Gweny
komentáře u knih
Marie Terezie: mezi trůnem a láskou
Gabriele Marie Cristen (p)
Tohle byl můj první historický román. Nečetla jsem ho jednou, ale několikrát a od té doby jsem tuto ženu, Marii Terezii nepřestala obdivovat. Ač bylo v historii významných žen mnoho, tuto považuji za nejvýznamnější a to i díky samotnému zpracování románu.
Sophiina volba
William Styron
Kniha mě nesmírně zasáhla. Vím, že ze začátku jsem se s ní prala, nicméně pak mě dokázala zcela vtáhnout do svého děje a už mě nepustila. Byla jsem schopná bdít do pozdních nočních hodin a číst dál a dál. Hloubka, s jakou je příběh popsán, mě dostala. Je to už asi 10 let zpátky, co jsem ji naposledy držela v ruce, ale díky své bohaté představivosti při čtení si stále pamatuji některé pasáže. Nějakou dobu po tom jsem shlédla i film a jak jsem měla problém při čtení udržet slzy, u filmu to bylo stejné a možná ještě horší.
Celestinské proroctví
James Redfield
Dříve než o knize, jsem se dozvěděla o filmu. Napoprvé mne zaujal. Bylo to v době, kdy jsem se hlavně o fungování energie, aury apod. začínala zajímat. Po přečtení knihy mi ale došlo, že film jí moc neodpovídá. Nicméně kniha se četla téměř sama a díky ní jsem si v některých oblastech života (především v oblasti vztahů) dala jak se tak říká, jedna a jedna dohromady.
Žhavý led
Nora Roberts
Knihu jsem dostala darem a dlouho mi trvalo, než jsem ji otevřela. Popis na obálce zrovna nenahrával tomu, že by mě nějak zaujala. Prvních několik desítek stránek tomu tak i bylo. Zaujetí ji dočíst se čím dál tím víc zmenšovalo, ale čím víc jsem se začítala, tím víc si mě hlavní hrdinové získávali. Pak už jsem nevěděla, kdy knihu odložit a jít spát. Nevím, jestli ji někdy ještě otevřu, ale rozhodně mám její příběh v živé paměti ještě několik měsíců po jejím dočtení a to už o kvalitě čtiva něco vypovídá (alespoň pro mě).
Šaman
Noah Gordon
Zajímavý pohled na americkou kulturu a boj bílých proti rudochům. Gordona mám ráda, jeho knihy jsou pro mě oblíbeným útěkem od reality všedního dne do světa, který je mi úplně cizí.
Nebe, na němž nesvítily hvězdy
Rainer M. Schröder
Knihu jsem přečetla doslova jedním dechem, netrvalo mi to ani týden. Ze začátku jsem se musela nutit, abych se do děje dostala, rušilo mě, jak se nahodile střídají pasáže z Německa a z Anglie. Něco podobného mě odrazovalo i ke konci, kdy autor spíše dějepisecky popisoval válečnou vřavu. Nicméně ani to ani ono neubraly na mém nadšení z knihy. Nikdy jsem se o problematiku antisemitismu a zakládání státu Izrael nezajímala, teď ale vím, že se po podobných knihách budu pídit dál. V knize je snad vše, co bych od románu očekávala. S hlavními hrdiny jsem prožívala vášeň, smutek i zlost.
Chlapec, který rozdával sny
Luca Di Fulvio
Pro mě zatím nejzajímavější z Fulviových knih. Možná je to i tím, že co se letopočtu týče, je mi nejblíže. Ale na tu knihu ráda vzpomínám a rozhodně to není jedna z těch, které jednou přečtu a pak už se na ni bude jen prášit v knihovně.
Dívka, která se dotkla nebe
Luca Di Fulvio
Moje první avšak nikoli poslední kniha od Fulvia. Zajímavý pohled do staré Itálie. Neměla jsem ani tušení, že zakládání židovských ghet je mnohem starší, než se učí na základních školách. Nesmírně mne zaujala celá linie příběhu. Klidně bych si ho dokázala představit i rozvětvenější, protože styl, jakým autor vypráví, se mi moc líbí.
Dítě, které v noci našlo slunce
Luca Di Fulvio
Knize nelze nic vytknout. Možná jen jistou dávku předvídavosti, jak děj nakonec dopadne, ale i tak jsem jí přečetla jedním dechem. Čekala jsem na ni jak na smilování a těšila se jako malé děcko, když jsem se dozvěděla, že má vyjít.
Příběh to byl ale strhující a dokázala bych si jeho zpodobnění představit na filmovém plátně. Všechny knihy, které vzešly z rukou Luca di Fulvia oplývají překrásným popisem míst, charakterů postav, prostředí apod. Díky tomu si čtenář s bohatou fantazií dokáže představit každičké místečko. Ještě teď, několik měsíců po dočtení knihy si pamatuji, jak jsem si představila hrad, chatrč, horský průsmyk atd. Jména hlavních postav mi už z paměti zmizela, ale své představy mám uchované stále.
Ohnivý pták
Susanna Kearsley
Od první stránky až po tu poslední jsem se od knihy nemohla odtrhnout a často četla až do noci. Je to čtivé, pro lidi s bohatou představivostí a fantazií naprosto nádherně popsaná místa, která třeba už dnes neexistují. U knihy jsem se smála i uronila slzičku. Byla to moje první kniha od této autorky ale rozhodně ne poslední.
Nutno dodat, že knihu jsem četla ještě před Zimním mořem. Příběhy se najednou nádherně spojily.