepřítel, se kterým si běžné obranné složky země nejsou schopny si poradit a proto na scénu opět přichází Liga výjimečných, a to ve stejném složení. Touto hrozbou jsou marťané, kteří se rozhodli ovládnout naši planetu.

Moore druhým dílem tohoto komiksu odkazuje zejména na Burroughsova Johna Cartera na Marsu a Války světů Orsona Wellse. Protože k seznámení s hrdiny došlo již v první knize, musel Moore k oživení příběhu použít jiné prostředky. Těmi byla zejména zrada mezi hrdiny, prohlubování vzájemných vztahů mezi některými z nich a nepřátelé mocní tak, že se zdají být silným kafem i pro naše hrdiny. Vyřešení problému invaze by pak mohlo mírně šokovat ty, kteří dostatečně neznají Moorovo dílo, každopádně pobaví každého příznivce díla Orsona Wellse. Pokračování je lepší než první díl, a to zejména z toho důvodu, že vzájemné vztahy hrdinů zde fungují lépe, když se teď lépe znají a již se nemusíte zamýšlet nad tím, proč vlastně pro Velkou Británii pracují.

1 09.02.2016

Roku 1898 hrozí Britskému impériu velké nebezpečí z rukou neznámého zločince. Z toho důvodu se britské tajné služby rozhodnou dát dohromady neobvyklou skupinu sestavenou z dobrodruhů, vyděděnců a netvorů. Tuto skupinu má dát dohromady žena, což je úloha pro ženu konce 19. století dost neobvyklá. Touto ženou je slečna Murrayová. Sečtělí nejspíš tuší, proč byla vybrána jako jedna z členů podivných existencí – kapitána Nema (jestli tohle vám nic neřekne, nemá smysl, abyste dál četli), Allana Quatermaina (Indiana Jones 19. století), dr. Henryho Jekylla (a pana Edwarda Hydea) a Hawleye Griffina (neviditelný muž).

Na tomto komiksu je skvělé, že je v něm velmi mnoho odkazů na další knižní díla 19. století, než jen na hlavní postavy příběhu. Namátkou tak zde můžete narazit na zmínky ohledně Sherlocka Holmese, Nanu Emila Zoly apod. Moore se dostatečně nevypořádal s motivacemi hrdinů, proč by měli pracovat pro Anglii, takže jejich spojení do skupiny „superhrdinů“ je dost násilné. Přesto je každá postava něčím zajímavá a zaujme. Pouze u slečny Murrayové jsem měl dojem, že je tam spíše jen kvůli postupnému odkrývání jejího tajemství, protože na rozdíl od ostatních členů této nesourodé skupinky, nemá žádné schopnosti, kterými by dokázala nějak výrazně přispět k záchraně Velké Británie. Tedy pokud její schopností nemělo být, že tuto skupinu hrdinů držela pohromadě.

2 09.02.2016

Miles je jako Císařský auditor vyslán na planetu Kibou-dai, aby prozkoumal podezřelé úmysly jedné kryokorporace, která chce proniknout na komarrský trh. Jeho klidné vyšetřování však hned z počátku příběhu naruší únos členů kongresu, kterého se zúčastnil se svým gardistou Roicem a lékařem Ravenem Duronou. Jen díky tomu však zjistí, že je cosi shnilého na planetě Kibou-dai, tedy spíše pod jeho povrchem. Na Kibou-dai je totiž již desetiletí v módě, nechat své umírající či staré příbuzné zmrazit v kryoboxech v naději, že v budoucnosti bude nalezen lék na jejich nemoce – nebo na stáří jako takové. Miles však odhalí, že ohledně kryoboxů zde existuje tajemství, které se někdo snaží za každou cenu udržet pod pokličkou.

09.02.2016

Miles se s Kateřinou vrací ze svých líbánek, když je po cestě dostihne císařský kurýr se zprávou od císaře Gregora, aby se vydal na vesmírnou stanici kvadruček, geneticky upravených lidí, které namísto nohou mají další pár rukou, aby urovnal diplomatický incident mezi kvadručkami a barryarskou flotilou, což díky barryarské nechuti k „muťákům“, za které považují i kvadručky, nebude pro Milese nic snadného. Na stanici se pak Miles setká se svým starým známým z dob, kdy působil jako admirál Naismith. Jak je u Milese zvykem, nic není tak prosté, jak se zdá, a celý případ se značně zkomplikuje a zamotá, když se kromě samotného incidentu do toho zamotají i problémy obchodníků cestujících s barryarskou flotilou, kteří se tak kvůli tomuto incidentu stali nedobrovolnými rukojmími kvadruček. V pozadí celého případu se však ukrývá daleko závažnější problémy, než jen tento zjevný diplomatický incident.
Bujoldová zůstala u svého vyprávění z pohledu více osob, kdy je příběh vyprávěn z pohledu Milese a jeho manželky Kateřiny.

1 09.02.2016

Miles Vorkosigan je nyní Císařským auditorem. Společně s dalším svým kolegou je vyslán na Komarr, aby prošetřili nehodu velkého komarrského zrcadla, jakéhosi umělého slunce planety, do kterého na oběžné dráze narazila kosmická loď. Jednalo se o nehodu nebo o teroristický čin? A pokud je správně ta druhá možnost, kdo je za to zodpovědný? Komarrští rebelové nebo barrayarští fanatici?
Osvěžující novinkou je, že tentokrát nevidíme události jen očima Milese, ale také nové postavy, Kateřiny Vorsoissonové, neteře Císařského auditora Vortyse, Milesova kolegy, u které jsou oba auditoři během vyšetřování na Komarru ubytovaní. Miles navíc začne řešit i osobní problémy Kateřiny a její rodiny.

1 09.02.2016

U Milese se projevují zdravotní problémy v důsledku jeho nedávné kryostáze, které se snaží zamlčet před svými nadřízenými. Při jedné bojové akci však dojde k nehodě, za kterou může jeho zdravotní stav. V jeho důsledku pak Miles musí s ostudou ukončit svou aktivní službu u Císařské bezpečnosti. Následně pak onemocní i šéf Císařské bezpečnosti a Miles se rozhodne na vlastní zodpovědnost vyšetřit, zda se nejedná o atentát. Jenže šéf Císařské bezpečnosti má díky své funkci mnoho nepřátel, takže podezřelých je mnoho.
V dalším příběhu Milese Vorkosigana dojde v jeho životě k důležitému předělu, kdy ze zdravotních důvodů musí opustit bezpečnostní složky. To však Milese uvrhne do světa, který zatím prakticky nezakusil – do světa civilistů. A Miles najednou musí nalézt jiný směr svého života, než je kariéra v armádě, která doteď byla pro něj vším.

2 09.02.2016

Tři roky po událostech z předchozí knihy, se klon Milese, Mark Vorkosigan, opět rozhodne předstírat, že je admirál Naismith, Milesova druhá identita. Jeho cílem je získat prostředky k tomu, aby se pomstil Bharaputrům, zločineckému jacksonovskému klanu, který Marka naklonoval z Milesovy DNA. Jako prostředek si vybere zachránit a unést jejich ostatní klony a zasáhnout je tak na jejich nejcitlivějším místě, neboť bez klonů nebudou moci splnit požadavky svých zákazníků. Mark však netuší, že admirál Naismith si na poslední návštěvě Jacksonu udělal z některých vůdců klanů nesmiřitelné nepřátele, a že se tak žene do daleko většího nebezpečí než tuší.
Bujoldová opět plně využívá svého nápadu, jak by vypadal svět, kdyby se zneužívalo lidské klonování, a protkává tím svůj příběh. Miles se opět musí potýkat s problémy, které mu způsobil jeho klon a bratr Mark, a navíc si s ním konečně vyřešit jeho příbuzenské vztahy, ať tak či onak. Mark konečně pochopí, že není snadné se vydávat za někoho cizího, i kdyby se mělo jednat o identické dvojče. V této knize tak můžete sledovat osudy Milese i Marka.

1 09.02.2016

Admirál Miles Naismith a jeho Dendarijští žoldnéři jsou po poslední akci, díky které osvobodili cetagandské válečné vězně (viz povídka a kniha Hranice nekonečna), pronásledováni cetagandskými agenty až na starou Zemi. Zde Miles zakotví a požádá zaměstnavatele Dendarijských žoldnéřů, barrayarskou Císařskou bezpečnost, aby jim za služby zaplatila, a on tak mohl vyplatit své žoldáky, opravit a nakoupit jejich výbavu a splatit jejich dluhy. Situace se však značně zkomplikuje, když nedorazí potřebné peníze. Miles musí navíc na Zemi zastat obě své identity – Milese Vorkosigana a admirála Naismithe – a přitom zařídit, aby se svět nedozvěděl, že se jedná o jednu a tu samou osobu.
V dalším dobrodružství Milese Vorkosigana dojde k situacím, které budou mít velký dopad na něj i jeho rodinu. Autorka si pro nás připravila několik zajímavých zvratů, u kterých si nebudete jistí, jaký dopad budou mít na budoucí dění. Tato kniha přímo navazuje na události z povídky Hranice nekonečna ze stejnojmenné povídkové sbírky, která se odehrává sedm let po založení Dendarijských žoldnéřů, kdy poručíkovi Milesi Vorkosiganovi je přibližně 25 let.

3 09.02.2016

Druhá kniha ze série o Milesi Vorkosiganovi, která se skládá ze tří na sebe nenavazujících povídek. Před touto knihou však doporučuji nejprve přečíst čtvrtý díl ze série Vorova hra a pátý díl Cetaganda, kdy jsou tyto dva romány časově zasazeny mezi první knihu Učedník války a druhou knihu (a třetí povídku) Hranice nekonečna.
V úvodu této knihy se dozvíte, že po prvním Milesově neúspěšném pokusu dostat se do císařské armády, se mu to na druhý pokus podařilo a po studiích začal pracovat pro Císařskou bezpečnost, tedy pro tajnou výzvědnou službu Barrayaru.
První povídka Smuteční hory pojednává o vraždě novorozeněte v horách, kde stále ještě přetrvává zvyk zabíjet děti s „mutacemi“, přestože současné barrayarské zákony takové jednání považují za vraždu. Miles je svým otcem jako vévodův syn vyslán, aby tento zločin vyšetřil, vynesl rozsudek nad viníkem a případně i rozsudek vykonal. Celé vyšetřování mu komplikuje nejen zatvrzelost horalů, ale také jeho fyzické postižení (malý vzrůst), kvůli kterému je prostými lidmi často považován za mutanta, tedy za „nečistou“ osobu. Jedná se o detektivní povídku s jednoduchou zápletkou a s minimem technologií budoucnosti, přesto není problém být zachycen ve vypravěčském umu Bujoldové.
Druhá povídka Labyrint je již daleko akčnější. Miles má vykonat pro Císařskou bezpečnost nebezpečný, ale snadný úkol, který ho zavede na Jackson, planetu, na které vládnou zločinecké syndikáty. Miles zde vystupuje pod svou falešnou totožností admirála Naismithe, aby nebyl spojován s Barrayarem. Miles je však postaven před rozhodnutí, zda ukončit svou misi neúspěchem, nebo zda kvůli splnění mise daleko více riskovat. Výsledkem Milesovy iniciativy pak nejsou jen závažnější situace, které musí řešit, ale i daleko závažnější důsledky, které se projeví v budoucnosti.
Třetí povídka Hranice nekonečna se odehrává v cetagandském vězeňském komplexu pro zajaté vojáky, ze kterého se nedá uniknout. Stejně ale jako neexistuje nepotopitelná loď, neexistuje ani vězení, ze kterého by se nedalo uprchnout. Miles to ví, a i když to nebude snadné, má plán.

09.02.2016

Miles se vrátil po posledním úkolu z Komarru, společně s auditorem Votrhysem, a to několik měsíců před svatbou císaře Gregora Vorbarry a jeho manželky Louise Toscanové. Nenápadně se začne dvořit Kateřině, která o jeho zájmu o ni nemá tušení. Miles to má o to těžší, že není jediným nápadníkem, který se o ni zajímá, ale je jediným, který jí to nedá přímo najevo. Jeho milostné snahy se však zkomplikují, když se do toho vloží politika. Kromě této jeho osobní situace se pak ještě zaplete do politiky barrayarské hraběcí rady, když se přidá na stranu uchazečů o hraběcí titul, kteří se potýkají z konzervativním myšlením jiných politiků. Jedním z těchto uchazečů je potomek předchozího hraběte, u kterého se zjistí, že nemá čistou vorskou krev. Druhým je uchazeč, který využil genetických a lékařských schopností kolonie Beta, aby se pokusil zabránit tomu, že na hraběcí místo usedne kandidát, který by hraběcí okrsek jen vysával.
Přestože za celou knihu dojde jen k jedné krátké „bojové“ akci, je tato kniha velmi poutavá, kdy odmítáte knihu odložit, protože jste po celou dobu zvědaví, jak to všechno dopadne. Autorce odpustíte určitý „pohádkový“ konec, protože hrdinům fandíte, aby k takovému konci sami dospěli. U několika scén jsem si dokonce přál, aby tuhle knihu zfilmovali, protože byly popsány tak úžasným způsobem, že jsem si je dokázal dokonale představit. Zejména večerní hostina, kterou Miles naplánoval kvůli Kateřině a svým přátelům, se nakonec zvrhla do takové grotesky, že by se za to nemusel stydět ani král komiků.

1 09.02.2016

Miles je se svým bratrancem Ivanem Vorpatrilem vyslán na diplomatickou misi na Cetagandu, kde se mají zúčastnit pohřbu bývalé císařovny. Hned při příletu na planetu se nudná diplomatická cesta změní ve vyšetřování vraždy a zrady, které by mohly vést k nové válce mezi Barrayarským a Cetagandským císařstvím. A co víc, Milese a jeho společníky by to mohlo stát život.
Z děje je zřejmé, že Miles již pracuje pro Bezpečnost, oficiálně jako kurýr, neoficiálně jako spojka s Dendarijskými žoldnéři, ale stále se ještě neodehrál děj povídky Hranice nekonečna, ve které se Miles jako admirál Naismith ocitne v zajetí cetagandských vojáků.

09.02.2016

Přestože byla tato kniha vydána jako čtvrtá ze série o Milesi Vorkosiganovi, příběh se odvíjí mezi první povídkou Smuteční hory a druhou povídkou Labyrint, z druhého románu Hranice nekonečna, proto doporučuji tuto knihu číst jako druhou a pak pokračovat Hranicí nekonečna. Povídka Smuteční hory nemá žádný vliv na děj dalších knih, takže nevadí, když si Vorovu hru přečtete jako druhou v pořadí.
Děj knihy začíná tři roky po událostech prvního románu. Miles Vorkosigan (21 let) právě absolvoval Císařskou vojenskou akademii a jako praporčík Vorkosigan je přidělen na Kyrilský ostrov, což je naprostý zapadákov, kam jsou vojáci posíláni zpravidla za trest. Hned při prvním setkání si znepřátelí svého velícího důstojníka, takže už od počátku tuší, že jeho první přidělení nebude procházka růžovým sadem. Nakonec se však řízením osudu dostane pod velení šéfa Císařské bezpečnosti, který mu dá za úkol zkontaktovat Dendarijské žoldnéře, skupinu vojáků, kterou Miles kdysi sám zformoval. Dendarijci však po třech letech od jeho odchodu trpí vnitřním rozkolem a Miles pod svou falešnou identitou admirála Naismithe nemá bezpečnou půdu pod nohama. Musí se však vzchopit, aby odvrátil katastrofy, které by mohly ohrozit samotné Barrayarské císařství.

09.02.2016

První kniha z dlouhé série o Milesi Vorkosiganovi, kdy „vor“ v příjmení znamená, že se jedná o člena dědičného šlechtického rodu Barrayarského císařství. Jedná se o nadprůměrně inteligentního šlechtice s vrozenými schopnostmi velet. Naneštěstí, následkem útoku fanatického teroristy, je od narození fyzicky postižen. Na Barrayaru, jeho rodné planetě, je pak díky těmto fyzickým indispozicím považován za mutanta, což zejména u pověrčivého prostého lidu znamená, že měl být zabit hned po narození.
Poprvé se s Milesem setkáváme v jeho sedmnácti, osmnácti letech, kdy se snaží dostat do císařské armády. Poté se vydává na prázdniny ke své babičce – ze zaostalé planety Barryaru na volnomyšlenkářskou kolonii Beta. Tam se zaplete do cizích problémů, které pak vedou k tomu, že se v konečném důsledku zapojí i do cizí války. Mezitím také musí řešit několik svých osobních problémů.
Série o Milesi Vorkosiganovi je velmi čtivá, i když prvnímu dílu lze mnoho vytknout. Miles se do cizích problémů vrhne rovnou po hlavě, přestože ho k tomu nic nenutí, a ani autorka románu nevysvětluje, proč Miles jedná tak přehnaně impulsivně. Tuto otázku si pak budete klást během čtení znovu a znovu. Ostatní postavy kolem Milese pak reagují značně naivně – „sežerou mu to i s navijákem.“ To je dost nevěrohodné zejména v případech, kdy osmnáctiletý nezkušený mladíček musí čelit ostříleným hvězdným vlkům – a projde mu to, přestože nemá žádná esa v rukou, a ani v rukávu.
V porovnání s následujícími díly není tento román tak dobrý, přesto je velmi zábavný. Pokud byste tento první díl přeskočili, tak byste zase o tak moc důležitých informací nepřišli. Tedy, až na původ Dendarijských žoldnéřů... a na první objevení důležitých postav jako je Miles Vorkosigan, jeho rodiče, jeho bratranec Ivan Vorpatril, Elena Bothariová, Elli Quinnová...
No dobře, asi byste si měli přečíst i první román této série, abyste byli v obraze.

2 09.02.2016

První příběh Asimova, kde se objeví robot Daneel R. Oliwav, který má pomoci hlavní postavě, detektivu Elijáši Baleyovi, vyřešit případ vraždy vesmířana, tedy jednoho ze skupiny lidí, jehož předci již před delší dobou opustili svou rodnou Zemi a rozhodli se žít na jiných planetách. Detektiv Baley však musí nejprve překročit vlastní stín, překonat svůj zažitý odpor a nedůvěru k robotům a k vesmířanům, a hlavně překonat své předsudky vůči nim, aby dokázal případ vyřešit. A jaký je nejlepší způsob, než ten, když robot je ten jediný, na koho se při řešení případu může spolehnout?
Asimov se vydáním této knihy otřel i o některá ožehavá témata společnosti. Jeho roboti totiž vyvolávají u lidí řadu negativních emocí. Zejména se zde opakuje minulost tím, že lidští dělníci poškozují roboty v obavě o svoji práci, stejně jako to bylo v době industrializace při ničení manufakturních strojů. Asimov však také využil lidskou stránku robotů, tedy jejich podobu s lidmi, aby poukázal na soudobé problémy společnosti, ve které žil – americkou rasovou segregaci (kniha byla vydána v roce 1954). Zejména scéna, kdy obyčejná „slušná“ žena požaduje své právo na to, aby mohla být v obchodě obsloužena „lidmi“, namísto „těch druhých“. Tím vyprovokuje u jiných podobně smýšlejících lidí násilnou reakci vůči „těm druhým“, a následně jí důsledky jejího jednání samotnou vyděsí.

7 09.02.2016

Děj knihy navazuje na Předehru k Nadaci. Nyní Hari Seldon o své psychohistorii nepřemýšlí jen jako o teorii, kterou nelze v praxi využít, ale již bádá nad tím, jak ji do praxe uvést. Objevují se zde postavy z předchozí knihy, které se v předchozí knize mohly zdát nedůležité, ale nyní prokazují svou důležitost pro Hariho výzkum.
Narozdíl od předchozí knihy, která popisovala život Hariho Seldona v prvních letech od zveřejnění psychohistorie, se nyní dočteme o všech dalších důležitých předělech v životě Hariho Seldona, které následovali poté.
Kniha je rozdělena do čtyř období. V prvním období se Hari Seldon plně věnuje psychohistorii, ačkoli se zaplete i do politiky, aby tak zabránil destabilizaci systému předtím, než se mu podaří svou práci dokončit a mohla tak být celému lidstvu k užitku. V druhé části je okolnostmi donucen zapojit se naplno do politiky. Ve třetí části se opět naplno věnuje projektu psychohistorie a konečně se i objevují náznaky možného řešení ohledně Druhé Nadace. V poslední části se řeší vytvoření Nadace a Druhé Nadace jako takových. Epilog pak vytváří spojení mezi první knihou série Nadace – kruh se uzavírá.

1 09.02.2016

Tato kniha, jak už název napovídá, se odehrává předtím, než vznikla samotná Nadace. Hari Seldonovi je teprve 33 let, když zveřejní svou teorii o matematické možnosti vypočítat budoucnost a tuto teorii nazve psychohistorií. Přestože prohlásí, že se jedná pouze o teorii, která je v praxi nevyužitelná, vyvolá tím mezi místními vládci Trantoru, hlavní planety Říše, bouři zájmu. Kvůli tomu se musí v různých částech Trantoru ukrývat před jejich pozorností a mezitím získává zkušenosti, díky kterým zjišťuje, že by mohl vypracovat psychohistorii, která by mohla mít i praktické využití.
Na této knize je znát, že ji Asimov vydal v roce 1988, tedy 37 let po vydání první knihy Nadace. Kniha má ucelený příběh, nejedná se o povídkovou sbírku jako byly první tři knihy ze série Nadace. Je zde také mnoho odkazů na předchozí knihy, tedy vlastně na věci budoucí. Dozvíte se tu tak, že známky rozpadu Říše jsou již patrné, přestože si toho není téměř nikdo vědom a Hari Seldon ani do konce knihy nerozpracuje psychohistorii tak, aby její rozpad dokázal předpovědět. I tak je tu však zmínka o tom, že by bylo nutné založit Nadaci a Druhou Nadaci. Dozvíte se zde i to, kde Hari Seldon získal dostatek prostředků na založení těchto dvou společností. Asimov v této knize také jemně propojí další knihy ze série Nadace. Je zde zmíněn i jakýsi „další projekt“ na záchranu lidstva, což je jasný odkaz na události z Nadace na hranicích. Stejně tak je zde i mnoho odkazů na knihu Nadace a Země, zejména co se týče „mýtů“ o Auroře a Zemi. Dost se tu také řeší roboti, čímž Asimov propojuje se sérií Nadace i svůj svět robotů se třemi zákony robotiky. Tato kniha je tak lahůdkou pro ty, co četli všechny předchozí knihy o Nadaci a mají alespoň nějaké povědomí o ostatním díle Asimova.
Proto doporučuji nejprve přečíst knihy Nadace, Nadace a Říše, Druhá Nadace, Nadace na hranicích, Nadace a Země a knihu ze série o robotech Ocelové jeskyně.

2 09.02.2016